Wikipedie

Ofenzíva syrské opozice (2024)

tažení syrské občanské války z roku 2024
Tento článek reaguje na aktuální nebo nedávné události.
Informace zde uvedené se vzhledem k neustálému vývoji mohou průběžně měnit. Je třeba je se zvýšenou péčí aktualizovat a doplňovat.

Ofenzíva syrské opozice započala dne 27. listopadu 2024 útokem tzv. Velitelství vojenských operací, tedy koalice syrských protirežimních skupin vedených Haját Tahrír al-Šám (HTS), proti jednotkám vládní Syrské arabské armády (SAA) v aleppském, idlibském a hamském guvernorátu na severozápadě Sýrie v rámci občanské války v Sýrii.[1][2]

ofenzíva syrské opozice z roku 2024
konflikt: Občanská válka v Sýrii
Trvání27. listopadu – 8. prosince 2024 (12 dnů)
Místoseverozápad Sýrie, později celá země
PříčinyOstřelování venkovského civilního obyvatelstva Syrskou arabskou armádou
CíleSvržení režimu Bašára Asada
Stav
Změny územíOvládnutí celé Sýrie syrskou opozicí
Strany
Velitelé
Abú Muhammad al-Džawlání Írán Kioumars Pourhashemi†

Sýrie Suhayl al-Hasan

Mazlúm Abdí
Síla
  • 70 000 bojovníků
  • Syrské ozbrojené síly 150 000 vojáků
  • Syrské demokratické síly 100 000 vojáků (2021)
Ztráty
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Operace byla HTS nazývána Odstrašení agrese (arabsky ردع العدوان; latinkou rade aleudwan) a měla být odvetou za intenzivní bombardování civilistů na západě Aleppského venkova ze strany SAA. Šlo o první větší vojenský útok ze strany syrské opozice od příměří ze 6. března 2020.[1][3]

29. listopadu islamisté z HTS a Syrské demokratické síly vstoupili do Aleppa a obsadili většinu města. Den poté obsadili desítky vesnic a měst a postoupili směrem k městu Hamá ve střední Sýrii,[1] které ovládli 5. prosince.[4] Do 7. prosince nastal nečekaný kolaps vládních vojsk, která ztratila kontrolu nad rozsáhlým územím včetně většiny regionálních center jako Dajr az-Zaur, Suvajda, Dar’á nebo Homs.[5]

V noci na 8. prosince pak rebelové obsadili i hlavní město Damašek a prohlásili, že režim Bašára Asada padl.[6] Dle nich bývalý prezident z Damašku uprchnul,[6] dle nepotvrzených zpráv ze syrských zdrojů měl zahynout při pádu letadla, které 7. prosince z neznámých příčin nad Homsem zmizelo z radarů.[7] Ruská tisková agentura TASS však později vydala zprávu, že Asad je i s rodinou v Moskvě, kde získali azyl.[8] Konec Asadova režimu vyvolal oslavy obyvatel po celé Sýrii.[9]

Vládní armáda SAA v reakci na informace o pádu Damašku uvedla, že „její síly pokračují ve vojenských operacích proti teroristickým skupinám v okolí měst Hamá či Homs“.[6] Pod kontrolou vládních jednotek nadále zůstávaly oblasti na západě země, konkrétně guvernoráty Latákie a Tartús na pobřeží Středozemního moře, které byly obsazeny rebely 8. prosince odpoledne.[10]

Následně obě strany deklarovaly ochotu hladkého předání moci, za jejímž účelem byla 10. prosince 2024 jmenována přechodná vláda pod vedením Muhammada Bašíra, dosavadního premiéra takzvané Syrské vlády spásy v Idlibu, tedy území pod kontrolou HTS. Bašír byl pověřen vedením vlády do 1. března 2025.[11] HTS zároveň ohlásila všeobecnou amnestii pro příslušníky ozbrojených složek Asadova režimu a deklarovala snahu o budování pluralitní společnosti.[12]

Pozadí

editovat

Aleppo, se dvěma miliony obyvatel největší syrské město, se dostalo pod kontrolu vládních sil loajálních prezidentu Bašáru Asadovi během bitvy o Aleppo v roce 2016, což byl zlom v dlouholeté občanské válce.[13] Od roku 2020 pak byla frontová linie prakticky beze změn a konflikt se stal v podstatě zamrznutý.[14]

