Jiří Martin
Jiří Martin, vl. jménem Jiří Škopek (29. dubna 1915 Praha – 11. února 1962 Praha), byl český malíř a grafik.
| Jiří Martin | |
|---|---|
| Narození | 29. dubna 1915 Praha |
| Úmrtí | 11. února 1962 (ve věku 46 let) nebo 11. února 1961 (ve věku 45 let) Praha |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Vzdělání | École des Beaux-Arts, Akademie výtvarných umění v Praze |
| Povolání | malíř, grafik |
| Manžel(ka) | Marie Martinová-Škopková, roz. Pischová, později Chadimová (1922 - 1987) |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovatO rodině a jeho předválečném působení není nic známo. Za druhé světové války byl totálně nasazen v Německu. Roku 1941 se mu podařilo utéct a do osvobození se skrýval v Paříži, kde nesystematicky navštěvoval École des Beaux-Arts a seznámil se s uměním pařížské školy. Po válce se jako třicetiletý přihlásil na Akademii výtvarných umění v Praze a v letech 1945–1948 studoval v ateliéru grafiky u Vladimíra Pukla. Jeho spolužáky byli Kolínská, Fremund, Tesař a Peterka. Martin mezi nimi vynikal talentem i zkušenostmi a jako společenský člověk se s ostatními výtvarníky setkával ve svém ateliéru. Roku 1948 mu zprostředkoval Václav Nebeský první samostatnou výstavu ve Vilímkově galerii v Praze. Nebeský inicioval změnu jeho jména a Jaroslav Seifert mu do katalogu věnoval báseň.[1] Tato výstava byla kladně přijata dobovou kritikou[2] a na čas ho zajistila existenčně.[3]
Po ukončení studia se živil jako umělec na volné noze, ale roku 1952 byl vyloučen ze Svazu výtvarných umělců. Tehdejší funkcionáři Svazu Vilém Kratochvíl a Richard Wiesner jeho malby označili za formalistické a jako důvod vyloučení uvedli, že neprojevil vůli pracovat metodou socialistického realismu.[4] Martin následkem toho nervově ochrnul a malování se pro něj stalo obtížné, protože se mohl pohybovat pouze o berlích. Na sjezdu SČSVU roku 1956, který se zabýval reformou této organizace, se Martina zastal Jan Kotík.[5]
Roku 1955 se zúčastnil výstavy jedenácti ve výstavní síni ARS, která patřila nakladatelství Melantrich. Většina vystavujících spolu studovala po skončení války na Akademii a patřila do střediska Štursa SČSVU v Praze. Tito umělci byli roku 1957 jádrem nově založené skupiny Máj 57 a Martin patřil k zakládajícím členům. Předtím se spolu s Fremundem, Piesenem a Kolínskou zúčastnil výstavy se skupinou Roter Reiter v západoněmeckém Trauensteinu a byl zastoupen na prvních třech výstavách Máje. Roku 1961 podlehl svému onemocnění a na čtvrté výstavě roku 1964 byl zastoupen in memoriam.
Dílo
editovatV poválečných letech se zabýval převážně grafikou a vytvořil sérii suchých jehel, které vyjadřují podobné tísnivé pocity jako grafiky Františka Tichého (Don Quiote útočící na větrný mlýn, 1945, Balet, 1946).[3]
Martinův malířský styl, poučený moderním francouzským uměním i díly republikánských španělských malířů, kteří vystavovali roku 1946 v Praze (z nich zejména Antoni Clavé), se pohyboval na pomezí mezi kubismem a Bonnardovým postimpresionismem. Pro mladé malíře byl inspirací jeho pařížský kolorismus i subtilnost artistní kresby. Jiří Martin vyzařoval osobní kouzlo a byl schopen teoreticky proniknout do problémů moderního umění.[6] Raná díla se vyznačují kontrasty výrazných barevných ploch, jejichž dekorativní působení stupňuje rytmus obrysové linie (Ranní toaleta, 1949). Za jeho vrcholné dílo, v němž se projevují náznaky změny stylu, je považována Žena s fíkusem[7] (1950, Národní galerie v Praze).[3]
