Wikipedie

Jana Bobošíková

česká politička, moderátorka a novinářka

Jana Bobošíková (rozená Nováková, * 29. srpna 1964 Praha)[1] je česká moderátorka, redaktorka a politička. Vystudovala Vysokou školu ekonomickou a poté byla zaměstnána v České televizi, Hospodářských novinách, Českém rozhlasu, v rádiu Frekvence 1 a na TV Nova. Veřejně známou se stala při krizi v České televizi na přelomu let 2000 a 2001, kdy byla hlavní tváří náhradního oficiálního vysílání a jedním ze dvou manažerů ČT, kteří nejviditelněji čelili vzbouřeným redaktorům. V politice se profiluje euroskepticky. U veřejnosti proslula také mnoha svými kandidaturami do různých politických funkcí.[2] V roce 2008 kandidovala za KSČM na prezidentku ČR, před samotnou volbou však kandidaturu stáhla. V roce 2013 neúspěšně kandidovala na hlavu státu České republiky za stranu Suverenita – Blok Jany Bobošíkové.

Ing. Jana Bobošíková
Jana Bobošíková (2019)
Jana Bobošíková (2019)
1. a 3. předsedkyně strany
Politika 21 / Hlavu vzhůru – volební blok
Ve funkci:
5. srpna 2006 – 14. ledna 2011
Předchůdcesubjekt vznikl
NástupceMiroslav Novák
Ve funkci:
29. srpna 2013 – 21. září 2016
PředchůdceMiroslav Novák
Nástupcesubjekt zanikl
1. předsedkyně strany
Suverenita – Blok Jany Bobošíkové
Ve funkci:
4. června 2011 – 26. srpna 2013
Předchůdcesubjekt vznikl
NástupkyněJana Volfová
Poslankyně Evropského parlamentu
Ve funkci:
20. července 2004 – 13. července 2009
Stranická příslušnost
Členství„21“ (2006–2011)
SBB (2011–2013)
HLAVU VZHŮRU (2013–2014)
Nestranička
do Sněmovnyza Suverenita (2010)
za Volný blok (2021)
v europarlamentuza NEZ (2004–2006)
Narození29. srpna 1964 (60 let)
Praha
Československo Československo
ChoťPavel Bobošík (1986–2022)
Děti2
SídloPraha
Alma materVŠE v Praze
Profesepolitička, spisovatelka, novinářka a věčná kandidátka
Webová stránkawww.bobosikova.cz
CommonsJana Bobošíková
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Jana Bobošíková s manželem při vzpomínkové akci na Národní třídě 17. listopadu 2012

Životopis

editovat

Vzdělání

editovat

Po studiu na Gymnáziu Budějovická v Praze 4 (v letech 1978–1982) absolvovala roku 1987 studium na Obchodní fakultě Vysoké školy ekonomické v Praze. Během studia působila ve volených funkcích v Socialistickém svazu mládeže (SSM), včetně jeho ústředního výboru.[3] Dne 25. června 1985 předávala před Staroměstskou radnicí kytici socialistickému prezidentu Gustávu Husákovi, k čemuž se s hrdostí hlásí.[4][5][6][7] Po získání inženýrského titulu studovala v letech 1988 až 1990 postgraduálně na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze, kde byla posluchačkou oboru výuka ekonomických předmětů. Během postgraduálního studia si rok přivydělávala jako uklízečka.[1]

Rodina

editovat

Má dvě dcery a obě žijí v zahraničí. Manželem Jany Bobošíkové byl Pavel Bobošík[8], který v 90. letech založil českou pobočku německé rodinné sklářské skupiny Sahm a postupně s ní expandoval na Slovensko, do Polska, Číny nebo Ruska.[9] V Rusku pracoval pro společnost Ekran ruského průmyslníka Eduarda Tarana v Novosibirsku a od roku 2013 byl šéfem sklářské divize holdingu RATM. Působil také ve správní radě Institutu svobody a demokracie spolu se svou manželkou a bývalou radní České televize Hanou Lipovskou.[10] Zemřel v březnu 2022.