Rebelové, sdružení ve Velitelství vojenských operací, byli pestrou směsicí od džihádistů z HTS (vzniklé z Fronty an-Núsra), proturecké Syrské národní armády (SNA) až po umírněnější menší skupiny.[2] Zejména HTS se roky systematicky připravovala na novou ofenzívu, když profesionalizovala svůj výcvik, inovovala svou taktiku a vycvičila i speciální jednotky schopné udeřit v týlu nebo efektivně bojovat v noci.[15] Na jejich výcviku se kromě Turecka dle Kyiv Post podílelo i ukrajinské Hlavní ředitelství rozvědky Ministerstva obrany.[16]

Důležitým předpokladem pro útok však bylo rovněž oslabení důležitých Asadových spojenců – Íránu a Hizballáhu během jejich konfliktu s Izraelem a Ruska vyčerpaného válkou na Ukrajině.[2][15] Asadův režim navíc oslabovaly špatné životní podmínky obyvatel, rozšířená korupce, přesun pozornosti na produkci a distribuci drog a systematické ostřelování civilních cílů.[15] Rostoucí nespokojenost se projevovala například odchodem obyvatel za prací do oblastí kontrolovaných povstalci a Rojavy, ve špatném stavu se nacházely i klíčové instituce Asadova režimu včetně syrských ozbrojených sil (SAA).[17] Země se potýkala s vysokou inflací, přes 90 % obyvatel žilo pod hranicí chudoby.[18]

Vládní jednotky pravidelně ostřelovaly civilní oblasti v guvernorátu Idlib, kdy 26. listopadu 2024 ve městě Ariha zabili či zranili celkem 16 civilistů.[19]

Vývoj

editovat

Kolaps vládních vojsk

editovat

Pád Aleppa

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Bitva o Aleppo (2024).

Ofenzíva začala 27. listopadu a znamenala prakticky okamžitý kolaps obrany vládních sil složených ze syrské arabské armády a jejich spojenců na severozápadě země. Do 29. listopadu rebelové z HTS prakticky bez boje pronikli až do centra Aleppa.[20] Povstalci během 30. listopadu využili chaosu na straně vládních sil a obsadili další desítky dalších měst a obcí poblíž Aleppa. Při tom ukořistili velké množství zbraní a munice včetně tanků, protivzdušné obrany nebo letounů L-39.[21]

Postup na jih

editovat

30. listopadu zároveň rebelové podnikli rychlý úder na Sarakíb a poté jižním směrem podél dálnice M-5 směrem na velká města Hamá a Homs, jejichž dobytí by znamenala rozdělení území kontrolované syrskou vládou na dvě části a možné obklíčení části nejen vládních sil, ale i ruských jednotek operujících z námořní základny v Tartúsu a letecké základny Hmímím poblíž Latákie.[20] Zároveň tím přetnuli hlavní spojnici Aleppa s hlavním městem Damaškem.[15] Přestože povstalci ve večerních hodinách pronikli až do města Hamá, po protiútoku vládních sil se stáhli severněji.[22]

Vládní jednotky mezi 1. a 2. prosincem dokázaly zkonsolidovat své pozice a postup rebelů výrazně zpomalit,[23] ovšem 3. prosince již rebelové z HTS opět hlásili dobytí řady měst a obcí poblíž regionálního centra Hamá, ke kterému postupovali z několika směrů.[24] Postup jihovýchodním směrem v Syrské poušti oznámila i SNA.[25]

Ve čtvrtek 5. prosince povstalci ovládli město Hamá.[4] Řada měst včetně dvou s křesťanskou většinou nebo šedesátitisícové ší'itské Salmíji navíc padla bez boje po dohodě povstalců s místními autoritami.[26] Následujícího dne se pak rebelové probili do blízkosti dalšího významného regionálního centra – Homsu.[27] Obrana Homsu byla z pohledu vládních vojsk naprosto zásadní pro udržení pobřežních oblastí i hlavního města Damašku; spekulace o údajném stahování z města představitelé Asadova režimu popírali.[28] 7. prosince večer však přesto padlo do rukou rebelů poté, co vládní vojska ustoupila.[5]

Vládní vojska za sebou v chaosu ponechávala nepoškozené mosty a další strategické objekty, které se následně pokoušela zničit pomocí vojenských letadel.[26] Do 5. prosince navíc byla na straně vládních vojsk vizuálně zdokumentována ztráta minimálně 434 kusů těžké techniky, z čehož 423 dokázali ukořistit rebelové.[29] Ti tak získali minimálně 150 tanků, 69 bojových vozidel pěchoty, 52 kusů taženého a 25 samohybného dělostřelectva.[29]

Bitva o Damašek

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Bitva o Damašek (2024).

