José López Portillo
José López Portillo y Pacheco (16. června 1920, Ciudad de México – 17. února 2004, Ciudad de México) byl mexický politik, v letech 1976–1982 prezident Mexika.
José López Portillo | |
---|---|
58. prezident Mexika | |
Ve funkci: 1. prosince 1976 – 30. listopadu 1982 | |
Předchůdce | Luis Echeverría |
Nástupce | Miguel de la Madrid |
Stranická příslušnost | |
Členství | Partido Revolucionario Institucional (PRI) |
Rodné jméno | José Guillermo Abel López Portillo y Pacheco |
Narození | 16. června 1920 Ciudad de México |
Úmrtí | 17. února 2004 (ve věku 83 let) Ciudad de México, Mexiko |
Choť | Carmen Romano (1951–1991) Sasha Montenegro (1995–2004) |
Rodiče | José López Portillo y Weber |
Příbuzní | Margarita López Portillo (sourozenec) |
Alma mater | Mexická národní autonomní univerzita Chilská univerzita |
Profese | politik, advokát, vysokoškolský učitel a spisovatel |
Náboženství | katolicismus |
Ocenění | řetěz Řádu Isabely Katolické (1977) velkokříž s řetězem Řádu Karla III. (1979) Řád Boyacá (1979) čestný doktor Miamské univerzity (1979) čestný doktor Univerzity Paříž 1 (1980) … více na Wikidatech |
Podpis | |
Commons | José López Portillo |
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatVystudoval právo na Národní autonomní univerzitě v Mexiku. Poté na své alma mater učil politickou teorii a veřejnou správu. Vydal několik knih o politické filozofii a napsal i dvě knihy beletristické: Quetzalcoatl (česky vyšlo roku 1982 jako Příchod Opeřeného hada v nakladatelství Odeon) a Don Q.
V roce 1959 vstoupil do Institucionální revoluční strany, klíčové politické síly mexického politického systému.[1] Postupně stoupal mocenskou hierarchií, aby se v 70. letech plně vrhl na politiku. Nejprve pracoval v prezidentských kancelářích Gustava Díaze Ordaze a Luise Echeverríi a posléze, roku 1973 byl jím jmenován ministrem financí. Držel tento post do roku 1975. Podařilo se mu omezit daňové úniky a snížit veřejné výdaje. V roce 1976 vyhrál v prezidentských volbách (bez protikandidáta), jako kandidát Institucionální revoluční strany. Roku 1978 obnovil po 38 letech diplomatické vztahy se Španělskem - za zlepšení vztahů mezi španělskojazyčnými zeměmi také roku 1981 získal Cenu kněžny asturské.[2] Podpořil sandinovské hnutí v Nikaragui. Oponoval politice Ronalda Reagana. Provedl reformu, která rozšířila počet členů parlamentu na 400, přičemž 100 muselo náležet opozici. Tím oslabil hegemonii Institucionální revoluční strany, která v Mexiku vládla nepřetržitě od roku 1929 (do roku 2000).[3]
Zpočátku jeho vládu provázelo – navzdory dramaticky vysoké inflaci – ekonomické nadšení, které vyplývalo z objevu ropy ve státech Veracruz a Tabasco. Mexiko se v krátké době stalo čtvrtým největším těžařem ropy na světě.[4] Navzdory obrovským ziskům však rychle rostl vládní dluh. Po prudkém snížení cen ropy roku 1981, vypukla v Mexiku obrovská dluhová krize, která se přelila i do zahraničí. Mexiko se stalo druhým největším dlužníkem na světě.[1] López reagoval tím, že znárodnil banky, zavedl kontrolu deviz a o 40 procent devalvoval mexickou měnu peso, ačkoli veřejnosti tvrdil, že bude měnu hájit „zuřivě jako pes“ a úspory občanů nejsou v ohrožení. Stal se pak objektem velké nenávisti veřejnosti a po konci svého mandátu roku 1982 raději odešel ze země. Jeho nástupce, Miguel de la Madrid, zahájil tažení proti jeho klice – López se totiž stal symbolem korupce a rozkrádání, americký novinář Jack Anderson publikoval informace tajných služeb, podle nichž López zpronevěřil více než miliardu dolarů, navíc proslul také svým nepotismem, ministerský post přidělil i své manželce, vysoké vládní funkce získali i jiní členové jeho rodiny.
Vyznamenání
editovat- velkokříž s řetězem Řádu Isabely Katolické – Španělsko, 7. října 1977[5]
- velkokříž s řetězem Řádu Karla III. – Španělsko, 16. listopadu 1978[6]
- Řád José Martího – Kuba, 23. července 1980[7][8]
- rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 5. května 1980
- rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko, 19. září 1980[9]
- řetěz Řádu Manuela Amadora Guerrera – Panama, 1981
- velkokříž s řetězem Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 30. března 1981[10]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Jose Lopez Portillo. www.telegraph.co.uk. 2004-02-19. Dostupné online [cit. 2019-03-10]. ISSN 0307-1235. (anglicky)
- ↑ El presidente de México obtiene por unanimidad, el Premio Príncipe de Asturias a la cooperación iberoamericana. El País. 1981-07-16. Dostupné online [cit. 2019-03-10]. ISSN 1134-6582. (španělsky)
- ↑ José López Portillo | president of Mexico. Encyclopedia Britannica [online]. [cit. 2019-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ GUNSON, Phil. Obituary: José López Portillo. The Guardian. 2004-02-20. Dostupné online [cit. 2019-03-10]. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Otras disposiciones. Boletín Oficial del Estado. 12. října 1977, čís. 244, s. 22521. Dostupné online.
- ↑ PIERA, Emilio de Cárdenas. Propuestas, solicitudes y decretos de la real y muy distinguida Orden de Carlos III. [s.l.]: Ediciones Hidalguia 328 s. Dostupné online. ISBN 9788487204906. (španělsky) Google-Books-ID: wSMK0HENIUEC.
- ↑ Story Map Tour. www.arcgis.com [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.
- ↑ DOF - Diario Oficial de la Federación. www.dof.gob.mx [online]. [cit. 2020-06-24]. Dostupné online.
- ↑ SCHOOS, Jean. Die orden und Ehrenzeichen des Grossherzogtums Luxemburg. Lucemburk: Sankt-Paulus-Druckerei, 1990. 422 s. ISBN 2-87963-048-7, ISBN 9782879630489. OCLC 65395144 S. 345.
- ↑ Le onorificenze della Repubblica Italiana. www.quirinale.it [online]. [cit. 2019-09-16]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu José López Portillo na Wikimedia Commons