Jelizaveta Nikolská

Jelizaveta Nikolská
Rodné jméno	Елизавета Николаевна Булкина
Narození	24. října 1904; Vladivostok ; Ruské impérium
Úmrtí	16. srpna 1955 (ve věku 50 let); Caracas ; Venezuela
Povolání	tanečnice, modelka, choreografka, učitelka, baletka, baletní mistr a pedagožka
Manžel(ka)	Felix Achille de la Cámara (1922–1930)
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v databázi Národní knihovny
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jelizaveta Nikolská, vlastním jménem de Boulkinová (24. října 1904, Vladivostok, Rusko – 16. srpna 1955, Caracas, Venezuela),^[1] byla původem ruská tanečnice – baletka, primabalerína Národního divadla v Praze, choreografka a baletní pedagožka. Později získala i československé státní občanství ^[2].

Život

Narodila se v rodině carského generála a šlechtice, který po revoluci emigroval. Absolvovala gymnázium v Oděse a později navštěvovala konzervatoř. Zde se začala věnovat tanci. V roce 1919 se stala elévkou v baletním souboru divadla v Oděse, později se zde stala i sólovou tanečnicí. K jejím učitelům tance v Oděse patřila L. Tittoriová, R. Remislavský a B. Romanov. Tanec studovala rovněž v Paříži.

Od roku 1921 působila v Polsku. V roce 1922 poprvé hostovala v pražském Národním divadle, v roce 1923 zde získala stálé hostování jako sólová tanečnice.

Od roku 1922 vedla vlastní baletní školu. Později vedla i baletní školu Národního divadla v Praze. K jejím žačkám patřily např. Nina Jirsíková ^[3], Naděžda Sobotková ^[4] a Eva Vrchlická ml., jejím žákem byl také Saša Machov.^[5] V roce 1937 vytvořila taneční skupinu Soubor Jelizavety Nikolské, se kterým vystupovala doma i v zahraničí. Později nazývala skupinu jako Prager Ballet der Jelizaveta Nikolska a v letech 1942/1943/1944 hostovala v zahraničí "v rámci kulturně umělecké výměny mezi Říší, Protektorátem a Itálií" ^[6]

V roce 1925 odešla z Národního divadla po roztržce se svým uměleckým partnerem a baletním mistrem Remislavem Remislavským (1897–1973), který byl v Národním divadle tanečním sólistou a choreografem. V letech 1930–1932 byla baletní mistryní v Královské opeře v Káhiře v Egyptě. V roce 1932 se vrátila do Prahy a v období 1934–1941 byla angažována jako primabalerína v pražském Národním divadle. V letech 1937–1945 zde byla baletní mistryní a v letech 1940–1945 byla uměleckou šéfkou baletu Národního divadla v Praze.^[7]

Hostovala rovněž v Divadle na Vinohradech, v divadle Varieté, v divadlech v Brně, Plzni a Bratislavě. V období své aktivní umělecké činnosti realizovala několik turné po Evropě (Paříž 1927, Berlín 1936, Bělehrad 1937) a po USA (1933).

Z důvodu svého proněmeckého postoje a kolaborace za války^[1] a z obav z NKVD za útěk z Ruska^[8] v květnu roku 1945 uprchla do USA. V roce 1946 byla v Československu v rámci očisty v českém filmu natrvalo vyloučena z práce ve filmu spolu s dalšími několika desítkami osob (mj. Čeněk Šlégl, Vladimír Majer, aj.).^[9]^[10]

Jejím manželem byl Felix Achille de la Cámara (původně Felix Cammra), zakládající člen Ligy proti bolševismu a Národní obce fašistické.^[11] Za něj byla provdána letech 1922–1930. Felix Cámara měl být podle vlastního tvrzení šlechtického rodu a Nikolská později uvádí své jméno jako hraběnka de la Cámare del Campo ^[12] nebo Jelizaveta Nikolská Cámara.^[13]

Citát

„	Byla to krásná žena. Vypadala jako socha z porcelánu. Měla zelené oči, rovný, ušlechtilý nos. Jako tanečnice byla vynikající, jako člověk byla zlá a sobecká.	“
— Nina Jirsíková^[14]

