Dělivé pletivo

Dělivé pletivo (též meristém) je rostlinné pletivo tvořené buňkami s dělivou funkcí. Tyto buňky diferencují buňky, které mění svojí funkčnost. Meristematické buňky se vyznačují větším jádrem, endoplazmatickým retikulem a Golgiho aparátem. Vakuoly většinou chybí. Buňky dělivých pletiv bývají menší a setkáme se s nimi ve vzrostných vrcholech, v listech, kořenech, ale i dalších částech rostlin – všude tam, kde rostlina roste.

Rozdělení

podle lokalizace
- vrcholová (apikální) – nacházejí se ve vzrostných vrcholech či listech kapradin
- postranní (bazální)
- okrajová „boom“ (marginální)
- difuzní – nepravidelně rozmístěn
- vmezeřený – nacházejí se těsně nad kolénky trav
podle původu
- původní meristémy (protomeristémy) – vznikají z nich trvalá pletiva, nebo primární meristémy
  - u nahosemenných je jednovrstevný, u krytosemenných dvou- a více, kde se dělí na plášť a korpus
  - u rostlin fylogeneticky řazených po kapraďorosty
  - u vyšších rostlin
- primární meristémy (histogeny) – vznikají z promeristému a nacházejí se ve vzrostných vrcholech, má tři vrstvy:
  - protodérm – vznikají z něj krycí pletiva
  - prokambium – základ pro vodivá pletiva
  - základní – základ základních trvalých pletiv
- sekundární meristémy – nacházejí se u rostlin s druhotným tloustnutím (dřeviny), vznikají z trvalých pletiv, které se začnou dělit
  - kambium – vzniká z prokambia
  - felogén – v sekundárních krycích pletivech

Literatura

ČERNOHORSKÝ, Zdeněk; STŘIHAVKOVÁ, Hana. Základy rostlinné morfologie. Praha: SPN, 1964.
KAVINA, Karel. botanika zemědělská: Botanika všeobecná: Morfologie. Praha: Ministerstvo zemědělství, 1921.
MAKUŠOVÁ, Zorka. Botanika I.: Obecná botanika. Praha: Vysoká škola zemědělská, 1981. (vysokoškolská učebnice).
PENKA, Miroslav. Všeobecná botanika: Základy morfologie rostlin. Praha: SPN, 1983. (vysokoškolská učebnice).
SLAVÍKOVÁ, Zdeňka. Morfologie rostlin. Praha: SPN, 1984. (vysokoškolská učebnice).

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu dělivé pletivo na Wikimedia Commons