Poté, co napsal deset anonymně podepsaných románů, debutoval se svým vlastním Le Calvaire (Kalvárie, 1886), ve kterém mu psaní dovolilo překonat traumatické vzpomínky na jeho zničující poměr s Judith Vimmer, pokládanou za nemocnou, kterou v románu přejmenoval na Juliette Roux. V roce 1888 publikoval L'Abbé Jules (Pater Julius), první pre-freudovský román psaný pod vlivem Dostojevského, který se objevil ve francouzské literatuře. Tento text představoval dva hlavní zajímavé charaktery: abbé Jules a otec Pamphile. V knize Sébastien Roch (1890) zpracoval své traumatické zážitky z jezuitské školy ve Vannes. V románu je třináctiletý Sébastien pohlavně zneužíván knězem, což mu zničí život.
Poté se dostavila existenciální a literární krize, přesto během této doby ještě publikoval v ročníku pre-existencialistický román o uměleckém osudu, Dans le ciel (Na nebi), kde představil postavu malíře přímo postavenou na Vincentu van Goghovi. V dozvucích Dreyfusovy aféry - kde vydráždil Mirbeau svůj pesimismus - vydal dva romány, jež byly pokládány za skandální svým pojetím ctností : Le Jardin des supplices (Zahrada muk) (1899) a Le Journal d'une femme de chambre (Deník komorné) (1900), pak Les Vingt et un Jours d'un neurasthénique (1901). V těchto dílech narušil tradiční románové konvence, cvičil techniku koláže, překračoval zákon pravděpodobnosti a předstírané důvěřivosti a vzpíral se pokryteckým pravidlům slušnosti. Mirbeau byl Dreyfusovým zastáncem, přestože historici doložili antisemitské pasáže v jeho raných dílech.[1]
V jeho posledních dvou románech - La 628-E8 (1907) a Dingo (1913) - se vzdaloval ještě více realismu. Popustil uzdu své fantazii a použil fantastické elementy: hrdiny románu se stali jeho vlastní automobil a pes. Tím kompletně rozbil konvence realistické beletrie.
V divadle učinil své první kroky s proletářskýmdramatem a moderní tragédií, Les Mauvais bergers (Špatní pastýři) (1897). Pak zažil celosvětovou slávu s Les affaires sont les affaires (Obchod je obchod) (1903) - klasická komedie mravů a charakterů v tradici Molièra. Zde představil postavu Isidora Lechata, předchůdce moderního mistra intrik obchodu, produkt nového světa, který staví peníze nad všechno ostatní, peníze, které rozprostírají svá pomyslná chapadla přes celý svět.
V roce 1908 - na konci své dlouhé mediální bitvy - viděl svou hru Le Foyer (Domov) v podání Comédie-Française. V této hře se dotkl dalšího společenského tabu - ekonomické a sexuální zneužívání dospívajících lidí v napohled laskavém domově.
Šest malých jednoaktových her publikoval pod titulem Farces et moralités (1904), byly považovány za neobyčejně pokrokové. Mezi nimi zvláště L'Épidémie. Autor zde provokuje jazykem, klade otázky, demystifikuje právo, vysmívá se projevům politiků a dělá si legraci z jazyka lásky. Za pokračovatele jeho typu divadla mohou být považováni Bertolt Brecht, Marcel Aymé, Harold Pinter nebo Eugène Ionesco.
Po více než půlstoletí zapomnění došlo na opožděné uznání jeho génia. Jednalo se nejen o pamfletistu, uměleckého kritika, romanopisce a dramatika. Byl také velice schopný demystifikátor. Spisovatelům připisoval úlohu donutit ty, kteří byli „záměrně slepí“, aby se podívali „Medúze zpříma do očí“. V očích „správně smýšlejícího lidu“ a Tartuffů všeho druhu byla jeho snaha dohnat veškerou společnost, aby se zhlédla v tom opravdovém, ohromujícím světle, a aby se sama nad sebou zděsila a uvědomila si své chyby, viděna jako zločin.
oficiální stránka
multimediální obsah na Commons
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Octave Mirbeau (přibližně 1895)
Octave Mirbeau, malba Félixe Vallottona (1902)
Octave Mirbeau (1916)
L'Abbé Jules (vydání z roku 1925)
Un homme sensible (vydání z roku 1919) a Le petit gardeur de vaches (vydání z roku 1922)
Sébastien Roch (ruské vydání, 1908)
Obrázky, zvuky či videa k tématu Octave Henri Marie Mirbeau na Wikimedia Commons 
Autor Octave Mirbeau ve Wikizdrojích (francouzsky)
