Wikipedie

Olga Tokarczuková

polská spisovatelka
(přesměrováno z Olga Tokarczuk)

Olga Nawoja Tokarczuková[3] (* 29. ledna 1962 Sulechów, Lubušské vojvodství, Polsko)[4] je polská spisovatelka, autorka poezie, esejí, scénářů a jedna z nejčtenějších a kritiky nejlépe hodnocených polských autorů.

Olga Tokarczuková
Olga Tokarczuková, 2018
Olga Tokarczuková, 2018
Narození29. ledna 1962 (62 let)
Sulechów, Polsko
PseudonymNatasza Borodin
Povoláníromanopiskyně, spisovatelka, psycholožka, básnířka, libretistka, vydavatelka, donátor a scenáristka
Vzdělánípsychologie, Varšavská univerzita
Alma materFaculty of Psychology, University of Warsaw (1980–1985)
Žánrpoezie, esej a historický román
Významná dílaPravěk a jiné časy, Dům denní dům noční, Běguni
OceněníPas Polityky (1996)
Cena Kościelských (1997)
Literární cena Nike (2008)
Cena Samuela Bogumila Lindeho (2008)
Slezský literární Laurel (2009)
… více na Wikidatech
Politická příslušnostPartia Zieloni (od 2004)
Manžel(ka)Roman Fingas (od 1985)
Grzegorz Zygadło
DětiZbigniew Fingas[1]
PříbuzníTatiana Tokarczuk[2] (sourozenec)
VlivyCarl Gustav Jung
William Blake
PodpisPodpis
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 2019 jí byla udělena Nobelova cena za literaturu za rok 2018.[5]

Od roku 1998 žije Olga Tokarczuková v malé vesnici Krajanów blízko Nové Rudy v Dolnoslezském vojvodství, odkud řídila své soukromé nakladatelství Ruta ve Vratislavi. Od roku 2015 organizuje v Nowé Rudě a okolí festival „Góry Literatury“.[6] V září 2020 veřejně odmítla svou nominaci na udělení čestného občanství Dolnoslezského vojvodství, protože zároveň s ní byl na tuto poctu nominován tamní biskup, který aktivně vystupuje proti komunitě LGBT.[7]

Biografie

editovat

Studium

editovat

Dříve než se dala na literární dráhu, studovala psychologii na Varšavské univerzitě, a to od roku 1980 do 1985. Během vysokoškolského studia pomáhala jako dobrovolník v ústavu pro mladistvé s poruchami chování. Po ukončení univerzity začala pracovat jako psychoterapeutka ve městě Valbřich poblíž českých hranic.

Politická příslušnost

editovat

Je členkou Partia Zieloni, polské Strany zelených.

Akademická činnost

editovat

Od roku 2008 vyučuje tvůrčí psaní na Opolské univerzitě.

Literární dílo

editovat

Olga Tokarczuková bývá přirovnávána k Márquezovi díky jejím snovým a poetickým příběhům.[8][9]

