Ludvík Svoboda (filozof)

český filozof a sociolog
(přesměrováno z Ludvík Svoboda (filosof))

Ludvík Svoboda (4. května 1903 Čejč[2]3. srpna 1977 Praha) byl český marxistický filozof, velvyslanec, vedoucí katedry filozofie UK a profesor filozofie a sociologie UK v Praze.

Prof. PhDr. Ludvík Svoboda, DrSc.
Narození4. května 1903
Čejč
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. srpna 1977 (ve věku 74 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov [1]
Alma materMasarykova univerzita
Filozofická fakulta Masarykovy univerzity
Povolánípedagog, sociolog, filozof, estetik, historik, básník, filolog a publicista
ZaměstnavatelFilozofická fakulta Univerzity Karlovy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Mládí

editovat

Narodil se v Čejči. Po vystudování kroměřížského gymnázia a složení maturity studoval v letech 19221926 na FF MU klasickou filologii, filozofii a sociologii. Studia zakončil získáním titulu doktor filozofie. V této době byl z filozofického hlediska ovlivněn marxismem a antickou filozofií.

Kariéra

editovat

V letech 19271941 učil na reálném gymnáziu v Hlučíně a na klasickém gymnáziu v Ostravě. Do filozofických revuí psal články o sovětské filozofii a překládal Leninovy filozofické spisy (přeložil především spis Materialismus a empiriokriticismus). Roku 1936 vydal knihu Filosofie v SSSR, která mu umožnila a zabezpečila pohodlnou poválečnou kariéru. Během okupace působil na pražských středních školách.

V roce 1946 podepsal prokomunistické „Májové poselství kulturních pracovníků českému lidu!“ publikované před květnovými volbami do Ústavodárného Národního shromáždění.[3] Tento předvolební manifest komunistů podepsalo celkem 843 kulturních pracovníků a komunisté volby vyhráli.[4] Později podepsal prokomunistickou výzvu Kupředu, zpátky ni krok!, jež byla vydána dne 25. února 1948 pro podporu komunistického převratu.[5] V oblasti komunistické kultury, silně poznamenané vulgárním marxismem, působil na jejím levém kraji a vyjářil se takto: „Umění je způsob poznání skutečnosti, který se od vědy liší pouze jiným systémem znaků. Ideologická a gnozeologická funkce umění jsou pro umění rozhodující.“[4]

Od roku 1946 působil jako profesor PedF UK a od roku 1948 do roku 1972 působil na FF UK. Podílel se na Encyklopedii antiky či díle Antika a česká kultura. Z českého filozofického prostředí se nejvíce zaobíral F. X. Šaldou.

Začátkem 50. let řídil Filozofický ústav ČSAV. V letech 19531957 byl československým velvyslancem ve Švýcarsku. V 60. letech vedl na FF UK katedru dialektickéhohistorického materialismu.

Podle vzpomínek prof. Iva Tretery byl Svoboda marxistickým filozofem, který ale sám sebe nepovažoval za příslušníka vládnoucího režimu a v soukromí režim kritizoval, ač mu byl navenek loajální. Byl vybaven klasickým vzděláním, zábavný a charismatický společník, bonviván, přítel dobrého jídla a pití s kladným vztahem k erotice. V životě byl prý liberál vyznávající zásadu „žít a nechat žít“.[6] Není proto divu, že mnozí autoři se domnívají, že jeho jméno bylo typickým nomen omen, neboť jeho působení v čele katedry filozofie na FF UK opravdu bránilo všem útokům zuřivých ideologů.

Reference

editovat
  1. hrob filozofa Ludvíka Svobody na Vyšehradském hřbitově v Praze. 212.47.2.130 [online]. [cit. 2019-04-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-04-06. 
  2. Matriční záznam o narození a křtu farnost Hovorny
  3. Rudé právo, 15. 5. 1946 (ročník 26, č. 113), str. 1
  4. a b KUSÁK, Alexej. Kultura a politika v Československu, 1945–1956. 1. vyd. Praha: Torst, 1998. 663 s. ISBN 978-80-7215-055-7. S. 175, 162, 294. 
  5. Kupředu, zpátky ni krok!. S. 151. Tvorba [online]. Ústřední výbor Komunistické strany Československa, 1948 [cit. 2024-10-24]. Roč. 17, čís. 8, s. 151. Dostupné online. 
  6. Ivo Tretera: Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec. Praha ; Litomyšl: Paseka, 2011. S. 205–212.

Literatura

editovat
  • TRETERA, Ivo. Vzpomínky na Bohumila Hrabala a na život vůbec. Praha: Paseka, 2011. ISBN 978-80-7432-107-8. S. 205–212. 

Externí odkazy

editovat