Liou Šao-čchi
Liou Šao-čchi (čínsky 刘少奇; pchin-jinem Liu Shaoqi; 24. listopadu 1898, Ning-siang, Chu-nan – 12. listopadu 1969, Kchaj-feng) byl čínský komunistický politik. V letech 1959–1968 byl předsedou (prezidentem) Čínské lidové republiky, formálně tedy nejvyšším mužem ve státě. Ve skutečnosti však si v té době nejvyšší vliv v zemi stále zachovával Mao Ce-tung, neboť v čínském politickém systému funkce tradičně nezaručuje nejvyšší vliv, podstatná je spíše neformální autorita a souběh různých funkcí, stranických, armádních i státních.
| Liou Šao-čchi | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Číny nezávislý politik (od 1968) |
| Narození | 24. listopadu 1898 Ningxiang City |
| Úmrtí | 12. listopadu 1969 (ve věku 70 let) Kchaj-feng |
| Příčina úmrtí | zápal plic |
| Choť | Xie Fei (od 1935) Wang Guangmei (1948–1969) |
| Děti | Liu Yuan Liu Yunbin Liu Aiqin Liu Pingping Liu Tao Liu Yunzhen Liu Ting Liu Xiaoxiao |
| Alma mater | Komunistická univerzita pracujících východu |
| Profese | politik a odborář |
| Commons | Liu Shaoqi |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatLiou Šao-čchi se narodil do průměrně bohaté rolnické rodiny.[1] Pocházel z vesnice Chua-ming-lou (Ning-siang, provincie Chu-nan)[2] a vystudoval zdejší střední školu Ning-siang Čhu-šeng. Bylo mu doporučeno absolvovat vyučování i v Šanghaji, aby se připravil na studium v Rusku. V roce 1920 vstoupil do Socialistického mládežnického sboru, rok na to byl přijat ke studiu na univerzitě ve východní Moskvě.[1]
V roce 1921 vstoupil do nově vytvořené Komunistické strany Číny (KSČ). Po návratu ze studií do Číny vedl několik stávek železničních dělníků v údolí Jang-c’ a An-jüan na hranici provincií Ťiang-si a Chu-nan.[1] V roce 1925 se Liou Šao-čchi stal členem výkonného výboru práce Všečínské federace se sídlem v Kuang-čou. Během následujících dvou let vedl četné politické kampaně a stávky v provincii Chu-pej a Šanghaji, kde v roce 1925 spolupracoval s Li Li-sanem a organizoval komunistickou činnost po incidentu Třicátého května. Posléze Liou odcestoval do Wu-chanu. Po krátkém zatčení v Čchang-še se vrátil do Kuang-čou, aby pomohl zorganizovat šestnáctiměsíční stávku v Kantonu a Hongkongu.[1]
V roce 1927 byl zvolen do Ústředního výboru strany a byl jmenován vedoucím odboru práce.[3] Vrátil se tedy do Šanghaje pracovat do ústředí strany. Roku 1929 byl jmenován tajemníkem mandžuského stranického výboru ve Feng-tchienu.[1] V letech 1930 a 1931 se zúčastnil třetího a čtvrtého plenárního zasedání šestého ústředního výboru a byl zvolen do ústředního výkonného výboru (tj. Politbyra) Čínské sovětské republiky v roce 1931 a 1932. Později v roce 1932 opustil Šanghaj a cestoval k sovětu Ťiang-si.[2] V tomto roce se rovněž stal tajemníkem strany v provincii Fu-ťien. O 2 roky později se zúčastnil Dlouhého pochodu, a to především konference v Cun-i, ale byl poslán do tzv. „Bílých oblastí“ (oblasti kontrolované Kuomintangem), aby reorganizoval podzemní aktivity soustředěné v severní Číně, konkrétně tedy v Pekingu a Tchien-ťinu. V roce 1936 se stal tajemníkem strany v severní Číně, kde vedl protijaponská hnutí. Některé japonské zdroje tvrdily, že činnosti jeho organizace vyvolaly Incident na mostě Marca Pola v červenci 1937, který dal Japonsku omluvu k zahájení druhé čínsko-japonské války.[4]
V roce 1937 Liou Šao-čchi odešel na komunistickou základnu v Jen-anu. V roce 1941 se stal politickým komisařem Nové čtvrté armády, o další čtyři roky později byl zvolen jedním z pěti tajemníků KSČ na sedmém kongresu Národní strany. Právě po tomto kongresu se stal nejvyšším vůdcem všech komunistických sil v Mandžusku a severní Číně.[4] Roku 1949 se stal místopředsedou Ústřední lidové vlády a na prvním zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců byl zvolen předsedou Stálého výboru parlamentu. Tento post zastával až do druhého zasedání tohoto shromáždění v roce 1959. Od roku 1956 do roku 1966 byl vsazen do funkce prvního místopředsedy KSČ. Náplní jeho práce byla především organizace strany.[1] Liou byl ortodoxním sovětským komunistou, své politické a ekonomické myšlenky a přesvědčení rozpracoval ve svých spisech. Mezi jeho nejznámější díla patří Jak být dobrým komunistou (1939), Na straně (1945) a Internacionalismus a nacionalismus (1952).
