Lbín (Hlinná)

část obce Hlinná v okrese Litoměřice

Lbín (německy Welbine) je vesnice na jižním úpatí Dlouhého vrchu v Českém středohoří ve vzdálenosti 5 km severně od Litoměřic. Dnes je místní částí obce Hlinná a je využívána převážně k rekreačním účelům.

Lbín
Náves
Náves
Lokalita
Charaktervesnice
ObecHlinná
OkresLitoměřice
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel82 (2021)[1]
Katastrální územíLbín (5,2 km²)
Nadmořská výška460 m n. m.
PSČ412 01
Počet domů34 (2011)[2]
Lbín
Lbín
Další údaje
Kód části obce39276
Kód k. ú.639273
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Ves je prvně zmiňovaná k roku 1100 jako majetek vyšehradské kapituly. Historie Lbína je pevně propojena s dějinami Žitenic, které bývaly centrem této lokality. Za husitských válek přešel majetek na pány z Roupova, aby se po jejich odchodu do exilu vrátil opět vyšehradské kapitule a zůstal v jejím držení. Počet obyvatel podhorské vsi stále mírně stoupal a maxima dosáhl v 80. letech 19. století, kdy žilo v obci 244 obyvatel, hlavně německé národnosti ve 42 domech. Poté počet obyvatel převážně klesal.

 
Lbín od jihu

Lidé se tu uživili zemědělstvím, hlavně ovocnářstvím, přestože vesnice stojí v relativně velké nadmořské výšce, ovšem v poloze chráněné od severu. Těsně na konci 19. století zde bylo objeveno hnědé uhlí. Ložisko bylo poměrně malé, a tak k těžbě nikdy nedošlo. V roce 1878 zde byla otevřena škola, protože předtím musely děti denně docházet do pět kilometrů vzdálených Žitenic, kam Lbín byl příslušný i farou.

Po vyhnání německého obyvatelstva po roce 1945 se podařilo vesnici dosídlit jen asi z jedné čtvrtiny.

Současnost

editovat

Dnes jsou stále patrné projevy původních patrových domů a hospodářských staveb zemědělských usedlostí, jakož i prostých přízemních domků, propůjčujících vsi tradiční regionální venkovský ráz. Zvolna, ale vytrvale převládá vlna příměstského rekreačního stavitelství, které nastalo s rozmachem módní vlny chalupářství. Díky automobilismu je dnes obec dostupná i z blízkých Litoměřic a je vyhledávaným cílem chalupářů, rekreantů a turistů. V devadesátých letech 20. století kolem Lbína vznikl rozsáhlý pastevní areál pro ovce a v menší míře i koně.

Rozkvět zaznamenal také sport, a to hlavně cyklistika a v zimě běh na lyžích. Do roku 2008 zde fungoval i lyžařský vlek. V bývalém areálu živočišné výroby při severozápadním okraji vsi se dnes zpracovává dřevo a také zde byla znovu otevřená restaurace. Připomínkou „starých dobrých časů“ také zůstává křížek a zvonička – vidlák na návsi a památkově chráněná chalupa s částečně roubeným patrem.

Nový Dvůr

editovat

Nový Dvůr (Neuhof) – 555 m n. m. – je bývalá samota vysoko ve svahu Dlouhého vrchu, 1 km východně od Lbína. Byla založena ze Žitenic roku 1770. Z přízemní zděné hájovny, postavené v 19. století zbyly nevýrazné rozvaliny. Na části ruin je dnes postavena srubová účelová stavba. Nachází se zde pramen Pokratického potoka. V údolí horního toku tohoto potoka patřily ke Lbínu ještě samoty Lbínský Mlýn a Mlýneček.

Obyvatelstvo

editovat
Vývoj počtu obyvatel a domů[3][4]
1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Obyvatelé 225 244 217 222 215 188 199 48 53 26 15 6 15 44
Domy 44 47 47 47 46 45 44 41 . 9 6 15 27 34
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Hlinná.

Pamětihodnosti

editovat
  • Usedlost čp. 32
  • Krucifix
  • Zvonička (vidlák)

Reference

editovat
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 384, 385.  Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
  4. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 296.  Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.

Externí odkazy

editovat