Juraj Slávik
Juraj Slávik, pseudonymem Neresnický, (28. ledna 1890 Dobrá Niva u Zvolenu – 30. května 1969[1][2] Washington, D.C., USA) byl slovenský právník a československý politik, poslanec Revolučního národního shromáždění, ministr československých vlád a velvyslanec. Závěr života strávil v americkém exilu.
| JUDr. Juraj Slávik | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1918 – 1920 | |
| Ministr zemědělství | |
| Ve funkci: 1926 – 1926 | |
| Předchůdce | Milan Hodža |
| Nástupce | Otakar Srdínko |
| Ministr unifikací | |
| Ve funkci: 1926 – 1926 | |
| Předchůdce | Ivan Dérer |
| Nástupce | Milan Hodža |
| Ministr vnitra | |
| Ve funkci: 1929 – 1932 | |
| Předchůdce | Jan Černý |
| Nástupce | Jan Černý |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | SNaRS agrární strana |
| Narození | 28. ledna 1890 Dobrá Niva  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 30. května 1969 (ve věku 79 let) nebo 20. května 1969 (ve věku 79 let) Washington, D.C.  USA |
| Děti | Dušan Slávik, Tatjana Sláviková-Urbanová, Juraj Ludevit Jan Slavik |
| Příbuzní | otec Ján Slávik (1855–1934) bratr Ján Slávik in memoriam(1886–1953) švagr Ľudovít Ruhman |
| Profese | novinář, advokát, politik, diplomat, básník a překladatel |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka _BAR.svg){kind=small} 2. třídy in memoriam (1992) |
| Commons | Juraj Slávik |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatAbsolvoval právnická studia v Budapešti a dalších zahraničních univerzitách a začal se angažovat v mládežnickém hnutí.
Před rokem 1918 byl členem Muzeální slovenské společnosti.[3]
Po vzniku samostatného Československa se stal členem vedení agrární strany na Slovensku. Po bolševickém vpádu na Slovensko roku 1919 byl jmenován vládním komisařem pro východní Slovensko a v letech 1922–1928 byl županem v Oravské župě a Košické župě. Stal se poslancem Revolučního národního shromáždění Republiky československé.[4] za slovenský klub (slovenští poslanci se dosud nedělili podle stranických frakcí)[5]
Neúspěšně kandidoval v parlamentních volbách v roce 1920 a to za tehdejší Slovenskou národní a rolnickou stranu (SNaRS).[3] Po sloučení SNaRS s českými agrárníky vznikla Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, v níž se dále angažoval.
Zastával i vládní funkce. V druhé vládě Jana Černého byl roku 1926 ministrem zemědělství a ministrem unifikací, v druhé vládě Františka Udržala v období let 1929–1932 ministrem vnitra.
Zastával protikomunistické postoje, což se projevilo např. tvrdými policejními zákroky proti komunistickým demonstracím. Stal se místopředsedou Československé obce sokolské a předsedou Aeroklubu. Počátkem roku 1936 byl krátce předsedou Klubu československých turistů, když na tomto postu vystřídal dr. Emanuela Hrubého.[6] V letech 1936–1939 byl jmenován velvyslancem Československa ve Varšavě. Místo něj se předsedou turistů stal na dalších 10 let dr. Pavel Pávek.
Profiloval se jako stoupenec Československa a po vypuknutí války se zapojil do činnosti exilu. Jako jeden ze tří významných velvyslanců Československa slovenského původu odmítl uznat platnost okupace Čech a Moravy a mimo jiné na jeho postoji československý exil založil teorii právní kontinuity existence ČSR. Jeho švagrem byl Ľudovít Ruhman (uváděn i jako Ľudovít Rumann) – ředitel Slovenského domu v Praze, který během války působil jako spojka mezi exilem, odbojem i oficiálními místy Slovenského státu.[7]
V letech druhé světové války žil Slávik v exilu. Byl členem jak pařížského Národního výboru, po pádu Paříže členem obou exilových vlád v Londýně.
Po skončení války v letech 1945–1948 byl jmenován československým vyslancem v USA (Washington). Po únorových událostech roku 1948 se rozhodl v zahraničí zůstat. Byl spoluzakladatelem exilové Rady svobodného Československa.[8].O svém životě napsal knižně vydané vzpomínky v roce 1955 (Moja pamäť – živá kniha) a byl také autorem několika politologických prací.
Syn z prvního manželství s Karolou Štefanovičovou Dušan Slávik (1922–1992) se stal právníkem a poválečným politikem, po roce 1948 byl politicky pronásledovaný a vězněný.[9] Dalšími potomky byla dcera Tatjana Sláviková-Urbanová (1919-2006), z druhého manželství s Margitou Ruhmanovou-Slávikovou pak Juraj Ludevit Jan Slavik (1929-2022).
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=11838
- ↑ Archivovaná kopie. 195.46.72.16 [online]. [cit. 2013-12-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-20.
- ↑ a b Pred voľbami v Česko-slovenskej republike. Národné noviny. Duben 1920, roč. 51, čís. 82, s. 2. Dostupné online.
- ↑ Jurai Slávik [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-21]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-21]. Dostupné online.
- ↑ KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Československé sportovního hnutí, s. 141.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 219–220, 234.
- ↑ BARTOŠ, Josef; KOVÁŘOVÁ, Stanislava; TRAPL, Miloš. Osobnosti českých dějin. Olomouc: ALDA, 1995. ISBN 80-85600-39-0. Kapitola Slávik Juraj, s. 329.
- ↑ Disident Slávik dvakrát přežil trest smrti, život strávil v celách [online]. idnes.cz [cit. 2012-01-03]. Dostupné online.
Literatura
editovat- KUBAČÁK, Antonín. Ministerstvo zemědělství v letech 1918–1948: osudy úřadu a jeho ministrů. Praha: Ministerstvo zemědělství ČR, 2005. 126 s. ISBN 80-7084-463-9. Kapitola Juraj Slávik, s. 73–74.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Juraj Slávik na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Juraj Slávik
- http://www.libri.cz/databaze/kdo20/list.php?od=s&start=44 Archivováno 23. 8. 2017 na Wayback Machine.