6. prosince zintenzivnily ozbrojené střety mezi povstalci a vládními silami v týlu území drženém Asadovým režimem na jihu země.[30] Během dne pak povstalci dokázali obsadit řadu měst v guvernorátu Dar’á a Suvajda včetně regionálních center.[31] Následujícího dne již rebelové pronikli na předměstí samotného hlavního města Damašku[32] a v odpoledních hodinách začali město obkličovat.[33] Zatímco armáda a úřady Asadova režimu prohlašovaly, že kolem hlavního města vznikl neproniknutelný kordon,[5] v noci na 8. prosince rebelové dokázali město dobýt a propustit vězně.[6] Poté jeden z povstalců ve státní televizi přečetl prohlášení, ve kterém apeloval na zachování státních institucí.[6] Vůdce HTS Abú Muhammad al-Džawlání následně prohlásil, že žádné opoziční uskupení v Damašku nesmí převzít kontrolu nad veřejnými institucemi, které až do oficiálního předání zůstávají pod kontrolou premiéra Asadovy vlády Muhammada Ghazí Džalálího, který vyjádřil ochotu předat moc opozičním skupinám.[6]

Útok Svobodné syrské armády

editovat

Do bojů se zapojila také Svobodná syrská armáda (FSA), které kontrolovala pozice na jihovýchodě země v Syrské poušti. Povstalci z FSA vpadli do zad vládním vojskům a 7. prosince ovládli Palmýru v centrální Sýrii.[34] Zároveň postupovali od severozápadu na Damašek, kde přetnuli dálnici M-5 a pronikli až do města Duma.[35]

Zapojení Izraele

editovat

Do bojů na Golanských výšinách zapojily i izraelské ozbrojené síly, které vytvořily v několika obcích na jihozápadě země dočasnou nárazníkovou zónu,[36] ve verzi projevu izraelského premiéra Benjamina Netanjahua přitom zmínka o dočasnosti tohoto kroku chyběla.[37] Obsazena byla mimo jiné hora Hermon (2 814 m n. m), jejíž kontrola měla zlepšit detekci raket a dronů přilétajících z Libanonu.[37] Izraelské letectvo po pádu režimu od 8. do 10 prosince provedlo rozsáhlé nálety na vojenskou infrastrukturu s cílem zabránit rebelům využít pokročilé zbraně Asadova režimu, během nichž zničilo až 80 % zbývajících vojenských kapacit předchozího režimu.[36][38] Izrael dále deklaroval snahu za nárazníkovou zónou vytvořit ještě demilitarizovanou obrannou zónu bez trvalé izraelské přítomnosti.[39] Izraelský ministr obrany Israel Katz 13. prosince prohlásil, že nařídil jednotkám připravit se na kontrolu oblasti v následujících měsících.[40]

Izraelská intervence v Sýrii přitom paradoxně nevyvolávala výraznější reakci syrského obyvatelstva či úřadů, dle novináře Vojtěcha Boháče místní izraelské bombardování dokonce přijímali s vtipem.[41]

Reakce Asadova režimu

editovat

Diplomatické úsilí

editovat

Bašár Asad odletěl 30. listopadu vyjednávat do Moskvy, kde mu byla přislíbena další vojenská pomoc, jež měla dorazit do Sýrie do 72 hodin.[14] Syrský prezident po jednání prohlásil, že „Sýrie dál brání svou stabilitu a svou územní celistvost před všemi teroristy a jejich podporovateli a je schopna je s pomocí svých spojenců a přátel porazit a zneškodnit, ať už bude intenzita jejich útoků jakákoli.“[42] Ohledně Asadova návratu z Moskvy zpět do země však panovala nejistota.[20] Představitelé syrské vlády ve snaze posílit svou pozici dále vyjednávali se zástupci Íránu nebo Jordánska.[43]

