Wikipedie

Jaromír Nohavica

český folkový písničkář, textař, libretista, zpěvák, skladatel a kytarista
(přesměrováno z Nohavica)
Na tento článek je přesměrováno heslo Nohavica. Tento článek je o zpěváku Jaromíru Nohavicovi. O dalších významech pojednává článek Nohavica (rozcestník).

Jaromír Nohavica (* 7. června 1953 Ostrava)[1][2][3] je český folkový písničkář, textař, libretista, osobitý[2] zpěvák, skladatel a kytarista. Hraje také na heligonku.

Jaromír Nohavica
Jaromír Nohavica (2019)
Jaromír Nohavica (2019)
Základní informace
Narození7. června 1953 (71 let)
Ostrava
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
PůvodČeskoslovensko
Žánryfolk, folk rock
Povolánímuzikant
Nástrojekytara, bajan a hlas
Aktivní rokypísničkář od 1982
OceněníPremio Tenco (2011)
medaile Za zásluhy 1. stupeň (2017)
Puškinova medaile (2018)
Manžel(ka)Martina Nohavicová
DětiLenka a Jakub
SídloOstrava
PodpisPodpis
Webwww.nohavica.cz
Významný nástroj
kytara, heligonka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jaromír Nohavica

Život

editovat

Pochází z Ostravy. První píseň napsal již v osmi letech. Na kytaru hraje od svých třinácti let, přičemž původně jeho otec chtěl, aby hrál na housle, k těm ale nepřilnul. Sám se však navíc naučil hrát na několik hudebních nástrojů. V letech 1978–1981 dálkově studoval na Střední knihovnické škole v Brně. Začal také studovat na Vysoké škole báňské, ale studia přerušil, vystřídal několik zaměstnání, načež raději zůstal volným textařem. V tomto oboru se proslavil textem Lásko, voníš deštěm pro Marii Rottrovou[4] (She’s Gone od Black Sabbath), ale psal také například pro Věru Špinarovou atd.

Veřejně začal vystupovat v  roce 1982. V osmdesátých letech se o  něj zajímalo publikum,[5][6][1] tajná policie[7] i exilový magazín Svědectví.[8] S ideologickými problémy při organizování koncertů se setkal v letech 1984 , 1987 a 2022.[9][10]

Vystupoval samostatně, případně s doprovodem či kapelou. Spolupracoval s méně významnými regionálními kapelami, ale také například se skupinou Čechomor.

Jako herec ztvárnil roku 2002 hlavní roli „Jarka Nohavici“ ve filmu Petra Zelenky Rok ďábla. Za hudbu k tomuto filmu dostal spolu s Čechomorem a Karlem Holasem Českého lva za nejlepší hudbu.

Postupně se stal jedním z nejpopulárnějších zpěváků a v roce 2004 získal i některá ocenění. Časopis Rock & Pop vyhodnotil jako nejlepší české hudební album od roku 1989 jeho Divné století. Akademie populární hudby jej zařadila při vyhlašování výsledků ceny Anděl 2003 do Síně slávy a byl nominován ve dvou dalších kategoriích.[11] V cenách Anděl 2009 vyhrál v kategorii nejprodávanější album a v Anděl 2010 se stal zpěvákem dvacetiletí. Populární jsou jeho živá vystoupení[12] („Palte a kopírujte, živý koncert nevypálíte a nezkopírujete“). V dubnu 2009 třikrát vyprodal pražskou Lucernu.[13] Byl prvním českým interpretem, který O2 arenu, jednu z největších multifunkčních hal v Evropě, vyprodal dvakrát za sebou (2013).[14] V roce 2017 vystoupil v pražské O2 areně (Hanba sláva,[15] 2017).[16]

Narodil se a bydlí v Ostravě (Ostravo, 2003,[17][18] Ostravian Pie, 2008),[19] v letech 1978–1999 žil v Českém Těšíně[2] (Dokud se zpívá, 1984,[20] Těšínská, 1994).[21] Má ženu Martinu a dvě děti (Ukolébavka, 1985)[22] – dceru Lenku (Pro malou Lenku, 1984)[23] a syna Jakuba (O Jakubovi, 1982).[24] Podle Nohavici je pro každého důležité najít své indiánské jméno. Když ho člověk najde, tak ví, kdo je, proč tady je a kam jde. Jeho jméno není moc, ale není to ani málo: Ten, který skládá a zpívá písně.[25][26][27][28][29][30]

Je velkým fanouškem fotbalového klubu FC Baník Ostrava[31][32] (Fotbal, 1984,[33] Mám jizvu na rtu, 2008,[34] Bazaly, 2011),[35] nazpíval také klubovou hymnu Baníčku, my jsme s tebou. V roce 2012 se stal honorárním členem občanského sdružení Baník Baníku.[36] Jako každý kluk hrával na plácku fotbal (Tři rohy penalta, 2017);[37] později ragby (za starší žáky a dorostence, Ragby, 1983).[38][39] V roce 1997 získal titul mistra republiky ve stolní hře scrabble[40] (Jak Huňáč a Fuňáč pořádali olympiádu, 2006).[41] Věnuje se sběratelství dětských her[42] nebo starých zpěvníků z celého světa;[43] část sbírky zpěvníků byla v roce 2007 vystavena v Ostravském muzeu,[44] od začátku února[45] do 10. dubna.

Jeho literárním oblíbencem je například Bohumil Hrabal či Jiří Suchý.[46]

Spolupráce s fanoušky po internetu

editovat

Jako hlavní komunikační médium pro kontakt se svými fanoušky využívá internet. Na svém webu zveřejnil volně ke stažení MP3 album Pražská pálená[47] a stejně tak i na sklonku roku 2006 mini CD Od Jarka pod stromeček.[48] Pravidelně na svém webu zveřejňoval každé pondělí jednu píseň popsanou dobovými audio- a videoukázkami, fotografiemi a zejména komentářem mapujícím na pozadí dobových souvislostí celou svou tvorbu. Časem se však tato činnost stala pouze příležitostnou. Dlouhodobý a jedinečný projekt nese název Archiv pod lupou.[49] V roce 2010 vydal a přes internet distribuoval DVD z benefičního adventního koncertu, použil protokol BitTorrent.[50] Na tři série krátkých zhudebněných fejetonů z let 2009–2012 navázaly Virtuálky 2022,[51][52] sedmnáct „popěvků jen tak."[53]

Dílo

editovat
 
Jaromír Nohavica, akordeonista Robert Kusmierski a bubeník Pavel Plánka, koncert Poruba, 2019

Zpívá především vlastní písně, také však překlady písní ruských autorů Vladimira Vysockého nebo Bulata Okudžavy – sám se mnohokrát zmínil o svém tíhnutí k ruským inspiracím.[54] Zhudebnil a nazpíval některé básně ze Slezských písní Petra Bezruče, roku 1982 zhudebnil báseň Dezertér ze sbírky Jiřího Šotoly Za život. Jeho písně jsou do značné míry oblíbené díky tomu, že zpívá o obyčejném životě a o člověku, jsou lyrickoepické, často však i ironizující. Nohavica ve své tvorbě používá spisovného jazyka, obecné mluvy i nářečí z Ostravska a okolí Těšína.[55]

Diskografie

editovat
Alba
Rok Studiová Koncertní Kompilace, (reedice) Spoluúčasti
1985 Cesty (5) EP
1988 Darmoděj LP;
Písně pro V. V. 2EP
1989 Osmá barva duhy MC Folkové Vánoce
1990 V tom roce pitomém Folkfórum – spolu…
1991 Morava '91;
Folkový kolotoč I.
1992 Šťastné a veselé…
1993 Mikymauzoleum Česká mše vánoční;
Vita '93
1994 Tři čuníci (Osmá barva duhy CD)
1995 Darmoděj a další
1996 Divné století Hudba bez bariér;
Králíci, ptáci a hvězdy
1998 Koncert – s Kapelou (3× Jarek Nohavica) Pavlína Jíšová;
Neřež
1999 Sloni v porcelánu I.
2000 Moje smutné srdce
2002 Sešli se I.;
Rok ďábla (Soundtrack)
2003 Babylon Romeo a Julie[56][57]
2004 Těšínské niebo
2005 Havěť všelijaká
2006 Pražská pálená;[58]
Doma CD DVD;
Od Jarka pod stromeček[59] 		Strážce plamene[60][61]
2007 (Box 4 CD) 50 miniatur[62][63]
2008 Ikarus;
Z pódia DVD[64] 		20ers[65][66][67]
2009 Virtuálky[68] V Lucerně CD DVD, BD (Platinová kolekce) Moravský folk v Lucerně
2010 Virtuálky 2[69] Mlýnské kolo v srdci mém
[70][71][72][73][74]
2011 Adventní koncert DVD[75]
2012 Virtuálky 3;[76]
Tak mě tu máš 		Koncerty 1982 a 1984;
Půlnoční trolejbus DVD[77] 		Inzerát
2013 Tenkrát;[78]
Kometa[79]
2014 Jarek Nohavica a přátelé Příběhy písní[80][81]
2015 Miláček žen a vetešníků[82][83]
2016 Muzzikanti (Soundtrack)[84]
2017 Poruba
2018 V Gongu
2020 Máma mi na krk dala klíč Folk Swings CD[85][86]
2023 Šťastný/Žáček[87][88][89]
 
Těšínské niebo: Radovan Lipus, Jaromír Nohavica, Renata Putzlacher-Buchtová a Tomáš Kočko
Výběry (výběr)
  • Folk & country hity 1998[90] (Až To Se Mnu Sekne)[91]
  • Nejhezčí folkové písničky, 1998[92] (Kometa,[93] Až To Se Mnu Sekne)[91]
  • Barvy českého folku, 1999[94] (Petěrburg,[95] Těšínská,[96] Až To Se Mnu Sekne,[91] Zatanči,[97] Mikymauz)[98]
  • Nejhezčí folkové písničky 2, 1999[99] (Cukrářská bossanova,[100] Ženy)[101]
  • Hitparáda 90. let, 2005[102] (Jdou po mě, jdou)[103]
  • Písně sametové revoluce, 2015[104] (Když mě brali za vojáka, 1982)[105]

Ke konci roku 2023 uváděl digitální servis Supraphonu celkem 143 alb, z toho 23 stěžejních.[106]

Filmy

editovat
Hrané filmy
Dokumentární filmy

Dokumentární filmy Poprvé, aneb střípky ze života J. N. a Jarek a Amadeus vyšly 14. května 2009 na DVD Rodinné stříbro I. (Indies Happy Trails).

Televizní a rozhlasové pořady

Knihy

editovat
Zpěvníky

Divadlo

editovat

Vedle písničkářské tvorby přeložil libreta některých Mozartových oper do češtiny. V roce 2006 obdržel za český překlad libreta Cosi fan tutte Cenu Sazky a Divadelních novin. V roce 2007 přeložil operu Don Giovanni.[191]

Přebásnění operních libret[192]
Muzikály[192]

Ohlasy

editovat
 
graffiti ve Varšavě

Ankety, ocenění, nominace

editovat

Jako první český umělec obdržel roku 2011 italskou hudební cenu Premio Tenco.[205] Ocitl se tím v sousedství osobností, které mu byly dříve či později inspirací, například Okudžava; Vysockij – Píseň pro V.V. (1987),[206] Cohen – Danse macabre (1996).[207] Cena se předává v San Remu – Pohlednice ze San Rema (13.11.2011)[208] na albu Virtuálky 3.

