Přech Hodějovský z Hodějova
Přech II. Hodějovský z Hodějova (1566 – 4. dubna 1610)[1] byl český šlechtic z rodu Hodějovských z Hodějova. Několikrát zastával úřad krajského hejtmana. Na počátku 17. století patřil mezi patnáct nejbohatších šlechticů v zemi a v roce 1604 byl povýšen do panského stavu.
| Přech Hodějovský z Hodějova | |
|---|---|
| Přísedící Českého zemského soudu | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Hejtman Kouřimského kraje za panský stav | |
| Ve funkci: 1608 – 1609 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Karel Mracký z Dubé |
| Nástupce | Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic |
| Ve funkci: 1606 – 1607 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Zikmund II. Smiřický ze Smiřic |
| Nástupce | Karel Mracký z Dubé |
| Hejtman Vltavského kraje za rytířský stav | |
| Ve funkci: 1596 – 1597 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | seznam se nedochoval |
| Nástupce | Oldřich Myška ze Žlunic na Kamýku |
| Ve funkci: 1593 – 1863 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | seznam se nedochoval |
| Nástupce | seznam se nedochoval |
| Narození | 1566 |
| Úmrtí | 4. dubna 1610 (ve věku 43–44 let) |
| Titul | rytíř,  1604 Svobodný pán |
| Choť | Dorota Hrzánová z Harasova († 1613) |
| Rodiče | Bernard starší (III.) z Hodějova († 1595) a Johanka z Čestic († 1573) |
| Děti | Johana, provd. z Roupova Markéta, provd. Budovcová Bernard mladší († 1646) Jan Jiří Přech mladší († 1617) Adam († 1640) |
| Příbuzní | děd: Smil Hodějovský z Hodějova († 1567) sestra: Eliška Hodějovská z Hodějova, provd. Bechyňová sestra: Anežka Hodějovská z Hodějova, provd. Kavková z Říčan švagr: Heřman Kavka z Říčan bratr: Jan Hodějovský z Hodějova († 1595) synovec: Smil Hodějovský z Hodějova zeť: Adam (III.) mladší Budovec z Budova (1587 – po 1621/1628) zeť: Vilém z Roupova († 1629) |
| Zaměstnání | politik |
| Náboženství | římskokatolické, později bratrské |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život a majetek
editovat
Přech Hodějovský z Hodějova se narodil jako syn Bernarda staršího (III.) z Hodějova († 1595) a jeho manželky Johanky z Čestic († 1573). Jeho bratr Jan († 1595) zemřel krátce po úmrtí otce.
Byl císařským radou a opakovaně zastával úřad krajského hejtmana (ve Vltavském kraji v letech 1593–1863 a 1596–1597 a v Kouřimském kraji 1606–1607 a 1608–1609).[2] V roce 1604 byl přijat do panského stavu.[3][4][5] Kapr v erbu byl původně snad stříbrný, po povýšení vždy už jen zlatý.[4][6] Působil jako přísedící většího zemského soudu.[7] Konvertoval na bratrskoou víru a v letech 1608–1609 se politicky angažoval a usilovně prosazoval náboženskou svobodu, která nakonec byla potvrzena vydáním Rudolfova majestátu.[8]
Byl milovníkem literatury podobně jako jeho otec, který měl sbírku starých biblí v češtině, a další příbuzní.[3] Jako mecenáš podporoval vydávání knih.[9]
Po otci zdědil Čestice, Milevsko a Maršovice.[3] Spolu s manželkou byli dobrými hospodáři a majetkovou držbu značně rozšířili. Bohatství se domohl také lichvářskými obchody.[9] Dorota od roku 1596 držela tvrz a dvůr Nedvězí, které koupila od Jana staršího Chobotského z Ostředka a na Nespeřích a Jana mladšího Chobotského z Ostředka a na Chotýšanech.[10] Téhož roku koupila od Mikuláše Paběnického z Voračic Prčice (s výjimkou nového cihlového domu), později je ale prodala Humprechtovi Czerninovi z Chudenic.[11] V roce 1597 koupila manželka Benice od Velemyských z Velemyšlevsi.[12] Panství Konopiště koupila Dorota 18. října 1603 za 110 tisíc kop grošů míšeňských v komisionálním prodeji, o který zažádal zadlužený předchozí majitel Arkleb z Kunovic český zemský soud.[8][13] Zámek Konopiště pak byl renesančně upravován. V roce 1607 koupila od Jaroslava Velemyského z Velemyšlevsi Týnec nad Sázavou.[14]
V roce 1603 se stal se svými 916 osedlými 15. nejbohatším šlechticem v zemi.[15] S manželkou vlastnili značnou část dnešního okresu Benešov.[8]
Rodina
editovatOženil se s Dorotou Hrzánovou z Harasova († 22. listopadu 1613),[3] pohřbena byla v kostele v Benešově.[8] Narodily se mu následující děti (nejsou uvedeny chronologicky),[pozn. 1] pět synů ho přežilo:[3]
