Mater verborum

Mater verborum (matka slov, případně také Glossa Salomonis) označuje latinský výkladový slovník, který prvotně vznikl již v 9. století ve svatohavelském klášteře v Sankt Gallenu a byl napsán opatem a kostnickým biskupem Šalamounem III. Toto dílo se stalo v Evropě velmi oblíbené (Adolf Patera uvádí 16 dochovaných rukopisů z období 10.–15. století), jeden exemplář uložený v Knihovně Národního muzea (sign. X A 11) si získal zvláštní známost nejenom kvůli nákladné malířské výzdobě, ale protože obsahuje i přes 1100 českých glos.^[1] Část těchto glos se datuje do 13. století, u velké části se předpokládá, že se jedná o novodobé podvrhy z 19. století, kdy tento rukopis v knihovně znovuobjevil Václav Hanka.

Datace

Iniciála P s mnichy (tvůrci)

Vznik muzejního rukopisu se dnes klade do poloviny 13. století (snad okolo roku 1240). Do Národního muzea se rukopis dostal pravděpodobně v letech 1818 až 1824 jako součást tzv. březnické knihovny.^[2]

Po znovunalezení Václavem Hankou roku 1827 bylo upozorněno, že na fol. 230r je u iniciály P u dvojice mnichů datace a dokonce jména tvůrců (písař Vacerad a iluminátor Miroslav). Datum četl původně Hanka jako MCII (1102), poté Palacký poukázal, že by mělo být čteno jako MC[C]II (1202), alespoň dnes nad datem je nadepsán titulus značící vynechané písmeno (v tomto případě C). V práci Patery a Bauma z roku 1877 byly nápisy v nápisových páskách označeny za podezřelé a zřejmě doplněné až v 19. století, takže je nutné dílo datovat na základě jiných ukazatelů.^[3]

Autoři by přesto opravdu mohli být v rukopisu označeni. Na foliu 70r jsou u iniciály H autentické nápisy Lucas a Detricus prior. Role těchto dvou osob ve vztahu k rukopisu ale není doposud jasná.^[4]

Glosy

České glosy

V muzejním rukopisu existují tři vrstvy autentických českých glos v celkovém počtu 339. Glosář se v Čechách objevil již v 12. století a zde byl opsán a doplněn českými glosami. Tento první rukopis se nedochoval, nicméně byl přepsán včetně 12 českých glos do dnešního muzejního rukopisu a opatřen brzy po napsání (tedy asi okolo poloviny 13. století) druhou vrstvou 42 českých glos. Konečně poslední vrstva starobylých českých glos (největší v počtu 285) přibyla na konci 13. století.

Zbytek (dnes se v rukopisu objevuje okolo 1200 glos) zřejmě byl doplněn až v 19. století.^[5]

Německé glosy

Jakožto literární dílo pocházející z německojazyčného prostoru obsahuje velký soubor starohornoněmeckých glos (Hanka mimo jiné uváděl, že v roce 1827 muzejní rukopis znovuobjevil na základě dotazu Eberharda Gottlieba Graffa, který sháněl německé památky). Tyto glosy byly vydány v roce 1898.^[6]

Odkazy

Reference

↑ Mater verborum. www.esbirky.cz [online]. [cit. 2019-06-26]. Dostupné online.
↑ Zámecká knihovna Březnice - Portaro - katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2019-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-26.
↑ PATERA, Adolf; BAUM, Antonín. České glossy a miniatury v „Mater verborum". Časopis Národního muzea. 1877, roč. 51, s. 120–149, 372–390, 448–513.
↑ BRODSKÝ, Pavel. Rukopis Mater Verborum jako problém paleografický, kodikologický i uměleckohistorický. Historia Slavorum Occidentis: czasopismo historyczne. Toruń : Wydawnictwo Adam Marszałek, 2012, roč. 2, čís. 1 (2), s. 126–132. Dostupné online.
↑ BRODSKÝ, Pavel. Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea v Praze. 1. vyd. Praha: KLP, 2000. 489 s. ISBN 80-85917-78-5. S. 86–89.
↑ Elias Steinmeyer a Eduard Sievers (edd.) Die althochdeutschen Glossen. Band 4. Alphabetisch geordnete Glossare. Adespota. Nachträge zu Bd. I–III. Handschriftenverzeichnis. Berlin 1898. S. 27–174.

Literatura

Encyklopedické heslo Mater verborum v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Mater verborum ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Hanka, Václav. Mater verborum, nejstarší slovník s českými glossami. Časopis společnosti vlastenského Museum v Čechách 1 (1827), č. 4, s. 69–76. [1]
Sobek, Jiří. Ornamentika fleuronné v rukopisu Mater verborum. Umění. Roč. 61, č. 2 (2013), s. 102–119.
Šafařik, Pavel Josef; Palacký, František. Die ältesten Denkmäler der böhmischen Sprache. Prag 1840, s. 206–233.

Související články

Spor o Rukopisy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Mater verborum na Wikimedia Commons
ČRo: Toulky českou minulostí: 688. schůzka: Příliš mnoho objevů

[1] Mater verborum. www.esbirky.cz [online]. [cit. 2019-06-26]. Dostupné online.

[2] Zámecká knihovna Březnice - Portaro - katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2019-06-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-06-26.

[3] PATERA, Adolf; BAUM, Antonín. České glossy a miniatury v „Mater verborum". Časopis Národního muzea. 1877, roč. 51, s. 120–149, 372–390, 448–513.

[4] BRODSKÝ, Pavel. Rukopis Mater Verborum jako problém paleografický, kodikologický i uměleckohistorický. Historia Slavorum Occidentis: czasopismo historyczne. Toruń : Wydawnictwo Adam Marszałek, 2012, roč. 2, čís. 1 (2), s. 126–132. Dostupné online.

[5] BRODSKÝ, Pavel. Katalog iluminovaných rukopisů Knihovny Národního muzea v Praze. 1. vyd. Praha: KLP, 2000. 489 s. ISBN 80-85917-78-5. S. 86–89.

[6] Elias Steinmeyer a Eduard Sievers (edd.) Die althochdeutschen Glossen. Band 4. Alphabetisch geordnete Glossare. Adespota. Nachträge zu Bd. I–III. Handschriftenverzeichnis. Berlin 1898. S. 27–174.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]