 
Nohavicův rukopis (2006)
 
graffiti v Ostravě (2013)

Odraz v kultuře

editovat

Astronomka Zdeňka Vávrová objevila na Kleti 19. srpna 1982 asteroid 1982 QG, který má od roku 1990 katalogové číslo (6539) a jméno Nohavica.[253][254]

V kapitole Konášova románu Kronika malého světa (2004) vystupuje postava pojmenovaná Jarek Nohavica.[255][256]

Jeden popěvek Vladimíra Veita s textem Jaroslava Hutky a druhý s textem Ireny N. (Tři agenti) se objevil v létě resp. na podzim roku 2007.[257][258]

Nohavicovy písně v polských překladech v podání různých umělců na dvojalbu Świat według Nohavicy byly vydány koncem listopadu 2008.[259][260][261] O rok později získalo v Polsku toto album cover verzí status zlaté desky.[262]

Kanaďan Mark Landry postupně překládal do angličtiny Nohavicovy texty, z nichž některé v překladu nazpíval. Vznikla tak kniha (  2 CD) Jarek Nohavica – Songbook (2009), která obsahuje 64 písní s melodiemi a akordovými značkami.[263] O rok později vyšel druhý díl s dětskými písněmi, Jarek Nohavica – Songbook 2 for Kids.[264][265]

Nohavicovu píseň Pane prezidente nazpívali Žamboši pod názvem Pane Nohavico (2012).[266] Sebeironicky[267] si v ní stěžují na úděl folkového písničkáře, kterému se těžko překračuje stín starých bardů.[268][269]

V divadelní hře KRYL - Zmrdtvýchvstání zažít[270][271] (Divadélko D21,[272] od 16. června 2014[273] do 12. června 2023)[274] použil Jiří Ondra zlomky Krylových a Nohavicových textů pro inscenovaný dialog mezi těmito bardy.

Marian Opania sestavil z polských překladů písní Leonarda Cohena a Jarka Nohavici dvojalbum Opania: Cohen/Nohavica (2015).[275][276][1][277]

Kapela NaDen hrávala Nohavicovy písně.[278][279] Například v Kraslicích s nimi podpořila prezentaci organizací Člověk v tísni o.p.s. a Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež Aktiv Kraslice.[280]

Choreograf Petr Zuska se rozloučil s pozicí uměleckého šéfa Baletu Národního divadla v Praze dílem Sólo pro nás dva.[281][282][283] Taneční inscenace, volně navazující na předchozí Brel – Vysockij – Kryl / Sólo pro tři z roku 2007,[284][285] je postavena na hudbě a textech Beaty Bocek a Jaromíra Nohavici.[285][286] Balet měl premiéru 15. a 16. června 2017 na Nové scéně Národního Divadla v Praze.[287][288][289]

V březnu 2018 uvedlo brněnské Divadlo Radost inscenaci Kabaret Nohavica: Barevné korálky na šňůrce v režii Vlastimila Pešky.[290]

V divadelní adaptaci (2018) podle románu Boží mlýny (1919) od Jana Vrby bylo využito tucet Nohavicových písní.[291][292][293]

Polské divadlo Teatr Rozrywki ve slezském Chořově uvedlo v roce 2021 hudební představení Piekło i Raj (Peklo a ráj).[294] Scenárista a režisér Krzysztof Prus vybral a propojil jednadvacet[295] Nohavicovych písní do uceleného příběhu. Představení mělo premiéru 29. května;[296] osmá repríza se konala 7. listopadu 2021.[297] Marta Odziomek citovala v  recenzi pro Gazeta Wyborcza Nohavicovo vyjádření vděčnosti: „Tvůrci postavili nádherný dům z cihliček mých písní.“[296]

V roce 2021 vyšla kniha španělského spisovatele Ángela Estebana Obklopeni knihami[298] v překladu Dominiky Černé. Kniha obsahuje životopisné medailony osobností, které strávily část svého života jako knihovníci. Za Českou republiku je uveden vedle Jiřího Mahena Jaromír Nohavica.[299]

Na podzim 2022 napsal Marek Řezanka báseň Pro lásku boží.[300] Text později zhudebnil Jozef Kupčík.[301]

K autorovým 70. narozeninám aktualizoval biolog Richard Nádvorník text songu Halelujá.[302]

Nedoporučení, zákazy a rušení

editovat

Poprvé Nohavica vystoupil v sobotu 28. března 1982 na Folkovém kolotoči v Ostravě–Porubě, v té době ještě jako profesionální textař.[303] Někdy poté absolvoval kvalifikační zkoušku a po (tehdy nezbytném, později nepředstavitelném) schválení programu vystoupení se stal profesionálním umělcem pod uměleckou agenturou Krajského kulturního střediska (KKS) v Ostravě.

Osmdesátá léta
  • V červnu 1984 mu bylo pro „závažné nedostatky“ pozastaveno zprostředkování agenturou KKS do konce roku.[304] Zmíněny byly písně Halelujá,[305] „Metro“ (Písnička o moskevském metru Bulata Okudžavy)[306] a „Jak se tak zmenšujou byty a pokoje“ (Blues o malých bytech).[307] Veřejné vystupování mohl nadále realizovat na bázi zájmové umělecké činnosti (jako amatér).[304] Začal připravovat písně pro schvalování nového programu. Koncem léta, na festivalu Folková Lipnice 1984, s úsměvem na rtech uvedl v rozhovoru, že kvalifikaci má pořád, ale nemá schválený program, což znamená, že sice může dostat za vystoupení honorář, ale nemůže vystupovat.[308]
    V prosinci téhož roku Severomoravský krajský národní výbor v Ostravě obor kultury nedoporučil agentuře KKS, aby zprostředkování koncertů obnovila.[304] Zde byla zmínka o dvou nových „závadných“ písních Cukrářská bossanova[309] a Píseň zhrzeného trampa;[310] píseň Krajina po bitvě[311] měla „nesprávný pacifistický přístup.“[304] V tutéž dobu, kdy byl Nohavica „deportován“ z Plzně[312] (Porta, červenec 1985, za závadnou označena i Bláznivá Markéta),[313] byl na portovním stánku nakladatelství Panton v prodeji jeho první „singl“ Cesty (5).[314][315]
    Koncem roku se Nohavicovo jméno poprvé objevilo v jednom z exilových časopisů (Svědectví XIX/76).[316][317][318][319] Kromě zmínky v Tigridově úvodníku[320] a v článku Folkové rozjímaní[321] („brněnský“ autor podepsaný –gfm–, tedy „pražský“ Vladimír Hanzel)[322][323] bylo otištěno pět písní.[324] A výsledek se brzy dostavil, začátkem roku 1986 byl Nohavica předvolán k výslechu.
    Období od jara 1984 do podzimu 1986 lemují dva dobové rozhovory v týdeníku Mladý svět.[325][326]
  • Po schválení nového scénáře koncertů obnovila agentura KKS zprostředkování v říjnu 1986.[327] V archivu bezpečnostních složek je uložena „denní informace ze dne 12. března 1987.“ Tato informace se týká Nohavicova a Streichlova koncertu konaného 9. března v Sušici.[328] 2. dubna 1987, tedy po necelém půlroce, byla smlouva k zprostředkování KKS zrušena. Dubnové koncerty na Ostravsku byly zrušeny.[329] Na Folkové Lipnici 1987 zazpíval píseň To nechte být[330] věnovanou Václavu Havlovi,[331] který se tam ukázal o rok později.[332][333] Akce „Harta'89“ (folkový koncert ve Vrchlabí), která se měla konat 18. listopadu 1989, povolená na začátku října, byla začátkem listopadu „z úřední moci městského národního výboru zrušena.“[334]
2022
  • V březnu 2022 polské město Katovice vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu, kde se měl v dubnu konat Nohavicův koncert. Organizátoři uvedli, že v době ruské invaze na Ukrajinu si lze těžko představit, aby v Katovicích vystupoval hudebník známý svým blízkým vztahem s Vladimirem Putinem.[249] V Polsku Nohavicovi zrušili koncerty plánované na rok 2022 pořadatelé v pěti městech, kromě Katovic jsou to Krakov, Varšava, Gdaňsk a Toruň.[335]
  • Nohavicův koncert plánovaný na 6. 5. 2020 (přeložený na 27. 10. 2020, poté na 12. 5. 2021 a nakonec na 12. 5. 2022), který se měl konat ve Sportovní hale UP v Olomouci, byl v březnu 2022 přesunut do nového místa konání Sportcentrum DDM Prostějov.[353] Ke kontroverznímu kroku (otázka ohledně konání koncertu […] vzbuzovala rozdílné emoce)[354] přistoupilo vedení olomoucké univerzity, když jednostranně vypovědělo smlouvu o pronájmu sálu. V prohlášení UP[354][355] (8. 3. 2022) je uvedeno:
    • „Univerzita se jednoznačně vymezila proti válce na Ukrajině, …” (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „Ta válka je mi proti srsti“ a píseň Pánové nahoře);[356]
    • „…i proti jednání prezidenta Ruské federace“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: „A mezi ty pány nahoře, ke kterým se obracím, patří i prezident Putin, s kterým opravdu nesouhlasím.“);[356]
    • „… ochrana hodnot, které univerzita ctí a ctít musí v souvislosti s tragédií na Ukrajině …“ (srv. Nohavica, 2. 3. 2022: Píseň po bitvě s textem problematickým již 22.12.1984;[304] píseň Rakety z listopadu 1983);[356]
    • „… postoje pana Nohavici, s nimiž se jako instituce neztotožňujeme… “ (!) – Pozdější prosbu o vysvětlení škola oslyšela.[357]

Mediální kauzy

editovat
„ …nečetl noviny, prý jsou tam jen koniny… “
— Jaromír Nohavica, Halelujá (1983)[358][359][302]


Archivy Státní bezpečnosti

Informace o existenci tajné policie byla veřejná (Halelujá čili Velká zpověď, 1983).[305][360] V tajných seznamech Státní bezpečnosti (StB) byly dva záznamy s Nohavicovým jménem, druh „sig. sv.“ (r.č. 26729, 10. 1. 1984) a druh „TS“ (r.č. 29320, 27. 8. 1986), tedy tzv. „tajný spolupracovník“.[361] Po zveřejnění Cibulkových seznamů (1992) se Nohavica k věci vyjádřil v rozhovoru s Milošem Čermákem v čísle 53/1993 časopisu Reflex.[362][363]