- 1. Johana
- ∞ Vilém z Roupova a na Mladoňovicích († 1629), moravský nejvyšší sudí (1613–1616), nejvyšší komorník (1617–1618), stavovský direktor na Moravě
- 2. Markéta († před 1652 Praha[17])
- ∞ (16. 2. 1610)[18] Adam (III.) mladší Budovec z Budova na Chocnějovicích (1587 – po 1621[19] nebo po 1628 Haag[17]), syn Václava Budovce z Budova popraveného na Staroměstském náměstí
- 3. Bernard (VI.) mladší († 1646) – zdědil Milevsko,[3] po zemřelém bratru Přechovi zdědil Konopiště.[8][13] Během stavovského povstání byl vojenským komisařem a „mustrmistrem“, opatřoval finanční prostředky pro stavovské vojsko. Koncem září 1620 při tažení do jižních Čech se u něho na Konopišti zastavil sám král Fridrich Falcký.[13] Po porážce stavovského povstání byl potrestán, v roce 1622 mu byly zabaveny dvě třetiny majetku, k němuž patřilo Konopiště, velká část Benešova, nemovitosti na Strakonicku a v Praze.[8] V pobělohorském období odešel do emigrace, sloužil u Švédů, vrátil se však do vlasti a zemřel na Moravě.[3]
- 4. Jan Jiří († před 1622[1]) – zdědil Čestice a Lčovice
- 5. Přech (III.) mladší († 1617) – zdědil Konopiště
- 6. Bohuslav – zdědil Benice s Nedvězím, po roce 1620 mu byl majetek zkonfiskován a on opustil Čechy
- ∞ Rejna z Talmberka
- 7. Adam († 1640[20]) – zdědil Týnec nad Sázavou, po roce 1620 odešel z vlasti a působil v dánských službách. V roce 1627 velel sedlákům, kteří se vzbouřili v Kouřimsku. Po porážce uprchl do ciziny a sloužil ve vojsku výmarského vévody Bernarda.[14] Doložen je i ve švédských službách.[20]
Kromě Přecha, který zemřel v necelých 21 letech a třicetileté války se nedožil,[8] všichni synové přišli o majetek, protože se aktivně podíleli na českém stavovském protihabsburském povstání. Bohuslavovi se narodila jediná dcera Dorota Kunička, která se provdala za Adama z Říčan a zemřela jako poslední příslušnice rodu Hodějovských.[3]
Odkazy
editovatPoznámky
editovatReference
editovat- ↑ a b BŘEZAN, Václav. Životy posledních Rožmberků II. Praha: Svoboda, 1985. S. 801. Dále jen Životy posledních Rožmberků II.
- ↑ MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617 (rigorózní práce). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2011. 203 s. Dostupné online. S. 173.
- ↑ a b c d e f g h Ottův slovník naučný XI. Hédypathie–hýždě. Praha: J. Otto, 1897. 1066 s. Dostupné online. S. 427–428.
- ↑ a b MYSLIVEČEK, Milan. Erbovník I. Praha: Horizont, 1993. ISBN 80-7012-070-3. S. 47.
- ↑ DAČICKÝ Z HESLOVA, Mikuláš. Prostopravda. Paměti. Praha: Městská knihovna v Praze, 2018. 581 s. (Stará česká literatura). Dostupné online. S. 269.
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., barevná příloha mezi s. 432 a 433
- ↑ BŮŽEK, Václav. Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech. Praha: Historický ústav AV ČR, 1996. 239 s. ISBN 80-85268-54-X. S. 97. Dále jen Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech.
- ↑ a b c d e f g Hodějovští z Hodějova [online]. Spolek přátel Konopiště [cit. 2022-08-09]. Dostupné online.
- ↑ a b Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 137
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., s. 227
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., s. 273
- ↑ BĚLOHLÁVEK, Miloslav, a kol. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Svazek IV. Západní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. S. 30. Dále jen Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV..
- ↑ a b c Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., s. 151
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV., s. 365
- ↑ MÍKA, Alois. Majetkové rozvrstvení české šlechty v předbělohorském období. In: Sborník historický, sv. 15. Praha: Historický ústav ČSAV, 1967. S. 63.
- ↑ Nižší šlechta v politickém systému a kultuře předbělohorských Čech, s. 175–176
- ↑ a b JIROUT, Vlastimil. Budovec [online]. Patricus.info [cit. 2022-08-09]. Dostupné online.
- ↑ Životy posledních Rožmberků II, s. 589
- ↑ Životy posledních Rožmberků II, s. 788
- ↑ a b Povstání poddaných /1627/ [online]. Posázaví.com [cit. 2022-08-09]. Dostupné online.