Jozef Kyselý

československý člen Slovenské Národní Rady, člen československého Federálního shromáždění, člen československého Národního shromáždění, starosta, ministr místního hospodářství a politik slovenské národnosti

Jozef Kyselý (20. března 1912 Prešov21. července 1998 Praha[1][2]) byl slovenský a československý poválečný politik Demokratické strany. Po únorovém převratu v roce 1948 jeden z hlavních funkcionářů Strany slovenské obrody, která byla loajálním spojencem komunistického režimu. Zasedal za ni v Národním shromáždění republiky Československé, Národním shromáždění Československé socialistické republiky a ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění. Byl ministrem vlád Československa.

Jozef Kyselý
Jozef Kyselý (Rudé právo, 1954)
Jozef Kyselý (Rudé právo, 1954)
Poslanec NS ČSR a NS ČSSR (v letech 1948-54 i SNR)
Ve funkci:
1952 – 1968
Poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1969 – 1971
Pověřenec zdravotnictví
Ve funkci:
1951 – 1952
PředchůdceMilan Polák
NástupceVojtech Török
Místopředseda vlády A. Zápotockého a V. Širokého
Ve funkci:
1952 – 1953
Ministr stavebních hmot
Ve funkci:
1953 – 1953
Ministr místního hospodářství
Ve funkci:
1953 – 1958
Ministr - předs. Vlád. výboru pro zveleb. zem., les. a vod. hospodářství
Ve funkci:
1958 – 1960
Předseda Str. slovenské obrody
Ve funkci:
1951 – 1965
PředchůdceJán Ševčík
NástupceJozef Mjartan
Stranická příslušnost
ČlenstvíDemokratická str.
Str. slovenské obrody

Narození20. března 1912
Prešov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí21. července 1998 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Profesepolitik
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Biografie

editovat

V poválečném období působil jako primátor Bratislavy. V září 1947 byl vzat krátce do vazby pro podezření „z protistátní činnosti“. Šlo o součást tlaku KSČ a bezpečnostních složek státu na slovenskou nekomunistickou scénu. Po návratu z vazby začal pracovat pro komunisty. Ještě před únorovým převratem roku 1948 na podzim 1947 se stal v rámci Demokratické strany členem prokomunisticky orientované frakce, která žádala očistu strany. Začal pracovat na vzniku nové katolické politické strany, která měla Demokratické straně odčerpat voliče. V lednu 1948 byl proto na 2. sjezdu Demokratické strany z této strany vyloučen.[3][4]

Během únorového převratu spoluzakládal Akční výbor Národní fronty, který v Demokratické straně převzal moc a během následujících týdnů ji proměnil na Stranu slovenské obrody, v níž zaujal post generálního tajemníka. V následujících měsících se zapojil do frakčního boje v této formaci, v němž se jednotlivé skupiny vzájemně obviňovaly z protistátních úmyslů. Obětí tohoto boje se počátkem 50. let 20. století stal dosavadní předseda Strany slovenské obrody Ján Ševčík, který byl zatčen a uvězněn. Jozef Kyselý se pak roku 1951 místo něj stal předsedou strany a na tomto postu setrval až do roku 1965. V roce 1949 patřil mezi skupinu aktivistů Strany slovenské obrody, které komunistický režim zapojil do takzvané Katolické akce, která měla za cíl rozštěpit katolický tábor na Slovensku a vytvořit v něm prostátní a prokomunistickou frakci. Během 50. let vedl spory s generálním tajemníkem strany Jozefem Gajdošíkem, který měl ještě blíže ke komunistickému režimu.[5][6]

Ve volbách roku 1948 byl zvolen do Slovenské národní rady.[7] V 10. Sboru pověřenců působil v letech 1951-1952 jako pověřenec zdravotnictví.[8]

V letech 19521953 byl místopředsedou vlády Antonína Zápotockého. Pak od ledna do září roku 1953 v téže vládě (od března 1953 vedené Viliamem Širokým) zastával post ministra stavebních hmot a od září 1953 do konce mandátu této vlády v prosinci 1954 byl ministrem místního hospodářství. V této funkci pokračoval i v následující druhé vládě Viliama Širokého až do roku 1958. Pak byl podle svědků v depresi ze ztráty postu a obával se, že ho čeká osud Jána Ševčíka. Nakonec byl v říjnu 1958 jmenován do funkce ministra - předsedy Vládního výboru pro zvelebení zemědělského, lesního a vodního hospodářství. V ní setrval do konce mandátu vlády v roce 1960.[9]

Dlouhodobě zasedal i v celostátním nejvyšším zákonodárném sboru. Po volbách do Národního shromáždění roku 1948 získal za Stranu slovenské obrody mandát v parlamentu za volební kraj Prešov. Mandát nabyl až dodatečně v červnu 1952 jako náhradník poté, co rezignoval poslanec Peter Danielič. Mandát obhájil ve volbách v roce 1954 (volební obvod Veľké Kapušany-Michalovce), volbách v roce 1960 (nyní jako poslanec Národního shromáždění Československé socialistické republiky za Východoslovenský kraj, podílel se na projedání nové ústavy z roku 1960) a ve volbách v roce 1964 a v parlamentu setrval do roku 1968. V letech 1960–1965 byl místopředsedou parlamentu. Pak po federalizaci Československa zasedal v letech 19691971 ve Sněmovně lidu Federálního shromáždění (zde evidován nikoliv jako reprezentant Strany slovenské obrody ale jako bezpartijní).[10][11][12][13][13]

Reference

editovat
  1. Jozef Kyselý [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-17]. Dostupné online. 
  2. Kyselý Jozef, funkcionár Strany slovenskej obrody, 20. 3. 1912 Prešov - 21. 7. 1998, Praha [online]. litdok.de [cit. 2012-01-17]. Dostupné online. 
  3. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1198, 1319, 1322. 
  4. Rychlík, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-133-3. S. 365. 
  5. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1198, 1319, 1322-1324. 
  6. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 492, 493. 
  7. 1. schůze [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-10-12]. Dostupné online. 
  8. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 625–626. 
  9. kol. aut.: Politické strany, 1938-2004. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-179-8. S. 1328. 
  10. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-17]. Dostupné online. 
  11. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-17]. Dostupné online. 
  12. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-17]. Dostupné online. 
  13. a b jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-01-17]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat