Wikipedie

Nuno Borges

portugalský tenista

Nuno Borges (* 19. února 1997 Maia, Norte) je portugalský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden singlový i deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a šestnáct ve čtyřhře.[2]

Nuno Borges
Nuno Borges v Bordeaux (2022)
Nuno Borges v Bordeaux (2022)
StátPortugalskoPortugalsko Portugalsko
Datum narození19. února 1997 (27 let)
Místo narozeníMaia, Portugalsko[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Profesionál od2019[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek2 534 384 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů34–42
Tituly1 ATP, 6 challengerů, 10 ITF
Nejvyšší umístění30. místo (9. září 2024)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2024)
French Open2. kolo (2023)
Wimbledon1. kolo (2022, 2023, 2024)
US Open4. kolo (2024)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry1. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů16–14
Tituly1 ATP, 9 challengerů, 7 ITF
Nejvyšší umístění69. místo (19. září 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2024)
Wimbledon2. kolo (2022)
US Open3. kolo (2024)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2024)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240923a23. září 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2024 na 30. místě a ve čtyřhře v září 2022 na 69. místě. Trénují ho Rui Machado a Hugo Anao.[3][1]

V portugalském daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 klužskou 1. světovou skupiny proti Rumunsku, v níž s Joãem Sousem prohráli čtyřhru. Rumuni zvítězili 3:1 na zápasy. Do listopadu 2024 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 4–2 ve dvouhře a 2–4 ve čtyřhře.[4]

Portugalsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2024 v Paříži. Časnou porážku ve dvouhře mu přivodil Argentinec Mariano Navone. Do čtyřhry zasáhl s Franciscem Cabralem. Ve druhém kole však podlehli Němcům Dominiku Koepferovi a Janu-Lennardu Struffovi.

Tenisová kariéra

editovat

V letech 2015–2019 vystudoval kineziologii na Mississippské státní univerzitě, kterou reprezentoval v týmu Buldoků. V závěrečném ročníku 2019 se stal finalistou celostátního mistrovství NCAA[5] a byl vyhlášen hráčem roku univerzitní asociace ITA (Intercollegiate Tennis Association).[6]

Na okruhu ATP Tour debutoval antukovým Estoril Open 2021, na němž postoupil jako člen čtvrté světové stovky přes Broadyho a Carballése Baenu z kvalifikace.[7] Na úvod dvouhry přehrál šedesátého prvního hráče žebříčku Jordana Thompsona, než jej vyřadil Chorvat Marin Čilić.[8]

Druhý turnaj na túře ATP si zahrál na Estoril Open 2022, kde mu po zisku divoké karty skrečoval Pablo Andújar. Následně jeho cestu soutěží ukončila světová devětadvacítka Frances Tiafoe.[9] Do estorilské čtyřhry obdržel s krajanem Franciscem Cabralem také divokou kartu. V semifinále přehráli nejvýše nasazené Jamieho Murrayho s Michaelem Venusem. V boji o titul zdolali argentinsko-švédskou dvojici Máximo González a André Göransson. Bodový zisk oba poprvé posunul do elitní stovky deblové klasifikace, Cabrala na 80. místo a Borgese na 99. příčku.[10]

 
V kvalifikaci French Open 2022

Do grandslamu premiérově zasáhl v singlu French Open 2022 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Thomas Fabbiano, Felipe Meligeni Alves a Zsombor Piros. V úvodním kole však nenašel recept na dvacátého pátého hráče žebříčku Karena Chačanova.[11] Shodný scénář prožil i ve Wimbledonu 2022. Po výhře v kvalifikačním kole nad Australanem Maxem Purcellem jej v úvodním duelu na trávě All England Clubu porazil Američan Mackenzie McDonald.[12][13]

Hlavní soutěž série Masters si poprvé zahrál na březnovém Miami Open 2023, kde zvládl kvalifikační utkání s Johnsonem a Gojem. Časnou porážku v miamské dvouhře mu přivodil Fin Emil Ruusuvuori ze šesté světové desítky. Rovněž na evropských turnajích jarní antukové sezóny 2023 vypadl v prvních či druhých kolech, na Barcelona Open se světovou dvojkou Carlosem Alcarazem,[14] na Mutua Madrid Open s Marcosem Gironem[15] a na Internazionali BNL d'Italia s pátým mužem klasifikace Stefanosem Tsitsipasem.[16] První grandslamové osmifinále se zahrál na Australian Open 2024, kde startoval z pozice šedesátého deváté muže žebříčku. Po výhrách nad Němcem Maximilianem Martererem a nasazeným Španělem Alejandrem Davidovichem Fokinou, si připsal první kariérní výhru nad členem první dvacítky, světovou třináctkou Grigorem Dimitrovem. Stal se tak prvním Portugalcem v osmifinále dvouhry australského majoru a po Joãu Sousovi druhým v této fázi grandslamu.[17] Ve čtvrtém kole jej zastavila světová trojka Daniil Medveděv po čtyřsetovém průběhu.[18] Po skončení debutoval v elitní světové padesátce žebříčku.[17]