Práce v médiích

editovat

Od prosince 1989 začala Bobošíková pracovat jako redaktorka domácí rubriky v Československé televizi, kde se zabývala tématy Občanského fóra a privatizace. V následujících letech 1993 a 1994 působila v Hospodářských novinách nejdříve jako redaktorka a později jako vedoucí oddělení hospodářské politiky. Paralelně spolupracovala s Radiožurnálem, dnes prvním okruhem Českého rozhlasu. Od listopadu 1994 až do prosince 1998 byla ekonomickou redaktorkou Redakce zpravodajství České televize. Současně moderovala v České televizi zpravodajský pořad „21“, kde se střídala s Barborou Tachecí,[11] a spolupracovala s rádiem Frekvence 1.[zdroj?]

Odchod z České televize v roce 1998

editovat

Dne 1. dubna 1998 se spolu s vrcholným managementem ujal své funkce nově jmenovaný generální ředitel ČT Jakub Puchalský. Šéfredaktorem zpravodajství se od 1. dubna stal londýnský reportér České televize Ivan Kytka. Ivan Kytka měl za úkol zásadně zreformovat práci ve zpravodajství České televize. Spolu s ním otevřeně kritizovala práci redaktorů i Jana Bobošíková.[12] Ivan Kytka byl ze své funkce odvolán 21. května 1998 a ve funkci šéfredaktora jej nahradil Zdeněk Šámal, pozdější ředitel zpravodajství. Jana Bobošíková nadále kritizovala editorskou a personální politiku televize a zejména způsob řízení zpravodajství. V prosinci 1998 oznámila svůj plánovaný odchod z České televize a v tisku se kriticky vyjadřovala k situaci v ČT.[zdroj?] Zdeněk Šámal ji za to tehdy stáhl z moderování pořadu „21“ a z přípravy zpravodajských relací. Místo toho jí Šámal dal za úkol zpracovat analýzu pořadu Dobré jitro s ČT, který Bobošíková dříve také kritizovala.[zdroj?] Následně Jana Bobošíková během prosince 1998 z České televize odešla.

Druhé angažmá v ČT a televizní krize

editovat
Podrobnější informace naleznete v článku Krize v České televizi.

Po odchodu z České televize v prosinci 1998 se v březnu 1999 zúčastnila konkurzu na místo generální ředitelky Českého rozhlasu, kam nebyla vybrána. V červenci 2000 neúspěšně kandidovala do Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Od září 2000 byla během vrcholu tzv. internetové horečky redaktorkou a spolumajitelkou internetového zpravodajského serveru Interview21 pro ekonomiku a politiku,[13] jehož provoz byl ukončen v únoru 2002.[14] Od 24. prosince 2000 byla během tzv. televizní krize ředitelkou zpravodajství ČT až do svého odvolání 9. ledna 2001.[15] Českou televizi opustila definitivně 15. února 2001.

Sedmička

editovat

Od 9. září 2001 moderovala diskusní pořad televize Nova Sedmička až do 4. dubna 2004. Touto nedělní debatou s politiky Jana Bobošíková zakončila svou dosavadní práci v médiích. Ke konci května 2003 byla Bobošíková v souvislosti s výroky a otázkami, které pokládala v pořadu Sedmička, vyslýchána policií.[16] [17]

Žaloba na léčebnu dlouhodobě nemocných v Chitussiho ulici

editovat

V srpnu 2008 Bobošíková podala na LDN v Chitussiho ulici trestní oznámení kvůli týrání jednoho z jejich klientů.[18]

Kandidatura na ředitelku ČT

editovat

Dne 13. května 2009 Jana Bobošíková postoupila do druhého kola volby ředitele ČT. V druhém kole volby 15. července 2009 nezískala od radních ani jeden hlas a generálním ředitelem ČT byl znovu zvolen Jiří Janeček.[19]

Angažmá v XTV

editovat

Od listopadu 2018 do prosince 2020 moderovala Jana Bobošíková rozhovory s hosty v pořadu JB Talk na internetové televizi XTV.[20] Jejím prvním hostem v tomto pořadu byl Václav Klaus mladší.[21]

Aby bylo jasno

editovat

V roce 2020 Jana Bobošíková spolu s Hanou Lipovskou vydaly knihu Aby bylo jasno, aneb, Vrátí se Marx a Lenin?[22]

Od ledna 2021 pak spolu moderují na YouTube pořad Aby bylo jasno, jehož hlavními tématy jsou politika, ekonomie a média. Od listopadu 2021 jsou součástí toho pořadu rozhovory s různými lidmi. V srpnu 2022 byl stvořen podcast o tom, co předcházelo zničení Lidic. Na začátku prosince 2023 měl tento YouTube kanál přes 85 000 odběratelů.[zdroj?] 21. srpna 2024 kanál dosáhl milníku 100 tisíc odběratelů.[zdroj?]

