Karl Sigmund von Hohenwart
Karl Sigmund hrabě von Hohenwart (německy Karl Sigmund Georg Franz Anton Graf von Hohenwart zu Gerlachstein) (12. února 1824 Vídeň – 26. dubna 1899 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v roce 1871 předseda vlády Předlitavska (vláda Karla von Hohenwarta) a ministr vnitra Předlitavska.
Karl Sigmund von Hohenwart | |
---|---|
Karl Sigmund von Hohenwart (Desetiletí od 1890) | |
7. předseda vlády Předlitavska | |
Ve funkci: 5. února 1871 – 26. října 1871 | |
Panovník | František Josef I. |
Předchůdce | Alfred Potocki |
Nástupce | Ludwig von Holzgethan |
4. ministr vnitra Předlitavska | |
Ve funkci: 5. února 1871 – 26. října 1871 | |
Panovník | František Josef I. |
Předseda vlády | Karl von Hohenwart (zároveň) |
Předchůdce | Eduard Taaffe |
Nástupce | August von Wehli |
Poslanec Frankfurtského parlamentu | |
Ve funkci: 1848 – 1849 | |
Poslanec rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 1873 – 1897 | |
Doživotní člen Panské sněmovny rakouské Říšské rady | |
Ve funkci: 1897 – 26. dubna 1899 | |
Stranická příslušnost | |
Členství | Strana práva Hohenwartův klub |
Narození | 12. února 1824 Vídeň Rakouské císařství |
Úmrtí | 26. dubna 1899 (ve věku 75 let) Vídeň Rakousko-Uhersko |
Místo pohřbení | Hütteldorfer Friedhof |
Choť | (1848) Louise von Weingarten (1823–1902) |
Rodiče | Andreas von Hohenwart a Therese von Tachauer |
Děti | Rudolf von Hohenwart Gilbert von Hohenwart |
Příbuzní | Josef von Eichhoff (švagr) |
Alma mater | Tereziánská akademie ve Vídni (1833–1845) |
Profese | politik |
Ocenění | Čestné občanství města Chrudimi (1871) Řád železné koruny 3. třídy rytíř Císařského řádu Leopoldova komtur Řádu Pia IX. |
Commons | Karl Sigmund von Hohenwart |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Biografie
editovatMládí a kariéra státního úředníka
editovatPocházel ze staré šlechtické rodiny povýšené v roce 1767 do hraběcího stavu.[1][2] Narodil se jako jediný syn hraběte Andrease Hohenwarta (1794–1881) a jeho první manželky Terezie von Dachauer (1794–1856).[3] Vystudoval Theresianum a nastoupil do státních služeb. V roce 1848 byl zvolen do celoněmeckého Frankfurtského parlamentu. Do roku 1854 působil v Kraňsku, od roku 1855 pracoval na ministerstvu vnitra. V letech 1856–1860 byl civilním guvernérem v Rijece. Roku 1862 byl jmenován vedoucím oddělení na místodržitelství v tyrolském Trentu. Ještě roku 1862 se stal zemským hejtmanem Kraňska. V roce 1867 byl jmenován zemským prezidentem (místodržícím) v Korutanech, odkud roku 1868 přešel na post místodržícího Horních Rakous. V této době, kdy vrcholily vnitropolitické otřesy vyvolané zejména státoprávními ambicemi Čechů, ho císař František Josef I. pověřil vypracováním memoranda ohledně možného řešení této situace.[4]
Předsedou vlády a jednání o Fundamentálních článcích
editovat5. února 1871 se stal předsedou vlády Předlitavska (vláda Karla von Hohenwarta). Kromě toho v ní obsadil i post ministra vnitra Předlitavska. V čele vlády setrval do 26. října 1871.[5] Jeho jmenování předsedou vlády bylo nečekané a kabinet byl dokonce nazván masopustní vládou. V kabinetu usedli někteří konzervativní šlechtici a také dva Češi.[6]
Jako ministerský předseda byl zastáncem větších práv historických zemí a jejich zákonodárných sborů (zemské sněmy) a svou vládu chtěl založit na federalistických silách. Provedl opatření k autonomnímu statutu pro Halič a rozběhl již v únoru zásadní jednání o státoprávním postavení českých zemí (jeho hlavními vyjednávacími partnery na české straně byli Jindřich Jaroslav Clam-Martinic a František Ladislav Rieger). Produktem jednání, které skončilo v srpnu 1871, byly takzvané Fundamentální články, které měly vést k českému vyrovnání, tedy k ukončení české opozice proti ústavnímu systému Předlitavska prostřednictvím posílení pozice českých zemí jako částečně autonomní jednotky v rámci monarchie. Jednání o fundamentálních článcích podporovala část české historické šlechty i další konzervativní síly v alpských zemích. Odpor proti nim se ale zvedl mezi německorakouskými liberály, českými Němci a nesouhlasili ani politici Uherska. Nakonec nebyly Fundamentální články realizovány a Hohenwart proto ještě před koncem roku 1871 opustil svůj úřad.[4][7][8]
Parlamentním předákem pravice