Nepokoje v týlu

editovat

30. listopadu se zároveň objevily spekulace o střelbě ve městě Dar’á na jihu Sýrie a o údajném vojenském puči v Damašku, kterého se měla účastnit část vládních sil okolo brigádního generála Hasáma Louky.[20] Počáteční drobné střety následně přerostly v regulérní ozbrojené střety, kdy povstalci mezi 5. a 7. prosincem ovládli prakticky celý jih země.[32] 7. prosince protirežimní demonstranti na předměstí Damašku Džaramáná svrhli sochu Háfize Asada, otce Bašára Asada a jeho předchůdce v prezidentském úřadu.[5]

Příprava na údajný protiútok

editovat

Představitelé syrských ozbrojených sil v reakci na rychlý postup povstalců oznámili „dočasné stažení vojsk“ za účelem přípravy protiofenzívy.[14] Od 30. listopadu probíhalo intenzivní letecké bombardování pozic rebelů včetně civilních oblastí ze strany ruského letectva,[22] zatímco vládní pozemní síly soustředily svou pozornost primárně na opevnění pozic severně od města Hamá.[43]

Snahu výrazně posílit svou přítomnost v Sýrii deklaroval Írán,[44] který Asadův režim kromě vojenských poradců zásoboval drony a řízenými střelami.[31] Na počátku prosince začaly vládním jednotkám přicházet na pomoc čerstvé posily z Íránem podporované irácké milice Hašd Šaabí a dalších skupin.[45] Ty se však při přesunu na frontu stávaly terčem útoků letectva Spojených států amerických, které jim působilo značné ztráty.[46] Naopak nepříliš reálná byla rozsáhlejší podpora ze strany Hizballáhu, který byl výrazně oslaben během izraelské invaze do jižního Libanonu.[23] Možnost dalších výraznějších pozemních posil navíc komplikoval povstalecký postup v Sýrii.[31] Ve snaze o zvýšení morálky kolabujících vládních sil Asad oznámil zvýšení platu vojáků o 50 %.[32] Do 7. prosince však i Írán jako klíčový spojenec Asada začal ze země stahovat svůj vojenský personál.[34]

Zapojení ruských sil

editovat

Rychlý ústup vládních jednotek vedl také k výměně velitele kontingentu ruských sil v Sýrii (o síle zhruba 3–5 tisíc mužů) Sergeje Kisela, kterého nahradil Alexandr Čajko.[47] V důsledku postupu rebelů se objevily spekulace, že Rusové začali 2. prosince evakuovat svou námořní základnu v Tartúsu,[48] což se do 6. prosince neprokázalo, a ruské námořnictvo se nadále podílelo na ostřelování povstalců.[31] Ve výrazném ohrožení se ocitla i ruská letecká základna Hmímím, jejíž pád by dle ruských válečných blogerů znamenal ztrátu údajně až 75 % úderné síly ruského kontingentu v Sýrii a především velkou reputační porážku Ruska, připomínající ponižující stažení západních vojsk z Afghánistánu.[49] Po pádu Damašku Rusové začali s leteckou evakuací svých základen.[50] Dle zdrojů TASS se však měli povstalci zaručit za bezpečnost vojenských základen a diplomatického zastoupení Ruska v Sýrii.[8] V polovině prosince navzdory spekulacím o dohodě s přechodnou syrskou vládou pokračovala ruská evakuace základen.[40]

Osud představitelů Asadova režimu

editovat

Zatímco žena a děti Bašára Asada dle listu The Wall Street Journal zemi během ofenzívy opustily, sám Asad dle syrské státní tiskové agentury SANA navzdory přibližující se frontě zůstával v hlavním městě.[5] Před dobytím hlavního města však dle povstalců uprchnul.[6]

Podle tvrzení agentury TASS, které převzaly i další zdroje, se Asad s celou rodinou zdržuje v Moskvě, kde dostal z humanitárních důvodů azyl.[51][52]

Boje proti SDF

editovat

Útok protureckých povstalců

editovat

Jednotky Syrských demokratických sil (SDF), složené zejména z kurdských milicí, během povstaleckého postupu na Aleppo do 30. listopadu obsadily území východně od Aleppa, opuštěné vládními silami, čímž propojili enklávu pod svou kontrolou okolo města Tell Rifaat se zbytkem Rojavy (oficiálně nazývané Autonomní správa severní a východní Sýrie).[53] Následujícího dne však na SDF zaútočily proturecké milice SNA, na což administrativa Rojavy reagovala vyhlášením všeobecné mobilizace.[53] Pod tlakem útoků však SDF Tell Rifaat a okolní obce byla nucena evakuovat a stáhnout se po údajné domluvě s dalšími aktéry do Rojavy; naopak čtvrtě Sheikh Maqsood a Ashrafiyeh v Aleppu, kde žilo zhruba 200 tisíc syrských Kurdů, zůstávaly nadále pod kontrolou SDF.[45][54]

6. prosince proturečtí povstalci zaútočili na pozice SDF v okolí města Manbidž. Od dva dny později hlásili dobytí města, ovšem dle obránců opakovaně přecházela kontrola nad Manbidžem z jedné strany nad druhou.[36] 9. prosince již SNA obsadila kromě samotného města i celé území západně od Eufratu.[12] 12. prosince bylo mezi SDF a SNA dojednáno čtyřdenní příměří, které následně bylo prodlouženo do konce týdne, ovšem již během 17. prosince byly hlášeny obnovené boje.[55]

Útok na Dajr az-Zaur

editovat

Jednotky SDF naopak 2. prosince s americkou leteckou podporou obsadily 7 vesnic na východním břehu Eufratu poblíž města Dajr az-Zaur, které byly okupovány íránskými milicemi, údajně kvůli rostoucí hrozbě ze strany Islámského státu.[56] Kolaps vládních vojsk vytvořil mocenské vakuum, kterého využil nejen Islámský stát, který výrazně posílil své pozice v pouštních oblastech a začal pronikat do blízkosti Eufratu, ale i jednotky SDF, jež obsadily regionální centrum Dajr az-Zaur i hraniční přechod s Irákem poblíž města Al-Búkamál.[27] Tím navíc výrazně zkomplikovaly Íránu možnost přesunu posil a zásobování jednotek loajálních Bašáru Asadovi.[31] Do Iráku následně uprchly stovky až dva tisíce vládních vojáků.[57]

Role SDF v Sýrii po Asadovi

editovat

6. prosince pak členové SDF převzali kompletní kontrolu i nad městy Kámišlí a Hasaka v severovýchodní Sýrii.[58] Později jednotky SDF obsadily další obce jihozápadně od Eufratu. V oblasech s převážně arabským obyvatelstvem se však místní administrativa setkávala se stále silnějším odporem demonstrantů, kteří požadovali připojení k oblastem pod kontrolou HTS.[12] Zároveň až stovky arabských bojovníků SDF přešli pod HTS.[59]

Do 11. prosince pak jednotky SDF opustily Dajr az-Zaur a stáhly se na druhý břeh Eufratu.[38] Zástupci administrativy v kontextu existenční hrozby upozadili kampaň proti Islámskému státu a navíc vyjádřili ochotu vyjednávat svou roli v nové syrské vládě.[40] HTS však začala volat po unifikaci země bez autonomních regionů, požadovaných SDF.[55]

Mezinárodní reakce na pád režimu

editovat

Na pád režimu Bašára Asada jako na významnou geopolitickou událost reagovala řada světových státníků.

  •   Ministerstvo zahraničí Íránu uvedlo, že země respektuje jednotu a národní suverenitu Sýrie a vyzvalo k „rychlému ukončení vojenských konfliktů, zabránění teroristickým akcím a zahájení národního dialogu“ se všemi sektory syrské společnosti.[60]
  •   Jordánský král Abdalláh II. prohlásil, že Jordánsko respektuje volbu syrského lidu, a vyzval k tomu, aby se v Sýrii zabránilo jakémukoli konfliktu, který by mohl vést k chaosu.[60]
  •   Premiér Izraele Benjamin Netanjahu uvedl, že „pád Asada, hlavního článku íránské osy, je historickým dnem a přímým důsledkem úderů, které Izrael zasadil Hizballáhu a Íránu. Nedovolíme žádné nepřátelské síle, aby se usadila na našich hranicích.“[60]
  •   Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan pohlásil, že „Sýrie dospěla do fáze, kdy syrský lid bude určovat budoucnost své země, dnes je naděje.“ A zmínil, že „teroristickým organizacím nesmí být umožněno, aby této situace využily. Opoziční skupiny musí být jednotné. Budeme usilovat o stabilitu a bezpečnost v Sýrii.“[60]
  •   Zástupci Bílého domu informovali, že „prezident Biden a jeho tým pozorně sledují mimořádné události v Sýrii a jsou v neustálém kontaktu s regionálními partnery.“[60]
  • Nově zvolený prezident Donald Trump napsal: „Asad je pryč. Uprchl ze své země. Jeho ochránce, Rusko, Rusko, Rusko v čele s Vladimirem Putinem, už nemělo zájem ho chránit. Rusko a Írán jsou nyní v oslabeném stavu, jeden kvůli Ukrajině a špatné ekonomice, druhý kvůli Izraeli a jeho bojovým úspěchům.“[60]
  •   Ruské ministerstvo zahraničí v prohlášení uvedlo, že syrský prezident Bašár Asad opustil svůj úřad a odjel ze země poté, co dal příkaz, aby došlo k pokojnému předání moci, aniž by upřesnilo, kde se nachází. Zároveň uvedlo, že „ruské vojenské základny v Sýrii byly uvedeny do stavu zvýšené pohotovosti, ale že v současné době jim nehrozí žádné vážné nebezpečí. Moskva je v kontaktu se všemi syrskými opozičními skupinami a vyzývá všechny strany, aby se zdržely násilí.“[60]

