Jan Buchar
Jan Buchar (20. září 1859 Mříčná – 10. října 1932 Praha[1]) byl český učitel, průkopník lyžování a horské turistiky v Krkonoších. V zimě 1892-93 byl jedním z prvních krkonošských lyžařů, poté společně s pražským Ski klubem (předseda: Josef Rössler) organizoval množství horských túr a propagačních přednášek. V roce 1903 se podílel na založení Svazu českých lyžařů a stal se jeho prvním předsedou. Měl podíl také na rozvoji turistické infrastruktury (značkování cest, kartografie, zřizování nocleháren). Podporoval české menšiny v pohraničí. Za zásluhy o popularizaci sportu i rozvoj regionu byl oceněn čestným členstvím v několika sportovních klubech a čestným občanstvím v Jilemnici a dalších obcích.
Jan Buchar | |
---|---|
Jan Buchar | |
Narození | 20. září 1859 Mříčná Rakouské císařství |
Úmrtí | 10. října 1932 (ve věku 73 let) Praha Československo |
Příčina úmrtí | silniční dopravní nehoda |
Místo pohřbení | Jilemnice |
Povolání | kartograf |
Ocenění | Čestné občanství města Jilemnice |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Život
editovatNarodil se r. 1859 v Mříčné. Přes 40 let působil jako učitel v Dolních Štěpanicích. Od roku 1884 se věnoval turistice. V roce 1892 dal podnět k založení první české studentské noclehárny na Labské boudě a k výstavbě cesty ze Žalého na Mísečky (dnes Bucharova cesta).[2]
V roce 1890 přivezl hrabě Jan Harrach na své panství norské lyže. V zimě 1892–93 podle nich nechal vyrobit na pile v Dolních Štěpanicích několik kopií a nabídl vybraným lidem, mezi jinými i učiteli Janu Bucharovi, aby je vyzkoušeli. Setkaly se s okamžitým úspěchem. Lesníci, kteří do té doby chodili do vysokého sněhu v „krokvích“ (primitivnější obdoba kanadských sněžnic), se nyní mohli dostat s menší námahou i do jinak nepřístupných míst.[3]
Zatímco hrabě Harrach uvažoval o lyžích jen jako o pracovní pomůcce, uvědomil si Buchar jejich možnosti pro turistiku. Následujícího volného dne se vypravil s fotografem Hynkem Bedrníkem na lyžích na Benecko. O výletu večer nadšeně hovořili v restauraci U modré hvězdy v Jilemnici. Brzy se kolem nich vytvořila skupina, z níž zanedlouho vznikl Český krkonošský spolek „Ski“. O jeho založení napsal Buchar článek, který vyšel v časopise Pražský ilustrovaný kurýr 11. května 1893. Tam si jej všiml Josef Rössler, předseda lyžařského odboru Bruslařského klubu v Praze, který byl založen už roku 1887. Oba spolky od následující sezóny navázaly spolupráci. Buchar s jilemnickým klubem pořádal pro Pražany pravidelné výlety do hor, pražská skupina naopak využívala svých kontaktů k propagaci v tisku.[3]
Výrazně se podílel na vzniku Svazu českých lyžařů, který byl založen 21. listopadu 1903 v Jablonci nad Jizerou jako vůbec první národní lyžařský svaz na světě. Zakládajícími členy byl Český Ski klub Praha, Český Krkonošský spolek Ski Jilemnice a Český Ski klub Vysoké nad Jizerou. V té době byly české země součástí Rakousko-uherské monarchie. Stanovy spolku byly schváleny Císařským a královským místodržitelstvím v Praze až 15. 12. 1906 s novým názvem Svaz lyžařů v Království českém. Prvním předsedou svazu se stal právě Jan Buchar.[4]
Z množství horských túr, organizovaných Bucharem, můžeme uvést například výpravu čtyřčlenné skupiny z Dolních Štěpanic do Vrchlabí 9.–10. ledna 1897; cestou strhli lavinu, která jen velkým štěstím nikoho nezranila. Získali tak zkušenost, že je nutné se vyhýbat příkrým svahům s velkou vrstvou sněhu.[5]
Buchar se také zapojil do podpory českých menšin v pohraničí. Například 14.–16. srpna 1900 uspořádal výlet do Liberce. Na původní oznámení zareagovali jen dva lidé; poté, co k této akci vyslovil odpor německý tisk, se ale na protest přihlásilo dvacet účastníků. V České besedě je přijal Václav Šamánek. Turisté pak navštívili Hejnice s klášterem a poutním místem a přes Ferdinandov kolem několika vodopádů došli do Tanvaldu.[6] Výlet se o rok později opakoval s upraveným programem.[7]
V neděli 16. srpna 1908 se při návratu z výletu do Adršpašských skal dostal do konfliktu s německým průvodčím ve vlaku z Trutnova poté, co mu česky odpověděl na německou výzvu k předložení jízdenky. Průvodčí, rozezlený tím, že Buchar trval na diskusi v češtině, mu do kupé na příští stanici posadil dva arogantní vrchlabské Němce se psem, kteří ho při výstupu v Kunčicích fyzicky napadli. Jen zásah přítomného úředníka Severozápadní dráhy přitom zabránil tomu, aby byl Buchar vysazen z vlaku jako viník incidentu; zastání se ale nedočkal ani u českých zaměstnanců v Martinicích. V tisku se tato událost líčila jako další příklad arogance Němců vůči Čechům s podporou vyšších míst.[8]
Letní a zimní turistika, organizovaná Bucharem, změnila tvář Krkonoš. Horské boudy už nebyly v zimě nepřístupné; naopak, příjmy od návštěvníků stoupaly a za zimu se utržilo víc než za léto. Na podporu turistického ruchu se Buchar věnoval i značkování tras, kartografii, spisovatelství a přednáškové činnosti.[3] Například 18. listopadu 1908 uspořádal v pražské Měšťanské besedě prezentaci spojenou s promítáním.[9] Jeho úsilím se také postupně během 30 let dostaly harrachovské boudy od německých k českým nájemcům a informace, poskytnuté Bucharem pražskému Ski klubu, přispěly i k tomu, že nedošlo k poněmčení Benecka.[3]
