Wikipedie

Arcidiecéze olomoucká

arcidiecéze v Česku
(přesměrováno z Olomoucké biskupství)

Arcidiecéze olomoucká (latinsky Archidioecesis Olomucensis) je římskokatolická arcidiecéze na území východní, střední a severní Moravy se sídlem v Olomouci, jejíž správu provádí Arcibiskupství olomoucké – arcidiecéze se nachází na území celého Zlínského kraje a částí krajů Olomouckého (okresy Olomouc, Prostějov, Přerov a Šumperk), Jihomoravského (severovýchod okresů Blansko, Hodonín a Vyškov) a Pardubického (východní části okresů Ústí nad Orlicí a Svitavy).

Arcidiecéze olomoucká
Archidioecesis Olomucensis
Znak olomoucké arcidiecéze
Znak olomoucké arcidiecéze
Základní informace
SídloOlomouc
Patronsv. Václav, sv. Cyril a Metoděj, sv. Kristín a druhové, sv. Vojtěch, sv. Vít, sv. Prokop, sv. Kordula, sv. Ludmila a sv. Pavlína
KatedrálaKatedrála svatého Václava v Olomouci
Zřízena1063
Povýšena na arcidiecézi1777
Církev sui iurisŘímskokatolická církev
ArcibiskupJosef Nuzík
Pomocní biskupovéAntonín Basler
Josef Hrdlička (emeritní)
Generální vikářLadislav Švirák
Církevní provinciemoravská
Statistické údaje
Počet děkanátů21
Počet farností418
Rozloha10 018 km²
Počet obyvatel1 376 000 (rok 2018[1])
z toho katolíků568 000
Návštěvnost nedělních bohoslužeb106 819 (rok 2004[2])
Další informace
Zeměpisné souřadnice49°35′44,69″ s. š., 17°15′39,27″ v. d.
Webhttp://www.ado.cz
Arcidiecéze olomoucká na mapě
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Olomoucké biskupství se považuje za nástupce moravsko-panonského arcibiskupství. Neví se přesně, kdy vzniklo, ale bylo „obnoveno“ v roce 1063 v návaznosti na starší tradici moravských biskupů. V roce 1777 bylo, v souvislosti se vznikem biskupství brněnského, povýšeno na arcibiskupství. Od té doby je olomoucký arcibiskup je také metropolitou moravským, který stojí v čele moravské církevní provincie.

Od 9. února 2024 je arcibiskupem Josef Nuzík, od 13. dubna 2024 je generálním vikářem Ladislav Švirák.[3] Pomocným biskupem je od 5. července 2017 Antonín Basler. Emeritním pomocným biskupem je Josef Hrdlička.

Historie

editovat
Související informace naleznete také v článku Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů.

Velká Morava

editovat

Dle tradice olomoucký biskupský stolec svým obnovením roku 1063 navázal na moravsko-panonskou církevní provincii, tedy na arcibiskupský stolec svatého Metoděje, existující v letech 880–885. Metodějovým nástupcem byl biskup Wiching, který roku 890 z Velké Moravy odešel. Otázka osobnosti Gorazda a možnosti, že taktéž zastával biskupský úřad, se mnoha badatelům jeví jako nepravděpodobná. V roce 898 či 900 přichází z Říma na Velkou Moravu poselstvo, jehož členy jsou arcibiskup a dva biskupové. Kde sídlili, však není známo.

V roce 976 je zmíněn olomoucký biskup, který společně s Dětmarem navštívil mohučského metropolitu. Prameny 15. století také zmiňují olomouckého biskupa Silvestra a Jana (Granum catalogi praesulum Moraviae).

Obnovené biskupství

editovat

Olomoucká diecéze vznikla roku 1063 se svolením pražského biskupa Šebíře vydělením z pražské diecéze a zahrnovala území celého Moravského markrabství. Prvním bezpečně doloženým biskupem olomouckým je Jan I. (Břevnovský) (německy Johann I. von Brenau, biskupem 1063–1085). Nejvýznamnějším postavou následujícího období byl Jindřich Zdík (1126–1150), který za podpory českých knížat vůči moravským údělným Přemyslovcům zajistil olomoucké diecézi materiální a právní (imunita) zabezpečení a tím i její významné církevní a politické postavení. Zdík přenesl sídlo biskupství k nově vysvěcenému chrámu sv. Václava, při kterém zřídil kapitulu a románský biskupský palác. Po povýšení pražské diecéze na arcidiecézi 1344 jí byla olomoucká diecéze podřízena, společně s nově založenou diecézí litomyšlskou. Olomouckými biskupy tehdy byly významné osobnosti z okruhu Karla IV., Jan Očko z Vlašimi a Jan ze Středy.

