Leopold Ignác z Ditrichštejna
Leopold Ignác Josef kníže z Ditrichštejna (německy Leopold Ignaz Josef Fürst von Dietrichstein; 16. srpna 1660 Eggenberg – 13. července 1708 Mikulov) byl rakouský šlechtic s mnoha majetky na Moravě a v Čechách, proslul především jako mecenáš barokního umění.
| Leopold Ignác kníže z Dietrichsteinu | |
|---|---|
 | |
| 3. kníže z Ditrichštejna[pozn. 1] | |
| Ve funkci: 28. listopad 1698 – 13. červenec 1708 | |
| Předchůdce | Ferdinand Josef z Dietrichsteinu |
| Nástupce | Walter Xaver z Dietrichsteinu |
| Nejvyšší štolba císařského dvora | |
| Ve funkci: 1705 – 13. červenec 1708 | |
| Panovník | Josef I. |
| Předchůdce | Filip Zikmund z Ditrichštejna |
| Císařský komoří | |
| Ve funkci: 1679 (?) – ? | |
| Panovník | Leopold I. |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | plukovník |
| Narození | 16. srpna 1660 Eggenberg  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 13. července 1708 (ve věku 47 let) Mikulov Habsburská monarchie |
| Místo pohřbení | Ditrichštejnská hrobka |
| Choť | Marie Godofreda ze Salmu (1667–1732) |
| Rodiče | Ferdinand Josef z Dietrichsteinu (1656–1698) a Marie Alžběta z Eggenbergu (1640–1715) |
| Děti | Marie Anna (1688–1697) Marie Josefa (1694–1711) |
| Příbuzní | sestra: Erdmunda Tereza z Dietrichsteinu, provd. Liechtensteinová (1662–1737) bratr: Walter Xaver z Ditrichštejna (1664–1738) bratr: Jakub Antonín z Dietrichsteinu (1678–1721) synovec: Karel Maxmilián z Ditrichštejna (1702–1784) děd: Maxmilián II. z Dietrichsteinu (1596–1655) babička: Anna Marie z Liechtensteinu (1597–1640) strýc: Filip Zikmund z Dietrichsteinu (1651–1716) |
| Zaměstnání | politik, mecenáš |
| Profese | mecenáš |
| Náboženství | římskokatolické |
| Ocenění | 1698 Řád zlatého rouna (č. 591) |
| Commons | Leopold Ignaz Joseph, Prince of Dietrichstein |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mládí a kariéra u dvora
editovatByl synem knížete Ferdinanda Josefa z Ditrichštejna (1636–1698) a jeho manželky Marie Alžběty z Eggenberka (1640–1715), narodil se na zámku Eggenberg ve Štýrském Hradci, jeho kmotrem byl císař Leopold I. Vyrůstal ve Vídni a již v devatenácti letech byl jmenován císařským komorníkem. V letech 1680–1685 absolvoval kavalírskou cestu po Evropě, nejdéle pobýval v Paříži (1681–1683). Součástí pobytu v zahraničí byly zásnuby v Anholtu (1683), jeho manželkou se v roce 1687 stala Marie Godofreda ze Salmu (1667–1732), dcera císařského nejvyššího hofmistra knížete Karla Theodora ze Salmu (1645–1710).
Po návratu z cest se dostal do blízkého okruhu dvořanů arcivévody Josefa, neobdržel ale očekávaný post arcivévodova prvního komorníka. Za stagnací kariéry u dvora stála pomluva o nakažlivé sexuální chorobě, kterou si údajně přivezl z Itálie. V letech 1688–1694 sloužil v armádě a dosáhl hodnosti podplukovníka, po ukončení vojenské služby trvale zakotvil u dvora arcivévody Josefa. V roce 1698 získal Řád zlatého rouna a po nástupu Josefa I. na trůn se stal císařským nejvyšším štolbou (1705–1708).
Barokní mecenáš
editovatV roce 1698 po otci zdědil knížecí titul a rozsáhlý majetek v Rakousku, na Moravě a v Čechách (Mikulov, Lipník nad Bečvou, Hranice, Polná, Přibyslav, Libochovice atd.) Proslul jako barokní velmož s okázalým životním stylem, vydržoval početný dvůr (jen knížecí garda měla přes 50 členů) a jako mecenáš umění zaměstnával významné architekty a malíře. Značné částky vynaložil na vybavení interiérů zámku v Mikulově a vídeňského paláce na Herrengasse 7 (dnešní rakouské ministerstvo vnitra). Lovecký zámek Grünne Haus (1698–1701) nechal postavit v Laxenburgu podle projektu Christiana Alexandra Oedtla.
Investováním vysokých částek do různých staveb značně zatěžoval rodové finance, zároveň díky tomu po sobě zanechal hodnotné architektonické památky, především církevního charakteru. Architekt Johann Bernhard Fischer z Erlachu vytvořil současnou podobu kostela sv. Anny v Mikulově (1700–1705) s dietrichsteinskou hrobkou, ve stejné době byl postaven kostel Všech Svatých v Libochovicích (1700–1705). Nejvýznamnějším donátorským počinem Leopolda Ignáce byla stavba monumentálního děkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Polné (1699–1708), který však po jeho předčasné smrti nebyl nikdy dokončen podle původních plánů (autorem projektu byl pravděpodobně D. Martinelli).
Od roku 1702 se u Leopolda Ignáce projevovaly příznaky tuberkulózy, výrazně se jeho zdravotní stav zhoršil v roce 1707. Tehdy ještě osobně dohlížel na stavbu kostela Nanebevzetí Panny Marie v Polné. Po návratu z poslední cesty do Polné zemřel v Mikulově 13. července 1708 ve věku 47 let a je pohřben v rodové hrobce na mikulovském náměstí. Z manželství s Marií ze Salmu měl jen dvě dcery Marii Annu (1688–1697) a Marii Josefu (1694–1711), které navíc zemřely předčasně.
Dědicem knížecího titulu a rodového majetku se stal mladší bratr Walter Xaver (18. září 1664 Brno – 3. listopadu 1738 Mikulov) .
Potomci
editovat- Marie Anna Josefa (25. 6. 1688 – leden 1697)
- Marie Josefa Felicitas (13. 9. 1694 – 7. 3. 1711)
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Ve skutečnosti byl čtvrtým knížetem, protože prvním knížetem byl už kardinál František z Dietrichsteinu (1570–1636).
Literatura
editovat- Ottův slovník naučný, díl VII; Praha, 1893 (reprint 1997) ISBN 80-7185-057-8
- MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; Praha, 2010 ISBN 978-80-257-0294-9
- RICHTER, Václav: Excerpta z dietrichsteinského mikulovského archívu; Sborník prací filosofické fakulty brněnské univerzity; Brno, 1969
- SMÍŠEK, Rostislav: Císařský dvůr a dvorská kariéra Ditrichštejnů a Schwarzenbergů za vlády Leopolda I.; České Budějovice, 2009 ISBN 978-80-7394-165-9