V padesátých letech maloval monumentálně pojaté figurativní obrazy ve velkorysých a barevně jasných plochách, s příznačnou estetizující primitivizací. Charakteristická je pro něj zdůrazněná kontura,[8] která se podřizuje barevné ploše, zpevňuje stavebný řád a podporuje obsahové vyznění scény (Smuteční hosté, 1951). Další fázi jeho tvorby představuje série zátiší a akvarelové a kvašové krajinomalby, ve kterých je barevnost ztlumena. V důsledku svého onemocnění se později věnoval štětcovým kresbám tuší. Jeho malířské dílo symbolicky uzavírá obraz Sbohem z roku 1956. Je paradoxní, že Martinova v podstatě klasicizující malba vyvolala tak hluboký rozpor s estetickými dogmaty režimu, který nespravedlivým vyloučením ze Svazu československých výtvarných umělců zavinil malířovu předčasnou smrt.[3]
Zastoupení ve sbírkách
editovatVýstavy
editovatAutorské
editovat- 1948 Jiří Martin, Galerie Jos. R. Vilímek, Praha
- 1964 Jiří Martin, Alšova síň Umělecké besedy, Praha (in memoriam)
Kolektivní
editovat- 1955 Výstava jedenácti, Výstavní síň Ars Melantrich, Praha 1
- 1956 Výstava absolventů a posluchačů speciální grafické školy prof. Vladimíra Pukla AVU, Okresní vlastivědné muzeum, Prostějov, Dům umění, Olomouc
- 1956/1957 Výstava absolventů a posluchačů speciální grafické školy prof. Vladimíra Pukla AVU, Arcibiskupský zámek – obrazárna, Kroměříž
- 1957 Mladé umění / Tvůrčí skupina Máj 57, Obecní dům – výstavní sály, Praha
- 1958 2. výstava Skupiny Máj 57: Obrazy, plastiky, kresby, Palác Dunaj, Praha
- 1964 Tvůrčí skupina Máj, Galerie Nová síň, Praha
- 1965 Tanec v moderním českém výtvarném umění, Zámek Strážnice
- 1973 Obrazy o lidech, Východočeská galerie v Pardubicích
- 1974 Mládí na obrazech a plastikách Východočeské galerie, Východočeská galerie v Pardubicích
- 1994 Ohniska znovuzrození, Městská knihovna Praha
- 2007 Skupina Máj 57, Císařská konírna, Pražský hrad
- 2010 Roky ve dnech. České umění 1945–1957, Městská knihovna Praha
Reference
editovat- ↑ Jaroslav Seifert: Jiřímu Martinovi
- ↑ Z pražských výstav, Lidová demokracie, 7.10.1948
- ↑ a b c d Hlaváček L, 1964, s. 9
- ↑ Primusová A, 2007, s. 81
- ↑ Primusová A, 2007, s. 21
- ↑ Vojtěch Lahoda, in: Klimešová M, 1994, s. 63
- ↑ Vladimíra Šumberová, Ti, kteří šli proti proudu, iDNES, 2.9.2007
- ↑ Vojtěch Lahoda, in: Klimešová M, 1994, s. 36
Literatura
editovat- Adriana Primusová: Skupina Máj 57, Úsilí o uměleckou svobodu na přelomu 50. a 60. let, Správa pražského hradu, Praha 2007, ISBN 978-80-903876-1-4
- Slovník českých a slovenských výtvarných umělců 1950–2002 (VIII. Man – Miž), s. 75–76, Výtvarné centrum Chagall, Ostrava 2002, ISBN 80-86171-13-2
- Marie Judlová (Klimešová), ed., Ohniska znovuzrození. České umění 1956–1963, Galerie hlavního města Prahy 1994, ISBN 80-7010-029-X
- Luboš Hlaváček: Jiří Martin, Výtvarná práce, 12, 1, 1964/02/15, s. 9
Katalogy
editovat- Jiří Martin, text Jaroslav Seifert, Věra Hasalová, 12 s., Galerie Jos. R. Vilímek, Praha 1948
- Jiří Martin, text Jarmila Skalická, autor, Český fond výtvarných umění, Praha 1964
- Miloslav Chlupáč, František Dvořák, Mladé umění / Tvůrčí skupina Máj 57, Obecní dům, Praha 1957
- 2. výstava skupiny Máj 57 (Beneš Hájek Podhrázský Čermáková Balcar Fára Dydek Piesen Vystrčil Fremund Chlupáč Sekal Nolč Martin Kolínská Bělocvětov Vysušil Palcr), Palác Dunaj, Praha 1958
- Tvůrčí skupina Máj, Galerie Nová síň, Praha 1964
- Petr Spielmann, Tanec v moderním českém výtvarném umění, Krajské středisko lidového umění ve Strážnici 1965
- Jitka Boučková, Čestmír Šrettr, České výtvarné umění 20. století (Z uměleckých sbírek Východočeské galerie Pardubice), 1970
- Jitka Boučková, Obrazy o lidech (Figurální malba, plastiky, portréty ze sbírek), Východočeská galerie v Pardubicích 1973
- Vladimír Řeřucha, Mládí na obrazech a plastikách Východočeské galerie, 1974
- Marie Klimešová, Roky ve dnech (České umění 1945–1957), Galerie hlavního města Prahy, Arbor vitae 2010, ISBN 978-80-87164-35-8