Následky

editovat

Během ofenzívy zemřelo do 7. prosince dle Syrské organizace pro lidská práva (SOHR) nejméně 820 osob včetně minimálně 111 civilistů.[32] Do zajetí padlo minimálně 150 vojáků syrské arabské armády.[43] Vysídleno v důsledku obnovených bojů bylo okolo 370 tisíc obyvatel.[32]

V prvních dnech po okupaci dobytého území se neprokázaly obavy, že by HTS, kterou západní země považovaly za teroristickou organizaci, perzekvovala nebo popravovala civilisty a zajatce, čímž se zřejmě snažila působit umírněně a přijatelně.[61] Zároveň však nebylo zřejmé, zda by případná porážka režimu nevedla k rozštěpení opozice, která se dokázala sjednotit pouze díky společnému nepříteli – Asadovu režimu.[61]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c ČT24, ČTK. Syrští povstalci tvrdí, že ovládli celou provincii Idlib. Asad mluví o „zneškodnění teroristů“. ct24.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c BRYCHTA, Filip. Sýrie opět vzplanula. Kdo s kým jde proti komu?. Voxpot [online]. 2024-12-02 [cit. 2024-12-02]. Dostupné online. 
  3. ↑ Syrští rebelové obsazují Aleppo, využili oslabení Asadových spojenců - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. 2024-11-30 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b SALEM, Mostafa; KOURDI, Eyad. Syrian rebels capture second major city as army withdraws from Hama. CNN [online]. 2024-12-05 [cit. 2024-12-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b c d e ČTK. Reuters: Syrské vládní síly se stahují z klíčového města Homs. České noviny [online]. 2024-12-07 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b c d e f g ČTK. Asadův režim padl, opozice slibuje vybudovat mírumilovnou Sýrii. České noviny [online]. 2024-12-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ ČTK. Je pravděpodobné, že Asad mohl zahynout při pádu letadla. České noviny [online]. 2024-12-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. 
  8. ↑ a b ČTK. Asad a jeho rodina jsou v Moskvě, od ruských úřadů získali azyl. České noviny [online]. 2024-12-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. 
  9. ↑ MICHAELSON, Ruth. Bashar al-Assad reported to have fled Syria as rebels say they have captured Damascus. The Guardian [online]. 2024-12-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. 
  10. ↑ Syria.liveumap.com [online]. 2024-12-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. 
  11. ↑ ČTK. Premiérem Sýrie byl jmenován Muhammad Bašír, zemi povede do jara. České noviny [online]. 2024-12-10 [cit. 2024-12-10]. Dostupné online. 
  12. ↑ a b c GANZEVELD, Annika, et al. Iran Update, December 9, 2024. Understanding War [online]. Institute for the Study of War, 2024-12-10 [cit. 2024-12-10]. Dostupné online. 
  13. ↑ VOCŮ, Taťána. Aleppo opět padá do rukou islamistů. Novinky.cz [online]. 2024-11-29 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b c ČTK. Syrští povstalci hlásí postup, Asadovi opět pomáhají Rusové. České noviny [online]. 2024-11-30 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  15. ↑ a b c d LISTER, Charles. Syria’s conflict is heating up once more. The Spectator [online]. 2024-11-30 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ Ukrainian Trained, Turkish Sponsored Syrian Rebels Lead Assault on Aleppo. Kyiv Post [online]. 2024-12-01 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  17. ↑ LOVELUCK, Louisa; FAHIM, Kareem; GEORGE, Susannah. Syrian rebels regrouped, seized on weakness of government’s key allies. The Washington Post [online]. 2024-12-01 [cit. 2024-12-02]. Dostupné online. 
  18. ↑ TOMEŠ, Michal. Co zůstane v Sýrii po Asadovi? Narkostát bez velitele a miliony hladovějících lidí. Deník N [online]. 2024-12-08 [cit. 2024-12-09]. Dostupné online. 
