Ozbrojené síly SSSR
Ozbrojené síly SSSR (rusky Вооружённые Силы СССР (ВС СССР), Vooružionnyje Sily SSSR (VS SSSR)) zahrnovaly armádu, námořnictvo, letectvo a síly protivzdušné obrany i různé pomocné sbory Sovětského svazu, jejichž cílem bylo zajistit obranu země před případnou agresí, ochrana suverenity země a celistvosti hranic. Během celé své existence od vzniku v roce 1922 až do rozpadu SSSR patřily mezi nejpočetnější a nejsilnější na světě. Vrcholem jejich působení byl lví podíl na porážce nacistického Německa a jeho spojenců ve druhé světové válce 1939-1945 (ze sovětského hlediska ve Velké vlastenecné válce 1941-1945). Vedle toho však uskutečnily i řadu tažení agresivních: (1939 Polsko, 1939-1940 Zimní válka ve Finsku, 1940 Pobaltí, 1979 Afghánistán) i vnitropolitických zásahů v zemích Varšavské smlouvy (1953 v Berlíně, 1956 v Maďarsku a Polsku, 1968 v Československu a dopustily se za svou existenci mnoha zločinů). Navzdory rozpadu SSSR v roce 1991 existovaly sovětské ozbrojené síly fakticky až do konce roku 1993, a to v podobě Spojených ozbrojených sil SNS, ačkoli formálně přestaly existovat 14. února 1992.
| Ozbrojené síly SSSR Вооружённые Силы СССР Vooružionnyje Sily SSSR | |
|---|---|
 | |
| Země |  Sovětský svaz (do r. 1991) SNS (1992) |
| Existence | 1922 – 1991 |
| Vznik | 30. prosince 1922 |
| Zánik | 14. února 1992 |
| Typ | ozbrojené síly |
| Velikost | ~4 230 920 aktivních příslušníků (1991) |
| Velitelé |
|
| Podřízené jednotky |
|
Historie
editovatRudá armáda byla založena roku 1922 z "rudých" oddílů za občanské války. Měla prosté uniformy a důstojníci prosté tituly. Roku 1925 byla opět zavedena dvou- až čtyřletá vojenská povinnost od 21 (později od 19) let a roku 1935 zavedl Stalin opět důstojnické hodnosti, povinnost zdravit a další atributy předrevoluční armády. V letech 1937-1939, za velkých stalinských čistek byli odvoláni tří z pěti maršálů, 13 z 15 velitelů armád, téměř všichni velitelé divizí a brigád, asi polovina velitelů pluků a 85 z 90 členů Nejvyšší válečné rady. Celkem bylo odvoláno přes 34 tisíc vysokých důstojníků, z nichž 70% bylo odsouzeno do GULAGu a mnozí zastřeleni. Důvodem byl Stalinův strach z případného vojenského povstání nebo převratu, značné oslabení armády se však projevilo katastrofálně při přepadení SSSR v roce 1941.
Přepadení 1941
editovatV okamžiku přepadení armádami Osy 22. června 1941 měla sovětská armáda asi 20 tisíc tanků, zdaleka nejvíc na světě. Měla asi 17 tisíc letadel, 34 tisíc děl a asi 5,7 milionu vojáků, z toho 2,8 milionu v západních oblastech země. Mobilizační plány počítaly až se 7,85 miliony vojáků. Dělila se na čtyři fronty, 27 armád, 62 střeleckých, 13 jízdních, 61 tankových a 29 motorizovaných sborů, vedle dalších pomocných oddílů. Přesně promyšlený přepad asi 3 milionů dobře vycvičených německých vojáků a asi 600 tisíc jejich spojenců, který Stalin dlouho pokládal za pouhou provokaci, způsobil sovětské armádě milionové ztráty a ústup fronty až o 400 km, přestože se její jednotky odhodlaně bránily. V prosinci 1941 byla většina tanků na obou stranách vyřazena z boje, sovětská armády ztratila téměř 4,5 milionu vojáků a 21 tisíc letadel.
Sovětské vedení pochopilo, že jde do tuhého, a změnilo režim i rétoriku: Stalin povolal jako svého zástupce maršála Žukova, omezil pravomoc politruků, přestal se používat pojem "třídního boje" a mluvilo se důsledně o obraně vlasti, dokonce "svaté Rusi". Utlumilo se pronásledování pravoslavné církve a část vězňů byla propuštěna do armády. Když se Stalin od agentů z Tokia dozvěděl, že Japonsko neplánuje útok na SSSR, přesunul velkou vojenskou sílu z východu k Moskvě a od 5. prosince zatlačil Wehrmacht až o 250 km zpět. Během roku 1942 už přicházely k jednotkám podstatně modernější zbraně, tanky T-34, letadla Jakovlev Jak-9, Lavočkin La-5 nebo později Lavočkin La-7, kdežto Hitler musel část svých armád přesunout na západní frontu.
Na cestě k vítězství
editovatK určitému zlomu došlo na přelomu roku 1942/3, když se ani po půlročním obléhání Nemcům nepodařilo dobýt Stalingrad a sovětská armáda naopak celou Paulusovu armádu obklíčila a zajala. Německá armáda se musela dát na ústup, který se ještě pokusila odvrátit v bitvě u Kurska. I zde byly sovětské ztráty podstatně vyšší než německé, sověti je však dokázali rychle nahradit, zčásti z amerických dodávek, kdežto Německo žádné velké rezervy nemělo. Přes houževnatý odpor, hlavně na německém území, nebylo už o výsledku války mnoho pochybností a po několikatýdenní pauze před Varšavou, kde probíhalo povstání, se sovětská armáda v květnu 1945 probojovala až do Berlína.
Organizační členění
editovat
Sovětská armáda (do 25. února 1946 jí předcházela Rudá armáda):
- Pozemní vojska
Vojenské vzdušné síly
Vojska protivzdušné obrany
Raketová vojska strategického určení
Vojska civilní obrany
Sovětské námořnictvo- Týl Ozbrojených sil SSSR
Pohraniční vojska Výboru státní bezpečnosti SSSR (do roku 1989)[1]
Vnitřní vojska ministerstva vnitra SSSR (do roku 1989)[1]
.svg){kind=small}
Reference
editovatV tomto článku byly použity překlady textů z článků Вооружённые Силы СССР na ruské Wikipedii a Rote Armee na německé Wikipedii.
- ↑ a b Archivovaná kopie. zakon.7law.info [online]. [cit. 2017-08-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-07-22.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ozbrojené síly SSSR na Wikimedia Commons