Další selektivní seznam s nepřesnou interpretací záznamu zveřejněnil Petr Cibulka v Necenzurovaných Novinách č. 04/2000, str. 56;[364] v téže době měl „náhodně vybraný vzorek“ tria Pode Bal stejnou interpretaci.[365][366][367][368] V pondělí 31. července 1989 měli Pepa Streichl a Jaromír Nohavica vystoupení ve Vídni.[369] Nohavica dal 2. 8. 1989 klíče od svého bytu Krylovi;[370][369][371] Z dojmů ze čtyřdenního pobytu za železnou oponou (od neděle do středy) napsal v září téhož roku Nohavica fejeton,[369] který později zveřejnil v Archivu pod lupou[372] na svých stránkách.[371] Návštěvu Vídně („událost“) „vytěžil“ „kpt. Liberda J.“ z jiného „prověřeného“ „pramene“ po „schůzce” 4. 8. do „záznamu“ ze 7. 8.,[373] tedy týden předtím, než si 15. 8. pozval k výslechu „prověřovaného“ „pramene“ „TS Mirka“ (Nohavicu).[373][371] „Záznam“[374] z tohoto druhého výslechu, jehož stupeň utajení byl zrušen 1. dubna 1999,[375] je datován 21. 8. 1989.[374] S odkazem na článek v Reflexu (1993)[363] vložil v článku v Respektu (2006)[376][377] redaktor Jaroslav Spurný do úst Nohavicovi slova, která neřekl,[378] podobně jako to činil již dříve v „záznamech“ kapitán Liberda.[374] Spatřiv poprvé Liberdovo dílo Nohavica pochopil, „jak hluboký a bezedný je močál naší minulosti.“[371] Značka –ob– si na iDNES.cz vyložila Spurného článek tak, že „přiznal spolupráci s StB,“[379][380] naproti tomu Nohavica uvedl: „Vynucené schůzky s STB pod pohrůžkou šikanování mé rodiny a výslechů nemocné matky, nepovažuji za spolupráci.“[377][360] Odborníci se tehdy shodli, že písničkář nepodal StB žádné informace, které by nevěděla, nebo které by kohokoli mohly poškodit.[379][381] Další dvě kola mediálního zájmu (dle Houdy: "S lehkým srdcem by spousta lidí dokázala, a již mnohokrát to předvedla, Nohavicův příběh spolupráce se Státní bezpečností zřetězit do na první pohled nevyvratitelného a jednoznačného celku.")[382] se odehrála o rok později (2007). Začátkem roku, na základě archivovaného agenturního záznamu 75091 (1. 3. 1989),[383][384] se Robert Malecký v Lidových novinách o Nohavicovi domníval (10. 2. 2007), že někoho udal;[383][385] přičemž autor (Liberda) zmíněného záznamu se později domníval (9. 12 2022), že nikdy nikoho neudal, takový nebyl, lidem neubližoval.[386][387] A koncem roku (12. 11. 2007) byla do redakce iDNES.cz doručena píseň[370] Vladimíra Veita a Jaroslava Hutky, což vyvolalo binární[382] mediální kampaň Hutka vs. Nohavica[388][389][390][391][374][360] polarizující společnost. Na tuto část kauzy časově navazuje vydání alba Ikarus (únor 2008),[392] které bylo nahráno na osmi koncertech v Ostravě v lednu 2008.[393][394] Mezi lety 1984 a 2022 poskytl Nohavica více než 66 rozhovorů.[395] Media udržovala tuto kauzu další desetiletí,[396] a to publikováním různých klišé[397] či historek[398] (jimiž jsou i mnohá v médiích autoritativně reprodukovaná fakta),[398] např. Pavel Kohout mu přisuzoval autorství plánku svého vídeňského bytu (červenec 2013);[398][397][399][400][401] Jan Burian si myslel, že udal své kamarády (říjen 2017);[402] Mikuláš Kroupa měl nějaké doklady (říjen 2019);[403] Jan Rejžek se domníval, že písničkářův otec byl „agent“ (září 2021);[404][397][405] Ondřej Konrád považoval za problematické, že jmenoval nějaké konkrétní lidi (březen 2022);[406] Ján Simkanič byl toho názoru, že na konci socialismu podal hlášení Státní bezpečnosti (listopad 2022);[52] Johana Hovorková poukázala na míru jeho údajného udávání (rovněž listopad 2022).[407] Podobné fámy kolovaly již od osmdesátých let.[408]

Fotografie

Při náhodném setkání v ostravském Globusu udělal Tomio Okamura společnou fotku (25. července 2017).[409][410][411]

Puškinova medaile

Prezidentem Ruské federace, který uděluje Puškinovu medaili, byl 4. listopadu 2018 Vladimír Putin.[245][412][249][413][414][415][416]

Uherský Brod

Zastupitelé v Uherském Brodě přesunuli v prosinci roku 2021 jedenadvacet milionů korun do Sberbank (14.12.2021, 532/Z20/21);[417][418] v souvislosti s uzavřením banky 25. února 2022[417] chtěli radní města učinit politické gesto: po utopení peněz v bance Ruské federace mělo gesto směřovat k prezidentovi Ruské federace (14.3.2022, kontroverzní doporučení na zrušení Nohavicova koncertu).[419] Na základě tohoto doporučení radních Uherského Brodu[420][421] rozhodl ředitel Domu kultury Radek Srnec o zrušení vyprodaného koncertu[421][422] se slovy: „Kdybych koncert nezrušil, už bych nebyl ředitelem;“[422] po tomto zrušení (v České republice a v roce 2022 jediném) čelil ředitel ostré a rozsáhlé kritice.[422][423]

Čtyřicet let na scéně

V Kulturním domě Poklad v Ostravě-Porubě, ke čtyřicátému výročí od prvního vystoupení (25. března 1982), se uskutečnil Nohavicův koncert (25. března 2022).[424] Současně se jednalo o benefici, jejíž výtěžek zaslal pořadatel na pomoc Ukrajině.[424] Nohavica přispěl již dříve (2. března 2022 prostřednictvím sbírky Člověka v tísni,[424] dva dny poté zajistil ubytování),[425] i později (například 5. května 2022 v Bílovci).[426] Šimon Pánek se svěřil Veronice Sedláčkové v pořadu „Ptám se já“ pro Seznam Zprávy, že sbírka „SOS Ukrajina Člověk v tísni“ je otevřená, takže odmítnutí daru (by) bylo nezákonné.[427] Média, v čele s Četkou, takové anonymní nezákonné „odmítnutí“ zaujalo.[428][429][430][431][432]

S pozdější hypotézou moderátora Jana Bumby „Když se do titulku napíše ’Nohavica,‘ tak je to clickbait“ vyjádřil souhlas redaktor Jiří Peňás.[433][434]

„ Všecko je bulvár.
I prodavačka v samošce,
i vysvědčení na základní škole,
i heslo v encyklopedii.
Život plyne úplně jinými cestami. 		“
— Jaromír Nohavica (2002)[25]