Liou se dostal do čela země po nevydařeném Maově Velkém skoku vpřed a pokoušel se provést ekonomické reformy, které by napravily škody po Maových experimentech. To se mu však stalo osudné během tzv. Velké proletářské kulturní revoluce, kdy byl roku 1967 zatčen a vězněn v těžkých podmínkách, kdy mu byly odpírány léky na jeho cukrovku. Málem na následky nedostatečné zdravotní péče zemřel, avšak hlavní strůjkyně zatčení, Ťiang Čching (manželka Mao Ce-tunga), ho potřebovala jako hlavní terč svého tažení na 9. sjezdu Komunistické strany Číny, a tak byl zachráněn. Na sjezdu pak Ťiang Čching skutečně urvala veškerou moc, Liou byl v usnesení označen za „zrádce, nepřátelského agenta ve službách ruského imperialismu, revizionáře a reakcionáře“ a byl vyloučen ze strany. Brzy poté ve vězení zemřel, za nejasných okolností, patrně na následky lynčování Rudými gardami, jimž byl vydán napospas. Nalezen byl ve zvratcích a výkalech, pohřben byl tajně pod cizím jménem. Deset let byla jeho smrt tajemstvím. Teprve roku 1980 byl Teng Siao-pchingem, který za kulturní revoluce sdílel podobný osud, plně rehabilitován a byl mu dodatečně vystrojen státní pohřeb. Nejasná je role Mao Ce-tunga při Liouvě zatčení: některé zdroje tvrdí, že se ho snažil chránit před běsněním kulturních revolucionářů, jiné, že se na zatčení spolupodílel. Jisté je, že Liou byl nejvýše postavenou obětí tehdejších chaotických represí.
Reference
editovat- ↑ a b c d e f WEIDENBAUM, Rhoda. Liu Shao-ch'i and the Chinese Cultural Revolution: The Politics of Mass Criticism. By Lowell Dittmer. [Berkeley and London: University of California Press, 1974. 358 pp. Hardback $12.85. £7·10. Paperback $4.25. £3·20.]. The China Quarterly. 1976-06, roč. 66, s. 375–377. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 0305-7410. DOI 10.1017/s0305741000033798.
- ↑ a b HSÜEH, Chün-Tu. The Long Revolution. By Edgar Snow. (New York: Random House, 1972. Pp. 269.) – Red China Today. By Edgar Snow. (New York: Random House, 1970. Pp. 749. $20.00.). American Political Science Review. 1973-12, roč. 67, čís. 4, s. 1424–1426. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 0003-0554. DOI 10.2307/1956618.
- ↑ BOORMAN, Howard L. Mao and the Chinese Revolution. By Jerome Ch'En. [London: Oxford University Press, 1965. 419 pp. 42s.]. The China Quarterly. 1965-09, roč. 23, s. 184–186. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 0305-7410. DOI 10.1017/s0305741000010006.
- ↑ a b SEYBOLT, Peter J. Review Essay: Resistance and Revolution in China: The Communists and the Second United Front, by Tetsuya Kataoka. Modern China. 1976-10, roč. 2, čís. 4, s. 531–539. Dostupné online [cit. 2020-05-24]. ISSN 0097-7004. DOI 10.1177/009770047600200407.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Liou Šao-čchi na Wikimedia Commons - Profil na stránkách Chicom.cz Archivováno 3. 2. 2009 na Wayback Machine.
- Heslo v encyklopedii Britannica
