Wikipedie

Krakonoš

mytický ochránce Krkonoš
Další významy jsou uvedeny na stránce Krakonoš (rozcestník).

Krakonoš nebo též Rýbrcoul (německy Rübezahl, polsky Liczyrzepa) je bájný duch hor, který v různých podobách chrání celé Krkonoše před chamtivými hledači pokladů, pytláky a dalšími nenechavci.

Krakonoš
Krakonoš ve Špindlerově Mlýně
Informace o postavě
PřezdívkaRýbrcoul / Rübezahl / Liczyrzepa
Rasamytická postava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jméno

editovat
 
Rübenczal jako démon s ocasem na Helwigově mapě Slezska.
 
Rübezahl, Moritz von Schwind, 1859
 
Krakonošova kašna v Trutnově
 
Jedno z vyobrazení pohanského Rýbrcoula jako předchůdce Krakonoše odhalené 18. září 2013 na kruhovém objezdu na Krkonošské ulici v Trutnově
 
Rübezahls Grab – Krakonošův symbolický hrob ve Szklarské Porębě
 
Ladislav Šaloun, Krakonoš, Hořice (1908)

Existuje mnoho variant tohoto jména, neboť pověrčiví němečtí horalé původně jeho jméno nahlas nevyslovovali. V době národního obrození byly zaznamenány pokusy o počeštění Rýbrcoula na Řepočeta (Rübe = řepa; zählen = počítat) podle pověsti vydané Johannem Karlem Augustem Musäem v jeho sbírce Volksmährchen der Deutschen (1782–1786). Poté v češtině zdomácněl dnešní Krakonoš, jehož takto prvně pojmenoval V. K. Klicpera v baladě Krkonošská kleč (1824).[1] Toto jméno nejspíše pochází, stejně jako název horského hřbetu, od keltského kmene Corconti, který uvádí ve svém díle Klaudios Ptolemaios.[zdroj?]

Historie

editovat

Nejprve byl Krakonoš stylizován jako zlý a všemocný živel, vládce větru a démon, trestající bez rozdílu všechny. Později byl vypodobňován i jako spravedlivý zastánce chudých v boji proti chamtivcům a nenasytům. Bývá zobrazován jako obr nebo také jako trpaslík, ale dokáže se převtělit v podstatě do kteréhokoliv tvora nebo předmětu. Je strážcem hor, různě škádlí pocestné, chrání chudé a pokud má špatnou náladu, posílá špatné počasí.[zdroj?]

První vyobrazení Krakonoše pochází z Helwigovy mapy Slezska z roku 1561.[2]

V lidových vyprávěních se objevuje přibližně už v 15. a 16. století, nejprve v oblasti u německého a později i českého etnika v horách.

Z ústního podání do písemnictví vstoupil Krakonoš rokem 1618. Pražský helvetský kněz Havel Žalanský o něm napsal ve svém spisku O zlých anjělích neb ďáblích. Také další vzdělaný kněz, jezuita Bohuslav Balbín, rodák z Hradce Králové, ve svém díle Miscellanea historiae regni Bohemiae z roku 1679 líčí Krakonoše (Ribenzalla) jako strašidlo, zjevující se v podobě mnicha, horníka, myslivce, starce, ale i divokého koně, žáby, kohouta či havrana.[1] Největší zásluhy na rozšíření legendy má však patrně univerzitní profesor, spisovatel a básník Hans Schultze, píšící pod pseudonymem Johannes Praetorius (1630–1680), který jej popsal v knize Daemonologia Rubinzalii Silesii. Novodobým vyobrazením Krakonoše jakožto vousatého, vysokého a silného horala je také inspirován večerníčkový seriál Krkonošské pohádky z roku 1974.

V Trutnově se uprostřed centrálního Krakonošova náměstí nachází Krakonošova kašna s jeho sochou z roku 1892 a v místním pivovaru Krakonoš vaří i stejnojmenné pivo. Větší množství chat a penzionů v celém regionu má rovněž po Krakonošovi své jméno. Figurky, sošky, plakety a další různá vyobrazení Krakonoše jsou neodmyslitelným symbolem Krkonoš a také typickým krkonošským suvenýrem.