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d Jaromír Nohavica, Slovnik ceske literatury po roce 1945, 29. 9. 2015 [cit. 2023-11-14]
  2. ↑ a b c Nohavica, Jaromír, Český hudební slovník osob a institucí [aktualizace. 2003-11-12] [cit. 2023-11-25].
  3. ↑ Biografie, Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
  4. ↑ Vladimír Vlasák: Vzácný i lidový Nohavica, iDnes.cz, 16. 3. 2003
  5. ↑ a b c d e HRDINKA, Martin. Ankety Zlatý slavík a Český slavík 60 let – Jaromír Nohavica 70. Rozhlas.cz [online]. 10. červen 2023 [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Houda (2023), str. 273.
  7. ↑ Houda (2023), str. 251.
  8. ↑ Houda (2023), str. 66–67.
  9. ↑ Houda (2023), str. 208–213.
  10. ↑ Narozen v komunismu, umřu v komunismu, Nohavica.cz, 16. března 2022 [cit. 2023-12-16].
  11. ↑ Akademie populární hudby – historie. www.aph.cz [online]. [cit. 2007-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2004-04-01. 
  12. ↑ HOLOUBEK, Jan. Nohavicovy pražské koncerty skončily fiaskem. Pro překupníky. Prahain.cz [online]. 24. srpna 2023 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  13. ↑ UHLÁŘ, Břetislav. Nohavica bleskově vyprodal tři koncerty v Lucerně. Denik.cz [online]. 24. března 2009 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  14. ↑ ČTK. Nohavica před lety dvakrát vyprodal O2 arenu v Praze, teď chystá další koncert. hn.cz [online]. 4. května 2017 [cit. 2024-04-01]. Dostupné online. 
  15. ↑ Hanba sláva, Youtube.com, 20. října 2017, [cit. 2024-04-01].
  16. ↑ IREPORT.CZ. LIVE: Jaromír Nohavica v O2 areně přesvědčil o své výjimečnosti. iREPORT – music&style magazine. Dostupné online [cit. 2017-10-31]. 
  17. ↑ Ostravo, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  18. ↑ Archiv pod lupou, Ostravo (2003), Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  19. ↑ Ostravian Pie, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  20. ↑ Dokud se zpívá, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  21. ↑ Těšínská, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  22. ↑ Ukolébavka pro Kubu a Lenku, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  23. ↑ Pro malou Lenku, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  24. ↑ O Jakubovi, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  25. ↑ a b SPÁČILOVÁ, Mirka. Jarek Nohavica: Jsme košťaty Zelenkových čarodějnic. iDNES.cz [online]. 5. března 2002 [cit. 2024-01-31]. (V souvislosti s filmem „Rok ďábla“, na otázku „Ve filmu je také motiv zneužití bulvárem. Máte s tím zkušenosti?“). Dostupné online. 
  26. ↑ PLEVA, Martin. Nohavica: Nebýt mé ženy, tak bych to všechno nepřežil. Denik.cz [online]. 7. června 2013 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  27. ↑ KOCIÁNOVÁ, Martina. Jaromír Nohavica: Když člověk začne zmiňovat příliš úspěchů, čeká za rohem ďábel. Rozhlas.cz [online]. 18. prosince 2013 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  28. ↑ HARTMAN, Ivan. Recenze: Jaromír Nohavica udržuje věčný oheň i na novém albu, je slastné a zároveň bolí. HN.cz [online]. 24. listopadu 2017 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  29. ↑ PLISKOVÁ, Sabrina. Snažím se nefňukat a dělat své – skládat a zpívat písně. Mosty. 4. října 2021, roč. 22, čís. 4, s. 18–19. Dostupné online [cit. 2024-01-31]. ISSN 1805-9562. 
  30. ↑ MAZURA, Ondřej; ZEMANOVÁ, Kateřina. Tváře folku: Jaromír Nohavica. Ceskatelevize.cz [online]. 4. listopadu 2021 [cit. 2024-01-31]. Dostupné online. 
  31. ↑ CHACHARSKI & PRETORIAN & EL BAJTO - 100 LET NA SLEZSKÉ feat. JAROMÍR NOHAVICA /OFFICIAL MUSIC VIDEO, Youtube.com, 1. prosince 2023 [cit. 2023-12-06].
  32. ↑ Jarek Nohavica v roli rapera: Chuligáni z Bazalů představili další videoklip, Denik.cz, 1. prosince 2023 [cit. 2023-12-06].
  33. ↑ Fotbal, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  34. ↑ Mám jizvu na rtu, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  35. ↑ Bazaly, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  36. ↑ http://www.banikbaniku.cz/honorarni-clenove/jaromir-nohavica/ Jaromír Nohavica honorární člen
  37. ↑ Tři rohy penalta, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  38. ↑ Ragby, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  39. ↑ Archiv pod lupou, Ragby (1983), Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  40. ↑ Mistrovství ČR ve hře scrabble
  41. ↑ MP3 ALBUM – Od Jarka pod stromeček, Nohavica.cz, 24. prosince 2006 [cit. 2023-12-16].
  42. ↑ ČVANČAROVÁ, Naďa. Mozaika : Zpěvníky z celého světa aneb Co sbírá Jarek Nohavica. Rozhlas.cz [online]. 12. února 2007 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  43. ↑ Zpěvníky z celého světa aneb Co sbírá Jarek Nohavica. O výstavě v Ostravském muzeu hovoří J. Nohavica, MujRozhlas.cz [cit. 2023-03-09].
  44. ↑ ČTK. Nohavica vystaví svou sbírku zpěvníků. HN.cz [online]. 10. srpna 2012 (datum archivace HN) [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  45. ↑ Sbírka zpěvníků Jarka Nohavici, Ostrava.cz [cit. 2023-03-09]. (Kam v centru, 2007/3, str. 3)
  46. ↑ HORÁČEK, František. Darmoděj není na prodej aneb Změnil se Jaromír Nohavica? Melodie, ISSN 0025-8997 Roč. 27, 1989, č. 4, duben, s. 106-107.
  47. ↑ FOLKtime: Pražská pálená Jarka Nohavici
  48. ↑ Nohavica je Ježíšek a zas rozdává desku. Aktuálně.cz [online]. Economia, a.s., 2006-12-14 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  49. ↑ Archiv pod lupou, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16]
  50. ↑ JAVŮREK, Karel. Jaromír Nohavica zdarma šíří své DVD pomocí torrentu. Živě.cz [online]. 2011-01-04 [cit. 2011-01-05]. Dostupné online. 
  51. ↑ Virtuálky 2022, Youtube.com, 2022 [cit. 2023-11-19].
  52. ↑ a b SIMKANIČ, Ján. Fenomén Nohavica: svědomí, co zvrací v národě. Deník N. 2022-11-25. Dostupné online [cit. 2022-11-29]. 
  53. ↑ VIRTUÁLKY POKRAČUJÍ, Nohavica.cz, 31. července 2022 [cit. 2023-12-16].
  54. ↑ a b Jarek v Moskvě, Ceskatelevize.cz, 1. dubna 2014 [cit. 2023-11-25].
  55. ↑ Po našymu: Karviňocy, fajně se tu žyje, ni?. E15 [online]. [cit. 2021-02-17]. Dostupné online. 
  56. ↑ Boris Urbánek, Jaromír Nohavica – Romeo A Julie (Romantický Muzikál Na Ledě), Doscogs.com [cit. 2023-12-25]. (CD, Soundtrack)
  57. ↑ Romeo a Julie na ledě, Musicserver.cz, 22. června 2003 [cit. 2023-12-25].
  58. ↑ MP3 ALBUM – Pražská pálená, Nohavica.cz, 2006 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
  59. ↑ MP3 ALBUM – Od Jarka pod stromeček, Nohavica.cz, 24. prosince 2006 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
  60. ↑ SUPRAPHON, a.s. Strazce plamene – Petr Hapka, Michal Horáček – Supraphonline.cz. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (duet s Janou Kirschner #1 První noc v novém bytě; sólově #6 Neodolatelná). 
  61. ↑ První noc v novém bytě, Youtube.com, 18. srpna 2012 [cit. 2024-01-30].
  62. ↑ Padesát miniatur v půli cesty, Idnes.cz, 20. června 2007 [cit. 2023-12-14].
  63. ↑ Vlaštovko leť (1990), Nohavica.cz [cit. 2023-12-16]. (Mikymauzoleum, 1993)
  64. ↑ DVD – Z pódia – On The Road 2008, Nohavica.cz, 24. prosince 2008 [cit. 2023-12-16]. (Jarek Nohavica album vytvořil jako dar svým fanouškům k Vánocům 2008. Album je zdarma ke stažení jako torrent.)
  65. ↑ Various - 20Ers. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Skladba Já tam byl se skupinou Pio Squad. 
  66. ↑ 20ers: Urobte s tým niečo, lebo hip hop pojde dole, Aktualne.cz, 21. listopadu 2008 [cit. 2023-12-25]. (slovensky)
  67. ↑ Já tam byl, Pisnicky-akordy.cz [cit. 2023-12-25].
  68. ↑ MP3 ALBUM – Virtuálky 1, Nohavica.cz, 15. 5. – 28. 9. 2009 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
  69. ↑ MP3 ALBUM – Virtuálky 2, Nohavica.cz, 1. 2. – 6. 6. 2010 [cit. 2023-12-11]. (volně ke stažení)
  70. ↑ VLASÁK, Vladimír. Hana Hegerová vydá novou desku. Po třiadvaceti letech. iDnes.cz [online]. 17. června 2010 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. 
  71. ↑ STRAKOVÁ, Katarína. Mrazivě hřejivá derniéra Hany Hegerové. MusicServer.cz [online]. 18. října 2010 [cit. 2024-02-22]. Dostupné online. 
  72. ↑ Mlýnské kolo v srdci mém, Supraphonline.cz, 11. října 2010 [cit. 2024-02-22].
  73. ↑ Stará píseň / La dame brune, Nohavica.cz [cit. 2024-02-22].
  74. ↑ Stará píseň, Youtube.com [cit. 2024-02-22].
  75. ↑ DVD — Adventní koncert, Nohavica.cz, 1. ledna 2011 [cit. 2023-12-16]. (z benefičního koncertu na podporu kostela sv. Ducha v Ostravě–Zábřehu 12.12.2010, vydáno jako novoroční dárek, volně ke stažení jako torrent)
  76. ↑ MP3 ALBUM – Virtuálky 3, Nohavica.cz, 5. 9. 2011 – 2. 1. 2012 [cit. 2023-12-16]. (volně ke stažení)
  77. ↑ DVD – Půlnoční trolejbus, Nohavica.cz, 24. prosince 2012 [cit. 2023-12-16]. (Album je volně ke stažení jako torrent)
  78. ↑ CD – Tenkrát, Nohavica.cz, 24. května 2013 [cit. 2023-12-16]. (k 60. narozeninám, kompilace Jiřího Černého)
  79. ↑ CD – Kometa – The best of Nohavica, Nohavica.cz, 2013 [cit. 2023-12-16].
  80. ↑ WABI A ĎÁBLOVO STÁDO VYPRÁVÍ PŘÍBĚHY PÍSNÍ : PŘIDALI SE K NIM JAROMÍR NOHAVICA A RADŮZA, Supraphon.cz, 30. září 2014 [cit. 2023-12-24].
  81. ↑ PARTYZÁN / Partisan, Nohavica.cz [cit. 2023-12-24].
  82. ↑ Miláček žen a vetešníků, Supraphonline.cz, 26. listopadu 2015 [cit. 2024-02-01].
  83. ↑ Jaromír Nohavica a Lenka Nová – Miláček žen a vetešníků, Youtube.com, 29. září 2015 [cit. 2024-02-01].
  84. ↑ Muzzikanti, Supraphonline.cz, 11. listopadu 2016 [cit. 2024-02-29].
  85. ↑ B–Side Band: Folk Swings CD (2020), Bsideband.cz [cit. 2023-12-22]. (3. Zatímco se koupeš, 8. Ježíšek, 13. Plebs blues)
  86. ↑ KASAL, Jiří. Jaromír Nohavica swingující a příběh velkého propagátora jazzu, ale také sporného textaře Ellingtonových skladeb. Rozhlas.cz [online]. 12. ledna 2024 [cit. 2024-01-15]. Dostupné online. 
  87. ↑ Radovan Šťastný a Michal Žáček, Stastnyzacek.cz [cit. 2023-12-22]. (2. Toaletář)
  88. ↑ ŠŤASTNÝ ŽÁČEK, vyjde pozoruhodné album, Supraphon.cz, 16. listopadu 2023 [cit. 2023-12-22].
  89. ↑ Radovan Šťastný a Michal Žáček | Šťastný Žáček, Rockandpop.eu, 30. listopadu 2023 [cit. 2023-12-22].
