Lomnice nad Popelkou

Lomnice nad Popelkou
	Městská radnice
	znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Lomnice nad Popelkou
Obec s rozšířenou působností	Semily; (správní obvod)
Okres	Semily
Kraj	Liberecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°31′50″ s. š., 15°22′25″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	5 635 (2024)
Rozloha	25,58 km²
Nadmořská výška	478 m n. m.
PSČ	512 51 až 512 63
Počet domů	1 666 (2021)
Počet částí obce	12
Počet k. ú.	6
Počet ZSJ	12
Kontakt
Adresa městského úřadu	Husovo náměstí 6; 51251 Lomnice nad Popelkou ; [email protected]
Starosta	Josef Šimek
	Oficiální web: www.lomnicenadpopelkou.cz
	Lomnice nad Popelkou
Další údaje
Kód obce	577308
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lomnice nad Popelkou (německy Lomnitz an der Popelka) je město v okrese Semily v Libereckém kraji. Tvoří je dvanáct částí, v nichž žije celkem přibližně 5 600^[1] obyvatel. Leží v širokém úvalu říčky Popelky ve zvlněné krajině na rozmezí Českého ráje a Podkrkonoší, asi devět kilometrů jihovýchodně od okresního města Semily.

Město nabízí sportovní a kulturní vyžití (divadlo, kino, zámek, městské muzeum a galerie, loutkové divadlo, sportovní hala, zimní stadion, letní stadion, horolezecká stěna, lyžařský areál v Popelkách s volně přístupným vyhlídkovým ochozem na skokanském můstku, sportovní letiště, koupaliště, lázeňský dům ad.). V okolí města lze navštívit díky husté síti pěších tras, cyklotras a lyžařských terénů mnoho turistických cílů jako např. rozhlednu, restauraci a sezónní informační středisko na hoře Tábor, kamenný posed s vyhlídkou-Alainovu věž v bývalé knížecí oboře se zámečkem ve švýcarském slohu či přírodní Smetanovu vyhlídku. Na území města se tedy nacházejí kromě mnoha přírodních vyhlídek nejen na Krkonoše a Český ráj tři umělé rozhledny.

Historie

První písemná zmínka o městě pochází z roku 1308.^[4] Dalimilova kronika Lomnici uvádí v souvislosti se vpádem Tatarů roku 1241, čemuž město vděčí za svůj znak. Jako vrchnost se střídaly rody Valdštejnů, Morzinů a Rohanů. Počátkem 19. století ve města započala výroba lomnických sucharů, oplatek a kulatek.

Obecní správa

Části města

Městský úřad je pověřeným obecním úřadem pro okolní obce.

Hospodářství

Největší věhlas městu přinesla výroba trvanlivého pečiva. Proslavila je firma "Antonín Jína", která byla založena roku 1810 a po dvě století ve velkém produkovala a vyvážela široký sortiment sušenek a především Lomnické suchary, po znárodnění pokračovala pod n. p. Čokoládovny,^[5] z dalších firem se například roku 1916 objevila firma Kodejškova. Po roce 1989 byly specializované čokoládovny zprivatizované firmami Nestlé a Danone záhy uzavřeny, ale byla obnovena soukromá malovýroba lomnických sucharů a roku 2007 dosáhla certifikátu PGI, chráněné zeměpisné označení Evropské unie.^[6] Ve 20. století se město profilovalo také jako průmyslové centrum: známá byla výroba stanů v podniku Technolen, textilní stroje produkovala firma Elitex.

Velké hospodářské jednotky se po roce 1989 postupně rozpadají, značně se redukuje výroba strojírenská. V současnosti je hlavním průmyslovým oborem ve městě výroba textilu: firma Technolen - technický textil vyrábí stany, požární hadice, syntetické a nánosované tkaniny (plachtoviny). Nicméně i Technolen zeštíhluje výrobu. Strojírenství je zastoupeno firmou TM Elitex. Ve městě dále působí několik menších firem. Těžko se podaří obnovit průmyslovou tradici. Podniky nenabízejí mnoho příležitostí pro kvalifikované pracovní síly. To se projevilo výrazným úbytkem počtu obyvatel v posledních 10 letech.

Doprava

První vlak přijel do Lomnice poměrně pozdě - 1. června 1906 ze Staré Paky v době, kdy se již budovaly pouze lokální dráhy. Železnice do Lomnice (regionální trať Stará Paka – Mladá Boleslav) je klikatá a sklonově náročná, stoupání od Libuně je až 35 promile. Tomu odpovídá i provoz. Na dráze jezdí motorové jednotky Regionova a motorové vozy řady 810 a 842 Českých drah, rychlíková spojení (jako tradiční "Krakonoš" do Prahy) byla zrušena. Manipulační nákladní vlaky vozí hlavně dřevo, a to nově na úseku do Libuně, kde je třeba využívat postrk. Nádraží nyní funguje pro osobní vlaky v obou směrech jako konečná stanice. V jízdním řádu je rozdělena na úseky 064 Ml. Boleslav - Lomnice/P. a 046 Lomnice/P. - St. Paka.