Vysokoškolská pedagožka

editovat

Jana Bobošíková působila také jako konzultantka a vysokoškolská pedagožka (odborná asistentka) na Katedře Public Relations a komunikace[23] soukromé Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů v Praze,[24] kde vyučovala předmět Mediální komunikace.[zdroj?]

Politická kariéra

editovat

Poslankyně v Evropském parlamentu

editovat

V roce 2004 byla spolu s Vladimírem Železným zvolena do Evropského parlamentu za hnutí Nezávislí, z kterého později vystoupila a stala se předsedkyní strany Politika 21. V Evropském parlamentu působila jako nezařazená poslankyně, byla členkou Výboru pro regionální rozvoj (REGI), který je příslušný pro záležitosti týkající se Evropského fondu pro regionální rozvoj, Fondu soudružnosti a dalších nástrojů regionální politiky. Bobošíková byla dále členkou parlamentní delegace ve Výboru pro parlamentní spolupráci EU–Ukrajina. V červnu 2009 se neúspěšně pokoušela o znovuzvolení do Evropského parlamentu jako volební lídryně koalice strany Politika 21 se Stranou zdravého rozumu pod názvem Suverenita.[25]

Kandidatura na prezidentku za KSČM

editovat

V roce 2008 byla KSČM nominována jako kandidátka na post prezidenta České republiky pro druhou volbu. V den druhé prezidentské volby, konané 15. února 2008, pak na Pražském hradě sice pronesla svůj projev,[26] aby pak po rozpravě ostatních zákonodárců oznámila, že svou kandidaturu stahuje. Nezasáhla tak tedy ani do prvního kola druhé prezidentské volby. Podle ní tímto gestem podpořila Václava Klause.[zdroj?]

Kandidatura do Poslanecké sněmovny 2010

editovat

V parlamentních volbách v roce 2010 neúspěšně kandidovala ve dnech 28. a 29. května 2010 do Poslanecké sněmovny na kandidátce strany Suverenita – Strana zdravého rozumu pro Moravskoslezský kraj. Zároveň byla Bobošíková celostátní lídryní strany. Strana se ziskem 3,67 % hlasů obsadila ve volbách 8. místo a nedostala se do Poslanecké sněmovny.[27]

Kandidatura na primátorku Prahy

editovat

Kromě voleb do senátu byla Jana Bobošíková v roce 2010 také kandidátkou v komunálních volbách a byla navržena stranou Suverenita jako kandidátka na primátorku Prahy.[28]

Kandidatura do Senátu

editovat

Ve volbách 2010 neúspěšně kandidovala do Senátu za obvod č. 22 - Praha 10, když se ziskem 9,20 % hlasů obsadila 4. místo.[29] Bobošíková kandidovala i v doplňovacích volbách do Senátu v březnu 2011, ve kterých se obsazovalo v Kladně místo po zemřelém senátorovi Jiřím Dienstbierovi.[30] Ani v těchto volbách Bobošíková se ziskem 7,29 % hlasů neuspěla a nepostoupila ani do druhého kola.[31]

Kandidatura na prezidentku 2013

editovat

Jana Bobošíková kandidovala na prezidentku ČR v prezidentských volbách v roce 2013. Podle původního rozhodnutí Ministerstva vnitra ale nezískala potřebných 50 000 podpisů,[32] proti čemuž podala stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, který jí vyhověl a nechal ji zaregistrovat jako jednu z devíti kandidujících.[33] Ve volbách pak se ziskem 2,39 % hlasů skončila na posledním místě.[34]

Kandidatura do Poslanecké sněmovny 2013

editovat

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2013 neúspěšně kandidovala ve Středočeském kraji jako lídryně strany Hlavu vzhůru – volební blok.[35]

