Wikipedie

Pavel Štěpán (pianista)

český hudební pedagog, klavírista a vysokoškolský pedagog

Pavel Štěpán (28. května 1925, Brno – 30. září 1998, Praha) byl český klavírista, jehož doménou byla interpretace děl Josefa Suka, Vítězslava Nováka, W. A. Mozarta a J. S. Bacha.

Prof. Pavel Štěpán
Narození28. května 1925
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí30. září 1998 (ve věku 73 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Povoláníklavírista, pedagog, hudební pedagog, učitel a rozhlasový redaktor
RodičeVáclav Štěpán a Ilona Štěpánová-Kurzová
Oceněnízasloužilý umělec (1975)
Wiener Flötenuhr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

editovat

Narodil se 28. května 1925 v Trnité ul. č.13 v Brně jako syn klavíristy a hudebního skladatele Václava Štěpána a klavíristky prof. Ilony Štěpánové-Kurzové. S rodiči se 7. listopadu 1925 přestěhoval do nového bytu v budově Umělecké besedy v Praze. Obecnou školu navštěvoval v Praze na Malé Straně v letech 1931–1936. Klavírní hru studoval u svého dědečka Viléma Kurze a hudební teorii pod vedením svého otce. Dějiny hudby studoval soukromě během studia na Vančurově reálném gymnáziu v Praze-Smíchově (1936–44). Po skončení druhé světové války studoval na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy několik semestrů hudební vědu, estetiku a filosofii. Působil jako hudební režisér v rozhlase (1944–47), později tamtéž jako hudební referent oddělení pro mládež (od 1949), vedoucí redakce lidové tvořivosti (1951–58) a umělecký vedoucí hudební výroby (do 1. dubna 1959).

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění. Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[1] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[2] Od února 1948 byl členem akčního výboru Syndikátu českých výkonných hudebních umělců,[3] v roce 1949 byl kulturním patronem města Bílina,[4] v dubnu roku 1950 připojil svůj podpis k předmájovému provolání a zúčastnil se akce „Nejlepší umělci – nejlepším dělníkům“,[5] na II. sjezdu Svazu československých skladatelů (SČSS), konaném ve dnech 25.–28. února 1959, byl zvolen do Ústředního výboru SČSS.[6]

V roce 1960 byl jeho rodině zkonfiskován dům a jeho rodina byla vyhnána komunistickými soudci Miroslavem Ferákem a Renatou Tojnerovou.[zdroj?]

V noci z 20. na 21. srpna 1968 v rozhlasu ve Stockholmu komentoval invazi vojsk do Prahy.

Pavel Štěpán zemřel 30. září 1998 v Praze a je pochován na pražském Vyšehradě.[7]

Koncertní činnost

editovat

Již jeho prvé výkony vzbudily velké naděje hudební veřejnosti svou uměleckou úrovní. V rozhlase poprvé vystoupil v deseti letech (17. listopadu 1935) a veřejně poprvé koncertoval v šestnácti letech v roce 1941 v Umělecké besedě (pět preludií a fug z Bachova Temperovaného klavíru, Claude Debussy). V osmnácti letech hrál 28. října 1943 s Českou filharmonií řízenou Rafaelem Kubelíkem Mozartův Klavírní koncert c moll, brzy poté provedl s Českou filharmonií Beethovenův koncert G dur. 19. února 1944 uspořádal první samostatný koncert věnovaný dílu Josefa Suka.

Po skončení druhé světové války rozvinul bohatou koncertní činnost a uspořádal několik autorsky zaměřených koncertů (Johann Sebastian Bach, Josef Suk, Vítězslav Novák). Za vynikající reprodukci Smetanových děl získal v roce 1951 první národní cenu v mezinárodní soutěži při Pražském jaru (byla mu udělena ještě zvláštní cena za nejlepší interpretaci Smetanových skladeb), velmi významného úspěchu dobyl v témže roce na mezinárodní soutěži v Berlíně, kde získal třetí cenu.V roce 1947 absolvoval turné po Jugoslávii, dále koncertoval v Maďarsku (1948), Rakousku (1951), Německu (1951) a Rumunsku (1953). Kvůli sporům s vysokým komunistickým funkcionářem Zdeňkem Nejedlým musel v roce 1953 na několik let přerušit koncertní činnost. Po smrti Nejedlého v koncertech pokračoval, často vystupoval v Německu a ve Španělsku, koncertoval ale i ve Švédsku, Belgii, Rakousku, Rusku, Ukrajině, Kazachstánu, Polsku, Bulharsku, a Tunisku. Několikrát se zúčastnil hudebního festivalu Pražské jaro. Spolu s Českou filharmonií získal dvakrát cenu Wiener Flötenuhr za nejlepší mozartovskou nahrávku roku.

