Loutkové divadlo

Loutkové divadlo je divadlo, jehož základním (i když často ne jediným) vyjadřovacím prostředkem je neživá hmota – výtvarný předmět – nejtypičtěji loutka. Historii loutkového divadla je možné vysledovat až do starověku, je typickým projevem mnoha národů zejména Asie a Evropy, i když s nějakou formou loutkového divadla se můžeme setkat snad ve všech koutech světa (např. bunraku v Japonsku).

Formy loutkového divadla

Kromě lidových a tradičních forem loutkového divadla existuje loutkové divadlo kabaretní, experimentující a, zejména ve 20. století budovaná, divadla „kamenná“ se stálým divadelním provozem. V evropském regionu je ale asi nejtypičtější formou loutkového divadla malá (1–3členná) kočující (tedy mobilní) skupina hrající v kulturních a školských zařízeních, na přehlídkách a festivalech a samozřejmě na nejrůznějších poutích, jarmarcích, slavnostech apod.

Loutkové divadlo je dnes často chápáno jako divadlo pro děti, ale to je tradice velmi mladá. Většinou šlo vždy o zábavu vícegenerační.

Loutkové divadlo v českých zemích

V českých zemích patří loutkové divadlo k tradičním formám divadelní zábavy. Záznamy o povolení (i zakázání) loutkářských vystoupení v Praze existují z počátku 18. století. Předpokládá se proto, že loutkáři zde vystupovali již v 17. století.^[1]

Mezi nejznámější loutkáře českých dějin patří Matěj Kopecký se svojí postavou Kašpárka a v novodobé historii Josef Skupa a Miloš Kirschner s loutkami Spejbla a Hurvínka, které je možné vidět dodnes (Divadla Spejbla a Hurvínka).

K českým zvláštnostem v oboru loutkového divadla také patří založení mezinárodní celosvětové loutkářské organizace UNIMA. Stalo se tak na počátku 20. století v Praze v Říši loutek a prvním předsedou byl PhDr. Jindřich Veselý. Dále je to vznik celosvětově prvního odborného časopisu Loutkář a konečně i vznik celosvětově první vysoké loutkářské školy (dnes KALD DAMU).

Loutkové divadlo Louny, nejstarší loutkové divadlo v České republice

Loutkové divadlo v Lounech, které bylo vystaveno v roce 1920, je nejstarší stálé (kamenné) loutkové divadlo v České republice a pravděpodobně i v Evropě.^[2]

Současná česká loutková divadla

Ostravské divadlo loutek

Soubor Klubíčko Cvikov vystoupil v Zákupech

V České republice dnes působí cca 300 amatérských souborů, celá řada souborů na poloprofesionální a profesionální bázi (přesné statistiky nejsou známy) a stálé („kamenné“) scény (řazeny abecedně):

Alfa – Plzeň
Buchty a loutky – Praha (Švandovo divadlo)
Bajka – Český Těšín (Těšínské divadlo)
České loutkové divadlo Praha – Jan Amos Vaněk
Divadlo Drak – Hradec Králové
Divadlo loutek – Ostrava
Divadlo Minor – Praha
Divadlo Radost – Brno
Divadlo rozmanitostí – Most
Divadlo Spejbla a Hurvínka – Praha
Docela velké divadlo – Litvínov
Lampion – Kladno
Malé divadlo –
Naivní divadlo – Liberec
Říše loutek – Praha
Loutkové divadélko Dráček – Svinné
Loutkové divadlo Louny – Louny
Loutkové divadlo Martínek – Libáň
Loutkové divadlo Starost – Prostějov
Tradiční loutkové divadlo Zvoneček – Praha
Loutkové divadlo Jiskra – Praha 8
Amatérské loutkové divadlo Bedruňka – Brno
Happy Theater, amatérský alternativně-loutkový soubor – Brno
Říše loutek – Kroměříž
Kašpárkovi kamarádi – Olšany u Prostějova
Loutkové divadlo TJ Sokol I Prostějov (Pronitka)

Loutkové divadlo v zahraničí (příklady)

Loutky

Kasperle (loutka z německého prostředí)
Sofia (Bulharsko), 2011
Stínová loutka (Kambodža)
Čína
Maňáskové divadlo jako součást výuky (Indie)
Stínová loutka (Indonésie), 2017
Loutky jako suvenýr (Itálie, Benátky), 2005
Divadlo bunraku (Japonsko), 2012
Malující loutka (Mexiko), 2019
Pianista a zpěvačka (Rusko), 2014
Mr. Punch – tradiční britská loutka
Thajsko (2018)
Tradiční vodní loutky (Viet Nam, Hanoi)

Budovy loutkových divadel

Minsk, Bělorusko
Divadlo Royal Toone, Belgie, Brusel
Národní loutkové divadlo (National Bunraku Theatre, Japonsko, Osaka)
Rusko, Moskva
Little Angel Theatre, UK, Islington
Ukrajina, Oděsa

Odkazy

Reference

↑ KRATOCHVÍL, Miloš. Sborník k jubilejním oslavám Matěje Kopeckého. Praha: Výbor pro jubilejní oslavy Matěje Kopeckého, 1947. Dostupné online. Kapitola Loutkáři v Praze v 18. století, s. 10–11. Dostupné online po registraci.
↑ Slezské Národní Divadlo. [s.l.]: Oxford University Press (Oxford Music Online). Dostupné online.

Literatura

BARTOŠ, Jaroslav. Loutkářská kronika : Kapitoly z dějin loutkářství v českých zemích. Praha: Orbis, 1963. 301 s.
Alice Dubská: Dvě století českého loutkářství – vývojové proměny českého loutkového divadla od poloviny 18. století do roku 1945, Akademie múzických umění, Praha 2004, ISBN 80-7331-008-2
František Langer: Pro loutkové divadlo – hry pro loutkové divadlo a články o něm, Divadelní ústav, Praha 2005, ISBN 80-7008-183-X

Související články

Divadelní fotografie

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu loutkářství na Wikimedia Commons

[1] KRATOCHVÍL, Miloš. Sborník k jubilejním oslavám Matěje Kopeckého. Praha: Výbor pro jubilejní oslavy Matěje Kopeckého, 1947. Dostupné online. Kapitola Loutkáři v Praze v 18. století, s. 10–11. Dostupné online po registraci.

[2] Slezské Národní Divadlo. [s.l.]: Oxford University Press (Oxford Music Online). Dostupné online.

[1]

[2]