Autobusová doprava spojuje město s okolními obcemi, dálkové linky spojují město hlavně s Libercem a Hradcem Králové, o víkendu i Rokytnicí nad Jizerou, Špindlerovým Mlýnem a Prahou.

Společnost

Kultura

Ve městě se nachází městské kino, zámek, Loutkové divadlo, Městské muzeum a galerie a Tylovo divadlo. V oblasti kultury zde působí řada spolků a organizací. Koordinátorem kulturních a společenských aktivit ve městě je Kulturní a informační středisko.^[7]

Školství

Školství je ve městě zastoupeno mateřskými školami Dášenka, Klubíčko a Lvíček, Základní školou TGM, Základní školou praktickou a základní školou speciální, střední školou, základní uměleckou školou a Domem dětí a mládeže „Sluníčko“.

Sport

V roce 1925 byl ve městě založen dodnes fungující Lyžařský sportovní klub. Ve městě jsou skokanské můstky v lyžařském areálu v Popelkách (na blízkém vrchu Babylon byl jeden z prvních lyžařských můstků v Čechách). Dále kryté hokejové kluziště, letiště pro ultralehká letadla, fotbalový stadion, lezecká stěna, tenisové kurty a malebné koupaliště s ostrůvkem. Jsou strojně upravovány i lyžařské běžecké stopy v délce cca 20 km. Novinkou je miniplanetárium. Již několik let se v červenci pořádá maraton horských kol, Krkonošský maraton.

Pamětihodnosti

Typické pro město a okolí jsou stavby lidové architektury (vesnická památková rezervace Karlov, vyhlášená v roce 1995, roubené domy, dřevěná zvonice), historické, církevní a kulturní památky. Historický střed města je od roku 2003 chráněn jako městská památková zóna. V lyžařském areálu v Popelkách jsou jak skokanské můstky, tak běžecké tratě, restaurace, ubytování v chatkách a vyhlídkový ochoz na můstku K-70.

Město

Na Husově náměstí se nachází novogotická radnice, pomník Mistra Jana Husa, barokní kašna, morový sloup, barokní kostel sv. Mikuláše z Bari, Hrubý dům s Městským muzeem a galerií, raně barokní zámek z 18. století a informační středisko. Významné je i Karlovské náměstí.

Pamětihodnosti města:

raně barokní zámek (1737)
pozdně barokní farní kostel sv. Mikuláše z Bari (1781)
radnice ve stylu francouzské novogotiky (1864)
hřbitovní kostel sv. Jana Křtitele (1768) se dřevěnou zvonicí z roku 1654
tzv. Hrubý dům, sídlo městského muzea (národopis, mineralogie, zoologie, historie města) a oblastní galerie (díla V. Komárka, Fr. Jiroudka, O. Oplta, J. Kábrta, Fr. Patočky, V. Bergra, J. Jíry, J. Klápštěho a Č. Suchardy)
mariánský morový sloup (1713)
kašny na náměstí (18. a 19. stol.)
pomník Mistra Jana Husa
roubená lidová architektura ve vesnické památkové rezervaci v městské části Karlov

Okolí

Asi tři kilometry jižně od města se nachází hora Tábor, na jejímž vrcholu je barokní kostel Proměnění Páně (1704) s Křížovou cestou (1898) a turistická chata s rozhlednou, postavená roku 1911 a rekonstruovaná roku 2006.

Další zajímavosti:

Pod Táborem (jezírko, pramen řeky Cidliny, Alainova věž, Alainův kříž)
Přírodní areál Obora (koupaliště, rybník, lovecký zámeček v alpském slohu s anglickým parkem)
Košov, Hrádka, Ředice, Smetanova vyhlídka, zřícenina hradu Kozlov.