  • Miasto w lustrach (1989, Města v zrcadlech) – sbírka básní, první kniha Olgy Tokarczukové
  • Podróż ludzi Księgi (1993, Cesta lidí knihy) – debutní román, alegorie o dvou milencích hledajících tajemství knihy (metafora smyslu života) zasazen do Francie sedmnáctého století. Tato kniha získala pro Olgu Tokarczukovou okamžitou oblibu mezi čtenáři i kritiky. Byla oceněna Polskou společností vydavatelů knih
  • E. E. (1995) – román pojmenován podle hlavní hrdinky Erny Eltzner, která vyrůstala v měšťanské německo-polské rodině ve Vratislavi ve dvacátých letech
  • Prawiek i inne czasy (1996, Pravěk a jiné časy, Brno 1999, 2007) – třetí román zasazen do fiktivní vesnice Pravěk v centru Polska. Příběh je psán z pohledu čtyř andělů strážících vesnici, kteří sledují osudy poněkud výstředních obyvatel po osm dekád od roku 1914. Pravěk vytváří paralelu k polské historii. Pravěk byl přeložen do mnoha jazyků a zasloužil se o mezinárodní věhlas pro Olgu Tokarczukovou. V Polsku byl oceněn prestižní Cenou nadace Kościelských, cenami čtenářů Paszport Polityki a Machiner. Jedna z hrdinek se jmenuje Ruta, stejně jako nakladatelství Olgy Tokarczukové
  • Szafa (1997, Skříň, zvukový záznam Praha 2009) – sbírka tří příběhů
  • Dom dzienny, dom nocny (1998, Denní dům, noční dům, Brno 2002, 2012) – kniha volně propojených, ale různorodých příběhů a esejí o minulosti a přítomnosti v autorčině novém domově, vesnici v Sudetech blízko polsko-českých hranic. Za tuto knihu obdržela v roce 2002, společně s Esther Kinsky, překladatelkou jejího díla do němčiny ('Taghaus, Nachthaus', nakl. DVA), mezinárodní literární ocenění 'Brücke Berlin-Preis'.
  • Lalka i perła (2000) (Loutka a perla) – esej nabízející novou interpretaci románu Loutka polského autora konce devatenáctého století Bolesława Pruse[10]
  • Opowieści wigilijne (2000) – svazek 3 vánočních povídek vydán společně s Jerzym Pilchem a Andrzejem Stasiukem. Olga Tokarzcuk a Andrzej Stasiuk patřili ke generaci alternativního literárního časopisu bruLion
  • Gra na wielu bębenkach (2004, Hra na spoustu bubínků, Olomouc 2005) – sbírka krátkých povídek
  • Ostatnie historie (Poslední příběhy, Brno 2007) je zkoumáním smrti z pohledu tří generací
  • Anna In w grobowcach świata (2006, Anna In v hrobkách světa, Brno 2008)
  • Bieguni (Běguni, Brno 2008, 2018) – je kombinací eseje a fikce, kdy stěžejním tématem jsou nomádi současné doby. Za tuto knihu získala cenu hlavní poroty i cenu čtenářů v soutěži Nike v 2008.
  • Prowadź swój pług przez kości umarłych (Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých, Brno 2010. 2017) – postmoderní morální thriller, jenž byl pojmenován dle verše z básně Williama Blakea „Pekelná přísloví“.
    • Na námět této knihy vznikl v roce 2017 film Agnieszky Holland Přes kosti mrtvých[11]
    • V roce 2022 zpracováno v Českém rozhlasu jako třídílný rozhlasový seriál Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Překlad Petr Vidlák, dramatizace Kristina Májová, hudba Miroslav Tóth, dramaturgie Renata Venclová, režii měla Izabela Schenková.[12]
  • Moment niedźwiedzia, 2012 (Okamžik medvěda, Brno 2014)
  • Księgi Jakubowe,[13] 2014 (Knihy Jakubovy, Brno 2016)
  • Dočasná havárie: Komorní hra o konci světa, 2014 – Původní rozhlasové drama polské prozaičky napsané exkluzivně pro Český rozhlas.[14]
  • Empuzjon, 2022 – román, český překlad Empusion, Petr Vidlák, Host, Brno, 2023[15]

Ocenění

editovat

Olga Tokarczuková je držitelkou několika literárních cen, a to jak v Polsku, tak v zahraničí. V roce 2008 obdržela cenu hlavní poroty polského nejvýznamnějšího ocenění, NIKE. Celkem třikrát získala cenu čtenářů v soutěži Nike.

