Madeleine de Scudéry
Madeleine de Scudéry (15. listopadu 1607, Le Havre – 2. června 1701, Paříž) byla francouzská spisovatelka. Významná představitelka barokní literatury.
| Madeleine de Scudéry | |
|---|---|
 | |
| Narození | 15. listopadu 1607 Le Havre |
| Úmrtí | 2. června 1701 (ve věku 93 let) Paříž |
| Pseudonym | Sapho |
| Povolání | spisovatelka, saloniérka, literát, romanopiskyně, básnířka, francouzští moralisté a filozofka |
| Žánr | klíčový román |
| Témata | poezie |
| Významná díla | Artamène |
| Příbuzní | Georges de Scudéry[1] (sourozenec) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatMládí
editovatOsiřela ve věku šesti let a vychovával ji strýc, který byl církevní hodnostář. Učila se literatuře, tanci a hudbě a seznámila se s vlivnými osobami na královském dvoře. Strýc jí jako vlivný dvořan během panování tří králů umožnil vstup do kroužku Madame de Rambouillet. Ubytovala se v Hôtel de Rambouillet, kde se kolem roku 1630 stala stálou členkou tohoto kroužku. Natrvalo se spolu se svým bratrem Georgesem usadila v Paříži kolem roku 1640. Měla možnost dělat vychovatelku dvěma neteřím kardinála Mazarina[2]. V období let 1644 až 1647 žila v Marseille, doprovázela zde svého bratra Georgese, který tam dostal funkci guvernéra pevnosti. Po tomto období se vrátila zpět do Hôtel de Rambuillet v Paříži.
Literární salon
editovat
Madeleine si dala podle dobového stylu 17. století přezdívku Sapfó podle známé antické autorky. Stala se členkou salonu Catherine de Rambouillet a zároveň obyvatelkou hôtel Rambouillet až do roku 1652, kdy opustila tuto budovu a založila si vlastní literární salon. Ten dlouho udával tón v hnutí tzv. preciózek, mezi nimiž byla jednou z jejich nejslavnějších představitelek. Většina celebrit tehdejší doby pravidelně navštěvovala soboty u slečny de Scudéry, kde se vedly erudované literární a galantní rozhovory. Návštěvníci si dávali přezdívky. Do užšího kroužku pravidelných hostů „Société du Samedi“ (Sobotní společnosti) patřily Madame de La Fayette, Madame de Sévigné, Charles de Sainte-Maure, vévoda de Montausier s manželkou, François de La Rochefoucauld, Valentin Conrart, Jean Chapelain, Simon Arnauld de Pomponne a Paul Pellisson. Salón se nacházel ve čtvrti Le Marais, na bulváru du Temple, později v Rue de Beauce.
Literární dílo
editovatV roce 1642 se zúčastnila tvorby díla „Recueil des femmes illustres“, hlavně na části „L'épitre aux Dames“. Doprovázela svého bratra do Marseille, kde vykonával funkci guvernéra v letech 1644-1647. Často psala pod jeho jménem bratra (tedy Georges de Scudéry), který nikdy neváhal vzít na sebe autorství velkého množství její tvorby. Byla autorkou úspěšných tzv. klíčových románů. V románech psala o skutečných historických postavách pod jinými literárními jmény, například o panu de Condé nebo madame de Longueville. Přenášela často dobovou mondénní společnost do období antiky, například: „Ibrahim ou l'Illustre Bassa“ (4 díly, 1642); „Artamène ou le Grand Cyrus“ (1649 - 1653) - nejdelší román ve francouzské literatuře (10 částí); „Clelia, histoire romaine“ (10 částí, 1654 - 1660); „Almahide ou l'esclave reine“ (8 částí,1660); „Mathilde d'Aguilar, histoire espagnole“ (1667).
Její tvorba byla místem rafinovaných analýz vnitřního života postav. Popisovala do té doby v literatuře pomíjené emoce - melancholii, nudu, neklid a sklon k úniku do sladkých představ, což ovlivnilo například Rousseaua. Její texty se staly návodem na chování v elegantní společnosti. Představily vizi idealizované lásky a vykreslily poetizovaný obraz mondénní společnosti. V románu „Clelia, histoire romaine“ autorka vytvořila slavnou „Carte de Tendre“[3], tedy „mapu citů“, jakousi „galantní geografii“. K tomu ji inspiroval abbé d'Aubignac.
Názory
editovatMadeleine a její názory na manželství byly v souladu s jejím životem preciózky. V románu „Artamène ou le grand Cyrus“ vyjádřila odpor vůči vynuceným manželstvím prostřednictvím osudu ženské postavy Sapfo, která zachází až tak daleko, že říká, že instituce manželství je tyranií. V tomto bodě se Madeleina ztotožnila s postavou románu a nikdy se neprovdala. Dílo je považováno některými literárními kritiky za první moderní román.
Vyjádřila v něm i politické názory, které měly blízko ke šlechtickému hnutí Fronda.
Zároveň konstatovala, že ženy v její době mají právo využívat své nadání jen z důvodu intelektuálního a jedině v soukromém životě. Převedla příběh Grande Mademoiselle (dcera Gastona Orleánského) během frondy do antického království Sarmatů - Amazonek.
Spolu s Pellissonem, s nímž udržovala velmi důvěrný vztah, názorově ovlivňovala Jeana de La Fontaine a Molièra, který ji pak zesměšnil pod jménem Magdelon v divadelní hře „Směšné preciózky“ (1659) a také ve hře „Učené ženy“ (1672).
Její politické sympatie pro prince Condé, který se vzbouřil proti majestátu nedospělého Ludvíka XIV., se později zcela otočily a proměnily v obdiv k Ludvíku XIV., který neměl daleko k pochlebenství.[4]
Scudéry získala značnou finanční podporu, která jí umožňovala pokračovat ve svém díle. Kardinál Mazarin jí odkázal v závěti penzi, také kancléři Boucher a de Ponchartrain pokračovali v její podpoře. Král jí daroval v roce 1683 na přímluvu madame de Maintenon jednorázovou podporu 2 miliony franků.[5]
Stala se první ženou, jejíž udělila Francouzská akademie cenu za výřečnost. Byla i členkou Akademie Ricovrati. Skonala v Paříži ve věku 93 let, na svou dobu velmi vysokém.
Bibliografie
editovatOdraz v literatuře
editovatMadeleine de Scudéry je hlavní hrdinkou známé povídky E. T. A. Hoffmanna Slečna ze Scudéry (Das Fräulein von Scuderi); ta je považována za první německou detektivní povídku a slečna ze Scudéry v ní působí jako detektivka. Povídka byla mnohokrát zfilmována a Paul Hindemith podle ní napsal operu Cardillac.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Madeleine de Scudéry na slovenské Wikipedii.
- ↑ Virginia Blainová, Isobel Grundyová, Patricia Clementsová: The Feminist Companion to Literature in English. 1990.
- ↑ http://lesmadeleines.free.fr/littterature/scudery.htm
- ↑ http://www.miscellanees.com/t/tendre01.htm
- ↑ http://plato.stanford.edu/entries/madeleine-scudery/
- ↑ Archivovaná kopie. www.bibliotheque-mazarine.fr [online]. [cit. 2014-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-25.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Madeleine de Scudéry na Wikimedia Commons - Heslo v Encyclopedia Britannica
- Heslo ve Stanford Encyclopedia of Philosophy
- Heslo v encyklopedii Larousse