Předsedkyně Českého svazu bojovníků za svobodu v Lidicích

editovat

V roce 2015 byla Bobošíková zvolena předsedkyní Lidické pobočky Českého svazu bojovníků za svobodu.[36] Pro zvolení Bobošíkové bylo 22 z 26 přítomných.[37] To přimělo některé příslušníky této skupiny, včetně posledních 3 žijících "Lidických žen", k odchodu z organizace. Důvodem bylo podezření ze snahy zviditelnit se a údajné xenofobní výroky.[38] V této organizaci začala působit od roku 2008.[39]

Založení Institutu svobody a demokracie

editovat

Na konci roku 2019 založila Bobošíková think tank s názvem Institut svobody a demokracie. V tomto institutu pracuje také bývalá radní České televize Hana Lipovská, která podle některých názorů zastupovala v Radě názory Jany Bobošíkové.[40]

Kandidatura do Poslanecké sněmovny 2021

editovat

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2021 neúspěšně kandidovala z pozice nestraničky v Praze jako lídryně kandidátky strany Volný blok.[41]

Názory

editovat
  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Vyslovila se pro zrušení zákazu osvojení dětí homosexuálními páry. Je proti svatbám homosexuálů. Je proti zavedení eura a pro vystoupení z EU.[zdroj?]