Byl rovněž botanikem, znalcem krkonošské květeny. U Martinovky založil malou botanickou zahrádku[2][10] (dnes již neexistující, prostor bývalé zahrádky pod Martinovou boudou je dnes 1. zónou KRNAP).[11]
Stal se předsedou krkonošské župy Klubu československých turistů.[3]
V neděli 21. prosince 1930 utrpěl v Jilemnici těžké zranění po srážce s osobním autem.[12] Léčil se půl roku, poté byl znovu schopen konat horské túry.[3]
10. října 1932 ho v Praze u Národního divadla porazilo nákladní auto a následkem zranění ještě téhož dne zemřel v nemocnici.[2][1] Jeho tělo bylo zpopelněno a urna po smutečních obřadech v Jičíně a Jilemnici uložena do rodinné hrobky.[13]
Ocenění
editovatZa svou aktivní podporu lyžování byl v březnu 1908 jmenován čestným členem Českého ski klubu v Praze.[14]
20. září 1924 slavil 65. narozeniny. Oslavy se konaly na Zlaté vyhlídce u Benecka a navzdory obtížně přístupnému místu na ně přišla řada přátel a spolupracovníků, mezi jinými Josef Rössler (Ořovský) a malíř Cino Jelínek. Při té příležitosti byla dosavadní Bucharova cesta z Jilemnice přes Žalý na Horní Mísečky prodloužena přes Špindlerův Mlýn po jižním svahu Kozích hřbetů (tato část se předtím nazývala Rosegrova cesta). Náměstci ministrů školství a zdravotnictví zaslali blahopřání. O několik dní dříve získal Buchar rovněž čestné občanství města Jilemnice.[15]
Jako jedna z prvních osobností vstoupil do Síně slávy Svazu lyžařů ČR.[16]
Byl rovněž jmenován čestným občanem v Benecku a Dolních Štěpanicích. Stal se čestným členem Klubu československých turistů a dalších sportovních sdružení.[2]
Dílo
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Buchar
- První výlet Klubu českých turistů do Dalmacie, Černé Hory, Hercegoviny, Bosny a Záhřebu ve dnech od 13. do 30. dubna 1897 (1898)
- Jizerské hory (přednáška 1899)
- Bucharovy výlety do Krkonoš (1911, upravená vydání 1921 a 1925)
- Turistická mapa Krkonoš : 1:56 000 (1925)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých NEM Z14 • 1929-1932, s. 388. Dostupné online.
- ↑ a b c d Známý sportovec Jan Buchar mrtev. Národní politika. 1932-10-11, roč. 50, čís. 281, s. 10. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ a b c d e f RÖSSLER-OŘOVSKÝ, Josef. Památce Jana Buchara. Národní listy. 1932-10-16, roč. 72, čís. 286, s. 13. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ Historie | Czech ski. www.czech-ski.com [online]. [cit. 2021-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-03.
- ↑ Ski v Krkonoších. Národní listy. 1897-01-13, roč. 37, čís. 13, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ Výlet do Liberce a Jizerských hor. Národní listy. 1900-08-21, roč. 40, čís. 230, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ První výlet na Ještěd a do Jizerských hor. Národní listy. 1901-08-17, roč. 41, čís. 226, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ BUCHAR, Jan. Co všechno se českému cestujícímu státi může na dráze v Čechách. Národní listy. 1908-08-20, roč. 48, čís. 229, s. 3. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. Viz též některá upřesnění na „Co všechno se českému cestujícímu státi může na dráze v Čechách“. Národní listy. 1908-08-26, roč. 48, čís. 235, s. 2. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ První výlet na Ještěd a do Jizerských hor. Národní listy. 1908-12-01, roč. 26, čís. 331, s. 26. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ Starší zprávy uváděly polohu u Labské boudy; viz Turistika a alpism. Národní listy. 1903-08-14, roč. 21, čís. 221, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-11-27]. ZÁMEČNÍK, Antonín. Léčivé byliny v Krkonoších. Národní listy. 1900-05-12, roč. 18, čís. 130, s. 1. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ Martinova bouda - historie. www.martinovka.wz.cz [online]. [cit. 2011-11-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-28.
- ↑ Turistika. Národní listy. 1930-12-23, roč. 70, čís. 294, s. 7. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ Smuteční slavnost uložení urny s popelem řed. Jana Buchara v Jilemnici. Národní politika. 1932-11-01, roč. 50, čís. 302, s. 4. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ Řádná valná hromada Českého ski klubu v Praze. Národní listy. 1908-03-13, roč. 48, čís. 72, s. 5. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ Jan Buchar. Národní listy. 1924-09-28, roč. 64, čís. 268, s. 10. Dostupné online [cit. 2011-11-27].
- ↑ Síň slávy | Czech ski. www.czech-ski.com [online]. [cit. 2021-04-16]. Dostupné online.
Literatura
editovat- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : I. díl : A–J. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 634 s. ISBN 80-7185-245-7. S. 155.
- VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí : 8. sešit : Brun–By. Praha: Libri, 2007. 225–368 s. ISBN 978-80-7277-257-5. S. 293–294.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Buchar na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Buchar
- KČT: Síň slávy české turistiky