Výběr z díla

Choreografie

1934 Giuseppe Verdi: Aida (opera), Národní divadlo, režie Josef Turnau
1934 Vítězslav Nezval: Tři mušketýři, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Bor (J. Nikolská – choreografie j. h.)
1935 H. Ch. Andersen, Jan Port: Královna sněhu, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Port (J. Nikolská – choreografie j. h.)
1936 Adolf Wenig, Jan Port: Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Divadlo na Vinohradech, režie Jan Port (J.Nikolská – choreografie j. h.)
1939 Giacomo Puccini: Turandot (opera), Prozatímní divadlo, režie Zdeněk Knittl
1944 Otto Nicoli: Veselé ženy windsdorské (opera), Národní divadlo, režie Josef Munclingr

Režie

1943 Ludwig van Beethoven: Prométheus (balet), Národní divadlo (J. Nikolská – kromě režie zajišťovala i choreografii a tančila v roli Panny)

Role

Divadlo

1924 P. I. Čajkovskij: Labutí jezero, role: Odetta (j. h.), Stavovské divadlo, režie Augustin Berger
1938 P. I. Čajkovskij: Louskáček, Ruska, Národní divadlo, režie a choreografie Jelizaveta Nikolská
1939 A. Ch. Adam: Gisela, titul. role, Národní divadlo, režie J. Nikolská (navíc zajišťovala i choreografii)
1943 Oskar Nedbal: Pohádka o Honzovi, Princezna, Národní divadlo, režie Josef Munclingr (J. Nikolská zajišťovala i choreografii)

Film

1943 Tanečnice, role: madame Richetti, primabalerina, režie František Čáp

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 337
↑ Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 210
↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 202
↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 458
↑ Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 285
↑ Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 210, 212
↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 338
↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 46, 468, ISBN 9788020015020
↑ Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 71, ISBN 9788020015020
↑ Výsledky očisty ve filmovém oboru, In: KINO, čís. 5, roč. I., 8. února 1946, str. 79
↑ Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 48–9, ISBN 8086182517
↑ Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 198
↑ Pestrý týden, 21.1.1928, s.2
↑ Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 157, ISBN 9788020026361

Literatura

Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930–1945, Orbis, Praha, 1966, str. 226, foto 620
Alexander Buchner: Opera v Praze, PANTON, Praha, 1985, str. 210
František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 25
Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 46, 71, 468, ISBN 9788020015020
Kolektiv autorů: Kniha o Národním divadle 1883–1963, Orbis, Praha, 1964, str. 121–2
Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 202, 337-8
Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 198, 204, 206, 209–212, 285, 394
Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 48, ISBN 8086182517
Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 175–6, ISBN 9788023996043
Olga Spalová: Sága rodu Budilova, Odeon, Praha, 1978, str. 332
Vladimír Šlik: Divadlo a jeho tvůrci, nakl. A. Varhaníková, Praha, 1941, str. 23, 180
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 455.
Martin Jůna: Studie o životě a smrti hraběte de la Cámary, Epika, ISBN 9788087435182

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jelizaveta Nikolská na Wikimedia Commons
Jelizaveta Nikolská v databázi Archivu Národního divadla
Jelizaveta Nikolská na Kinoboxu
Jelizaveta Nikolská v České divadelní encyklopedii

[ReferenceA-1] Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 337

[2] Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 210

[3] Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 202

[4] Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 458

[5] Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 285

[6] Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 210, 212

[7] Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 338

[8] Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 46, 468, ISBN 9788020015020

[9] Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 71, ISBN 9788020015020

[10] Výsledky očisty ve filmovém oboru, In: KINO, čís. 5, roč. I., 8. února 1946, str. 79

[11] Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, Rybka Publishers, Praha, 2006, str. 48–9, ISBN 8086182517

[12] Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 198

[13] Pestrý týden, 21.1.1928, s.2

[14] Blanka Jedličková: Ženy na rozcestí (Divadlo a ženy okolo něj 1939–1945), Academia, Praha, 2016, str. 157, ISBN 9788020026361

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]