První singlový titul na túře ATP vyhrál ve 27 letech na antukovém Nordea Open 2024 v Båstadu. Ve finále porazil o jedenáct let staršího Španěla Rafaela Nadala, který na něj uhrál jen pět gamů. Po Joãu Sousovi se stal druhým portugalským šampionem na okruhu ATP a v probíhající sezóně devátým vítězem, jenž vybojoval první titul. Po skončení figuroval na žebříčkovém maximu, když mu 22. července 2024 patřilo 42. místo.[19][20]

Finále na okruhu ATP Tour

editovat
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (1–0 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 1 (1–0)

editovat
Stav č. datum turnaj kategorie povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. červenec 2024 Båstad, Švédsko ATP 250 antuka   Rafael Nadal 6–3, 6–2

Čtyřhra: 1 (1–0)

editovat
Stav č. datum turnaj kategorie povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. duben 2022 Estoril, Portugalsko ATP 250 antuka   Francisco Cabral   Máximo González
  André Göransson 		6–2, 6–3

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF

editovat
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Challengery (6 D; 9 Č)
ITF (10 D; 7 Č)

Dvouhra (16 titulů)

editovat
Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. červenec 2017 Setúbal, Portugalsko tvrdý   João Monteiro 6–3, 6–0
2. červenec 2017 Idanha-a-Nova, Portugalsko tvrdý   Andrés Artuñedo 7–6(7–4), 6–4
3. srpen 2018 Caldas da Rainha, Portugalsko antuka   Daniel Batista 6–0, 6–2
4. listopad 2018 Pensacola, Spojené státy antuka   Ricardo Rodríguez-Pace 6–4, 6–3
5. červen 2019 Setúbal, Portugalsko tvrdý   Frederico Gil 6–3, 6–4
6. červenec 2019 Idanha-a-Nova, Portugalsko tvrdý   Frederico Gil 3–6, 6–3, 6–2
7. leden 2020 Monastir, Tunisko tvrdý   Zizou Bergs 6–4, 7–6(8–6)
8. září 2020 Sintra, Portugalsko tvrdý   Gastão Elias 6–2, 6–2
9. listopad 2020 Quinta do Lago, Portugalsko tvrdý   Michael Geerts 6–0, 6–1
10. únor 2021 Antalya, Turecko antuka   Miljan Zekić 6–4, 3–3skreč
1. listopad 2021 Antalya, Turecko antuka   Ryan Peniston 6–4, 6–3
2. duben 2022 Barletta, Itálie antuka   Miljan Zekić 6–3, 7–5
3. únor 2023 Monterrey, Mexiko tvrdý   Borna Gojo 6–4, 7–6(8–6)
4. březen 2023 Phoenix, Spojené státy tvrdý   Alexandr Ševčenko 4–6, 6–2, 6–1
5. prosinec 2023 Maia, Portugalsko antuka (h)   Benoît Paire 6–1, 6–4
6. březen 2024 Phoenix, Spojené státy (2) tvrdý   Matteo Berrettini 7–5, 7–6(7–4)

Čtyřhra (16 titulů)

