Svou fotbalovou kariéru začal již od mládí v Laziu. První utkání v nejvyšší lize odehrál v roce 1975. V roce 1980 byl zapleten do skandálu Totonero. Byl mu udělen trest na tři a půl roků bez fotbalu. Po úspěšném MS 1982, kdy národní tým Itálie získal zlatou medaili, získal on i další amnestii. Za Lazio hrál do roku 1985 a celkem odehrál 234 utkání. V roce 1985 jej koupil Juventus a tady získal v sezoně 1985/86 svůj jediný titul. Po dvou letech odešel za 3 miliardy lir do Říma. To se nelíbilo fanouškům vlků, protože již hrál za rivala z Lazia. Za vlky nakonec odehrál celkem 94 utkání za tři sezony. Posledním zápasem jeho kariéry bylo ligové utkání proti Boloni (0:0) 30. prosince1989.[1] V páté minutě hry se zhroutil na zem kvůli srdeční zástavě.[2] První, kdo u něj byl, byl protihráč Bruno Giordano. Poté mu masér týmu vytáhl jazyk a lékaři mu provedli masáž srdce a defibrilaci. Byl naléhavě transportován do nemocnice, kde se po dvou dnech probudil z kómatu. I přes jeho ochotu vrátit se ke hře, Institut medicíny a vědy pro CONI mu odepřel způsobilost.[3]
Za reprezentaci odehrál čtyři zápasy. Byl na MS 1978, ale neodehrál tam žádný zápas.
↑ FC Bologna - AS Rom, 30.12.1989 - Serie A - Spielbericht. www.transfermarkt.de [online]. [cit. 2022-03-27]. Dostupné online. (německy)
↑ Manfredonia, vent'anni dopo "Così al Dall'Ara mi salvarono la vita" -…. archive.ph [online]. 2013-04-13 [cit. 2022-03-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-04-13.
↑ Muamba, Antognoni, Ginola, Manfredonia: quelli che ce l’hanno fatta. La Gazzetta dello Sport [online]. [cit. 2022-03-27]. Dostupné online. (italsky)