  19. ↑ https://www.syriahr.com/en/349993/. SOHR [online]. The Syrian Observatory For Human Rights, 2024-11-26 [cit. 2024-12-09]. Dostupné online. 
  20. ↑ a b c d WIRNITZER, Jan; BOUBÍNOVÁ, Markéta. Asad je neznámo kde, ze Sýrie přicházejí překotné zprávy. Rebelové jsou v Hamá, nemusí to ale být nevratné, hlásí diplomat. Deník N [online]. 2024-11-30 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  21. ↑ Syria Losses Public. X [online]. 2024-12-01 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  22. ↑ a b ČTK. Ruské a syrské údery na povstalci ovládaném severu Sýrie zabily osm lidí. České noviny [online]. 2024-12-01 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  23. ↑ a b GANZEVELD, Annika, et al. Iran Update, December 2, 2024. Understanding War [online]. Institute for the Study of War, 2024-12-02 [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. 
  24. ↑ HOLMES, Oliver. Syrian insurgents advance on Hama city after capturing Aleppo. The Guardian [online]. 2024-12-03 [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. 
  25. ↑ Liveuamp Syria [online]. 2024-12-03 [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b GANZEVELD, Annika, et al. Iran Update, December 5, 2024. Understanding War [online]. Institute for the Study of War, 2024-12-05 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b ČTK. Syrská vláda ztratila kontrolu nad hraničními přechody do Iráku a Jordánska. České noviny [online]. 2024-12-06 [cit. 2024-12-06]. Dostupné online. 
  28. ↑ PIETSCH, Bryan. Why capture of Syrian city Homs could be key moment in rebel offensive. The Washington Post [online]. 2024-12-06 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  29. ↑ a b JANOVSKÝ, Jakub. A 3-day SMO Done Right - 2024 Syrian Rebel Offensive and the Resulting Collapse of the Regime Military in Northern Syria. Oryx [online]. 2024-12-07 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  30. ↑ MICHAELSON, Ruth. Syrian insurgents close in on Homs as advance towards Damascus continues. The Guardian [online]. 2024-06-12 [cit. 2024-06-12]. Dostupné online. 
  31. ↑ a b c d e MOORE, Johanna, et al. Iran Update, December 6, 2024. Understanding War [online]. Institute for the Study of War, 2024-12-06 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  32. ↑ a b c d e PLETT-USHER, Barbara; ARMSTRONG, Kathryn. Anti-Assad rebels take most of key southern Syrian region - reports. BBC [online]. 2024-12-07 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  33. ↑ CHRISTOU, William. Syrian rebels begin to encircle Damascus amid denials Assad has fled. The Guardian [online]. 2024-12-07 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  34. ↑ a b VASILKO, Tomáš. Asadův režim bojuje o přežití. Zatímco rebelové útočí na další města, Írán stahuje ze země vojáky. Deník N [online]. 2024-12-07 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  35. ↑ Syria.liveumap.com [online]. 2024-12-07 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  36. ↑ a b c PARRY, Andie, et al. Iran Update, December 8, 2024. Understanding War [online]. Institute for the Study of War, 2024-12-08 [cit. 2024-12-09]. Dostupné online. 
  37. ↑ a b VASILKO, Tomáš. Izrael po Asadově pádu likviduje zařízení syrské armády, letadla i lodě. Deník N [online]. 2024-12-11 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online. 
  38. ↑ a b MOORE, Johanna, et al. Iran Update, December 11, 2024. Understanding War [online]. Institute for the Study of War, 2024-12-11 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online. 
  39. ↑ ČTK. Izrael chce na jihu Sýrie vytvořit demilitarizovanou obrannou zónu. České noviny [online]. 2024-12-10 [cit. 2024-12-10]. Dostupné online. 