editovatV následném období se nejprve stáhl z vrcholné politiky. Již ve volbách roku 1873 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Kranj, Kamnik, Radovljica atd. (v dnešním Slovinsku). Mandát ve vídeňském parlamentu obhájil za stejný obvod i ve volbách roku 1879. Ve volbách roku 1885 sem byl zvolen za kurii městskou a obchodních a živnostenských komor v Lublani. Ve volbách roku 1891 opět za kurii venkovských obcí, Kranj, Kamnik atd.[9]
Na Říšské radě se od počátku profiloval jako jeden z předáků konzervativní pravice (Strana práva). Do jejího poslaneckého klubu na Říšské radě usedli v roce 1873 i moravští Češi (čeští politici z Čech tehdy ještě setrvávali v pasivní opozici a mandáty ve vídeňském parlamentu nepřevzali). V letech 1879–1891 byl pak předsedou parlamentního klubu pravice (Hohenwartův klub), který byl jednou z opor vlády Eduarda Taaffeho a který byl tehdy dlouho spojencem českých politiků a dohromady vytvářel takzvaný železný kruh pravice. Nadále byl stoupencem federativního pojetí rakouského státu.[4][10]
V roce 1885 byl jmenován prezidentem Nejvyššího účetního dvora a byl jím až do roku 1899. V té době již jeho politická kariéra ovšem odeznívala. Roku 1895 se jeho konzervativní poslanecká frakce částečně rozpadla a v roce 1897 přestal být poslancem Říšské rady. Krátce poté byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[4][11]
Zemřel v dubnu 1899 ve věku pětasedmdesáti let. Je pohřben na hřbitově ve vídeňské městské části Hütteldorf.[12]
Tituly a ocenění
editovatPo otci byl uživatelem čestné hodnosti dědičného nejvyššího stolníka v Kraňsku, která rodině náležela od 15. století. Jako člen vlády byl v roce 1871 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[13] Během působení ve státních službách obdržel Řád železné koruny I. třídy a velkokříž Leopoldova řádu. V zahraničí byl komandérem italského Řád sv. Mořice a Lazara a papežského Řádu Pia IX. a nositelem japonského Řádu posvátného pokladu.[14] Ve funkci předsedy vlády obdržel mimo jiné čestné občanství v Pardubicích,[15] Hořicích[16], Chrudimi,[17] Domažlicích[18] nebo v Boskovicích.[19]
Rodina
editovatV roce 1846 se v Lublani oženil s Luisou von Weingarten (1823–1902), dcerou barona Josefa Weingartena (1786–1855), dlouholetého místodržitele v Ilyrském království. Z jejich manželství se narodilo deset potomků, z nichž šest zemřelo v dětském věku.[20] Nejstarší syn Hugo (1849–1905) sloužil v armádě jako rytmistr, další syn Gilbert (1854–1931) byl diplomatem a nakonec rakousko-uherským vyslancem v Portugalsku, nejmladší ze synů Rudolf (1855–1940) sloužil u c. k. námořnictva a dosáhl hodnosti fregatního kapitána. Dcera Marie Terezie (1858–1939) byla manželkou hraběte Maxmiliána Seilern-Aspanga (1845–1889), který také působil v diplomacii a zemřel v Haagu.[21]
Karlova sestra Marie (1822–1895) se provdala za barona Josefa von Eichhoffa (1822–1897), dlouholetého poslance říšské rady a majitele velkostatku Rokytnice na Moravě.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 471–473 (heslo Hohenwarth) ISBN 80-7185-156-6
- ↑ Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 858–866 (kapitola Hohenwart) dostupné online
- ↑ Rodina Andrease Hohenwarta na webu geni.com dostupné online
- ↑ a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Hohenwart, Karl Sigmund Gf. von (1824-1899), Ministerpräsident, s. 396. (německy)
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 248.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 250–256.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 309–310.
- ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 261, 297, 326, 331.
- ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 675.
- ↑ Wien - Karl Sigmund Graf Hohenwart von Gerlachstein. www.austriasites.com [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online.
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 168 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Hohenwarta in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 321 dostupné online
- ↑ Seznam čestných občanů Pardubic dostupné online
- ↑ Seznam čestných občanů Hořic dostupné online
- ↑ Seznam čestných občanů Chrudimi dostupné online
- ↑ Seznam čestných občanů Domažlic dostupné online
- ↑ Seznam čestných občanů Boskovic dostupné online
- ↑ Rodina Karla Hohenwarta na webu geni.com dostupné online
- ↑ Maxmilián Seilern-Aspang dostupné online
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Karl Sigmund von Hohenwart na Wikimedia Commons
- Karl Sigmund von Hohenwart na webu rakouského parlamentu