Arcibiskupství

editovat

Zásadní změna nastala reformami v roce 1777, kdy byla olomoucká diecéze povýšena na arcidiecézi spravující moravskou církevní provincii a podřízena jí byla nově založená diecéze brněnská. Roku 1977 bylo k arcidiecézi připojeno území Apoštolské administratury českotěšínské, která dočasně spravovala ty části vratislavské arcidiecéze, které se po roce 1945 nalézaly v Československu (Jesenicko a československá část Těšínského Slezska), naopak pod správu Vratislavi bylo převedeno Hlubčicko. K další úpravě členění moravské provincie došlo v roce 1996, kdy byla ze severovýchodní části olomoucké arcidiecéze vydělena diecéze ostravsko-opavská.

V průběhu dějin nabyli olomoučtí biskupové značného majetku. Z dnešního pohledu se může zdát překvapivým, že jim patřily dokonce například i Vítkovické[4] a čeladenské železárny.[5] Významnou součástí panství olomouckých (arci)biskupů byla Kroměříž, kde měli letní sídlo a dlouhou dobu též centrum správy arcibiskupských statků.

Letní sídlo v Kroměříži

editovat

Olomoučtí biskupové pro potřebu svou a za reprezentativním účelem v Kroměříži vybudovali nejprve hrad, který byl později renesančně a barokně přestavěn (dnešní Arcibiskupský zámek) a dvě zahrady (parky), Květnou a k zámku přiléhající Podzámeckou zahradu. Květná zahrada (pův. Libosad) s barokní rotundou (rondelem) s umělými grottami a výjevy z antické mytologie. V rondelu, stejně jako ve zbytku zahrady, byla nainstalována důmyslná soustava vodotrysků. Barokní zákaz zobrazování pohanských božstev porušují kromě maleb uvnitř rotundy i sochy umístěné v zahradě, a to jak volně, tak ve 244 metrů dlouhé kolonádě, nejdelší v Česku. V zámku je galerie, v níž jsou zastoupeni evropští mistři (Anthonis van Dyck, Cranach aj.), nejdražším obrazem galerie byl Tizianův obraz Apollon trestá Marsya, údajně druhý nejdražší obraz v ČR, významná numismatická sbírka a jeden z nejcennějších světových historických knižních fondů.[6] V Kroměříži byla též biskupská sýpka, mincovna[7] a arcibiskupské vinné sklepy. Vinné sklepy fungují dodnes, v biskupské mincovně sídlí od její rekonstrukce v roce 1998 muzeum mincovnictví na Moravě.[8]

Současnost

editovat

Sídlem úřadů arcibiskupství olomouckého je Arcibiskupský palác v Olomouci (od roku 2011 také přístupný veřejnosti jako prohlídkový objekt) a Arcibiskupská kurie na Biskupském náměstí. V Olomouci sídlí také Arcidiecézní muzeum Olomoucké arcidiecéze, jež shromažďuje především liturgické předměty.

Stejně jako Svatý stolec vydává Acta Apostolicae Sedis, vydává i arcibiskupství pro vnitřní potřebu jako svůj „Úřední věstník“ Acta Curiae Archiepiscopalis Olomoucensis (zkráceně ACO, hovorově „Akta“). Vychází zpravidla desetkrát do roka nebo dle potřeby a obsah tvoří mj. oficiální vyjádření arcibiskupa, směrnice, rozhodnutí, dokumenty kurie či informace a zprávy pro všechny organizační složky arcibiskupství.

V roce 2018 ve 197 farnostech sídlil duchovní přímo, zbývajících 221 farností bylo spravováno excurrendo, duchovním dojíždějícím odjinud. Olomoucká arcidiecéze v roce 2018 měla 226 kněží, z nichž 205 působilo v aktivní službě. Vedle toho zde působilo 31 kněží jiných diecézí. S duchovní správou dále vypomáhalo 92 řeholních kněží, čtyři jáhni – kandidáti kněžství a 37 trvalých jáhnů. V arcidiecézi působilo v roce 2018 celkem 29 řeholních řádů a institutů: 15 mužských a 14 ženských.[1]

Investice u Arca Capital

editovat

Na jaře 2020 investovalo arcibiskupství 100 milionů korun u finanční skupiny Arca Capital.[9] V květnu 2021 však soud vyhlásil úpadek této firmy. Jde o největší krach od 90. let 20. století – závazky skupiny Arca dosahují asi 19 miliard korun. Arcibiskupství přitom nepatří mezi zajištěné věřitele.[10][11][12] Člověka, který s nápadem investovat peníze do Arcy přišel, už arcidiecéze propustila, uvedl její mluvčí Jiří Gračka.[9]

Symboly

editovat

Znak zobrazující šest stříbrných obrácených hrotů ve dvou řadách na červeném poli pochází z 13. století z období biskupa Bruna ze Schauenburgu.[13] Od roku 1588 do roku 1924 byl používán rozčtvrcený znak, ve kterém přibyly dvě orlice. V roce 1924 orlice byly nahrazeny českým lvem se slovenským znakem na prsou. Od roku 1996 se opět používá původní znak s šesti hroty.