  90. ↑ Various – Folk & Country Hity 1998, Discogs.com [cit. 2024-01-12].
  91. ↑ a b c Až to se mnu sekne, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  92. ↑ Nejhezčí folkové písničky, Kvkli.cz [cit. 2024-01-12].
  93. ↑ Kometa, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  94. ↑ Various – Barvy Českého Folku, Discogs.com [cit. 2024-01-12].
  95. ↑ Petěrburg, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  96. ↑ Těšínská, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  97. ↑ Zatanči, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  98. ↑ Mikymauz, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  99. ↑ Nejhezčí folkové písničky 2, Mlp.cz [cit. 2024-01-12].
  100. ↑ a b Cukrářská bossanova, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  101. ↑ Ženy, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  102. ↑ Různí interpreti – Hitparáda 90. let, Supraphonline.cz [cit. 2024-01-12].
  103. ↑ Jdou po mě, jdou, Nohavica.cz [cit. 2024-01-12].
  104. ↑ Písně sametové revoluce, Supraphonline.cz [cit. 2024-01-31].
  105. ↑ a b Když mě brali za vojáka, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
  106. ↑ Jaromír Nohavica, Supraphonline.cz [cit. 2024-01-12].
  107. ↑ Všední ráno, všední den, Upol.cz [cit. 2024-02-17].
  108. ↑ Husita, Youtube.com [cit. 2024-02-17].
  109. ↑ Husita (1983), Nohavica.cz [cit. 2024-02-17].
  110. ↑ Zvláštní bytosti, FDB.cz [cit. 2024-01-29].
  111. ↑ Mávátka (1982), Nohavica.cz [cit. 2024-01-29].
  112. ↑ a b Rok ďábla, Ceskylev.cz [cit. 2023-11-19].
  113. ↑ a b Rok ďábla, CSFD.cz [cit. 2023-11-19].
  114. ↑ Isabel, Kinobox.cz [cit. 2023-01-29].
  115. ↑ JIROUŠEK, Martin. Nohavica a Ruda z Ostravy v upírském hororu, který beznadějně propadl. PatriotMagazin.cz [online]. 26. září 2020 [cit. 2024-01-29]. Dostupné online. 
  116. ↑ Muzzikanti (2017), CSFD.cz [cit. 2024-02-29].
  117. ↑ SPÁČILOVÁ, Mirka. RECENZE: Všichni jsme Muzzikanti. Zato filmaři bohužel nepřišli. iDNES.cz [online]. 3. března 2017 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  118. ↑ BEZR, Ondřej. HUDEBNÍ GLOSÁŘ: Směřuje opravdu Jaromír Nohavica do TV Šlágr?. Lidovky.cz [online]. 10. ledna 2017 [cit. 2024-01-02]. Dostupné online. 
  119. ↑ Sedni a pevně se mě chyť, Nohavica.cz [cit. 2024-02-29].
  120. ↑ HONUS, Aleš. Nohavica, Jandová, Dejdar, Kollárovci a Doga. Muzzikanti hrají páté přes deváté, ale mají i pár dobrých písní. Ostravan.cz [online]. 5. prosince 2016 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  121. ↑ KOŠAŘOVÁ, Karolína. Soundtrack k filmu Muzzikanti: Od pražských hipsterů po letní táboráky. HudebniKnihovna.cz [online]. 20. února 2017 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  122. ↑ ŠPULÁK, Jaroslav. Zpěvák Peter Cmorik: Z Jarka Nohavici jsem nadšený. Novinky.cz [online]. 16. listopadu 2016 [cit. 2024-02-29]. Dostupné online. 
  123. ↑ Kříž svůj neseme (Jaromír Nohavica a Peter Cmorik), Youtube.com [cit. 2024-02-29]. (hudba Peter Cmorik, text Petr Šiška a Jarek Nohavica)
  124. ↑ Moje wspaniałe życie, CSFD.cz [cit. 2024-01-29]. (CZ: Můj báječný život, 2022)
  125. ↑ Přítel, Nohavica.cz [cit. 2024-01-30]
  126. ↑ a b Vzpomínka na Karla Kryla (koncert), CSFD.cz [cit. 2024-03-01]. (44 minut)
  127. ↑ a b Kateřina (Karel Kryl), JosefStepanek.cz, 15. července 2010 [cit. 2024-03-01].
  128. ↑ Zpívám cizí písně: Karel Kryl, Nohavica.cz [cit. 2024-03-01].
  129. ↑ Vzpomínka na Karla Kryla, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-03-01].
  130. ↑ Vzpomínka na Karla Kryla 1995, Youtube.com [cit. 2024-03-01]. (Nehažte kamení, Jeřabiny, Zbytečná láska, Kateřina, Lásko (polsky), Ukolébavka, Lilie, Morituri te salutant, Prsten z kamejí, Veličenstvo kat, Vánoční, Martina)
  131. ↑ Jeřabiny, Youtube.com [cit. 2024-03-01].
  132. ↑ ČT LIVE : Jarek Nohavica, Ceskatelevize.cz [cit. 2024-02-08]. (52 minut)
  133. ↑ Kometa (1986) Nohavica.cz [cit. 2024-02-08].
  134. ↑ Babylon (2000) Nohavica.cz [cit. 2024-02-08].
  135. ↑ Ostravo (2003) Nohavica.cz [cit. 2024-02-08].
  136. ↑ 20ERS Making of (Hip Hop Dokument) CZ/SK Hip Hop, Youtube.com [cit. 2024-01-30]. (stopáž 37:37–45:32)
  137. ↑ Ahoj, Marie!, Ceskatelevize.cz, 2011 [cit. 2023-12-29].
  138. ↑ Ahoj, Marie! (koncert) - Hudební (Česko, 2011), Youtube.com [cit. 2023-12-29].
  139. ↑ Díky, Marie!, Ceskatelevize.cz, 2012 [cit. 2023-12-29].
  140. ↑ Ahoj, Marie! (TV koncert), Fdb.cz [cit. 2023-12-29].
  141. ↑ Koncert Marie Rottrové se kvůli její nemoci přesouvá, Ostrava.cz, 22. listopadu 2011 [cit. 2023-12-29].
  142. ↑ Ohlédnutí za koncertem Marie Rottrové v Ostravě, Denik.cz, 8. prosince 2011 [cit. 2023-12-29].
  143. ↑ Šedá zóna, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14]
  144. ↑ PETRŽELKOVÁ, Hedvika. Nenosil jsem žádnou uniformu vzdoru, říká Merta. V seriálu mapuje normalizační šedou zónu. Lidovky.cz [online]. 11. února 2016 [cit. 2024-01-14]. Dostupné online. 
  145. ↑ -JH-. Vladimír Merta oslavil sedmdesát let a vstoupil do Šedé zóny. CeskaTelevize.cz [online]. 1. února 2016 [cit. 2024-01-14]. Dostupné online. 
  146. ↑ Šedá zóna, TV minisérie, Fdb.cz [cit. 2024-01-14].
  147. ↑ Šedá zóna (seriál), Csfd.cz [cit. 2024-01-14].
  148. ↑ Šedá zóna 1/3, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14].
  149. ↑ Šedá zóna 2/3, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14].
  150. ↑ Já si to pamatuju, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
  151. ↑ Já chci poezii, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
  152. ↑ Šedá zóna 3/3, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-01-14].
  153. ↑ Osmá barva duhy, Nohavica.cz [cit. 2024-01-14].
  154. ↑ Václav Souček: Jarek v Moskvě, Rozhlas.cz, 6. dubna 2014 [cit. 2023-11-25].
  155. ↑ Jarek v Moskvě (TV film), CSFD.cz [cit. 2023-11-25].
  156. ↑ Písně českých básníků (seriál), CSFD.cz [cit. 2024-03-05].
  157. ↑ Písně českých básníků – Petr Bezruč (E04) (epizoda), CSFD.cz [cit. 2024-03-05].
  158. ↑ 4/10 Petr Bezruč, CeskaTelevize.cz, 29. září 2021 [cit. 2024-03-05].
  159. ↑ Kdo na moje místo? II, Youtube.com [cit. 2024-03-05].
  160. ↑ Zhudebněné – Petr Bezruč – Kdo na moje místo?, Nohavica.cz [cit. 2024-03-05].
  161. ↑ Pyšný Janek, Youtube.com [cit. 2024-03-05].
  162. ↑ Zhudebněné – Petr Bezruč – Pyšný Janek, Nohavica.cz [cit. 2024-03-05].
  163. ↑ a b Jarek Nohavica: Když mi někde nedovolí hrát, lidi si mne najdou, Iportal24.cz, 20. září 2023 [cit. 2023-12-18].
  164. ↑ Divadélko pod věží ❖ J. Nohavica, J. Fikejzová, V. Figar, Plameňáci a další (1982), Youtube.com [cit. 2023-12-18].
  165. ↑ Láska je jak kafemlýnek (1978), Nohavica.cz [cit. 2023-12-18].
  166. ↑ Divadélko pod věží ❖ Hosty Marie Rottrové jsou J. Nohavica, cimbálová muzika Čarda, Plameňáci (1983), Youtube.com [cit. 2023-12-18].
  167. ↑ Dialog u televizoru, Nohavica.cz [cit. 2023-12-18].
  168. ↑ Píseň o ženách (1982), Nohavica.cz [cit. 2023-12-18].
  169. ↑ Z Divadélka pod věží (1997), Ceskatelevize.cz [cit. 2023-12-18].
  170. ↑ Studio B (pořad), CSFD.cz [cit. 2024-02-05].
  171. ↑ Studio B Nohavica, Youtube.com [cit. 2024-02-05].
  172. ↑ Na jedné lodi plujem (1983), Nohavica.cz [cit. 2024-02-05].
  173. ↑ Hrdina nebo dezertér (1985), Nohavica.cz [cit. 2024-02-05].
  174. ↑ Dopisy bez podpisu (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-02-05].
  175. ↑ Studio B-Live – Recitál populárního písničkáře Jaromíra Nohavici (1993), Youtube.com [cit. 2024-02-05].
  176. ↑ Studio B.Zábavný cyklus vystoupení nejzajímavějších folkových zpěváků Ceskatelevize.cz [cit. 20324-02-05].
  177. ↑ Panoptikum lásek a hrůz (1982), Nohavica.cz [cit. 20324-02-05].
  178. ↑ Never more (1992), Nohavica.cz [cit. 20324-02-05].
  179. ↑ Zajíci (1992), Nohavica.cz [cit. 20324-02-05].
  180. ↑ Svou káru táhnem dál, Ceskatelevize.cz [cit. 20324-02-05].
  181. ↑ Svou káru táhnem dál (koncert), CSFD.cz [cit. 20324-02-05].
  182. ↑ Na plovárně s Jarkem Nohavicou, Seznam.cz, 18. červenec 2000 [cit. 2024-02-03].
  183. ↑ Na plovárně (pořad), CSFD.cz, [cit. 2024-02-03]. (recenze "sator": …41. díl: Jarek Nohavica…)
  184. ↑ Na plovárně: Jarek Nohavica, CeskaTelevize.cz [cit. 2024-02-03].
  185. ↑ Marek Eben – Na Plovárně III. (2001), Tony.cz [cit. 2024-02-03].
  186. ↑ NA PLOVÁRNĚ 3. / M. Eben a jeho hosté K. Gott, M. Kubišová, J. Nohavica, CDmusic.cz [cit. 2024-02-03].
  187. ↑ Minišou Karla Šípa: Epizoda 4, Ceskatelevize.cz, 1. května 2021 [cit. 2023-11-21].
  188. ↑ Tváře folku: Jaromír Nohavica, Ceskatelevize.cz, 4. listopadu 2021 [cit. 2023-11-21].
  189. ↑ Kupředu do minulosti, Radiouniversum.cz, 19. února 2022, vysíláno 19.3., 26.3., 2.4. a 9.4.2022 [cit. 2023-11-21].
  190. ↑ a b Všechnopárty, Ceskatelevize.cz, 10. listopadu 2023 [cit. 2023-11-16].
  191. ↑ Josef Herman: Don Giovanni v Ostravě Archivováno 15. 9. 2009 na Wayback Machine., Hudební rozhledy 02/08 Archivováno 15. 9. 2009 na Wayback Machine. ISSN 0018-6996
  192. ↑ a b Libretista, Nohavica.cz [cit. 2023-12-16].
  193. ↑ Jaromír Nohavica, Ondřej Havelka, Marko Ivanović – Lazebník sevillský!!! po ostravsku, Operaplus.cz, 12. června 2017 [cit. 2023-11-16].
  194. ↑ a b c ČTK, iDNES.cz, kot. Divadelní ceny získal Nohavica i Trojan. iDNES.cz [online]. 2. 10. 2006 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  195. ↑ Jaromír Nohavica přebásnil Figarovu svatbu, Denik.cz, 5. března 2009 [cit. 2023-11-17].
  196. ↑ Autoři: Mozart a Nohavica, Lidovky.cz, 5. března 2009 [cit. 2023-11-17].
  197. ↑ Jaromír Nohavica, Ondřej Havelka, Marko Ivanović – Lazebník sevillský!!! po ostravsku, Operaplus.cz, 12. června 2017 [cit. 2023-11-17].
  198. ↑ Bastien a Bastienka v podání Luďka Golata, EnsembleDamian.com, 12. listopadu 2013 [cit. 2024-02-02]
  199. ↑ W. A. Mozart: Bastien a Bastienka, Youtube.com [cit. 2024-02-17].
  200. ↑ W. A. Mozart: Bastien a Bastienka, Nohavica.cz [cit. 2024-02-17].
  201. ↑ V. Ullmann: Rozbitý džbán, Nohavica.cz [cit. 2024-02-02]
  202. ↑ Na všechny hříchy jsou vždycky dva: Opery Rozbitý džbán a Císař Atlantidy jsou inspirativní díla, Ostravan.cz 17. února 2023 [cit. 2024-02-02]
  203. ↑ Malované na skle 2016/2018, Divadlobodlak.cz, 2019 [cit. 2023-11-17].
  204. ↑ Světová premiéra muzikálu Romeo a Julie ostravského týmu Urbánek - Nohavica, Novinky.cz, 7. prosince 2017 [cit. 2023-11-17].
  205. ↑ a b Nohavica získal v Itálii cenu za autorské písně. Jako první Čech. iDNES.cz [online]. 2011-11-13 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  206. ↑ PÍSEŇ PRO V.V. (1987), Nohavica.cz [cit. 2024-01-04].
  207. ↑ DANSE MACABRE (1996), Nohavica.cz [cit. 2024-01-04].
  208. ↑ POHLEDNICE ZE SAN REMA / DO RÁJE CHODÍ HOLKY PEKLEM, Nohavica.cz [cit. 2024-01-04].
  209. ↑ a b Historie Porty [online]. Porta [cit. 2018-10-08]. Dostupné online. 
  210. ↑ História československej ankety Zlatý slávik, rok 1987, Teraz.sk, 6. července 2021 [cit. 2023-12-07]. (slovensky)
  211. ↑ databazeknih.cz, [cit. 2023-11-12]
  212. ↑ clarina.cz, [cit. 2023-11-12]
  213. ↑ a b KUCHYŇOVÁ, Zdeňka. Jarek Nohavica: Poslechněte si moje písně, pak o mně víte úplně všechno. Radio Prague International [online]. 2017-11-05 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. 
  214. ↑ a b aph.cz, dostupné v archivu, [arch. 2004-04-01], [cit. 2023-11-12]
  215. ↑ Nohavica je slavnější než dřív, Idnes.cz, 23. srpna 2001 [cit. 2023-11-29].
  216. ↑ Narodil se písničkář Jaromír Nohavica, Ceskatelevize.cz, 7. června 2008 [cit. 2023-11-29].
  217. ↑ V ankete čitateľov časopisu Rock & Pop zvíťazil Jaromír Nohavica, Sme.sk, 6. března 2004 [cit. 2023-11-22]. (slovenština)
  218. ↑ a b ŠPULÁK, Jaroslav. Žánrové ceny zahájily udílení sošek Anděl 2003. Novinky.cz [online]. Borgis, 2004-03-20 [cit. 2022-12-15]. Dostupné online. 
  219. ↑ ceskatelevize.cz, 2005-05-05, [cit. 2023-11-12]
  220. ↑ satcentrum.cz, 2005-05-06, [cit. 2023-11-12]
  221. ↑ HERMAN, Josef. Don Giovanni v Ostravě. Hudební rozhledy [online]. 2007 [cit. 2023-11-15]. Roč. 9, čís. 9. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-09-15. 
  222. ↑ Deska roku 2008 zná své vítěze, Denik.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-04].
  223. ↑ Jarek Nohavica na Deskách roku 2008: Chceme vám zvednout náladu, Denik.cz, 17. února 2009 [cit. 2023-12-04].
  224. ↑ Desku roku vyhrál Nohavica, Lidovky.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-08].
  225. ↑ Cena Boženy Němcové, Cas.cz [cit. 2023-12-08].
  226. ↑ a b Dar Jaromíra Nohavici, Celeceskoctedetem.cz [cit. 2023-12-08]. „Cenu Boženy Němcové udělovanou za dílo, které významně přispělo k rozvoji české literatury a společnosti v posledních třech letech …“
  227. ↑ Nohavica má literární cenu, Lidovky.cz, 5. dubna 2008 [cit. 2023-12-08].
  228. ↑ Běžné rozkoše fízlů, Lidové noviny, 18. března 2010. In: Poslední slovo má Jan Rejžek. Galén (2016). ISBN 978-80-7492-340-1 (PDF).
  229. ↑ ZPAV: Bestsellery i wyróżnienia - Złote płyty CD - Archiwum, Zpav.pl 4. listopadu 2009 [cit. 2023-12-31]. (polsky)
  230. ↑ ČTK. Na hudebních Andělech zabodovali Ewa Farna a Tomáš Klus. Novinky.cz [online]. 17. dubna 2010 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  231. ↑ VANČOVÁ, Anna. OBRAZEM: Ceny Anděl 2009. Denik.cz [online]. Vltava Labe media, 18. 4. 2010 [cit. 2023-11-15]. Dostupné online. 
  232. ↑ ČTK. Ceny Anděl 2012: Dvakrát Kryštof, Dyk a Langerová. Novinky.cz [online]. Borgis, 2013-03-16 [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. 
  233. ↑ Jarek Nohavica vystoupil v Moskvě. Odvezl si odtud i prestižní ocenění, Denik.cz, 11. října 2013 [cit. 2023-12-02]
  234. ↑ Glosa: Až Nohavicu v Česku ke zdi postaví aneb proč ho Rusové mají rádi, Expres.cz, 27. října 2018 [cit. 2023-12-02].
  235. ↑ Okudžava, Vysockij, Kryl, Nohavica; pokora a úcta k písničkářům, Blog.idnes.cz, 14. dubna 2014 [cit. 2023-12-02].
  236. ↑ Jaromír Nohavica i Artur Andrus z „Diamentami Trójki“, PolskieRadio.pl, 20. října 2013 [cit. 2023-12-31]. (polsky, „za wzruszanie i rozkochanie polskiej publiczności wspaniałymi tekstami o pięknie oraz trudzie życia i miłości“)
  237. ↑ Niezwykły koncert Jaromíra Nohavicy i Artura Andrusa!, PolskieRadio.pl, 20. října 2013 [cit. 2023-12-31]. (polsky)
  238. ↑ Jaromir Nohavica w Warszawie. Dwa koncerty w Stodole (bilety), NaszeMiasto.pl, 19. května 2014 [cit. 2023-12-31]. (polsky)
  239. ↑ ZPAV: Bestsellery i wyróżnienia – Wyróżnienia – Platynowe płyty CD – Archiwum, Zpav.pl, 27. listopadu 2013 [cit. 2023-12-28]. (polsky)
  240. ↑ 2. ročník Krameriovy ceny za nezávislou žurnalistiku 2017, Citarny.com, 17. listopadu 2017 [cit. 2023-12-22].
  241. ↑ Asociace nezávislých médií a Krameriova cena ještě jednou, Manipulatori.cz, 17. září 2018 [cit. 2023-12-22].
  242. ↑ Prezident Zeman udělil státní vyznamenání Schröderovi, Troškovi i Vondráčkové. Novinky.cz. 2017-10-28. Dostupné online [cit. 2017-10-28].  Archivováno 1. 4. 2020 na Wayback Machine.
  243. ↑ a b Nohavica a Treťjak dostali cenu za rozvoj česko-ruských vztahů. iDNES.cz [online]. 2017-11-02 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  244. ↑ KLUSÁK, Pavel. Paradoxy Jaromíra Nohavici: Písničkářova cesta od protestsongů k řádu od Zemana. Rozhlas.cz [online]. 6. listopad 2017 [cit. 2023-01-07]. Dostupné online. 
  245. ↑ a b ČTK. Putin vyznamená Nohavicu. Podle Kremlu upevnil přátelství mezi národy. Idnes.cz [online]. 24. října 2018 [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. 
  246. ↑ Nohavica dostane ocenění od Putina. Za zásluhy o upevnění přátelství mezi národy. Lidovky.cz [online]. 2018-10-24 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  247. ↑ hop. „Všichni ruští básníci jsou zde se mnou.“ Nohavica převzal od Putina Puškinovu medaili. ČT24 [online]. 2018-11-04 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 
  248. ↑ ČTK; iDNES.cz. Vyznamenaný Nohavica Rusku poslouží jako užitečný idiot, píší v Polsku. iDNES.cz [online]. 2018-11-01 [cit. 2018-11-04]. Dostupné online. 
  249. ↑ a b c Katovice nechtějí koncert Nohavici kvůli jeho vztahům s Putinem, ČTK, 1. března 2022 [cit. 2024-01-04].
  250. ↑ Známý český písničkář Jaromír Nohavica vystoupil v RSVK v Praze, Rsvk.cz, 5. června 2019 [cit. 2023-12-17]. („RSVK“ je Ruské středisko vědy a kultury v Praze.)
  251. ↑ NOMINACE NA CENY ANDĚL, Supraphon, 1. 3. 2021 [cit. 2023-11-11].
  252. ↑ 50 nejlepších českých alb: Na Divném století se Jaromír Nohavica díky spolupracovníkům přiblížil Leonardu Cohenovi, Expresfm.cz, 12. července 2023 [cit. 2023-11-22].
  253. ↑ Planetka Nohavica, Astro.cz [cit. 2023-12-02].
  254. ↑ Katalog jmen planetek objevených na Kleti, Klet.org [cit. 2023-12-02].
  255. ↑ KONÁŠ, Miloš. Kronika malého světa aneb Jak jsme žili v komunismu. 1. vyd. Pelhřimov: NTP, 2004. 300 s. ISBN 80-86559-29-7. Kapitola 25, s. 214–217. 
  256. ↑ Kronika malého světa, Romanyzdarma.cz [cit. 2023-12-02].
  257. ↑ Udavač z Těšína, Hutka.cz, 2007 [cit. 2023-11-26].
  258. ↑ Levné knihy 2007, Vladimir-Veit.cz, 2007 [cit. 2023-11-26].
  259. ↑ Nohavica po polsku, Wyborcza.pl, 4. května2009 [cit. 2023-12-30]. (polsky)
  260. ↑ ČERNÝ, Jiří. Jiří Černý: Svět podle Nohavici a dalších 22 polských zpěváků. iHned.cz [online]. 23. prosince 2008 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  261. ↑ Svět podle Nohavici a dalších 22 polských zpěváků, Nohavica.cz [cit. 2024-02-17].
  262. ↑ VAVROUŠKA, Petr. Zápisník zahraničních zpravodajů : V Polsku vyšla deska cover verzí písní Jarka Nohavici. Český rozhlas : Varšava [online]. 19. prosince 2009 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 
  263. ↑ ŠPULÁK, Jaroslav. Jarek Nohavica má zlato z Polska i nové zpěvníky. Novinky.cz [online]. 9. prosince 2009 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  264. ↑ UHLÁŘ, Břetislav. Poetický zpěvníček v překladu Marka Landryho. Denik.cz [online]. 23. října 2010 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. 
  265. ↑ Recenze: The Jarek Nohavica songbook 2 for kids/dětem. Jazyky.com [online]. 24. listopadu 2010 [cit. 2024-03-09]. Dostupné online. ISSN 1801-688X. 
  266. ↑ Cover doma, Žamboši, Nohavica.cz, únor 2012 [cit. 2023-12-17]
  267. ↑ Žamboši: Demo 2012 (recenze), Proglas.cz, 9. září 2012 [cit. 2023-11-20].
  268. ↑ Žamboch: Nějaký náš fanoušek písničku poslal manželce Roberta Fulghuma, Denik.cz, 8. ledna 2013 [cit. 2023-11-20].
  269. ↑ Držitelé dvou Andělů Žamboši v nahrávce Koncertu Studia Noc!, Rozhlas.cz, 2. března 2015 [cit. 2023-11-20].
  270. ↑ Jaké to letos bylo na Přehlídce ke Světovému dni divadla pro děti a mládež? Archivováno 5. 3. 2024 na Wayback Machine., Idu.cz, 27. dubna 2016 [cit. 2024-03-05].
  271. ↑ KOULA, Jiří. Kryl versus Kryl, i-divadlo.cz, 29. prosince 2016 [cit. 2024-03-05].
  272. ↑ Kryl–Zmrdtvýchvstání zažít–D 21, Youtube.com [cit. 2024-03-05].
  273. ↑ KRYL – Zmrdtvýchvstání zažít, i-divadlo.cz [cit. 2024-03-05].
  274. ↑ KRYL MÁ DERNIÉRU, Instagram.com [cit. 2024-03-05].
  275. ↑ Opania – Cohen – Nohavica (2CD), Dalmafon.pl [cit. 2023-12-31]. (polsky)
  276. ↑ TRIBUTE ALBUMS AND COVER VERSIONS, Tributes To Leonard Cohen Et Al., LeonardCohenFiles.com [cit. 2023-12-31]. („Opania Cohen Nohavica“, anglicky)
  277. ↑ COVER V ZAHRANIČÍ – POLSKY, Opania: Cohen/Nohavica (2015), Nohavica.cz [cit. 2023-12-31].
  278. ↑ CICHOCKI, Roman. Sokolovský dostavník opět projede městem. Denik.cz [online]. 29. dubna 2017 [cit. 2023-01-04]. Dostupné online. 
  279. ↑ DROZDÍK, Jiří. O víkendu do Kraslic na Festiválek na konci světa. Denik.cz [online]. 18. července 2018 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  280. ↑ Představovali jsme náš klub ve spolupráci s kapelou NaDen. Zpravodaj města Kraslic. 1. června 2017, čís. 6, s. 5. Dostupné online [cit. 2024-01-04]. 
  281. ↑ Sólo pro nás dva, Divadlo.net [cit. 2024-02-24].
  282. ↑ Sólo pro nás dva, PetrZuska.cz [cit. 2024-02-24].
  283. ↑ Sólo pro nás dva, OperaPlus.cz [cit. 2024-02-24].
  284. ↑ Sólo pro nás dva (balet) Archivováno 24. 2. 2024 na Wayback Machine., Narodni-divadlo.cz [cit. 2024-02-24].
