Wikipedie

Jan Maxmilián Dobrzenský

český šlechtic (1911–1996)

Jan Maxmilián Dobrzenský z Dobrzenic, celým jménem Jan Nepomuk Maxmilian Ladislav Vojtěch hrabě Dobrzenský z Dobrzenic,[2] zjednodušeným pravopisem Dobřenský z Dobřenic (19. června 1911 Chotěboř[3] – 7. února 1996 Havlíčkův Brod)[4] byl český šlechtic z rodu Dobřenských z Dobřenic.

Jan Maxmilián Dobrzenský z Dobrzenic
Narození19. června 1911
Chotěboř
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. února 1996 (ve věku 84 let)
Havlíčkův Brod
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníRodinný hřbitov Dobrzenských
Povoláníregionální spisovatel
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává)
Choť(1945) Leopoldina Lobkowiczová (1926–2021)
Děti1. Jan Josef IV. (* 1946)
2. Zdislava (* 1947)
3. Helena (* 1948)
4. Markéta (* 1952)
5. Karel Kunata (1955–1980)
RodičeJan Josef III. Dobrzenský z Dobrzenic (1870–1947) a Rosa z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1879–1967)
RodDobřenští z Dobřenic
PříbuzníAnna Dobřenská z Dobřenic[1], Jan Dobřenský z Dobřenic[1], Leopoldina Dobřenská z Dobřenic[1] a Žofie Dobřenská z Dobřenic[1] (vnoučata)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Původ a život

editovat
 
Zámek Chotěboř

Pocházel ze staré české rodiny Dobřenských z Dobřenic, která v roce 1744 získala titul svobodných pánů (baronů) a v roce 1906 byla povýšena do hraběcího stavu. Narodil se v roce 1911 jako syn císařsko-královského komořího a poslance Českého zemského sněmu Jana Josefa Dobrzenského z Dobrzenic (29. 4. 1870 Chotěboř – 13. 4. 1947 Chotěboř) a jeho manželky Rosy z Trauttmansdorff-Weinsbergu (17. 5. 1879 Gleichenberg – 2. 9. 1967 Gleichenberg).[4]

Spolu s bratry Františkem (1913–1992) a Karel Schwarzenbergem (1911–1986) a Janem Thurn-Taxisem nastoupil k Osmému pluku dragounů v Pardubicích, společně absolvovali kurz Velké pardubické.[5] Byl sportovně založený, hrál fotbal i lední hokej, byl oceňovaným armádním jezdcem na koni.[5]

V době mnichovské krize v roce 1938 byl připraven bránit hranice Československa.[6] V září 1939 podepsal Národnostní prohlášení české šlechty. Na konci druhé světové války se zúčastnil bojů o muniční sklad a odzbrojoval vojáky wehrmachtu.[6]

V roce 1947 převzal po smrti otce správu majetku. O rok později mu byl majetek zabaven. Po zabavení majetku se s rodinou pokusil opustit republiku letadlem na lince z Ostravy do Prahy. Tento pokus se nezdařil.[7] Další pokus uskutečnili v červenci při všesokolském sletu, kdy se přes Prahu přesunuli na Šumavu. Zde je převezli dva dřevorubci autem asi 2 km k hranicím s Německem. Po přechodu hranic se hlásili v Řezně v Goethe Schule.[8] Po několika týdnech se přesunuli do Frankfurtu a zde získali doklady pro další cestu. Po obdržení dokladů odcestovali do Francie.[9] Zde bydleli 3 roky a v této době pracoval Jan Dobrzenský v chemické laboratoři cukrovaru, pak ve sklárně a později jako míchač barev v továrně na nátěrové hmoty.[10] Manželka Leopoldina pracovala v notářství.[10]

V roce 1951 odcestovali lodí, kterou vypravila mezinárodní humanitární organizace pro uprchlíky, do Kanady.[10] Zde pracoval jako zemědělský dělník, prodavač travních semen a zemědělských strojů.[10] Při cestování po Kanadě sesbíral ve spolupráci s farářem z Chotěboře a panem Medunou podklady o rodu Dobrzenských. Další podklady o rodu získal od Státního ústředního archivu. V roce 1980 mu vyšlo první, samizdatové vydání jeho rodopisné knihy Z Dobřenic je cesta dlouhá.[11] Po absolvování počítačového kurzu pracoval jako programátor. V průběhu let koupili s manželkou farmu v Haliburton Highlands severně od Toronta, kde žili asi 10 let. Jan Maxmilián zde pracoval v lese a prodával dřevo.[12] V roce 1980 tragicky zahynul nejmladší syn Karel Kunata. Po roce 1989 se Dobrzenští vrátili zpět do Čech, nejprve po návratu bydleli v Chotěboři v podnájmu. Po schválení restitučního zákona si zařídili z bývalé zámecké kuchyně v přízemí byt. V roce 1992 jim byl zámek v Chotěboři i s přilehlými pozemky navrácen.

