Jan Šolc
Jan Šolc (* 25. listopadu 1938 Praha) je občanský aktivista, bývalý vysokoškolský učitel a československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí, v 90. letech pracovník Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla, spoluzakladatel Etického fóra České republiky.
| PhDr. Jan Šolc | |
|---|---|
.jpg) Jan Šolc (2018) | |
| Poslanec Federálního shromáždění (SN) | |
| Ve funkci: 28. prosince 1989 – 5. června 1990 | |
| Ve funkci: 7. června 1990 – 4. června 1992 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | KSČ (1968) OH (od 1991) |
| Nestraník | |
| ve Sněmovně národů | za OF (1989–1991) |
| Narození | 25. listopadu 1938 (86 let) Praha  Československo |
| Rodiče | Jan Šolc |
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | politik a pedagog |
| Ocenění | Řád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatŽivot do Sametové revoluce
editovat
V květnu 1945 se s rodiči přestěhoval z Prahy do Liberce. V roce 1957 absolvoval 2. jedenáctiletou střední školu v Liberci. Z důvodu výrazně negativního postoje jeho otce vůči KSČ, nemohl Jan Šolc nastoupit ke studiu na vysokou školu. Během šedesátých let dálkově vystudoval obor čeština a pedagogika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Chtěl podpořit kurs Alexandera Dubčeka, a tak vstoupil do KSČ. V dubnu 1969 však z důvodu, že se Dubček vrátil z Moskvy jako zlomený člověk, rozhodl stranickou legitimaci vrátit. Následoval třídní trest, prohlášení za antisovětský a antisocialistický živel, nedobrovolný odchod ze školství a dvacetiletá kariéra betonáře a montéra.
K roku 1989 se profesně uvádí jako stavební montér Bytprům Ostrava, bytem Liberec.[1]
Život po sametové revoluci
editovatV listopadu 1989 byl částečně v Liberci a částečně v Praze. Stal se mluvčím Občanského fóra. 28. prosince 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za OF, do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 33 – Jablonec nad Nisou–Liberec, Severočeský kraj). Mandát za OF obhájil ve volbách roku 1990, přičemž v roce 1991 přešel po rozkladu Občanského fóra do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[2][3][4][5] Stal se předsedou Branného podvýboru obou komor Federálního shromáždění.
V roce 1992 působil v parlamentu národů NATO. V letech 1996–1999 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel odboru vnitřní politiky. Zároveň patřil do úzkého okruhu lidí, kteří prezidenta Václava Havla doprovázeli na různé události a byli mu k dispozici 24 hodin denně.[5] V té době také spolupracoval s Masarykovým demokratickým hnutím (postavení pomníku TGM na Hradčanském náměstí, vybudování cesty pro pěší od nádraží v Lánech, podvečery aj.).
Od založení do roku 2014 působil ve správní radě nadace Vize 97, v roce 1999 byl spoluzakladatelem Etického fóra České republiky. 28. října 2011 převzal Jan Šolc z rukou hejtmana libereckého kraje Stanislava Eichlera ocenění Osobnost libereckého kraje, udělované každý rok šesti významným osobnostem kraje za celoživotní práci a dílo, kterým podpořili dobré jméno kraje. Do února roku 2014 externě vyučoval etiku a rétoriku na Technické univerzitě v Liberci. Od května 2009 do června 2012 připravoval pro rádio Dobrý den pořad Řeči pod věží, ve kterém předčítal svoje autorské fejetony týkající se nejen aktuálního dění v Liberci a ve světě, ale také vzpomínek na léta minulá. Je ženatý, má dva syny a šest vnoučat.
Ocenění
editovat- Čestné občanství města Liberce (19. března 2018)[6]
- Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy
(2023)[7]
_BAR.svg){kind=small}
Knihy
editovat- Jan Šolc: Řeči pod věží. Kalendář Liberecka, Liberec 2010.
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-18]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-19]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-19]. Dostupné online.
- ↑ Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16.
- ↑ a b Byl to můj nejlepší šéf, říká o Havlovi jeho někdejší poradce Šolc [online]. idnes.cz [cit. 2012-07-19]. Dostupné online.
- ↑ http://www.liberec.cz/cz/radnice/dalsi-organy-mesta/zastupitelstvo-mesta/clenove-zastupitelstva/phdr-mgr-ivan-langr/aktuality-langr/mesto-udeli-dve-cestna-obcanstvi-tri-medaile.html[nedostupný zdroj]
- ↑ Státní vyznamenání 2023: Koho ocenil prezident Petr Pavel?. www.e15.cz [online]. [cit. 2023-10-29]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Jan Šolc na stránkách Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky
- http://rdd.kallib.cz/reci_pod_vezi9.php
- http://ceskolipsky.denik.cz/zpravy_region/hejtman-ocenil-sest-osobnosti-vytvarni20111029.html
- http://zpravy.idnes.cz/byl-to-muj-nejlepsi-sef-rika-o-havlovi-jeho-nekdejsi-poradce-solc-p88-/domaci.aspx?c=A111219_1703619_liberec-zpravy_oks