  •  
    13. století –1588
  •  
    1588–1924
  •  
    1924–1978
  •  
    1990–1996
  •  
    1996–

Přehled duchovních úkonů

editovat
úkony 2015 2016[14]
Křty 4 634 4 689
Biřmování 959 1 057
První svaté přijímání 2 401 2 502
Sňatky 1 284 1 369
Pomazání nemocných 23 643 24 107
Pohřby 5 138 4 880

Statistiky

editovat

V roce 2019 bylo v arcidiecézi 737 300 pokřtěných osob z celkového počtu 1 359 847 obyvatel, což představuje 54,2 %.[15]

rok populace kněží trvalí
jáhnové 		řeholníci farnosti
pokřtění celkem % celkem diecézní řeholní počet křtů muži ženy
1949 1.504.156 1.726.538 87,1 1.202 1.073 129 335 2.303 701
1970 ? ? ? 629 629 1.489 650
1980 1.740.000 2.165.000 80,4 659 548 111 111 1.825 731
1990 1.761.697 2.793.798 63,1 550 394 156 156 807 731
1999 750.000 1.410.000 53,2 351 233 118 27 165 361 437
2000 750.000 1.410.000 53,2 347 230 117 27 155 357 437
2001 750.000 1.410.000 53,2 348 227 121 27 155 423 437
2002 750.000 1.410.000 53,2 359 237 122 26 161 396 437
2003 750.000 1.410.000 53,2 366 245 121 26 157 385 437
2004 732.000 1.376.000 53,2 364 246 118 30 155 382 437
2013 745.200 1.407.000 53,0 351 248 103 33 125 253 418
2016 746.900 1.410.000 53,0 343 246 97 4.689 33 117 209 418
2019 737.300 1.359.847 54,2 333 240 93 36 108 178 418

Fotogalerie

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Profil arcidiecéze [online]. Arcidiecéze olomoucká, 2019 [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ Současná situace v katolické církvi na základě údajů ze sčítání návštěvníků bohoslužeb v roce 2004 [online]. Plenární sněm Katolické církve v ČR, 2004 [cit. 2015-06-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ KONFERENCE, Česká biskupská. Novým olomouckým arcibiskupem papež jmenoval Josefa Nuzíka - Církev.cz | Zprávy. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2024-02-11]. Dostupné online. 
  4. ↑ http://www.vitkovice.cz/firma/historie.php Archivováno 18. 1. 2009 na Wayback Machine. Navštíveno 18. 1. 2009
  5. ↑ http://www.hrady.cz/wnd_show_text.php?tid=14747 Archivováno 29. 2. 2012 na Wayback Machine. Navštíveno 18. 1. 2009
  6. ↑ https://web.archive.org/web/20070815233657/http://www.etf.cuni.cz/library/Knihovnifond.doc|lang_sk&client=firefox-a Navštíveno 18. 1. 2009
  7. ↑ http://www.numismatika.cz/Mincovna/historie.htm Archivováno 11. 3. 2009 na Wayback Machine. Navštíveno 18. 1. 2009
  8. ↑ http://www.numismatika.cz/Mincovna/mincovna.htm Archivováno 9. 1. 2009 na Wayback Machine. Navštíveno 18. 1. 2009
  9. ↑ a b KOUTNÍK, Ondřej. Arcibiskupství se strachuje o 100 milionů, které svěřilo Arca Capital. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-12-19. Dostupné online. 
  10. ↑ KRSTANOV, Zdravko. 19 miliard ve vzduchu a zoufalí věřitelé. Megakrach skupiny Arca je výstrahou. Forbes [online]. 2021-05-12. Dostupné online. 
  11. ↑ NOVÁK, Daniel. Arca je v úpadku. Správcem krachu dvacetiletí bude Lee Louda z OKD. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-05-11. Dostupné online. 
  12. ↑ NOVÁK, Daniel. Krach dvacetiletí zamrzl. Věřitelé skupiny Arca bojují o utopené miliardy. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-04-15. Dostupné online. 
  13. ↑ S.R.O, World Media Partners. Olomouc - Historie. www.unesco-czech.cz [online]. [cit. 2022-12-23]. Dostupné online. 
  14. ↑ ps. Statistika olomoucké arcidiecéze za rok 2016 [online]. ado.cz [cit. 2017-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-12. 
  15. ↑ Annuario pontificio, 2020. (italština)

Literatura

editovat
  • ELBEL, Petr. Dějiny neúspěchu aneb úsilí Přemyslovců o zřízení arcibiskupství v českých zemích. In: WIHODA, Martin; REITINGER, Lukáš. Proměna středovýchodní Evropy raného a vrcholného středověku. Brno: Matice moravská, 2010. ISBN 978-80-86488-69-1. S. 238–306.
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století. I. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1987. 292 s. 
  • ZUBER, Rudolf. Osudy moravské církve v 18. století. II. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 2003. 605 s. ISBN 80-7266-156-6. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Arcidiecéze_olomoucká&oldid=24095630“