Jozef Kyselý
Jozef Kyselý (20. března 1912 Prešov – 21. července 1998 Praha[1][2]) byl slovenský a československý poválečný politik Demokratické strany. Po únorovém převratu v roce 1948 jeden z hlavních funkcionářů Strany slovenské obrody, která byla loajálním spojencem komunistického režimu. Zasedal za ni v Národním shromáždění republiky Československé, Národním shromáždění Československé socialistické republiky a ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění. Byl ministrem vlád Československa.
| Jozef Kyselý | |
|---|---|
.png) Jozef Kyselý (Rudé právo, 1954) | |
| Poslanec NS ČSR a NS ČSSR (v letech 1948-54 i SNR) | |
| Ve funkci: 1952 – 1968 | |
| Poslanec Federálního shromáždění (SL) | |
| Ve funkci: 1969 – 1971 | |
| Pověřenec zdravotnictví | |
| Ve funkci: 1951 – 1952 | |
| Předchůdce | Milan Polák |
| Nástupce | Vojtech Török |
| Místopředseda vlády A. Zápotockého a V. Širokého | |
| Ve funkci: 1952 – 1953 | |
| Ministr stavebních hmot | |
| Ve funkci: 1953 – 1953 | |
| Ministr místního hospodářství | |
| Ve funkci: 1953 – 1958 | |
| Ministr - předs. Vlád. výboru pro zveleb. zem., les. a vod. hospodářství | |
| Ve funkci: 1958 – 1960 | |
| Předseda Str. slovenské obrody | |
| Ve funkci: 1951 – 1965 | |
| Předchůdce | Ján Ševčík |
| Nástupce | Jozef Mjartan |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Demokratická str. Str. slovenské obrody |
| Narození | 20. března 1912 Prešov  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 21. července 1998 (ve věku 86 let) Praha  Česko |
| Profese | politik |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatV poválečném období působil jako primátor Bratislavy. V září 1947 byl vzat krátce do vazby pro podezření „z protistátní činnosti“. Šlo o součást tlaku KSČ a bezpečnostních složek státu na slovenskou nekomunistickou scénu. Po návratu z vazby začal pracovat pro komunisty. Ještě před únorovým převratem roku 1948 na podzim 1947 se stal v rámci Demokratické strany členem prokomunisticky orientované frakce, která žádala očistu strany. Začal pracovat na vzniku nové katolické politické strany, která měla Demokratické straně odčerpat voliče. V lednu 1948 byl proto na 2. sjezdu Demokratické strany z této strany vyloučen.[3][4]
Během únorového převratu spoluzakládal Akční výbor Národní fronty, který v Demokratické straně převzal moc a během následujících týdnů ji proměnil na Stranu slovenské obrody, v níž zaujal post generálního tajemníka. V následujících měsících se zapojil do frakčního boje v této formaci, v němž se jednotlivé skupiny vzájemně obviňovaly z protistátních úmyslů. Obětí tohoto boje se počátkem 50. let 20. století stal dosavadní předseda Strany slovenské obrody Ján Ševčík, který byl zatčen a uvězněn. Jozef Kyselý se pak roku 1951 místo něj stal předsedou strany a na tomto postu setrval až do roku 1965. V roce 1949 patřil mezi skupinu aktivistů Strany slovenské obrody, které komunistický režim zapojil do takzvané Katolické akce, která měla za cíl rozštěpit katolický tábor na Slovensku a vytvořit v něm prostátní a prokomunistickou frakci. Během 50. let vedl spory s generálním tajemníkem strany Jozefem Gajdošíkem, který měl ještě blíže ke komunistickému režimu.[5][6]
Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady.[7] V 10. Sboru pověřenců působil v letech 1951-1952 jako pověřenec zdravotnictví.[8]
V letech 1952–1953 byl místopředsedou vlády Antonína Zápotockého. Pak od ledna do září roku 1953 v téže vládě (od března 1953 vedené Viliamem Širokým) zastával post ministra stavebních hmot a od září 1953 do konce mandátu této vlády v prosinci 1954 byl ministrem místního hospodářství. V této funkci pokračoval i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. Pak byl podle svědků v depresi ze ztráty postu a obával se, že ho čeká osud Jána Ševčíka. Nakonec byl v říjnu 1958 jmenován do funkce ministra - předsedy Vládního výboru pro zvelebení zemědělského, lesního a vodního hospodářství. V ní setrval do konce mandátu vlády v roce 1960.[9]
Dlouhodobě zasedal i v celostátním nejvyšším zákonodárném sboru. Po volbách do Národního shromáždění roku 1948 získal za Stranu slovenské obrody mandát v parlamentu za volební kraj Prešov. Mandát nabyl až dodatečně v červnu 1952 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Peter Danielič. Mandát obhájil ve volbách v roce 1954 (volební obvod Veľké Kapušany-Michalovce), volbách v roce 1960 (nyní jako poslanec Národního shromáždění Československé socialistické republiky za Východoslovenský kraj, podílel se na projedání nové ústavy z roku 1960) a ve volbách v roce 1964 a v parlamentu setrval do roku 1968. V letech 1960–1965 byl místopředsedou parlamentu. Pak po federalizaci Československa zasedal v letech 1969–1971 ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění (zde evidován nikoliv jako reprezentant Strany slovenské obrody ale jako bezpartijní).[10][11][12][13][13]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Jozef Kyselý [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-17]. Dostupné online.
- ↑ Kyselý Jozef, funkcionár Strany slovenskej obrody, 20. 3. 1912 Prešov - 21. 7. 1998, Praha [online]. litdok.de [cit. 2012-01-17]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1198, 1319, 1322.
- ↑ Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 365.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1198, 1319, 1322-1324.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 492, 493.
- ↑ 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-12]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 625–626.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1328.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-17]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-17]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-17]. Dostupné online.