  285. ↑ a b Sólo pro nás dva (divadelní záznam), CSFD.cz [cit. 2024-02-24].
  286. ↑ Sólo pro nás dva (i-vysílání), CeskaTelevize.cz [cit. 2024-02-24].
  287. ↑ DERCSÉNYIOVÁ, Lucie. RECENZE: Sólo pro nás dva. Se Zuskou skončila jedna éra baletu. www.lidovky.cz [online]. 24. června 2017 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. 
  288. ↑ KUNČÍKOVÁ, Alena V. S Jaromírem Nohavicou o poezii a muzice. Rozhovor na první dobrou. OperaPlus.cz [online]. 12. ledna 2018 [cit. 2024-02-24]. Dostupné online. 
  289. ↑ S Jaromírem Nohavicou o poezii a muzice. Rozhovor na první dobrou, Nohavica.cz [cit. 2024-02-24].
  290. ↑ Představení složené z písní Jaromíra Nohavici vzniklo v brněnském Divadle Radost, Divadlo.cz, 2. března 2018 [cit. 2023-12-22].
  291. ↑ Moravské divadlo představuje Boží mlýny. I s písničkami Jaromíra Nohavici, Denik.cz, 11. května 2018 [cit. 2023-11-16].
  292. ↑ Boží mlýny - trailer (Moravské divadlo Olomouc), Youtube.cz, 25. května 2018 [cit. 2023-11-17].
  293. ↑ Moravské divadlo Olomouc: Boží mlýny, I-divadlo.cz, 11. května 2018 [cit. 2023-11-17].
  294. ↑ Krzysztof Prus, PIEKŁO I RAJ wg Jaromira Nohavicy, spektakl muzyczny, Teatr-Rozrywki.pl [cit. 2024-02-07]. (polsky)
  295. ↑ Piekło i Raj wg Jaromira Nohavicy – fragmenty spektaklu, Youtube.com, 7. července 2021 [cit, 2024-02-07]. (polsky)
  296. ↑ a b Piekło i Raj, Prus.art.pl [cit. 2024-02-07]. (polsky)
  297. ↑ Repertuar (2021-11), Teatr-Rozrywki.pl [cit. 2024-02-07]. (polsky)
  298. ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Obklopeni knihami - Ángel Esteban | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2021-08-04]. Dostupné online. 
  299. ↑ ESTEBAN, Ángel. Obklopeni knihami : Spisovatelé v knihovnách a jejich příběhy. Překlad Dominika Černá. Brno: CPress, 2021. 192 s. ISBN 978-80-264-3619-5. 
  300. ↑ Ne, báseň Pro lásku boží nenapsal Nohavica. Šlo o jeho podporu, tvrdí její autor, Denik.cz, 2. prosince 2012 [cit. 2023-11-26].
  301. ↑ PRO LÁSKU BOŽÍ, Youtube.cz, 11. srpna. 2023 [cit. 2023-11-26].
  302. ↑ a b NÁDVORNÍK, Richard. Šílenci v Bruselu, haleluja (Nohavicovi k narozeninám), Blogosvet.cz, 12. června 2023 [cit. 2024-01-28].
  303. ↑ Nohavica hledá diváky svého prvního vystoupení před třiceti lety, Idnes.cz, 30. března 2012 [cit. 2023-11-23]
  304. ↑ a b c d e Houda (2023), str. 266–267.
  305. ↑ a b Halelujá (1983), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17]. Např.: „…co chtějí vědí o člověku // haleluja // mají na to kartotéku // a v ní su já // haleluja.“
  306. ↑ Písnička o moskevském metru, Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
  307. ↑ Blues o malých bytech (1983), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
  308. ↑ Jarek Nohavica, rozhovor. Folková Lipnice 1984, Youtube.com [cit. 2024-01-06].
  309. ↑ Cukrářská bossanova (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
  310. ↑ Tramp / Píseň zhrzeného trampa (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
  311. ↑ Krajina po bitvě (1984), Nohavica.cz [cit. 2024-01-06].
  312. ↑ Vondrák (2004), str. 364–365.
  313. ↑ Bláznivá Markéta (1982), Nohavica.cz [cit. 2023-01-06].
  314. ↑ Houda (2019), str. 129–131.
  315. ↑ Přemysl Houda – Normalizační festival: socialistické paradoxy a postsocialistická korekce, iRossler.cz, 5. ledna 2020 [cit. 2024-01-06].
  316. ↑ Svědectví. 8. října 1985 (do tisku), roč. XIX, čís. 76, s. 769–992. Dostupné online [cit. 2024-01-09]. ISSN 0039-6419.  Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
  317. ↑ Svědectví: Jmenný a věcný rejstřík. 1988, s. 6. Dostupné online [cit. 2024-01-09]. ISSN 0039-6419.  Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
  318. ↑ NOHAVICA, Jaromír. Písničkáři z Čech. Paternoster. Roč. 1986, čís. 15–16, s. 61, 69–72. Přítel (1985), Myš na konci léta (1982), Dokud se zpívá (1984).. Dostupné online [cit. 2024-01-09].  Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
  319. ↑ KRYL, Karel. Písničkářský reparát. Paternoster. (psáno 1985), roč. 1987, čís. 17, s. 98–105. Dostupné online [cit. 2024-01-09].  Archivováno 9. 1. 2024 na Wayback Machine.
  320. ↑ Necháme to koňovi? Svědectví, XIX, 76, str. 771–774.
  321. ↑ Folkové rozjímaní. Svědectví, XIX, 76, str. 909–928. (Úryvky z písní Halelujá, 1983; Husita, 1983.)
  322. ↑ Křeslo pro Fausta s panem Vladimírem Hanzelem, Cuni.cz [cit. 2024-01-09].
  323. ↑ LEINERT, Ondřej. Jeho důvěřivost mě odzbrojila, říká dlouholetý tajemník Václava Havla. Denik.cz [online]. 15. listopadu 2014 [cit. 2024-01-09]. Dostupné online. 
  324. ↑ Z repertoiru Jaromíra Nohavici. Svědectví, XIX, 76, str. 929–934. (Nechte to koňovi, 1983; Blues o malých bytech, 1983; Mávátka, 1982; Rakety, 1983; Bláznivá Markéta, 1982.) (Poznámka petitem: „Texty Nohavicových písní jsou přepsány z nahrávek zpěváka (na příklad Cesty vydavatelství Panton, Praha 19B5), které redakci na pár hodin zapůjčil jeden český turista. Otiskujeme je tu bez souhlasu a vědomí autora, je to pirátský text, sloužící jako ukázka k předcházejícímu článku.“)
  325. ↑ Touha a úzkost. S Jaromírem Nohavicou o písničkách i mnohém jiném ze života, Nohavica.cz, Mladý svět – jaro 1984 [cit. 2024-01-06].
  326. ↑ Kličkovat ne, Nohavica.cz, Mladý svět – 50/1986 [cit. 2024-01-06].
  327. ↑ Ještě jednou — proč nezpívá? Ostravský večerník, 5. srpna 1987.
  328. ↑ Houda (2023), str. 252.
  329. ↑ Proč nezpívá J. Nohavica? Ostravský večerník, 22. dubna 1987.
  330. ↑ To nechte být (1987), Nohavica.cz, [cit. 2024-01-06].
  331. ↑ Archiv pod lupou, To nechte být (1987), Nohavica.cz, [cit. 2024-01-06].
  332. ↑ Vondrák (2004), str. 451.
  333. ↑ Jarmila Poláková: Je mi líto, že vystoupení Havla si odskákal Honza Hammer, PametNaroda.cz, srpen 2022 [cit. 2024-01-09].
  334. ↑ Houda (2023), s. 151–154.
  335. ↑ S Putinem nesouhlasím, řekl Nohavica. Poláci mu však zrušili už pět koncertů, Aktuálně.cz, 3.3.2022
  336. ↑ Jarek Nohavica – Tady to přes 40 lety začalo, Dk-akord.cz [cit. 2023-12-19].
  337. ↑ Nohavica koncertoval v Hodoníně. Bez protestů a s aplausem na závěr[nedostupný zdroj], Novinychrudim.cz, 22. března 2022 [cit. 2023-12-19].
  338. ↑ Nohavica koncertoval v Hodoníně. Bez protestů a s aplausem na závěr, Novinky.cz, 22. března 2022 [cit. 2023-12-19].
  339. ↑ Nohavica – hlas pro demokracii, Zmsoft.cz, březen 2022 [cit. 2023-12-19].
  340. ↑ Hlas pro demokracii v Uherském Brodu, Idobryden.cz, 23. března 2022 [cit. 2023-12-19].
  341. ↑ Přehled kulturních a společenských akcí, Uherský Brod, od 3. 3. 2022 do 7. 4. 2022, Ub.cz 20. února 2022 [cit. 2023-12-19].
  342. ↑ Slavnostní zahájení projektu, Cultural-heritage.cz, 27. března 2022 [cit. 2023-12-19].
  343. ↑ Vivat Komenský, Nohavica, Kryl, Ub.cz [cit. 2023-12-19].
  344. ↑ STRÁŽNICKÝ, Jiří. NA POUŤOVýCH KONCERTECH ZAHRAJE ČECHOMOR, JAREK NOHAVICA NEBO POKÁČ. S. 16. BRODSKÝ ZPRAVODAJ [online]. město Uherský Brod, 1. září 2022 [cit. 2023-12-19]. Roč. 2022, čís. 9, s. 16. Dostupné online. 
  345. ↑ Růžencová pouť 2022, Ub.cz 26. září 2022 [cit. 2023-12-19].
  346. ↑ Uherskobrodská pouť 2022, 1.10.2022, Ticketlive.cz [cit. 2023-12-19]
  347. ↑ PAŠKOVÁ, Iva. Pouťový víkend s Čechomorem, Pokáčem, Voxelem a Nohavicou. S. 25. Dobrý den s kurýrem [online]. DOBRÝ DEN S KURÝREM, 26. září 2022 [cit. 2023-12-19]. Roč. XXVII, čís. 39, s. 25. Dostupné online. 
  348. ↑ VEDRAL, Honza. Pokáč: Nohavicovi sprosťárny projdou. Hádky o něj se vedou hlavně na internetu. Headliner.cz [online]. 4. ledna 2024 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  349. ↑ MENČÍK, Milan. Jarek Nohavica a Pokáč v duetu „Vzpomínáš, co zpíval John“ hodnotí množství zloby na internetu. Musecserver.cz [online]. 22. října 2022 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  350. ↑ Pokáč & Jaromír Nohavica - Vzpomínáš, co zpíval John, Youtube.com, 21. října 2022 [cit. 2024-01-10].
  351. ↑ GÖTH, Jindřich. VIDEO: Blbinka pro radost. Pokáč nazpíval písničku s Nohavicou. iDNES.cz [online]. 21. října 2022 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. 
  352. ↑ KRŠIAK, Adam. Pokáč a Jaromír Nohavica v novinke spomínajú na Johna Lennona (VIDEO). RukaHore.sk [online]. 21. októbra 2022 [cit. 2024-01-10]. Dostupné online. (slovensky) 
  353. ↑ Jaromír Nohavica, Informuji.cz, 12. května 2022 [cit. 2023-11-24].
  354. ↑ a b Stanislav Dvořák, V našem sále ne. Olomoucká univerzita odmítá Nohavicu, Novinky.cz, 9.3.2022 [cit. 2023-11-24].
  355. ↑ Zrušený koncert? Univerzita si nepřeje vystoupení písničkáře Jaromíra Nohavici v hale UP!, Prostejovsky.rej.cz, 10. března 2022 [cit. 2023-11-24]. „[…] Důvodem tohoto kroku je zejména ochrana hodnot, které univerzita ctí a ctít musí v souvislosti s tragédií na Ukrajině, a také postoje pana Nohavici, s nimiž se jako instituce neztotožňujeme. Univerzita se jednoznačně vymezila proti válce na Ukrajině i proti jednání prezidenta Ruské federace, pořádání této akce v našich prostorách je tedy z morálního hlediska nepřípustné. […]“
  356. ↑ a b c Jaromír Nohavica - On-line koncert Vlaštovko, leť, Youtube.com, 3. března 2022 [online 2022-03-02] [cit. 2023-11-24].
  357. ↑ Houda (2023), str. 244.
  358. ↑ Nohavica (2005), s. 44.
  359. ↑ Halelujá, Nohavica.cz [cit. 2024-01-28]. (Halelujá čili Velká zpověď aneb Andělé na kůru)
  360. ↑ a b c Hutka o Nohavicovi: zatloukání je zbabělství, Radio.cz, 20. listopadu 2007 [cit. 2023-12-04].
  361. ↑ Jmenné evidence, Abscr.cz [cit. 2023-12-01].
  362. ↑ Rozhovory, Kejklíř, Reflex (1993), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
  363. ↑ a b ČERMÁK, Miloš. Kejklíř. Reflex. 1993, roč. 4, čís. 53, s. 21–22. 
  364. ↑ E. LITERATURA, UMĚNÍ, FILM, Cibulka.net [cit. 2023-12-01].
  365. ↑ MALIK URVI (GEN – Gallery of Established Nomenclature), 2000; Podebal.com [cit. 2024-01-16]. (anglicky)
  366. ↑ ČTK, -toy-. Malík urvi: Výstavka politicky zjizvených. iDNES.cz [online]. 28. ledna 2000. Dostupné online. 
