Olivier de Bacquehem
Olivier de Bacquehem, též Olivier Marquis de Bacquehem (25. srpna 1847 Opava[2] – 22. dubna 1917 Vídeň[3]), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v letech 1886–1893 ministr obchodu Předlitavska, v období let 1893–1895 ministr vnitra Předlitavska.
.jpg)
Biografie
editovat
Pocházel ze staré francouzské šlechtické rodiny s historií sahající do 12. století.[4] Předkové za Velké francouzské revoluce přesídlili do Rakouska. Narodil se jako jediný syn c. k. rytmistra Chrétiena Pierra Bacquehema (1813–1889) a jeho manželky Clotildy, rozené hraběnky Rindsmaulové (1822–1884).[5] Středoškolské vzdělání získal na Terezianu a v letech 1865–1869 studoval práva na vídeňské univerzitě. S titulem doktora práv působil od roku 1869 ve státních službách, začínal jako nižší soudní úředník u zemského soudu v Linzi a ve Vídni. Od roku 1871 byl koncipistou na ministerstvu kultu a vyučování. V roce 1874 se stal tajemníkem místodržitelství na Moravě a následně v Čechách, v rychlém sledu vystřídal působení na okresních úřadech v Novém Jičíně, Místku, Karlových Varech, Českých Budějovicích a Sušici. V letech 1876–1877 byl okresním hejtmanem v Prachaticích a v letech 1877–1879 v Děčíně.[6] Po okupaci Bosny a Hercegoviny byl přeložen do Sarajeva jako přednosta prezidiální kanceláře zemské vlády s titulem místodržitelského rady. V letech 1881–1882 byl radou zemské vlády v Korutanech a Horním Rakousku, v roce 1882 obdržel titul dvorního rady. V roce 1882 se stal zemským prezidentem (místodržícím) Slezska.[7][8][9][3]
Dne 16. března 1886 se stal ministrem obchodu Předlitavska ve vládě Eduarda Taaffeho.[10] Ministerstvo vedl do 11. listopadu 1893. V následující vládě Alfreda Windischgrätze zastával od 12. listopadu 1893 do 19. června 1895 post ministra vnitra Předlitavska.[11] Jako ministr obchodu pokračoval v zestátňování některých železničních drah a výstavbě nových tratí. Za jeho působení v rezortu byl přijat další zákon o lokálních drahách. Pomocí státních subvencí podporoval i lodní říční dopravu a námořní dopravu.
V roce 1895 po odchodu z vládních postů nastoupil na pozici místodržícího Štýrska.[12] Z funkce odešel v roce 1898 kvůli nevoli, kterou vzbudila Badeniho jazyková nařízení. Proti nim se ve Štýrském Hradci konaly masové demonstrace, proti nimž nasadil vojsko.[3] Roku 1900 přešel do Nejvyššího správního soudního dvora a od roku 1908 byl jeho prezidentem.[9][13] Byl členem Panské sněmovny (jmenovaná horní komora Říšské rady).[3]
Zemřel v dubnu 1917 po krátké nemoci na následky chřipky.[3] Byl posledním potomkem svého rodu[14] a je pohřben v rodné Opavě na městském hřbitově.[15]
Tituly a ocenění
editovatUžíval šlechtický titul markýze, který rodina získala v roce 1765 ve Francouzském království, titul byl v roce 1844 potvrzen pro Rakouské císařství.[16] Protože na rozdíl od pětistupňové šlechtické hierarchie v západní Evropě platil v Rakousku-Uhesku jen třístupňový systém, byl též uváděn jako hrabě.[17] Jako člen vlády obdržel v roce 1886 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence[18] a v roce 1890 byl jmenován c. k. komořím.[19] Během působení ve státních službách získal několik vysokých státních vyznamenání v Rakousku-Uhersku i od zahraničních panovníků, kromě toho byl čestným členem Řádu německých rytířů. Obdržel čestné občanství v Sarajevu (1881).[20] Po odchodu z vlády byl v roce 1895 jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[3]
Rakousko-Uhersko
editovat
velkokříž Královského uherského řádu svatého Štěpána (1912)
Jubilejní pamětní medaile (1898)
velkokříž Leopoldova řádu (1892)
Řád železné koruny I. třídy (1887)
Řád železné koruny III. třídy (1879)
Zahraničí
editovat
