Jan Filip Cobenzl
Jan Filip III. Křtitel Guidobald Antonín Maria hrabě Cobenzl, zkráceně též Philipp Cobenzl (Johann Philipp III. Baptist Guidobald Anton Maria Reichsgraf von Cobenzl) (28. března 1741, Lublaň – 30. srpna 1810, Vídeň) byl rakouský diplomat a státník. Od mládí působil v různých funkcích v diplomacii a ve státní správě habsburské monarchie. V roce 1792 nahradil knížete Václava Antonína Kounice ve funkci státního kancléře, ale musel odstoupit již v následujícím roce. Později byl rakouským velvyslancem ve Francii (1801–1805). Byl nositelem Řádu zlatého rouna (1792), zemřel jako poslední mužský potomek rodu Cobenzlů.
| Jan Filip hrabě Cobenzl | |
|---|---|
 | |
| Rakouský velvyslanec ve Francii | |
| Ve funkci: 1801 – 1805 | |
| Předchůdce | úřad neobsazen (napoleonské války) |
| Nástupce | Klemens Metternich |
| Rakouský státní kancléř a ministr zahraničí | |
| Ve funkci: 1792 – 1793 | |
| Předchůdce | Václav Antonín Kounic |
| Nástupce | Johann Amadeus Thugut |
| Narození | 28. května 1741 Lublaň |
| Úmrtí | 30. srpna 1810 (ve věku 69 let) Vídeň |
| Místo pohřbení | hřbitov svatého Marka ve Vídni |
| Rodiče | Guidobald Cobenzl |
| Příbuzní | Ludwig Cobenzl (sourozenec) |
| Profese | politik, diplomat a mecenáš |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
| Commons | Philipp von Cobenzl |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel ze starého šlechtického rodu Cobenzlů původem z Korutanska, narodil se jako starší syn hraběte c.k. komořího a mecenáše umění Guidobalda Cobenzla (1716–1793). Dětství strávil na rodových statcích v Gorici a na hradě Predjama v dnešním Slovinsku. Studoval na Savojské akademii ve Vídni, v dalším studiu pokračoval v Salcburku. V roce 1767 byl jmenován státním radou v Rakouském Nizozemí, kde působil jako zplnomocněný ministr jeho strýc Jan Karel (1712–1770). V Bruselu byl Filip též předsedou finanční rady, po odchodu do Vídně se finanční politikou zabýval v rámci celé monarchie. V roce 1777 doprovázel Josefa II. na návštěvě Francie u císařovy sestry Marie Antoinetty, téhož roku se stal skutečným tajným radou a radou dvorské komory. V roce 1779 byl zmocněncem na jednání v Těšíně, které ukončilo válku o bavorské dědictví.[1] V letech 1779–1792 byl státním vicekancléřem, v této funkci byl ale jen vykonavatelem instrukcí kancléře Kounice. Bez většího úspěchu působil v roce 1789 znovu v Bruselu, kde se snažil diplomaticky vyřešit pokus o povstání proti habsburské nadvládě v Rakouském Nizozemí.
V roce 1792 byl jmenován státním a konferenčním ministrem, téhož roku se po Kounicově rezignaci stal státním kancléřem. V tomto úřadu nedokázal zabránit druhému dělení Polska, které proběhlo mezi Ruskem a Pruskem bez rakouského vědomí. V důsledku toho byl odvolán z funkce kancléře a v následujících letech zastával méně důležitý post kancléře rakouských provincií v Itálii. Mezitím se nevzdával staršího plánu vyměnit Rakouské Nizozemí za Bavorsko, který se však v době již francouzských revolučních válek stal bezpředmětným. V letech 1801–1805 byl rakouským velvyslancem ve Francii, ani zde jeho působení nemělo větší význam. V roce 1804 se zúčastnil Napoleonovy korunovace francouzským císařem a jako jedna z vedlejších postav je vyobrazen na slavném Davidově obrazu Napoleonova korunovace. Po vyhlášení války v roce 1805 odešel do soukromí a žil ve Vídni. V závěru své kariéry se uplatnil ještě v roce 1809, kdy po vyhlášení Ilyrských provincií a jejich připojení k Francii informoval císaře Napoleona o poměrech v této oblasti, o nichž měl dobrý přehled, protože zde vlastnil statky. Byl též c.k. tajným radou a komořím, v roce 1792 obdržel Řád zlatého rouna, byl také nositelem velkokříže Řádu sv. Štěpána. Zemřel ve Vídni 30. srpna 1810 jako poslední potomek rodu Cobenzlů.
Kromě statků na pomezí Rakouska, Itálie a dnešního Slovinska koupil po zrušení jezuitského řádu pozemky v dnešní vídeňské čtvrti Döbling. Zdejší jezuitskou rezidenci nechal přestavět na zámek, který dnes pod názvem Hotel Cobenzl funguje jako hotel. Filip Cobenzl byl též mecenášem umění, znal se s W. A. Mozartem a podporoval slovinského malíře Františka Kavčiče (Franz Caucig). Mimo jiné byl prezidentem Akademie výtvarných umění ve Vídni.
Jeho bratranec Jan Ludvík Cobenzl (1753–1809) byl dlouholetým velvyslancem v Petrohradě a v letech 1801–1805 rakouským ministrem zahraničí.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ ŠEDIVÝ, Miroslav: O švestky a brambory. Prusko-rakouská válka o bavorské dědictví 1778–1779; Praha, 2018; s. 172–174 ISBN 978-80-7557-101-4
Literatura
editovat- Ottův slovník naučný, 5. díl; Praha, 1892 (reprint 1997); s. 475 (heslo Cobenzl) ISBN 80-7185-102-7
- Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; heslo Cobenzl s. 277–282 dostupné online
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Philipp von Cobenzl na Wikimedia Commons - Jan Filip Cobenzl in: Allgemeine Deutsche Biographie
- Jan Filip Cobenzl in: Encyclopedia Britannica
- Schauplatz des landsässigen Niederösterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem 11. Jahrhundert an, bis auf jetzige Zeiten. Vídeň, 1795; s. 93–100. dostupné online