Cizí jazyky

editovat

Umí anglicky, francouzsky, rusky a německy.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b Volba prezidenta 2008 – Profily kandidátů na www.rozhlas.cz
  2. ↑ KOLÁŘ, Petr. Toto není apríl: Bobošíková letos nikam nekandiduje. Opravdu!. Týden.cz [online]. 2014-04-01. Dostupné online. 
  3. ↑ Nikolaj Savický: Děsivý příběh zásahů do České televize, Britské listy, 7. 2. 2001
  4. ↑ Před 25 lety. 25. 6. 2010 [online]. Česká televize, 2010-06-25 [cit. 2019-11-11]. Dostupné online.  čas 3:05
  5. ↑ Hyde Park ČT24 [online]. Česká Televize, 2012-12-18 [cit. 2019-11-11]. Dostupné online.  čas 38:55
  6. ↑ JANDOUREK, Jan. Bobošíková vítala Husáka, kandidovala za komunisty a teď bojuje proti socialistům. Reflex [online]. Czech news center, 2019-09-01 [cit. 2019-11-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-11-11. 
  7. ↑ Špinavá předvolební kampaň: Emaily s videem svazačky Bobošíkové. parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2022-06-07]. Dostupné online. 
  8. ↑ Doma jsem „firma táta - údržba všeho druhu“, říká Pavel Bobošík. iDNES.cz [online]. 2013-01-10 [cit. 2022-09-27]. Dostupné online. 
  9. ↑ Nebojte se Ruska, radí manažer sibiřského oligarchy Bobošík. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz [cit. 2022-03-17]. Dostupné online. 
  10. ↑ Institut Bobošíkové bojuje proti EU a Bobošík doporučuje podnikat v Rusku. FORUM 24 [online]. Forum 24 [cit. 2022-03-17]. Dostupné online. 
  11. ↑ Podobné, a přece tolik jiné. Lidovky.cz [online]. 2008-02-21 [cit. 2023-05-21]. Dostupné online. 
  12. ↑ Revoluce, kterou uměle vyvolala televize, Britské listy, Andrew Stroehlein, 8.1.2000
  13. ↑ Poslední dochována stránka, Internet Archive Wayback Machine, 29.11.2001
  14. ↑ Interview21 je down a už zůstane, Lupa.cz, 21.2.2002
  15. ↑ Britské listy. www.britskelisty.cz [online]. [cit. 2022-10-10]. Dostupné online. 
  16. ↑ Případ Bobošíková: Shrnutí pro Český rozhlas Archivováno 12. 10. 2007 na Wayback Machine., Britské listy, Jan Čulík, 4.6.2003
  17. ↑ Policie versus Jana Bobošíková. Plus [online]. 2003-06-02 [cit. 2023-12-04]. Dostupné online. 
  18. ↑ ČTK, Lenka Poláková. Pražská LDN čelí trestnímu oznámení, personál zanedbával péči. iDNES.cz [online]. 2008-09-11 [cit. 2023-12-04]. Dostupné online. 
  19. ↑ Generálním ředitelem ČT byl opět zvolen Jiří Janeček Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
  20. ↑ „Pamatuji, co říkal Havel...“ Jana Bobošíková končí v XTV. Takhle se rozloučila. parlamentnilisty.cz [online]. [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. 
  21. ↑ Jana Bobošíková se vrací na obrazovky: Postaví se Moravcovi! Má na to?. Blesk.cz [online]. [cit. 2020-06-17]. Dostupné online. 
  22. ↑ LIPOVSKÁ, Hana; BOBOŠÍKOVÁ, Jana. Aby bylo jasno, aneb, Vrátí se Marx a Lenin?. Praha: NF Distribuce, 2020. 159 s. ISBN 978-80-88200-20-8. 
  23. ↑ Katedra Public Relations a komunikace Vysoké školy mezinárodních a veřejných vztahů Praha. www.vip-vs.cz [online]. [cit. 2013-09-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-21. 
  24. ↑ Jana Bobošíková[nedostupný zdroj]
  25. ↑ Celkové výsledky hlasování. volby.cz [online]. [cit. 2022-03-17]. Dostupné online. 
  26. ↑ Prezidentský projev[nedostupný zdroj], Bobosikova.cz, Jana Bobošíková, 15.2.2008
  27. ↑ Celkové výsledky hlasování. www.volby.cz [online]. [cit. 2022-03-17]. Dostupné online. 
  28. ↑ Bobošíková je kandidátkou Suverenity na primátorku Prahy Archivováno 30. 1. 2011 na Wayback Machine., E15.cz, 10. srpna 2010
  29. ↑ Výsledky hlasování. volby.cz [online]. [cit. 2022-03-17]. Dostupné online. 
  30. ↑ Bobošíková se postaví Dienstbierovi, Stehlík shání podpisy, Lidovky.cz, 28. ledna 2011
  31. ↑ Výsledky hlasování. www.volby.cz [online]. [cit. 2022-03-17]. Dostupné online. 
  32. ↑ Rozhodnutí o registraci kandidátní listiny nebo o odmítnutí kandidátní listiny Ing. Jana BOBOŠÍKOVÁ 23.11.2012 (PDF, 947 kB)
  33. ↑ Josef Kopecký, Jan Jiřička: Bobošíkovou vrátil soud do boje o Hrad. Okamura a Dlouhý neuspěli, iDNES.cz, 13. 12. 2012
  34. ↑ Výsledek volby – Volba prezidenta republiky konaná ve dnech 11.01. – 12.01.2013, volby.cz
  35. ↑ Blok HLAVU VZHŮRU představil všechny lídry. ParlamentníListy.cz [online]. 2013-09-14 [cit. 2013-09-15]. Dostupné online. 
  36. ↑ Bobošíková má novou funkci. Vede bojovníky za svobodu v Lidicích. echo24.cz [online]. 2015-08-18 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online. 
  37. ↑ BOŽOVSKÝ, Robert. Volba Bobošíkové. Lidické ženy opustily svaz bojovníků. Kladenský deník. 2015-08-22. Dostupné online [cit. 2023-02-03]. 
  38. ↑ Bojovníky za svobodu opustily lidické ženy. Vadí jim Bobošíková v čele. Idnes.cz [online]. 2015-08-20 [cit. 2016-10-06]. Dostupné online. 
  39. ↑ Jana Bobošíková, předsedkyně ČSBS Lidice pozastavila své členství v ČSBS | ČSBS Lidice [online]. [cit. 2022-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-09-26. 
  40. ↑ MUSIL, Petr. Lipovská o generálu Pavlovi: Bývalý voják Varšavské smlouvy je brán jako hrdina, diví se. CNN Prima News [online]. 2020-11-16 [cit. 2021-02-16]. Dostupné online. 
  41. ↑ Jana Bobošíková jde do voleb s „rebelem“ Volným. Povede kandidátku v Praze. Seznam Zprávy [online]. Seznam.cz, 2021-07-12 [cit. 2021-07-12]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • (Prvních) 10 let České televize. 2002. Česká televize, edice PR a Promotion. ISBN 80-85005-37-9
  • Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 48. 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jana_Bobošíková&oldid=24386663“