velkokříž Řádu červené orlice (Německo)
Řád sv. Stanislava I. třídy (Rusko)
velkokříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (Itálie)
velkokříž Leopoldova řádu (Belgie)
velkokříž Řádu Takova (Srbsko)
rytíř Řádu nizozemského lva (Nizozemsko)
velkokříž Řádu afrického osvobození (Libérie)
.svg){kind=small}
_-_ribbon_bar.png){kind=small}
_-_Ribbon_bar.svg){kind=small}
_-_ribbon_bar.gif){kind=small}
Rodina
editovatVe věku 62 let se v roce 1909 ve Vídni oženil s Marií Josefou Polzerovou (1875–1934), dcerou c. k. podplukovníka Julia Karla Polzera (1834–1912). Marie Josefa byla se svými sourozenci v roce 1917 povýšena do hraběcího stavu s predikátem von Polzer-Hoditz. Jejím bratrem byl vlivný politik a státní úředník Arthur von Polzer-Hoditz (1870–1945).[21]
Olivierova starší sestra markýza Asterie Clotilda Bacquehem (1846–1914) byla dámou nadačního ústavu šlechtičen v Brně, trvale ale pobývala v Linzi.[22]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e f g Parlamentarier 1848–1918 [online]. Republik Österreich Parlament [cit. 2024-09-14]. Heslo Bacquehem, Olivier Marquis de. Dostupné online. (německy)
- ↑ Matriční záznam o narození a křtu Olivera de Bacquehem farnost Opava
- ↑ a b c d e f Bývalý ministr markýz Bacquehem zemřel. Národní politika. Duben 1917, roč. 35, čís. 110, s. 3. Dostupné online.
- ↑ Historie rodiny Bacquehemů in: Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1876; Gotha, 1876; s. 50–54 dostupné online
- ↑ Rodina Chrétiena Bacquehema na webu geni.com dostupné online
- ↑ KLEČACKÝ, Martin: Poslušný vládce okresu. Okresní hejtman a proměny státní moci v Čechách v letech 1868–1938; NLN, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2021; s. 73 ISBN 978-80-7422-797-4
- ↑ Přehled představitelů státní správy ve Slezsku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ ŠOPÁK, Pavel: Olivier markýz Bacquehem a čeští Slezané in: Časopis Slezského zemského muzea, série B - vědy historické, Opava, 2017; s. 3–14 dostupné online
- ↑ a b Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 1. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Bacquehem, Oliver Marquis de (1847-1917), Verwaltungsjurist, s. 42. (německy)
- ↑ Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996); s. 44 (heslo Bacquehem) ISBN 80-7185-057-8
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587–588.
- ↑ Přehled představitelů státní správy ve Štýrsku na webu worldstatesmen dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 346 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 53 dostupné online
- ↑ Olivier de Bacquehem na oficiálním webu města Opava dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1847; Gotha, 1847; s. 40–41 dostupné online
- ↑ ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 169 ISBN 80-86781-08-9
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1887; Vídeň, 1887; s. 285 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1891; Vídeň, 1891; s. 257 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Oliviera Bacquehema in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1916; Vídeň, 1916; s. 338 dostupné online
- ↑ VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2012; Praha, 2010; s. 325–326 (heslo Polzer) ISBN 978-80-904241-3-5
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1911; Gotha, 1911; s. 51 dostupné online
Literatura
editovat- KLEČACKÝ, Martin a kolektiv: Slovník představitelů politické správy v Čechách v letech 1849–1918; Národní archiv, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd České republiky, Praha, 2020; s. 55–56 (heslo Olivier de Bacquehem) ISBN 978-80-88304-18-0
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Olivier de Bacquehem na Wikimedia Commons
