Wikipedie

Lumír Čivrný

český člen České národní rady, politik, básník, překladatel a spisovatel (1915-2001)

Lumír Čivrný (3. srpna 1915 Červený Kostelec – 8. prosince 2001 Praha[1]) byl český a československý básník, prozaik, překladatel a politik; poslanec Prozatímního Národního shromáždění za Komunistickou stranu Československa a náměstek ministrů československých vlád v 50. letech.

Lumír Čivrný
Poslanec Prozatímního NS
Ve funkci:
1945 – 1946
Poslanec České národní rady
Ve funkci:
1969 – 1969
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ
Narození3. srpna 1915
Červený Kostelec
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. prosince 2001 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik, lingvista, překladatel, spisovatel
OceněníCena Josefa Jungmanna (1991)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie

editovat

Jeho otec byl barvířským dělníkem. Lumír vystudoval obecnou školu v rodné obci, od roku 1927 studoval na gymnáziu v Trutnově, kde maturoval roku 1934. Pak studoval čtyři semestry na Právnické fakultě Univerzity Karlovy.[2] Nakonec studoval od roku 1936 obor romanistika a germanistika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.[3][4] Podle jiného zdroje šlo o obory francouzština, němčina, srovnávací literatura a estetika. Vysokou školu absolvoval až roku 1946.[2]

V období let 1936–1938 byl členem skupiny Blok.[2] Za války se podílel na odboji. Od listopadu 1939 do ledna 1940 vězněn gestapem.[2] V letech 1940–1945 působil jako nakladatelský redaktor.[3] Později pracoval na pozici tajemníka Svazu českých knihkupců a nakladatelů.[2] V prosinci 1944 se stal členem IV. ilegálního vedení KSČ.[5]

Po válce se veřejně a politicky angažoval. 24. května 1945 byl kooptován za člena Ústředního výboru Komunistické strany Československa. Do této funkce ho pak potvrdil i VIII. sjezd KSČ. Od roku 1945 do dubna 1946 byl členem sekretariátu ÚV KSČ.[6] V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.[7] Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[8] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[9] Do roku 1947 byl vedoucím odboru kultury Kulturního a propagačního oddělení ÚV KSČ, následně přešel na ministerstvo informací, kde od léta roku 1948 působil jako přednosta odboru pro kulturní styky se zahraničím (v této funkci nahradil Adolfa Hoffmeistera).[10][11] Na této pozici na ministerstvu informací setrval do roku 1949. Od roku 1949 do roku 1952 byl náměstkem ministra informací a osvěty, současně byl členem předsednictva československého výboru obránců míru. V letech 1950–1952 byl členem ústředního výboru SČSP,[12] v letech 1952–1953 náměstkem ministra školství, věd a umění. V roce 1953 zastával post náměstka předsedy Státního výboru pro věci umění a v období let 1953–1954 působil coby náměstek ministra kultury.[2] Od roku 1954 byl spisovatelem z povolání, od roku 1958 byl členem výboru PEN klubu a od roku 1963 byl členem ústředního výboru SČSS.[12]

V letech 1945–1946 byl poslancem Prozatímního Národního shromáždění za KSČ. V parlamentu setrval do parlamentních voleb v roce 1946.[13] Znovu se členem zastupitelského sboru stal až v roce 1969, kdy byl krátce členem České národní rady. V listopadu 1969 se již uvádí, že na mandát rezignoval,[14] poté již nesměl publikovat a jeho knihy byly dány na index.[12]

Překládal ze španělštiny, francouzštiny, němčiny, portugalštiny. V Praze žil ve známém letenském Molochově. Svůj překlad knihy Eugena Le Roy Trhan Kuba publikoval pod jménem Jitky Míškové (1979).

Paměti

editovat

V roce 2000 vyšly jeho paměti, jejichž název je: Co se vejde do života, ISBN 80-85906-92-9.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Josef Čihák [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f JANOUŠEK, Pavel. V zajetí moci: kulturní politika, její systém a aktéři 1948–1956. [s.l.]: Brána, 1995. 549 s. Dostupné online. ISBN 9788088636161. S. 117. 
  3. ↑ a b MĚŠŤAN, Antonín. Česká literatura. [s.l.]: '68 Publishers, 1987. 454 s. Dostupné online. ISBN 9780887811821. S. 326. 
  4. ↑ Čivrný, Lumír. LIBRI.CZ: KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století [online]. [cit. 2016-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-30. 
  5. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 444. 
  6. ↑ Přehled funkcionářů ústředních orgánů KSČ 1945–1989 [online]. www.cibulka.net [cit. 2015-02-07]. Dostupné online. 
  7. ↑ Rudé právo, 15. 5. 1946 (ročník 26, č. 113), str. 1
  8. ↑ KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. (Malá řada kritického myšlení). ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175, 222. 
  9. ↑ Kupředu, zpátky ni krok!. S. 150. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-11-18]. 8 17, s. 150. Dostupné online. 
  10. ↑ KNAPÍK, Jiří. V zajetí moci: kulturní politika, její systém a aktéři 1948–1956. [s.l.]: Libri, 2006. 399 s. Dostupné online. ISBN 9788072773169. S. 24. 
  11. ↑ KNAPÍK, Jiří. Únor a kultura: sovětizace české kultury 1948–1950. 1. vyd. Praha: Libri, 2004. 359 s. (Otazníky našich dějin). ISBN 978-80-7277-212-4. S. 74. 
  12. ↑ a b c KNAPÍK, Jiří. Kdo byl kdo v naší kulturní politice 1948–1953: biografický slovník stranických a svazových funkcionářů, státní administrativy, divadelních a filmových pracovníků, redaktorů. Praha: Libri, 2002. (Kdo byl kdo). ISBN 978-80-7277-093-9. S. 68. 
  13. ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 
  14. ↑ 5. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-12-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Lumír_Čivrný&oldid=24475339“