Štěpána charakterizovala nevšední inteligence, veliká stylovost podání a hluboká hudebnost, která se úzkostlivě vyhýbá všemu vnějšímu. Štěpán míjí oblast lisztovské virtuosity a lesku a převážně se zaměřuje k obsahově závažným, významným dílům klavírní literatury, zejména klasické a české. Jeho sólový repertoár byl mimořádně obsáhlý a umožňoval mu provést programy sestavené z děl jednoho autora (Bach, Mozart, Beethoven, Schubert, Chopin, Brahms, Debussy, Prokofjev, Suk, Novák, Janáček) nebo z děl téhož stylového zaměření nebo zeměpisného původu. Z české tvorby je seznam jmen provedených autorů skutečně pozoruhodný a čítá 24 jmen: Dobiáš, Dusík, Dvořák, Fibich, L. Fišer, Hurník, Ištván, Janáček, Jirko, Kabeláč, Kalabis, Kapr, G. Klein, Křička, Lucký, Martinů, Mysliveček, V. Novák, Salich, Schulhof, Smetana, Suk, V. Štěpán, Tomášek. Štěpán byl i znamenitým komorním hráčem, pravidelně hrál čtyřručně s Iljou Hurníkem, na nahrávkách je znám jeho výkon se Smetanovým kvartetem. O kvalitě těchto výkonů a nahrávek svědčí četné domácí i zahraniční kritiky.

Pedagog

editovat

Od 16. května 1964 do 31. července 1991 působil na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, vyučoval v pražském Rudolfinu v učebně číslo 5. Mezi jeho žáky patřili Jaromír Klepáč, tragicky zesnulý Tomáš Tvaroch, Jiří Pašek,[8] Marie Synková,[9] Věra Nováčková, Marie Kotrčová, Miluše Tomášková,[10] Irena Havláková, Zdeňka Kolářová, Petra Besová[11] , Jiří Sedláček a mnoho dalších. Působil také na letních klavírních kurzech v Bechyni, Junsele (Švédsko), St. Roch (Belgie), byl členem porot řady mezinárodních soutěží.

Nejznámější nahrávky

editovat
 
Wiener Flötenuhr 1982

Nahrávka byla natočena ve dnech 24.-27. září 1975 ve studiu Domovina v době, kdy Pavlovi Štěpánovi umírala matka

Dále nahrávky W. A. Mozarta, J. S. Bacha, L. van Beethovena, L. Janáčka, Luboše Fišera, Roberta Schumanna, V. J. Tomáška a dalších.

Literární dílo (výběr)

editovat
  • Dítě u klavíru (Supraphon 1977)
  • Das Kind am Klavier (Leipzig, VEB Deutscher Verlag für Musik., 1980).
  • Smetana – pianista (Hudební rozhledy 1, 1949, č. 8–9, s. 197–200).
  • Jak pracovat v dětských pěveckých souborech (Praha 1955).
  • Ze zkušenosti porotce. Na pomoc nové písňové tvorbě (Hudební rozhledy 8, 1955, č. 17, s. 856–857).
  • Svjatoslav Richter (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 992).
  • Alexandr Plocek – Josef Páleníček (Hudební rozhledy 9, 1956, č. 23, s. 997).
  • Slovenští umělci v Praze (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 2, s. 75).
  • Klavírní večer Stanislava Knora (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 4, s. 168).
  • K pražskému cyklu světové klavírní tvorby (Hudební rozhledy 10, 1957, č. 8, s. 338).
  • Veliký pianista, jeden z největších (Hudební rozhledy 11, 1958, č. 23, s. 976) – o Emilu Gilelsovi.
  • Záleží i na koncertních umělcích (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 19, s. 802).
  • Koncerty Svjatoslava Richtera (Hudební rozhledy 12, 1959, č. 22, s. 940).
  • Pianista Detlef Kraus (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 3, s. 121).
  • Mezinárodní Chopinova soutěž (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 7, s. 281–283).
  • Premiéra Otmara Máchy (Hudební rozhledy 13, 1960, č. 13, s. 558–559).
  • Soutěž klavírních duet v Jeseníku (Hudební rozhledy 33, 1980, č. 11, s. 495).

Reference

editovat
  1. ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175. 
  2. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistiské strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-16]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  3. ↑ KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. Praha: Libri, 2002. 280 s. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 232. 
  4. ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948-1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. Kapitola Seznam kulturních patronů v roce 1949, s. 1166. 
  5. ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. Kapitola Nejlepší umělci – nejlepším dělníkům, s. 863–596. 
  6. ↑ KNAPÍK, Jiří; FRANC, Martin. Průvodce kulturním děním a životním stylem v českých zemích 1948–1967. 1. vyd. Praha: Academia, 2011. 1297 s. (Šťastné zítřky). ISBN 978-80-200-2019-2. Kapitola Ústřední výbor Svazu československých skladatelů zvolený na II. sjezdu..., s. 1142. 
  7. ↑ hrob pianisty Pavla Štěpána na vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-03-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-03-22. 
  8. ↑ Archivovaná kopie. www.uhk.cz [online]. [cit. 2007-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-27. 
  9. ↑ www.festival.smirice.cz [online]. [cit. 28-09-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2007. 
  10. ↑ Archivovaná kopie. www.osu.cz [online]. [cit. 2007-03-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-20. 
  11. ↑ Archivovaná kopie. www.ceskesny.cz [online]. [cit. 2007-04-21]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-04-08. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Pavel_Štěpán_(pianista)&oldid=24380715“