Již od roku 1909 existuje tradice stavby Krakonošovy sochy ze sněhu na náměstí v Jilemnici.[3][4]

V kultuře

editovat

Knihy o Krakonošovi

editovat
  • Ludmila Grossmannová Brodská: Nejkrásnější pohádky, báchorky a pověsti o pánu na krkonošských horách
  • Ludmila Grossmannová Brodská: Z říše Krakonošovy. 4. Praha: Šolc a Šimáček, 1930. ISBN neuvedeno.
  • František Janalík: Když Krakonoš nekouká, 1. vydání 1980, 2. vydání 2002
  • Marie Kubátová: Pohádky o Krakonošovi a Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku – dětské knihy
  • Amálie Kutinová: Krkonošské pohádky
  • Johann Karl August Musäus: Volksmährchen der Deutschen (1782–1786), ve svazku 2: Legendy o Rübezahlovi (Legenden von Rübezahl) je uvedeno pět pověstí o Rübezahlovi, včetně vysvětlení jeho jména. Krakonoš se zamiloval do princezny Emy, která se chodila koupat do jedné krkonošské tůně. Krakonoš jí vykouzlil z tůně krásnou lázeň a nabídl jí sňatek. Princezna pochopila, že nad mocným duchem hor může zvítězit jen lstí. Naoko se sňatkem souhlasila a poslala Krakonoše přepočítat řepy na poli, ze kterých dokázal kouzlem vytvořit služebnictvo či domácí zvířata. Krakonošovi se ale počítání nedařilo, začínal stále znovu a znovu. Tohoto času princezna Ema využila a utekla. Krakonošovi pak zbyla posměšná přezdívka Rübezahl – česky Řepočet.[5][6]
  • Ludmila Pelcová: Než Krakonošovi narostly vousy, Petrklíč, 1993
  • Ludmila Pelcová: O Krakonošovi a Lucince aneb Jak se dobrák Krakonoš potká s Lucinkou z Krkonoš, Liberabooks, 2009
  • Otfried Preußler: Moje knížka o Krakonošovi, překlad Ladislav Josef Beran, Praha : Vyšehrad, 1998, ISBN 80-7021-276-4
  • Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých, Praha : Eminent, 2011, ISBN 978-80-7281-415-2, heslo Rybrcoul
  • Božena Šimková: Krkonošská pohádka (podle námětu Marie Kubátové), Liberec : King, 1992, ISBN 80-900789-0-7
  • Božena Šimková: Anče a Kuba mají Kubíčka, Praha : Práh, 1993, ISBN 80-901278-6-X; Praha : Motto, 2005, ISBN 80-7246-302-0
  • Václav Řezníček: Mandel šelmovství a kousků Krakonošových (1895)
  • Stanislav Javor: Krakonoš, strážce hor (1934)
  • Luisa Šebestová: Krakonoš, pán lesů a hor (1937)

Krakonoš v hudbě

editovat

Televize, film

editovat

Uvedeny seriály a filmy a představitel Krakonoše:

  • Krkonošské pohádky, 1974, 20dílný serial, František Peterka
  • O vysoké věži, 1978, TV film, Jiří Sovák
  • Krakonoš a…, 13dílný loutkový seriál, namluvil Bohuš Záhorský, později Václav Voska
    • …švec, 1975
    • …tovaryš, 1977
    • …fousatá Dontovka, 1977
    • …sklínkař Matěj, 1977
    • …správce Markvart, 1977
    • …kukačky, 1978
    • …zkrocení zlé ženy, 1979
    • …strašidlo, 1980
    • …poslíček, 1981
    • …pytlák, 1981
    • …ovčák, 1982
    • …škola, 1982
    • …mistr Jehlička, 1982

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b http://www.freiheit.cz/5-krakonos--dobry-duch-nasich-hor/279-o-krakonosovi-po-sto-prve.html
  2. ↑ Honl, Ivan: Několik příspěvků k představám o Krakonošovi. Krkonoše–Podkrkonoší. Vlastivědný sborník, svazek 7. Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, Trutnov, 1983. Str. 343–360
  3. ↑ Náměstí opět s Krakonošem – Jilemnice Archivováno 25. 1. 2010 na Wayback Machine. – 22. 1. 2010
  4. ↑ Stavba Krakonoše. www.mestojilemnice.cz [online]. [cit. 2010-02-21]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-01-26. 
  5. ↑ KLÍMOVÁ, Dagmar. Krakonošovské pověsti v Musäově sbírce německých pohádek. In: Eva Koudelková. Čtení o Krakonošovi : sborník studií (převážně) o literárních podobách vládce hor. Liberec: Bor, 2002. ISBN 80-902901-3-2. S. 90–94.
  6. ↑ KONRÁDOVÁ, Jarmila. Libuše, Krakonoš a ironický osvícenec z Výmaru : Sběratel lidových příběhů Johann Karl August Musäus a spory o podobu pohádky. [online]. Český rozhlas - Vltava, 2019-06-08 [cit. 2019-06-12]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • FUTTERA, Ladislav. Rýbrcoul. „Zlej duch, který na horách tu číhá“. Dějiny a současnost. Listopad 2017, roč. XXXIX, čís. 9, s. 32–34. ISSN 0418-5129. 
  • TUMA-PATRY, Artur Maria. Báje o Rybrcoulovi ve svém historickém vývoji a ve světle pravdy. Praha: Česká grafická Unie, 1931. 137 s. Dostupné online. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
 
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Krakonoš&oldid=23618303“