Osobnosti

František Jiránek (1698–1778), houslista a hudební skladatel
František Doubravský (1790–1867), hudební skladatel, sbormistr a varhaník
Jan Antonín Vávra (1792–1866), spisovatel, překladatel a pedagog
Vincenc Mastný (1809–1873), průmyslník, starosta města a poslanec
Antonín Vincenc Šlechta (1810–1886), lékař, zakladatel a dlouholetý ředitel lázní Sedmihorky u Turnova
Petr Doubravský (1841–1877), barytonista, sólista opery Prozatímního a Národního divadla v Praze, syn Františka Doubravského
Bedřich Fendrich (1843–1906), obuvník, emigroval do Brazílie, kde se stal prvním učitelem São Bento do Sul, a také zakladatelem a prezidentem rakousko-uherského klubu.
Antonín Kosina (1849–1925), ředitel školy v Lomnici nad Popelkou, básník a spisovatel
Jan Janďourek (1849-1903), náčelník Krkonošské župy sokolské, poslanec zemského sněmu
Marie Pštrossová-Nosková (1855–1927), herečka, členka ND v Praze
Alois Buss (1858–1926), učitel, osvětový a turistický činitel na Křivoklátě
Josef Jan Fučík (1859-1930), učitel a vlastivědný pracovník
Augustin Radimský (1862–1929), český soc. demokratický politik a novinář
Vítězslav Chlumský (1867–1939), lékař světového významu – ortoped
Čeněk Sucharda (1890–1977), malíř a grafik
Josef Hlavnička (1897–1943), generální ředitel Baťových závodů ve Zlíně
Josef Beyvl (1906–1978), český herec
Franta Patočka (1909–1996), akad. malíř, grafik a ilustrátor
Josef Mizera (1914–1951), továrník, odbojář, po válce předseda Revolučního národního výboru v Lomnici nad Popelkou
František Truhlář (1917–1946), vojenský pilot v bitvě o Británii
Oldřich Oplt (1919–2001), akad. malíř, profesor Akademie výtvarných umění
Josef Kábrt (1920–1989), akad. malíř, výtvarník a režisér animovaného filmu
Zdenka Bergrová (1923–2008), básnířka, překladatelka a spisovatelka, manželka lomnického rodáka Věroslava Bergra
Jaromír Zápal (1923–1984), akad. malíř, grafik, ilustrátor
Jaroslav Vitáček (1924–1985), politik, publicista, signatář Charty 77, sběratel
Věroslav Bergr (1928–2022), malíř, grafik, ilustrátor a sochař
Josef Motejl (1928–1997), profesor FAMU, hlavní kameraman Čs. televize
Jiří Zahradník (1928-2020), entomolog světového významu, hudebník
Ladislav Sehnal (1931–2011), fyzik, astronom světového významu
Věra Plívová-Šimková (* 1934), filmová režisérka a spisovatelka
Zdeněk Johan (1935–2016), mineralog světového významu
Zdeněk Zahradník (* 1936), hudební skladatel, hudební režisér, dramaturg a pedagog
Jaroslav Krček (* 1939), hudební skladatel a dirigent
Karel Steigerwald (* 1945), dramatik a publicista
Jaroslav Šonský (* 1946), houslový virtuóz a hudební pedagog
Aleš Jaluška (* 1947), farář církve československé husitské, kaplan věznice Valdice, horolezec, publicista, VŠ učitel, překladatel z hebrejštiny, spoluzakladatel rváčovského stacionáře
Karel Kodejška (* 1947), skokan a trenér skoku na lyžích, mistr světa v letech na lyžích
Jaroslav Bárta (* 1948), fotograf, výtvarník, galerista a nakladatel
Vladimír Martinec (* 1949), hokejista
Ivan Ženatý (* 1962), houslový virtuóz, profesor HAMU, Vysoké hudební školy v Drážďanech a Cleveland Institute of Music
Jaroslav Rudiš (* 1972), novinář, spisovatel a hudebník
Marie Fajtová (* 1978), sopranistka, sólistka opery ND^[8]

Návštěvníci města

V roce 1871 zde trávil dovolenou skladatel Bedřich Smetana. Jeho pobyt připomíná deska na lomnické radnici. Od srpna 1906 do března 1909 bydlel v Nové Vsi nad Popelkou český malíř, krajinář František Kaván (1866–1941) a často zacházel do Lomnice nad Popelkou Herec, člen ND v Praze, Zdeněk Štěpánek (1896–1968) měl v Lomnici nad Popelkou svoji první štaci a to u Markovy společnosti v sále u Podlipných v roce 1913. A o 50 let později v březnu roku 1963 přijel na pozvání tehdejšího Závodního klubu Technolen a beseda s ním se konala v témže sále a na tomtéž jevišti.

Za druhé světové války v Lomnici nad Popelkou pobýval i významný představitel domácího odboje prof. RNDr. Vladimír Krajina (1905–1993). Spolupracoval zde s lomnickými odbojáři Josefem Mizerou, Karlem Škopkem a Josefem Martínkem. V šedesátých letech zde bývali častými hosty spisovatelé Václav Kaplický (1895–1982), Jarmila Glazarová (1901–1977), Miloš Václav Kratochvíl (1904–1988), Marie Kubátová (1922) a další.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
↑ PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Lomnice nad Popelkou, s. 662.
↑ Schejbalová, Jana: Nejstarší továrna a nejstarší parní továrna na suchary. In: Od Ještěda k Troskám; vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí. Turnov: Občanské sdružení Paměť Českého ráje a Podještědí 13 (29), č. 4, 2006, s. 253-259.
↑ [1]
↑ KIS
↑ Marie Faktová

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lomnice nad Popelkou na Wikimedia Commons
Oficiální stránky
Lomnice nad Popelkou v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)

[f4ed3b5e0821fe76903699b9c02c99007ec9c957-1] Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].

[b955ea152acd8f8ad51223c53cc91014189c3282-2] Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].

[7e44562665dd0dcdc16b5728cad9814b00fa562f-3] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].

[profous-4] PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Lomnice nad Popelkou, s. 662.

[5] Schejbalová, Jana: Nejstarší továrna a nejstarší parní továrna na suchary. In: Od Ještěda k Troskám; vlastivědný sborník Českého ráje a Podještědí. Turnov: Občanské sdružení Paměť Českého ráje a Podještědí 13 (29), č. 4, 2006, s. 253-259.

[6] [1]

[7] KIS

[8] Marie Faktová

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]