V roce 2018 obdržela Mezinárodní Man Bookerovu cenu za knihu Běguni (anglicky Flights).[16] Kniha vyšla v České republice v roce 2008 v nakladatelství Host.[17]

V roce 2019 získala Nobelovu cenu za literaturu za „vypravěčskou představivost, která s encyklopedickou vášní překračuje hranice jako svébytná forma života”.[18][19]

Český literární časopis A2 zařadil její román Knihy Jakubovy mezi nejlepší světové prózy po roce 2000.[20]

Zajímavosti

editovat
  • Dne 9. ledna 2012 vystoupila ve 23:30 hod v pořadu televize ČT24, 'Před půlnocí', kde byl celý vysílací čas věnován pouze jí a jejím knihám. (Délka pořadu: 27 min.).
  • Ve své promluvě při předání Nobelovy ceny zmínila Jana Amose Komenského.[21]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Dostupné online. [cit. 2019-12-10].
  2. ↑ Dostupné online. [cit. 2019-10-28].
  3. ↑ STOWARZYSZENIE KULTURALNE "GÓRY BABEL" | Rejestr.io. rejestr.io [online]. [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. 
  4. ↑ KOZIOŁ, Paweł. Olga Tokarczuk. Culture.pl [online]. 2014-11-21. Rozbor jejího literárního díla. Dostupné online. 
  5. ↑ FLOOD, Alison. Olga Tokarczuk and Peter Handke win Nobel prizes in literature. The Guardian [online]. 2019-10-10 [cit. 2023-07-01]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. 
  6. ↑ OCZAK-STACH, Dorota. Literacki Nobel dla Olgi Tokarczuk. Pisarka niepokorna i zaangażowana. Czytelnicy ją uwielbiają, hejterzy grozili jej śmiercią. wyborcza.pl [online]. 2019-10-10 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. (polsky) 
  7. ↑ ULRYCHOVÁ, Tereza. Nobelistka odmítla poctu, měl ji dostat i biskup horlící proti LGBT. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2020-09-27 [cit. 2020-09-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ PILÁTOVÁ, Markéta. Tři příběhy milovnice hub. Týdeník Respekt [online]. 2007-12-02 [cit. 2023-10-22]. Čís. 49. Dostupné online. 
  9. ↑ ZAKOPALOVÁ, Lucie. Olga Tokarczuk. Týdeník Respekt [online]. 2019-10-13 [cit. 2023-10-22]. Dostupné online. 
  10. ↑ Olga Tokarczuk. Instytut Książki [online]. [cit. 2023-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-04-23. (anglicky) 
  11. ↑ Přes kosti mrtvých [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2022-01-31]. Dostupné online. 
  12. ↑ NOVOTNÁ, Klára. Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých. Jitka Smutná exceluje v nové hře podle výjimečného románu Olgy Tokarczukové [online]. Český rozhlas, 2022-01-30 [cit. 2022-01-30]. Dostupné online. 
  13. ↑ "Księgi Jakubowe" Olgi Tokarczuk - dzieło monumentalne. Polskieradio.pl (Trójka) [online]. 2014-10-23. několik videí s autorkou. Dostupné online. 
  14. ↑ Olga Tokarczuková: Dočasná havárie. rozhlas.cz. 2016-01-12. Komorní hra o jedné situaci; překlad: Jiří Vondráček. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-15. 
  15. ↑ Empusion – Olga Tokarczuková | Nakladatelství Host. www.hostbrno.cz [online]. HOST — vydavatelství, s. r. o. [cit. 2023-09-20]. Dostupné online. 
  16. ↑ Thoughts on the 2018 Man Booker International Prize winner [online]. The Man Booker Prize, 2018-05-22 [cit. 2018-05-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-25. (anglicky) 
  17. ↑ TOKARCZUK, Olga. Běguni. Překlad Petr Vidlák a Pavel Peč. Brno: Host, 2008. 315 s. ISBN 978-80-7294-285-5. 
  18. ↑ Nobelovu cenu za literaturu získali Olga Tokarczuková a Peter Handke. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2019-10-10. Dostupné online. 
  19. ↑ NEWS, Reuters Top. @Reuters [online]. 2019T4:04 [cit. 2019-10-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Nejlepší světové prózy od roku 2000. Advojka.cz [online]. [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. 
  21. ↑ https://www.nobelprize.org/prizes/literature/2018/tokarczuk/104870-lecture-polish/

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Olga_Tokarczuková&oldid=24320170“