  367. ↑ Pode Bal znovu vystaví ty, kdo si zadali s komunisty. Aktualne.cz [online]. 18. března 2010 [cit. 2024-01-16]. Dostupné online. 
  368. ↑ Pode Bal: Malík Urvi II. DOX.cz [online]. 2010 [cit. 2024-01-16]. (Motyčka, Šiml, Kopp). Dostupné online. 
  369. ↑ a b c Archiv pod lupou, Buď vítán (1989) – Příloha: Vídeňský řízek s ananasovým kompotem, Nohavica.cz, září 1989 [cit. 2023-12-17].
  370. ↑ a b UDAVAČ Z TĚŠÍNA; hudba Vl. Veit, text J. Hutka, 2007, Hutka.cz [cit. 2023-11-18].
  371. ↑ a b c d Archiv pod lupou, Buď vítán (1989), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
  372. ↑ Archiv pod lupou, Nohavica.cz, 2005–2009 [cit. 2023-12-17].
  373. ↑ a b Houda (2023), str. 253–259.
  374. ↑ a b c d Nohavica promluvil: StB mi vložila do úst cizí slova, Idnes.cz, 18. listopadu 2007 [cit. 2023-12-03].
  375. ↑ 1 023 358, Idnes.cz, 18. listopadu 2007 [cit. 2023-12-03].
  376. ↑ SPURNÝ, Jaroslav. Tajemství Jaromíra Nohavici. Respekt. 2006, čís. 22. Dostupné online [cit. 2023-12-03]. ISSN 0862–6634. 
  377. ↑ a b Tajemství Jaromíra Nohavici, Respekt 22/2006, Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
  378. ↑ ČEVELA, Miroslav. Nohavica: Keď si ti sadne na chrbát diabol, pekne si to odserieš. SME [online]. 2013-06-28 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. (slovensky) 
  379. ↑ a b iDNES.cz , ob. Nohavica přiznal spolupráci s StB. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2006-05-29 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  380. ↑ Nohavica přiznal spolupráci s StB, Hn.cz, 30. května 2006 [cit. 2023-12-04].
  381. ↑ zaj, ČTK, Právo. Nohavica: nikoho jsem neudal, StB už o všem věděla. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 2007-02-11 [cit. 2007-02-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-02-13. 
  382. ↑ a b Houda (2023), s. 117.
  383. ↑ a b MALECKÝ, Robert. Nohavica a StB: nová fakta. Lidovky.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-02-10 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  384. ↑ Houda (2023), s. 115, 233.
  385. ↑ iDNES.cz, ČTK, jan. LN: Nohavica udal StB petici za propuštění Havla. iDNES.cz [online]. MAFRA, a. s., 2007-02-10 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
  386. ↑ Houda (2023), s. 81.
  387. ↑ Čtvrt čtverečního metru pro Jaromíra Nohavicu, Seznam.cz, 29. ledna 2024 [2024-01-30].
  388. ↑ Hutka nazpíval song o udavači Nohavicovi, Idnes.cz, 12. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  389. ↑ Hutka: Nejsem bezchybný a Nohavica není konkurent, Idnes.cz, 12. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  390. ↑ Nohavica je zbabělec, říká Hutka, Idnes.cz, 13. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  391. ↑ Nahrávka: Nohavica v cizině Kryla velebil, doma donášel, Idnes.cz, 14. listopadu 2007 [cit. 2023-12-05].
  392. ↑ Třeba píseň: Já si to pamatuju (2008), Nohavica.cz [cit. 2023-12-17]. Např.: „…Na četu ČT četují si s mačetami četné čety…“
  393. ↑ Výsledky, Cenydeskaroku.cz [cit. 2023-12-03].
  394. ↑ Lidé chtějí Nohavicu. Ikarus si doletěl pro Desku roku, Aktualne.cz, 11. února 2009 [cit. 2023-12-05].
  395. ↑ Rozhovory, Nohavica.cz [cit. 2023-12-17].
  396. ↑ Od Ikara ke dnešku: Nohavicovo nové století, denik.cz, 3. prosince 2020 [cit. 2023-12-05].
  397. ↑ a b c Padouch, nebo hrdina? Kniha o Nohavicovi nechce jednoduchou odpověď, Seznamzpravy.cz, 6. listopadu 2023 [cit. 2023-12-05].
  398. ↑ a b c Harlekýn v odstínech šedi, Advojka.cz, #24/2023 [cit. 2023-12-06].
  399. ↑ Houda (2023), s. 84, 108, 110.
  400. ↑ Festival de luxe jakožto jeden z produkt; spojené Evropy, Mladá fronta Dnes, 27. července 2013.
  401. ↑ Nohavica mi v kufru přivezl své deníky i zápisky z léčebny. Důstojník StB mi ho jako udavače nevylíčil, říká Houda, Dvtv.cz, říjen 2023 [cit. 2023-12-07].
  402. ↑ Nohavica dostal druhou šanci odmítnout, ale nezvládl ji, říká o vyznamenání písničkář Burian, Rozhlas.cz, 30. říjen 2017 [cit. 2023-12-05]
  403. ↑ DVOŘÁK, Stanislav. Nohavicu kvůli StB nechtějí na megakoncert k výročí republiky - Novinky.cz. Novinky.cz [online]. Borgis a.s., 2019-10-02 [cit. 2019-10-02]. Dostupné online. 
  404. ↑ Houda (2023), s. 89.
  405. ↑ Ne, to Nohavica neprovedl. Zpěvák očištěn z nařčení, Parlamentnilisty.cz, 19. října 2023 [cit. 2023-12-05].
  406. ↑ Nohavica jako oběť? ‚Mluvit o návratu komunismu je nehorázné,‘ říká hudební publicista, Irozhlas.cz, 25. března 2022 [cit. 2023-12-07].
  407. ↑ Tragédie jménem Nohavica. Udavač, který se nikdy nezměnil, Forum24.cz, 28. listopadu 2022 [cit. 2023-12-07].
  408. ↑ Houda (2023), (namátkou) s. 68, 95–96, 234.
  409. ↑ ECHO24, MK, NEL. Okamura je sympaťák, říká Nohavica. Prý mají podobné názory. Echo24.cz [online]. 25. července 2017 [cit. 2024-01-02]. („Těším se na další setkání a přeji Jarkovi ať se daří!“). Dostupné online. 
  410. ↑ KABÁTOVÁ, Šárka. ‚Je to sympaťák‘. Nohavica podpořil Okamuru, spojují je prý názory na palčivé problémy. Lidovky.cz [online]. 25. července 2017 [cit. 2024-01-02]. (Když se jej redaktorka zeptala, v čem si je s Okamurou názorově blízký, odpověděl: „Vy jste kapitánka Kabátová od StB?“). Dostupné online. 
  411. ↑ MALÁT, Štěpán. Okamura: Komu se nelíbí medaile pro Nohavicu, ten připravuje válku s Ruskem. Forum24.cz [online]. 6. listopadu 2018 [cit. 2024-01-02]. („Puškin byl velký básník a Jarek Nohavica je velký básník.“). Dostupné online. 
  412. ↑ ČTK. Putin předal Nohavicovi Puškinovu medaili. Písničkář zazpíval v ruštině. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2018-11-04 [cit. 2018-11-23]. Dostupné online. 
  413. ↑ ČTK. Po Polácích odmítla Nohavicu česká univerzita, Člověk v tísni nechce jeho peníze. Aktualne.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  414. ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš. Mám přátele mezi Ukrajinci i Rusy, řekl Nohavica. Plánuje koncert z podkroví. iDNES.cz [online]. 28. února 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  415. ↑ ČTK. Jaromír Nohavica si ponechá Puškinovu medaili, kterou dostal od Putina. CeskeNoviny.cz [online]. 25. února 2022 [cit. 2024-01-04]. („Ruský prezident Vladimir Putin (vlevo) 4. listopadu 2018 v Moskvě na slavnostní recepci u příležitosti Dne národní jednoty udělil Puškinovu medaili českému písničkáři Jaromíru Nohavicovi (vpravo). [...] ČTK/kremlin.ru“). Dostupné online. 
  416. ↑ ŠŤÁSTKA, Tomáš. Medaili od Putina si nechám, nedostal jsem ji za válčení, řekl Nohavica. iDNES.cz [online]. 25. února 2022 [cit. 2024-01-04]. (Šťástka: „Medaili od Putina si nechám, nedostal jsem ji za válčení, řekl Nohavica“ // Nohavica: „Nechávám si ji. Puškinovu cenu jsem dostal za zpívání písní Vladimira Vysockého a Bulata Okudžavy a ne za válčení“ – napsal Šťástka.). Dostupné online. 
  417. ↑ a b Uherský Brod má ve Sberbank zablokovaných 21 milionů korun, Denik.cz, 3. března 2022 [cit. 2023-12-20].
  418. ↑ Nohavica – hlas pro demokracii, Broďan – nezávislé zpravodajství, Zmsoft.cz [cit. 2023-12-20].
  419. ↑ Houda (2023), s.  210–213, 245–246.
  420. ↑ 112. řádná schůze rady města, bod 41. Různé (2832/R112/22), Ub.cz, 14. března 2022 [cit. 2023-12-20]. (41. Různé (2832/R112/22) // Rada města // d o p o r u č u j e // řediteli Domu kultury Uherský Brod zrušit koncert Jaromíra Nohavici z důvodu nedostatečné distance zpěváka vůči prezidentovi Ruské federace.)
  421. ↑ a b Zrušili vyprodaný koncert Jaromíra Nohavici v Brodě, Denik.cz, 16. března 2022 [cit. 2023-12-20].
  422. ↑ a b c Brod zrušil koncert Nohavici, málo se distancoval vůči Putinovi, Idobryden.cz, 21. března 2022 [cit. 2023-12-20].
  423. ↑ Putinovci z Brodu. Zákaz Nohavicova koncertu ukazuje slabost a hloupost, Lidovky.cz, 17. března 2022 [cit. 2023-12-20].
  424. ↑ a b c –RED–. Nohavica připravuje benefiční koncert, jehož výtěžek půjde na pomoc Ukrajině. YouRadio.cz [online]. 8. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  425. ↑ ČTK, iDNES.cz. Nohavicovi ruší v Polsku koncerty. Sehnal jsem bydlení uprchlíkům, oznámil. iDNES.cz [online]. 4. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  426. ↑ ČTK. Nohavica zazpívá v Bílovci na koncertě pro uprchlíky. Bude se také dražit obraz. SeznamZpravy.cz [online]. 12. dubna 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  427. ↑ SEDLÁČKOVÁ, Veronika. Češi už na Ukrajinu vybrali přes miliardu. Kde peníze pomůžou?. SeznamZpravy.cz [online]. 10. března 2022 [cit. 2024-01-04]. („… pokud pan Nohavica chce sám o sobě výtěžek ze svého konzertu věnovat na sbírku SOS Ukrajina, tak my mu v tom bránit nebudeme, a navíc tedy ani ze zákona nemůžeme …“). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-10. 
  428. ↑ ČTK. Člověk v tísni odmítl peníze z Nohavicova koncertu v Ostravě. CeskeNoviny.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  429. ↑ ECHO24, KAP, ČTK. Nohavicův koncert pro Ukrajinu byl vyprodán za čtvrt hodiny. Člověk v tísni ale peníze nechce. Echo24.cz [online]. 13. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  430. ↑ RUDINSKÁ SUPÍKOVÁ, Bronislava. Peníze od Jarka Nohavici? Člověk v tísni odmítl výtěžek z koncertu pro Ukrajinu. Denik.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  431. ↑ ČTK. Člověk v tísni odmítl peníze z chystané Nohavicovy benefice. Peníze měly putovat na pomoc Ukrajině. iRozhlas.cz [online]. 9. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  432. ↑ HEJDOVÁ, Kateřina. Člověk v tísni odmítl přijmout dar Ukrajině od Jaromíra Nohavici. NasePraha.cz [online]. 10. března 2022 [cit. 2024-01-04]. Dostupné online. 
  433. ↑ Jiří Peňás: Nohavica ze svého azylu jenom formuluje nějakou nižší formu lidového brblání, Youtube.com, 6. prosince 2022 [cit. 2024-02-17]. (Český rozhlas Plus, Interview Plus, čas 02:10)
  434. ↑ BUMBA, Jan. Je možná lepší, když lidově brblá Nohavica než nějaký příšerný svůdce davu, soudí publicista Peňás. iRozhlas.cz [online]. 6. prosince 2022 [cit. 2024-02-17]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Ocenění
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jaromír_Nohavica&oldid=24440308“