Wikipedie

Ludwig von Benedek

rakouský polní zbrojmistr

Ludwig August rytíř Benedek von Felsö-Eör (maďarsky lovag Benedek Lajos), v československé literatuře Ludvík Benedek (14. července 1804 Šoproň – 27. dubna 1881 Štýrský Hradec) byl rakouský generál. V armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1822, řadu let strávil jako štábní důstojník v Itálii pod maršálem Radeckým. V revolučních letech 1848–1849 se vyznamenal v bojích v Itálii a proti uherským revolucionářům. Poté velel vyšším jednotkám v Itálii, Haliči a na Moravě. V roce 1859 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a v roce 1860 byl krátce místodržitelem v Uhrách. V letech 1861–1866 byl zemským velitelem v Lombardii. Za prusko-rakouské války byl povolán jako vrchní velitel rakouské armády do Čech, kde ale jako vojevůdce selhal a po porážce u Hradce Králové (3. července 1866) byl odeslán do penze.[1]

Ludwig August rytíř Benedek von Felsö-Eör
Zemský velitel v Lombardsko-Benátsku
Ve funkci:
1861 – 1866
PředchůdceAugust von Degenfeld-Schonburg
Nástupcefunkce zanikla
Generální guvernér v Uherském království
Ve funkci:
20. dubna 1860 – 20. října 1860
Předchůdcearcivévoda Albrecht
NástupceMořic Pálffy
Velitel 4. armádního sboru ve Lvově
Ve funkci:
1857 – 1859
PředchůdceEduard František z Lichtenštejna
Nástupcearcivévoda Karel Ferdinand
Vojenská služba
SlužbaRakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Hodnostpolní zbrojmistr (1859), polní podmaršál (1852), generálmajor (1849)
Bitvy/válkyBitva u Solferina,
Bitva u Hradce Králové
Narození14. července 1804
Šoproň, Habsburská monarchie
Úmrtí27. dubna 1881 (ve věku 76 let)
Štýrský Hradec, Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníFriedhof St. Leonhard
Alma materTereziánská vojenská akademie (do 1823)
Profesevoják, politik a důstojník
Oceněníčestný občan Vídně (1859)
rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
komandér Vojenského řádu Marie Terezie
velkokříž Císařského řádu Leopoldova
Vojenský řád Marie Terezie
CommonsLudwig August, Ritter von Benedek
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 

Byl synem lékaře Johanna Andrease von Benedek (1774–1850) pocházejícího z řad nižší uherské šlechty. Ve čtrnácti letech nastoupil na vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Po jejím úspěšném dokončení byl roku 1822 přidělen jako podporučík k 27. pěšímu pluku. V roce 1831 byl povýšen na nadporučíka a za čtyři roky poté na hejtmana u generálního štábu v Miláně.[2] V hodnosti majora (1840) byl přidělen jako pobočník k zemskému velitelství v Haliči.[3] O tři roky později byl povýšen na podplukovníka (1843), v té době sloužil u 37. pěšího pluku ve Lvově.[4] V roce 1846 začaly nepokoje v Haliči, a Benedek dostal za úkol je potlačit. Za splnění tohoto úkolu si vysloužil hodnost plukovníka (1846). Jako velitel 33. pěšího pluku se zapojil roku 1848 do války proti Sardinii. V letech 1848–1849 se v bojích v Itálii vyznamenal a k datu 3. dubna 1849 byl povýšen na generálmajora. V létě téhož roku byl převelen do Uher, kde bojoval proti maďarským povstalcům, zúčastnil se obléhání Györu a Komárna. Byl několikrát zraněn, po posledním zranění byl přidělen polnímu maršálovi Radeckému jako šéf jeho štábu. Věhlasný vojevůdce si jej záhy oblíbil a Benedek se od něj mnohému naučil. Ve své době byl považován za nejlepšího Radeckého žáka a předpokládaného nástupce (říkalo se mu "Radecký Druhý"). K datu 26. října 1852 byl povýšen na polního podmaršála a jako náčelník štábu působil nadále u zemského velitelství ve Veroně.[5] V roce 1857 byl krátce velitelem 2. armádního sboru v Brně, poté v letech 1857–1859 velel 4. armádnímu sboru ve Lvově.[6][7]

Ve válce se Sardinií velel záložnímu armádnímu sboru o síle 30 000 mužů a byl účastníkem bitvy u Solferina, kde vedl pravé křídlo rakouské armády. I když bitva a celá válka skončila pro Rakousko prohrou, Benedek získal další ocenění a k datu 27. listopadu 1859 dosáhl druhé nejvyšší vojenské hodnosti polního zbrojmistra. V roce 1860 byl jmenován náčelníkem generálního štábu a od dubna do října 1860 zastával funkci generálního guvernéra v Uherském království.[8] V letech 1862–1866 zastával funkci vrchního velitele v Lombardsko-Benátsku, pod toto oblastní velitelství spadalo také Korutansko, Kraňsko a Rakouské přímoří.[9]