  40. ↑ a b c MOORE, Johanna. Iran Update, December 13, 2024. Understanding War [online]. Institute for the Study of War, 2024-12-13 [cit. 2024-12-15]. Dostupné online. 
  41. ↑ HUMPÁLOVÁ, Jolana. PULS | Přímo ze Sýrie: Vojtěch Boháč o Asadově brutalitě i oslavách v Damašku. Voxpot [online]. 2024-12-18 [cit. 2024-12-18]. Dostupné online. 
  42. ↑ ČTK. Sýrie zneškodní teroristy, kterým čelí, uvedl k postupu povstalců Asad. České noviny [online]. 2024-11-30 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  43. ↑ a b c CAMPA, Kelly, et al. Iran Update, December 1, 2024. Understanding War [online]. Institute for the Study of War, 2024-12-01 [cit. 2024-12-02]. Dostupné online. 
  44. ↑ ČTK. Írán se chystá vyslat vojáky do Sýrie, Hizballáh už tak učinil, píše Reuters. České noviny [online]. 2024-12-06 [cit. 2024-12-06]. Dostupné online. 
  45. ↑ a b ČTK. Do Sýrie z Iráku dorazily proíránské milice, aby pomohly syrské armádě. České noviny [online]. 2024-12-02 [cit. 2024-12-02]. Dostupné online. 
  46. ↑ TIWARI, Sakshi. U.S. A-10 Warthogs ‘Rain Hell’ On Iran-Backed Militias In Syria Amid Doubts About Their Future In USAF: Reports. The EurAsian Times [online]. 2024-12-03 [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. 
  47. ↑ PATAJ, Roman. Vývoj bojů (1012. den): Rusové mají v Sýrii ztráty – velí jim generál, který nedokázal dobýt Charkov. Deník N [online]. 2024-12-02 [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. 
  48. ↑ SUTTON, H. I. First Signs Russia Is Evacuating Navy Ships From Syria. Naval news [online]. 2024-12-03 [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. 
  49. ↑ PATAJ, Roman. Vývoj bojů (1016. den): Ruské základny v Sýrii jsou v nebezpečí, Putinovi hrozí jeho Afghánistán. Deník N [online]. 2024-12-06 [cit. 2024-12-06]. Dostupné online. 
  50. ↑ WIRNITZER, Jan. Potřeboval odvoz, ne munici. Asad zmizel, Damašku vládnou povstalci, premiér s nimi chce spolupracovat. Deník N [online]. 2024-12-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. 
  51. ↑ ТАСС: Асад с семьей прибыл в Москву. TASS [online]. 2024-12-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (rusky) 
  52. ↑ Асад прибыл в Москву. RIA Novosti [online]. 2024-12-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. (rusky) 
  53. ↑ a b SDF urges joining mobilization as Turkey-backed groups escalate attacks. Rudaw [online]. 2024-12-01 [cit. 2024-12-01]. Dostupné online. 
  54. ↑ SDF says working to evacuate its people from Tal Rifaat. Rudaw [online]. 2024-12-02 [cit. 2024-12-02]. Dostupné online. 
  55. ↑ a b CAMPA, Kelly, et al. Iran Update, December 18, 2024. Understanding War [online]. Institute for the Study of War, 2024-12-18 [cit. 2024-12-19]. Dostupné online. 
  56. ↑ Statement on The Recent Situations in Villages East of Deir Ezzor. SDF Press Center [online]. 2024-12-03 [cit. 2024-12-03]. Dostupné online. 
  57. ↑ ČTK. Lavrov: Boje v Sýrii musí hned skončit, shodují se Rusko, Írán a Turecko. České noviny [online]. 2024-12-07 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  58. ↑ Syria.liveuamap.com [online]. 2024-12-06 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 
  59. ↑ PARRY, Andie, et al. Iran Update, December 16, 2024. Understanding War [online]. Institute for the Study of War, 2024-12-16 [cit. 2024-12-18]. Dostupné online. 
  60. ↑ a b c d e f g REUTERS. World reaction to end of Assad rule in Syria. Reuters [online]. 2024-12-08 [cit. 2024-12-08]. Dostupné online. 
  61. ↑ a b HUMPÁLOVÁ, Jolana. Padá Damašek. Povstalci se poučili z chyb Islámského státu. Voxpot [online]. 2024-12-07 [cit. 2024-12-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ofenzíva_syrské_opozice_(2024)&oldid=24497070“