Wikipedie

Předčasný pohřeb

povídka E. A. Poea, 1844

Předčasný pohřeb (v originále "The Premature Burial") je hororová povídka amerického autora Edgara Allana Poea vydaná roku 1844. Ve slovenské sbírce Zlatý skarabeus byla publikována pod názvem Za živa v hrobe.

Předčasný pohřeb
Ilustrace Harryho Clarka (1889-1931) z roku 1919
Ilustrace Harryho Clarka (1889-1931) z roku 1919
AutorEdgar Allan Poe
Původní názevThe Premature Burial
ZeměSpojené státy americké
Jazykangličtina
Žánrpovídka, horor
VydavatelThe Philadelphia Dollar Newspaper
Datum vydání1844
Typ médiatištěné (periodikum)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strach z pohřbení zaživa byl za života spisovatele běžný ve společnosti a E. A. Poe těchto obav využil k napsání příběhu. Ten byl několikrát zfilmován.

Vypravěč příběhu trpí zvláštní nemocí (katalepsie), při které mu tuhnou svaly a on při záchvatu nemoci vypadá jako mrtvý. To je také důvod, proč má panickou hrůzu z pohřbení zaživa. Dělá proto různá opatření, aby tomu zabránil. Jednoho dne se probírá po silném záchvatu a domnívá se, že se ocitl v hrobě.

Téma pohřbení zaživa se objevuje i v dalších povídkách E. A. Poea:

Úvod povídky Předčasný pohřeb začíná jako esej, obdobným způsobem jsou napsány povídky Démon zvrácenosti a Nikdy se s čertem nesázej o hlavu!.

Příběh

editovat

V úvodu spisovatel konstatuje, že existují příběhy s nepříliš veselou tematikou, které budou část čtenářů přitahovat. Romantický autor by se jim však měl vyhnout, nechce-li přijít o své publikum. Mezi tato témata se řadí všelijaké přírodní katastrofy, morové epidemie a jiné dějinné kalamity.

Avšak je zřejmé, že mnohá utrpení jednotlivců se mohou těmto obecným pohromám vyrovnat či je svou intenzitou předčit. Skutečná strast a nejzazší muka jsou individuální, nikoli mnohostná. Mezi jednu z nejúděsnějších forem utrpení patří bezesporu pohřbení zaživa. Tyto případy nejsou vzácné, jak dokazují změněné polohy těl nebožtíků v kryptách, jak se ještě živí pokoušeli vyprostit.

Vypravěč přechází od popisu jednotlivých případů lékařských omylů a prohlášení živých osob za mrtvé k vlastnímu zážitku. Trpí zvláštní chorobou, kterou lékaři z nedostatku přesnějšího označení stanovili jako katalepsii. Má tedy oprávněný důvod k obavě, že by mohla nastat situace, kdy během jednoho ze svých delších strnulých stavů bude prohlášen za mrtvého a pohřben. Přiznává, že i v těchto mrákotných stavech vědomí nejasně vnímá přítomnost a proto jej možnost předčasného pohřbu tolik děsí. Jeho trans trvá leckdy i několik týdnů. Návrat k plnému vědomí bývá pozvolný, jakoby se probíral z dřímoty, je zmatený a celkové duševní schopnosti a paměť jsou dlouho utlumeny. Mimo tuto závažnou nemoc je jeho zdravotní stav dobrý.

Vypravěče zejména sužuje opakující se fantasmagorický výjev, kdy jej ze stavu nehybnosti vytrhne ledová ruka a čísi hlas mu poručí, aby vstal. Nezřetelná postava poté otevře všechny mohyly světa a on spatří miliony neklidných spáčů, jak se převalují v rakvích a chabě se vzpínají.

Pod vlivem těchto fantazmat se jeho psychický stav zhoršuje. Trpí úzkostí, zdráhá se kamkoli cestovat a pochybuje i o oddanosti nejbližších přátel, kteří jsou s jeho chorobou důverně seznámeni. Má strach, že se jednoho dne dostaví velmi dlouhý trans, jenž zpečetí jeho osud. Podnikne různá opatření, nechá přebudovat rodinnou kryptu tak, aby bylo možno ji otevřít zevnitř, zajistí její větrání, vedle měkce vystlané rakve musejí být připraveny nádoby s vodou a čerstvým jídlem. Samotné víko rakve je opatřeno pružinou, aby se při mírném zatlačení zevnitř lehce odklopilo.

Po jednom z nesčetných záchvatů se protagonista probírá z bezvědomí. Po dlouhé pauze je konečně schopen uvědomit si okolí a zjistí, že se nachází v absolutní tmě. Má podvázanou bradu a leží na něčem tvrdém. Natáhne ruce a narazí jimi do dřeva. Nepochybuje, že přes všechna opatření se ocitl v rakvi a zoufale vykřikne.

