Jan Šolc

český politik a vysokoškolský pedagog
Tento článek je o disidentu a politikovi. O jeho otci a lékaři pojednává článek Jan Šolc (lékař).

Jan Šolc (* 25. listopadu 1938 Praha) je občanský aktivista, bývalý vysokoškolský učitel a československý politik, po sametové revoluci poslanec Sněmovny národů Federálního shromáždění za Občanské fórum, později za Občanské hnutí, v 90. letech pracovník Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla, spoluzakladatel Etického fóra České republiky.

PhDr. Jan Šolc
Jan Šolc (2018)
Jan Šolc (2018)
Poslanec Federálního shromáždění (SN)
Ve funkci:
28. prosince 1989 – 5. června 1990
Ve funkci:
7. června 1990 – 4. června 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíKSČ (1968)
OH (od 1991)
Nestraník
ve Sněmovně národůza OF (1989–1991)

Narození25. listopadu 1938 (86 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
RodičeJan Šolc
Alma materUniverzita Karlova
Profesepolitik a pedagog
OceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka 2. třídy
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život do Sametové revoluce

editovat
 
PhDr. Jan Šolc přebírá ocenění

V  květnu 1945 se s rodiči přestěhoval z Prahy do Liberce. V roce 1957 absolvoval 2. jedenáctiletou střední školu v Liberci. Z důvodu výrazně negativního postoje jeho otce vůči KSČ, nemohl Jan Šolc nastoupit ke studiu na vysokou školu. Během šedesátých let dálkově vystudoval obor čeština a pedagogika na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Chtěl podpořit kurs Alexandera Dubčeka, a tak vstoupil do KSČ. V  dubnu 1969 však z důvodu, že se Dubček vrátil z Moskvy jako zlomený člověk, rozhodl stranickou legitimaci vrátit. Následoval třídní trest, prohlášení za antisovětský a antisocialistický živel, nedobrovolný odchod ze školství a dvacetiletá kariéra betonáře a montéra.

K roku 1989 se profesně uvádí jako stavební montér Bytprům Ostrava, bytem Liberec.[1]

Život po sametové revoluci

editovat

listopadu 1989 byl částečně v Liberci a částečně v Praze. Stal se mluvčím Občanského fóra. 28. prosince 1989 zasedl v rámci procesu kooptací do Federálního shromáždění po sametové revoluci jako bezpartijní poslanec, respektive poslanec za OF, do české části Sněmovny národů (volební obvod č. 33 – Jablonec nad NisouLiberec, Severočeský kraj). Mandát za OF obhájil ve volbách roku 1990, přičemž v roce 1991 přešel po rozkladu Občanského fóra do poslaneckého klubu Občanského hnutí. Ve Federálním shromáždění setrval do voleb roku 1992.[2][3][4][5] Stal se předsedou Branného podvýboru obou komor Federálního shromáždění.

V roce 1992 působil v parlamentu národů NATO. V letech 19961999 pracoval v Kanceláři prezidenta republiky Václava Havla jako ředitel odboru vnitřní politiky. Zároveň patřil do úzkého okruhu lidí, kteří prezidenta Václava Havla doprovázeli na různé události a byli mu k dispozici 24 hodin denně.[5] V té době také spolupracoval s Masarykovým demokratickým hnutím (postavení pomníku TGM na Hradčanském náměstí, vybudování cesty pro pěší od nádraží v Lánech, podvečery aj.).

Od založení do roku 2014 působil ve správní radě nadace Vize 97, v roce 1999 byl spoluzakladatelem Etického fóra České republiky. 28. října 2011 převzal Jan Šolc z rukou hejtmana libereckého kraje Stanislava Eichlera ocenění Osobnost libereckého kraje, udělované každý rok šesti významným osobnostem kraje za celoživotní práci a dílo, kterým podpořili dobré jméno kraje. Do února roku 2014 externě vyučoval etiku a rétoriku na Technické univerzitě v Liberci. Od  května 2009 do června 2012 připravoval pro rádio Dobrý den pořad Řeči pod věží, ve kterém předčítal svoje autorské fejetony týkající se nejen aktuálního dění v Liberci a ve světě, ale také vzpomínek na léta minulá. Je ženatý, má dva syny a šest vnoučat.

Ocenění

editovat
  • Jan Šolc: Řeči pod věží. Kalendář Liberecka, Liberec 2010.

Reference

editovat
  1. Návrh na volbu nových poslanců [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-18]. Dostupné online. 
  2. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-19]. Dostupné online. 
  3. jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-07-19]. Dostupné online. 
  4. Usnesení Předsednictva Federálního shromáždění ČSSR ze dne 11. března 1986 o stanovení volebních obvodů pro volby do Federálního shromáždění [online]. mvcr.cz [cit. 2012-07-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-08-16. 
  5. a b Byl to můj nejlepší šéf, říká o Havlovi jeho někdejší poradce Šolc [online]. idnes.cz [cit. 2012-07-19]. Dostupné online. 
  6. http://www.liberec.cz/cz/radnice/dalsi-organy-mesta/zastupitelstvo-mesta/clenove-zastupitelstva/phdr-mgr-ivan-langr/aktuality-langr/mesto-udeli-dve-cestna-obcanstvi-tri-medaile.html[nedostupný zdroj]
  7. Státní vyznamenání 2023: Koho ocenil prezident Petr Pavel?. www.e15.cz [online]. [cit. 2023-10-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy

editovat