Kolovratský palác (Praha, Valdštejnská)

palác na Malé Straně v Praze
Možná hledáte: jiný Kolovratský palác v Praze.

Kolovratský palác ve Valdštejnské ulici je pozdně barokní palác od Ignáce Jana Nepomuka Palliardiho ve Valdštejnské ulici v Praze na Malé Straně. Palác je součástí sídla Senátu Parlamentu České republiky a přiléhá k němu Malý Fürstenberský palác a Kolovratská zahrada, která je součástí komplexu Palácových zahrad pod Pražským hradem. Palác je od roku 1964 kulturní památkou;[1] je také součástí národní kulturní památky Sídlo Parlamentu České republiky.[2]

Kolovratský palác
ve Valdštejnské ulici v Praze
Kolovratský palác (v pozadí na nádvoří Malý Fürstenberský palác)
Kolovratský palác
(v pozadí na nádvoří Malý Fürstenberský palác)
Účel stavby

Městské sídlo

Základní informace
SlohBaroko, od 19. století klasicismus
ArchitektIgnác Jan Nepomuk Palliardi
VýstavbaKonec 18. století
Přestavba2003–2006
MateriálZdivo
StavebníkČernínové
Další majiteléKolovratové
Současný majitelČeská republika
Poloha
AdresaValdštejnská 154/10
Praha 1, Malá Strana
118 00  Praha 011, ČeskoČesko Česko
UliceValdštejnská ulice
Souřadnice
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky39120/1-610 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat
 
Průčelí Kolovratského paláce

Dva domy stojící původně v místech nynějšího Kolovratského paláce byly v roce 1603 propojeny v jeden, ten pak Vilém starší Popel z Lobkovic nechal začátkem 17. století rozšířit a další majitelka ho přebudovala na jednopatrový dům. V 18. století dům koupila Marie Barbora roz. Schaffgotschová (1725–1789), manželka Heřmana Jakuba Černína z Chudenic (1706/15–1784) a zadala jeho přestavbu architektovi Ignáci Palliardimu. Vzniklo tak honosné šlechtické sídlo, jež v době raného klasicismu mělo připomenout palácový typ vrcholného baroka. Byl s ním tehdy propojen i nově vzniklý Malý Fürstenberský palác, a byla založena terasovitá zahrada, vybavená altány, schodištěm a balustrádami a vystupující do trojdílné sala terreny. Když koncem 18. století získal palác Jan Arnošt Schaffgotsch, synovec Marie Barbory, nechal oba paláce opět oddělit.

V 19. století se vystřídalo několik majitelů a roku 1886 se stal vlastníkem hrabě Zdeněk Kolovrat-Krakovský. Ten nechal palác přestavět, zejména interiéry byly do dnešní podoby upraveny kolem poloviny 19. století v novobarokním slohu. Tehdy v nich byla umístěna majitelova obrazárna, knihovna a sbírka mincí. Jeho syn Hanuš Kolovrat-Krakovský dal k paláci přistavět konírnu. Obrazárna zčásti přešla do sbírek Národní galerie, knihovnu spravuje Národní muzeum.

Po první světové válce byl v prosinci 1920 palác zakoupen československým státem a po úpravách jej využívalo jako sídlo předsednictvo ministerské rady. V Kolovratském paláci se odehrály i důležité události v souvislosti s Mnichovskou dohodou a vyhlášením protektorátu Čechy a Morava.[3] V září 1941 se palác stal dějištěm tzv. Chlebíčkové aféry.

Po roce 1945 tu sídlilo ministerstvo informací a osvěty, později ministerstvo kultury.

V roce 2003 byla zahájena celková rekonstrukce Kolovratského paláce a Malého Fürstenberského paláce, která byla dokončena kanceláří Senátu v roce 2006. Prostory Kolovratského paláce jsou využívány jako zázemí pro některé senátní výbory, komise a kluby.

Průčelí

editovat
  • Mezi okny prvního a druhého patra visí nad vstupním portálem plastický oválný znak s rodovým heslem Kolovratů Věrně a stále, je ovinutý opaskem, symbolizujícím závazek.
  • V tympanonu štítu je vsazen zasklený obraz Černé madony svatotomské.
  • Na atice jsou sochy puttů a váza

Interiéry

editovat

Nejzajímavější prostory Senátu jsou přístupné během státních svátků v rámci dnů otevřených dveří. Zajímavé jsou zejména dva reprezentativní salonky – Růžový a Zelený – a původně pozdně barokní pilířové schodiště.

Fotogalerie

editovat

Reference

editovat
  1. Kolovratský palác - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  2. Sídlo Parlamentu České republiky - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 
  3. Senát Parlamentu České republiky. www.senat.cz [online]. 2012-01-01 [cit. 2020-12-14]. Dostupné online. 

Literatura

editovat

Externí odkazy

editovat