Poslední rozloučení se konalo v kostele v Chotěboři, pochován byl na tamějším rodinném hřbitově.[5]

Rodina

editovat

Po válce se 22. srpna 1945 v Dolních Beřkovicích oženil s Leopoldinou Lobkowiczovou (princeznou z Lobkowicz) (14. listopadu 1926 Dolní Beřkovice – 18. března 2021 Haliburton, Kanada),[13] dcerou Leopolda z Lobkowicz a Františky Montenuovo.[4] Ženil se v armádní uniformě.[6] Manželka v Kanadě napsala knihu Fragmenty snu, která popisuje osudy skotských, irských a anglických kolonizátorů v Peterbourough County, a ještě jednu o katolických italských přistěhovalcích v kanadském protestantském prostředí.[14] Jako důchodkyně vedla letní kurzy pro důchodce.[15] Byla čestnou a devoční dámou suverenního Řádu maltézských rytířů.[13] Narodilo se jim pět dětí:

  • 1. Jan Josef IV. (* 14. 6. 1946 Praha), velkopřevor Českého velkopřevorství řádu sv. Lazara a velmistr Řádu sv. Lazara
  • 2. Zdislava (* 23. 5. 1947 Praha), analytička počítačových systémů[6]
    • ⚭ (22. 5. 1971 Richmond Hill, Ontario, Kanada, rozvedeni po 1974) Edward James Crombie (* 8. 2. 1946 Brantford, Ontario, Kanada)
  • 3. Helena (* 21. 10. 1948 Eu, Francie), pracovala u mezinárodní společnosti filmových producentů[6]
  • 4. Markéta (* 14. 9. 1952 Toronto, Ontario), socioložka[6]
  • 5. Karel Kunata (4. 6. 1955 Toronto – 27. 7. 1980 Newmarket), zemřel na následky automobilové nehody,[pozn. 1] pohřben v Haliburtonu v Kanadě.

Odkazy

editovat

Poznámky

editovat
  1. ↑ Pětadvacetiletý Karel Kunata se vracel od svých rodičů zpět na univerzitu. Podnapilá šestnáctiletá dívka, která vyjela z vedlejší silnice, narazila za deštivého dne do auta, které řídil Karlův přítel.[14]

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. ↑ MAREK, Miroslav. Rodokmen Dobrzenských 4 [online]. genealogy.euweb.cz, rev. 2008-12-20 [cit. 2023-01-10]. Dostupné online. 
  3. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených v Chotěboři (1891-1913) , sign. 5979, ukn 3511, str. 511. Dostupné online.
  4. ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 115. 
  5. ↑ a b c Návraty české šlechty, s. 419
  6. ↑ a b c d e f Návraty české šlechty, s. 420
  7. ↑ VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. S. 400. Dále jen Návraty české šlechty. 
  8. ↑ Návraty české šlechty, s. 402
  9. ↑ Návraty české šlechty, s. 403
  10. ↑ a b c d Návraty české šlechty, s. 404
  11. ↑ Návraty české šlechty, s. 405
  12. ↑ Návraty české šlechty, s. 412
  13. ↑ a b Zemřela hraběnka Leopoldina Dobrzenská. Z Československa utekla v bedně [online]. Echo24.cz, 2021-03-27 [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ a b Návraty české šlechty, s. 413
  15. ↑ Návraty české šlechty, s. 414

Literatura

editovat
  • DOBRZENSKÝ, Jan Maxmilián. Z Dobřenic je cesta dlouhá. 3. vyd. Havlíčkův Brod: Hejkal, 1996. 61 s. ISBN 80-901646-8-4. 
  • VOTÝPKA, Vladimír. Návraty české šlechty. 2. vyd. Praha a Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka, 2002. 432 s. ISBN 80-7185-506-5. Kapitola 17. 

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Maxmilián_Dobrzenský&oldid=22710736“