Na začátku prusko-rakouské války byl jmenován vrchním velitelem tzv. Severní armády určené pro boje v Čechách.[10] Pod jeho velení spadalo celkem sedm armádních sborů o síle přibližně 220 000 mužů, kteří měli vytáhnout proti Prusům. Benedek nepřijal tento úkol s nadšením, neměl mnoho zkušeností s velením tak velkého útvaru a také neznal české prostředí. K jeho silným stránkám nepatřilo vymýšlení složitých operací nad mapou. Benedek byl voják s pružným myšlením a rychlým rozhodováním, zvyklý velet z hřbetu koně. Nevhodná organizace rakouské armády a nedisciplinovaní velitelé sborů mu neslibovali velkou šanci na úspěch. Po prohrané prusko-rakouské válce byl penzionován a neprávem označen za viníka katastrofy u Hradce Králové. Byl postaven před vojenský tribunál, díky zásahu císaře Františka Josefa I. byl však soudní proces zastaven, což se týkalo i dalších velitelů (Eduard Clam-Gallas, Alfred von Henikstein). Musel však slíbit, že nebude o svém velení severní armádě nikdy mluvit. K datu 1. listopadu 1866 byl v armádě penzionován.[11] Stáhl se do ústraní a dožil ve Štýrském Hradci. Byl pohřben na hřbitově Sankt Leonhard v civilním oděvu bez jakýchkoli vojenských poct.[12]

Od roku 1843 byla jeho manželkou Julie, rozená baronka Krieg von Hochfelden, ovdovělá hraběnka Woynová (1811–1895). Manželství zůstalo bezdětné.

Tituly a ocenění

editovat

V roce 1848 byl povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř. V roce 1857 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.[13] Během vojenské kariéry získal několik ocenění v Rakousku i v zahraničí, především v Itálii, kde řadu let působil, mimo jiné byl nositelem dvou stupňů prestižního Řádu Marie Terezie.[14][15][16] Byl jmenován čestným občanem ve Vídni, Šoproni, Lvově a Košicích.[17] V roce 1862 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.[18]

Rakousko

editovat

Zahraničí

editovat

Zajímavosti

editovat
  • Ludwig Benedek se prý setkal s Radeckým už v dětství. Velký vojevůdce se totiž léčil z válečného zranění u Benedekova otce a malému Ludwigovi vyprávěl své vojenské zážitky. Od té doby se Ludwig Benedek chtěl stát důstojníkem.
  • V některé literatuře se uvádí, že se Benedek stal velitelem severní armády jenom proto, aby jižní armádě velel arcivévoda Albrecht Habsburský. S vítězstvím jižní armády nad Itálií se dopředu počítalo, a tak mělo být toto vítězství darované příslušníkovi panovnického rodu. Skutečnost však byla mnohem prozaičtější. Přiřazení Benedeka a Albrechta k jejich armádám bylo výsledkem dlouhého a složitého jednání, z něhož vzešlo, že severní armádě bude velet ten lepší.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl III.; Praha, 1890 (reprint 1996); s. 733–734 (heslo Benedek) ISBN 80-7185-057-8
  2. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1837; Vídeň, 1837; s. 394 dostupné online
  3. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1843; Vídeň, 1843; s. 22 dostupné online
  4. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1846; Vídeň, 1846; s. 201 dostupné online
  5. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1853; Vídeň, 1853; s. 30 dostupné online
  6. ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army
  7. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 89 dostupné online
  8. ↑ Přehled představitelů státní správy v Maďarsku na webu worldstatesmen dostupné online
  9. ↑ Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 79 dostupné online
  10. ↑ Přehled vrchního velení rakouské armády v Čechách na webu austro-hungarian army dostupné online
  11. ↑ Služební postup Ludwiga Benedeka in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 13 dostupné online
  12. ↑ Hrob Ludwiga Benedeka na webu findagravedostupné online
  13. ↑ Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1858; Vídeň, 1858; s. 103 dostupné online
  14. ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 44–45 dostupné online
  15. ↑ Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné online
  16. ↑ MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 118
  17. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Ludwiga Benedeka in: Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes 1866; Vídeň, 1866; s. 173 dostupné online
  18. ↑ Ludwig von Benedek na webu Rakouského parlamentu dostupné online

Literatura

editovat

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ludwig_von_Benedek&oldid=24425913“