Milan Stojadinović
Milan Stojadinović (4. srpna 1888, Čačak - 24. října 1961, Buenos Aires) byl jugoslávský politik, právník, národohospodář, ekonom. V meziválečné Jugoslávii zastával pozici předsedy vlády.
| Milan Stojadinović | |
|---|---|
 | |
| předseda vlády Království Jugoslávie | |
| Ve funkci: 24. červen 1935 – 5. únor 1939 | |
| Předchůdce | Bogoljub Jevtić |
| Nástupce | Dragiša Cvetković |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Jugoslávské radikální společenství |
| Narození | 4. srpna 1888 Čačak, Srbsko |
| Úmrtí | 24. října 1961 (ve věku 73 let) Buenos Aires, Argentina |
| Alma mater | Právnická fakulta Bělehradské univerzity První bělehradské gymnázium |
| Profese | politik, právník, ekonom a vysokoškolský učitel |
| Náboženství | Srbská pravoslavná církev |
| Ocenění | Řád bílého lva 1. třídy (1936) |
| Commons | Milan Stojadinović |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Již v období první světové války působil na ministerstvu financí, následně - v Pašićově vládě - byl s krátkou přestávkou ministrem financí[1]. Od června 1935 byl předsedou jugoslávské vlády, do níž zapojil i reprezentanty Slovinců a Muslimů. Upustil od násilného prosazování ideje jugoslávství (znovu bylo povoleno užívání národních symbolů) a represí vůči umírněné opozici.[2] Pokoušel se o dohodu s Chorvaty, se kterými se vztahy ke konci 30. let ze strany Bělehradu horšily.
Při prosazování konkordátu s Římem hrozila jemu i členům jeho vlády exkomunikace ze srbské pravoslavné církve.[1] Stojadinović nakonec návrh z jednání stáhl. Kromě funkce předsedy vlády vykonával také funkci ministra zahraničí, přičemž v zahraniční politice se zaměřoval na vytváření nových přátelských vztahů (s Německem, Itálií a Bulharskem), což bylo ze strany jugoslávských spojenců sledováno s občasnou nedůvěrou. Jeho vládě se podařilo ovšem podepsat s Francií a zároveň i s Itálií, které měla pro bělehradskou vládu nepříliš uspokojivé zájmy v Jugoslávii, důležité smlouvy.
Podobně jako v mnohých jiných státech i v Jugoslávii vznikly oddíly věrné Stojadinovićovi, jejichž příslušníci se vyznačovali nošením zelených košil a pozdravem Vodja (Vůdce). Z funkce Stojadinović odstoupil v únoru 1939 pro neshody v chorvatské otázce.
Po druhé světové válce dožil v Argentině, kde mimo jiné působil také jako poradce prezidenta v ekonomických otázkách.
Reference
editovat- ↑ a b Článek na stránkách srbského deníku Glas Javnosti (srbsky). arhiva.glas-javnosti.rs [online]. [cit. 2009-07-31]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-01-29.
- ↑ PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 354. Dále jen Dějiny Srbska.
Související články
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Milan Stojadinović na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Milan Stojadinović