editovat
Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. červen 2017 Lisabon, Portugalsko tvrdý   Francisco Cabral   Sam Barry
  Bradley Mousley 		6–1, 3–6, [10–5]
2. červenec 2017 Setúbal, Portugalsko tvrdý   Francisco Cabral   Harry Bourchier
  Daniel Nolan 		7–6(7–4), 6–4
3. červen 2018 Póvoa de Varzim, Portugalsko tvrdý   Francisco Cabral   Romain Bauvy
  Hugo Voljacques 		6–4, 6–4
4. červenec 2018 Castelo Branco, Portugalsko tvrdý   Francisco Cabral   Maxime Tchoutakian
  Hugo Voljacques 		6–4, 6–4
5. červenec 2019 Idanha-a-Nova, Portugalsko tvrdý   Francisco Cabral   Francisco Dias
  Gonçalo Falcão 		6–4, 6–3
6. říjen 2020 Setúbal, Portugalsko tvrdý   Francisco Cabral   Mateus Alves
  Igor Marcondes 		6–2, 6–7(5–7), [10–7]
7. únor 2021 Antalya, Turecko antuka   Alex Rybakov   Jacopo Berrettini
  Raúl Brancaccio 		4–6, 7–6(7–1), [10–6]
1. 11. dubna 2021 Oeiras, Portugalsko antuka   Francisco Cabral   Pavel Kotov
  Ceng Čchun-sin 		6–1, 6–2
2. 25. září 2021 Braga, Portugalsko antuka   Francisco Cabral   Jesper de Jong
  Bart Stevens 		6–3, 6–7(4–7), [10–5]
3. 6. listopadu 2021 Tenerife, Španělsko tvrdý   Francisco Cabral   Džívan Nedunčežijan
  Purav Radža 		6–3, 6-4
4. 27. listopadu 2021 Manamá, Bahrajn tvrdý   Francisco Cabral   Maximilian Neuchrist
  Michail Pervolarakis 		7–5, 6–7(5–7), [10–8]
5. 11. prosince 2021 Maia, Portugalsko antuka   Francisco Cabral   Andrej Martin
  Gonçalo Oliveira 		6–3, 6–4
6. 18. prosince 2021 Maia, Portugalsko antuka (h)   Francisco Cabral   Piotr Matuszewski
  David Pichler 		6–4, 7–5
7. 2. dubna 2022 Oeiras, Portugalsko antuka   Francisco Cabral   Sandžar Fajzijev
  Markos Kalovelonis 		6–3, 6–0
8. 9. dubna 2022 Oeiras, Portugalsko antuka   Francisco Cabral   Zdeněk Kolář
  Adam Pavlásek 		6–4, 6–0
9. 7. května 2022 Štvanice, Praha, Česko antuka   Francisco Cabral   Andrew Paulson
  Adam Pavlásek 		6–4, 6–7(3–7), [10–5]

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nuno Borges (tennis) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e Nuno Borges na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240923a23. září 2024
  2. ↑ Nuno Borges na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240923a23. září 2024
  3. ↑ Nuno Borges | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Nuno Borges na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240923a23. září 2024
  5. ↑ Borges’ Incredible Career Ends In 2019 NCAA Singles Final. Mississippi State [online]. 2019-05-25 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ Nuno Borges - Men's Tennis [online]. Mississippi State University Athletics, 2019 [cit. 2023-08-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-28. (anglicky) 
  7. ↑ Lusa. Nuno Borges continua a subir - está no quadro principal do Estoril Open. PÚBLICO [online]. 2021-04-25 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (portugalsky) 
  8. ↑ Marin Cilic praises Nuno Borges after tight Estoril clash. Tennis World USA [online]. 2021-04-29 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Tiafoe overcomes wild-card Borges in Estoril. ESPN.com [online]. 2022-04-27 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Nuno Borges & Francisco Cabral Win Home Title In Estoril. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-05-01 [cit. 2023-08-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-05-02. (anglicky) 
  11. ↑ TRAQUETE, Manuel. Roland Garros 2022: Nuno Borges Makes Grand Slam Debut Against Karen Khachanov. Last Word On Tennis [online]. 2022-05-22 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Nuno Borges não resiste a McDonald e é eliminado à primeira em Wimbledon. Bola Amarela [online]. 2022-06-28 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (portugalsky) 
  13. ↑ Nuno Borges | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-24]. [c Dostupné online]. (anglicky) 
  14. ↑ Carlos Alcaraz Defeats Nuno Borges In Barcelona. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-18 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. ↑ Madrid Masters 2023: Giron takes out Borges. Tennis Majors [online]. 2023-04-27 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ ATP Rome: Stefanos Tsitsipas makes a winning start against Borges. Greek City Times [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ a b FITZGERALD, Matt. "Holy crap": Nuno Borges makes history for Portugal in Australian Open upset of Dimitrov. Tennis [online]. 2024-01-20 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. ↑ No-frills Medvedev happy to take back seat on drive to AO QFs. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-01-22 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Nuno Borges defeats Rafael Nadal for Bastad title. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-07-21 [cit. 2024-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ Borges stuns misfiring Nadal to win first ATP title at Nordea Open. Tennis Majors [online]. 2024-07-21 [cit. 2024-07-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Nuno_Borges&oldid=24261828“