Nějaké hlasy jej okřiknou, aby přestal a cizí ruce jej uchopí a lomcují jím, než se vzpamatuje. Vyjde najevo, že se nachází na malé šalupě, kam se uchýlil s přítelem v prudké bouři. Rozhodli se zde strávit noc a posádka jim nabídla nocleh na úzkých dřevěných pryčnách. Vypravěč si před spánkem ovázal hlavu šátkem místo noční čepice, kterou obvykle nosívá.

Po této události nastává zvrat v jeho životě. Duševní zdraví se zlepšilo, dostavuje se klid. Mladý muž odkládá lékařské knihy, přemýšlí o jiných věcech než o smrti a podniká daleké cesty. Chorobná úzkost je pryč.

„ Jsou okamžiky, kdy se i střízlivému oku rozumu jeví náš truchlivý lidský svět jako hotové peklo — avšak naše obraznost se nemůže jako Carathis beztrestně ponořit do všech hlubin. Trudný zástup záhrobních hrůz, to není — běda! — pouhopouhá smyšlenka — avšak tyto hrůzy musí spát jako démoni doprovázející Afrasiaba na jeho plavbě po Oxu, musí spát, sice nás pohltí — nesmíme rušit jejich spánek, nebo zahyneme. “
— E. A. Poe — Předčasný pohřeb

Analýza

editovat

Strach z pohřbení zaživa byl hluboce zakořeněn v západní kultuře devatenáctého století [1] a Poe přetavil zájem veřejnosti o toto téma do své povídky [2]. Byly zaznamenány stovky případů, kdy doktoři chybně prohlásili člověka za mrtvého.[3] V této éře byly rakve občas vybaveny signalizačním zařízením, aby si mohl člověk stižený touto úděsnou situací přivolat pomoc.[1] Viktoriáni dokonce založili "Společnost pro prevenci předčasného pohřbení" ("Society for the Prevention of People Being Buried Alive").[3] Víra ve vampíry a obživlé mrtvoly, které vystupují ze svých hrobů, aby během noci vyhledávaly živé oběti, bývá občas přisuzována předčasnému pohřbu. Folklorista Paul Barber tvrdí, že počet případů předčasného pohřbu bývá nadhodnocen a že běžné známky rozkladu těl bývají zaměňovány za známky života.[4] Tato povídka zdůrazňuje fascinaci tématem, když vypravěč konstatuje, že pravda může být hrůznější nežli fikce a poté jmenuje jednotlivé případy, aby přesvědčil čtenáře.[5]

Adaptace

editovat

Poznámka

editovat

V povídce je zmíněno několik měst a mytických postav:

Města

Postavy z mytologie

  • Afrasiab - mytický král a hrdina Turanu [10].
  • Carathis - matka perského kalifa jménem Haroun Vathek Billah, skutečná historická postava [11].

Česká a slovenská vydání

editovat

Česky či slovensky vyšla povídka v následujících sbírkách nebo antologiích:

Pod názvem Předčasný pohřeb:

Pod názvem Za živa v hrobe:

  • (slovensky) Zlatý skarabeus (Tatran, 1967, 295 stran)

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku The Premature Burial na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Meyers, Jeffrey: Edgar Allan Poe: His Life and Legacy. Cooper Square Press, 1992. str. 156. (anglicky)
  2. ↑ Kennedy, J. Gerald. Poe, Death, and the Life of Writing. Yale University Press, 1987. str. 58-9 (anglicky)
  3. ↑ a b Premature burial in the 19th century (anglicky)
  4. ↑ Barber, Paul. Vampires, Burial and Death: Folklore and Reality. Yale University Press, 1988. (anglicky)
  5. ↑ Quinn, Arthur Hobson. Edgar Allan Poe: A Critical Biography. Baltimore: The Johns Hopkins University Press, 1998. ISBN 0-8018-5730-9 str. 418. (anglicky)
  6. ↑ The Crime of Dr. Crespi [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. 
  7. ↑ Předčasný pohřeb [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. 
  8. ↑ Haunting Fear [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ Šílení [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. 
  10. ↑ en:Afrasiab
  11. ↑ http://greenspun.com/bboard/q-and-a-fetch-msg.tcl?msg_id=0056Hq (anglicky)
  12. ↑ POE, Edgar Allan. Jáma a kyvadlo a jiné povídky. Praha: Levné knihy KMa, 2002. ISBN 80-7309-070-8. Kapitola Obsah, s. 213. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Předčasný_pohřeb&oldid=23812096“