Kemóš
Kemóš (hebrejsky כְּמוֹשׁ, Kemoš), v českých překladech Bible přepisováno též jako Chámos – kanaánské božstvo války, přední bůh Moábců.[1][2] Někteří badatelé ztotožňují toto božstvo s Molochem, neboť i Moábci obětovali svému božstvu své děti.[3] V Bibli je však mezi těmito bohy rozlišováno.[4] Někteří židovští komentátoři uvádějí, že v případě Kemóše se ve skutečnosti jednalo o černou skálu, která měla podobu ženy, a že bylo od ctitelů tohoto božstva vyžadováno, aby si vyholovali své hlavy.[5] Podle jiné rabínské tradice byl Kemóš „uctíván nošením neupravených vlasů a zákazem oblékání sešívaných oděvů“.[6]
Kromě Bible se o božstvu zmiňují i ugaritské texty, v nichž se jeho jméno vyskytuje také v podvojné podobě jako Aštar-Kemoš. Na některých místech je však jméno spojováno s výrazy označujícími bahno či dravého ptáka, které souvisejí s podsvětím. V jednom asyrském seznamu bohů je Kemóš ztotožněn s Nergalem – hlavním mezopotámským bohem podsvětí. V helénistickém období byl ale ztotožňován s řeckým Aréem, což dokládají i moábské mince, jež byly nalezeny v okolí Keraku.[7]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Nu 21, 29 (Kral, ČEP)
- ↑ Jr 48, 13 (Kral, ČEP)
- ↑ 2Kr 3, 27 (Kral, ČEP)
- ↑ 1Kr 11, 33 (Kral, ČEP)
- ↑ PECARIC, Sacha. Tora Pardes Lauder. Księga Liczb. Bemidbar. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Pardes, 2005. ISBN 978-83-61134-96-1. S. 240-241.
- ↑ BOUŠEK, Daniel. Polemika judaismu s islámem ve středověku: Šelomo ibn Adret a Šim‘on ben Ṣemaḥ Duran. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2443-5. S. 187.
- ↑ HELLER, Jan. Starověká náboženství. Praha: Kalich, 1988. S. 289-290.
Literatura
editovat- DOUGLAS, J. D. Nový biblický slovník. Praha: Návrat domů, 1996. ISBN 80-85495-65-1. Heslo KEMÓŠ.
- NOVOTNÝ, Adolf. Biblický slovník. Praha: Kalich, 1956. Heslo Chámos.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kemóš na Wikimedia Commons