Jan Šabršula
Jan Šabršula (31. března 1918, Bojkovice – 14. února 2015, Roztoky u Prahy) byl přední český romanista. Je autorem mimořádně rozsáhlého díla, které zasahuje prakticky do všech oblastí lingvistiky románských jazyků a které čítá několik set položek.[1]
| prof. PhDr. Jan Šabršula, DrSc. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 31. března 1918 Bojkovice |
| Úmrtí | 14. února 2015 (ve věku 96 let) Roztoky |
| Povolání | filolog, vysokoškolský učitel, jazykovědec a romanista |
| Alma mater | Univerzita Karlova Filozofická fakulta Univerzity Karlovy |
| Témata | francouzština, romanistika, lingvistika a románské jazyky |
| Ocenění | Řád čestné legie |
| Rodiče | Jan Šabršula |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovatNarodil se v Bojkovicích, když měl čtyři roky, přestěhovala se jeho rodina do Třebíče. Jeho otec Jan Šabršula starší (1892–1942) tam učil na gymnáziu a byl náčelníkem sokolské župy. Před 2. světovou válkou se otec stal ředitelem obchodní školy v tehdejším Německém Brodě; za odbojovou činnost byl nacisty zatčen a zemřel ve vyhlazovacím táboře Osvětim.
Jan Šabršula mladší maturoval na gymnáziu v Třebíči a v roce 1939 nastoupil na filozofickou fakultu Karlovy univerzity.[2]
V říjnu 1937 vstoupil Jan Šabršula dobrovolně do armády. Od té doby, co v Německu převzal moc Adolf Hitler, měl totiž jasno v tom, co bude dělat po škole. V květnu 1938 byl v rámci mobilizace převelen do Dačic a pak Slavonic. Od března 1939 byl opět civilistou.[3]
Dne 16. listopadu 1939, den poté, co se zúčastnil pohřbu Jana Opletala, byl zatčen. Posléze byl převezen do koncentračního tábora Sachsenhausen.[4] Propuštěn byl před Vánocemi roku 1940. Pracoval pak bez nároku na mzdu v záložně v Havlíčkově Brodě, později ve strojnické pojišťovně v Praze. Oženil se, před koncem války se mu narodila dcera.[3]
Po skončení druhé světové války nastoupil na FF UK na studium francouzštiny a filozofie, posléze mezi roky 1945 a 1946 studoval v Grenoblu. V roce 1947 absolvoval a nastoupil na pozici pedagoga v Praze. Učil na středních školách, zejména filozofii a francouzštinu, ale i další cizí jazyky. Po roce 1948 začal učit na Vysoké škole politických a hospodářských věd, později na katedře romanistiky Filozofické fakulty Karlovy univerzity. Nikdy nevstoupil do KSČ.[3] Od roku 1951 pak pracoval jako asistent na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy politických a hospodářských věd. Po zrušení školy byl převeden do oddělení jazyků Právnické fakulty UK a následně do jazykového oddělení FF UK.[2]
V roce 1960 byl jmenován docentem a roku 1964 získal titul doktora filologických věd, v roce 1966 byl jmenován řádným profesorem francouzského jazyka a románské lingvistiky. Přednášel v ČR i na zahraničních univerzitách. Na UK pracoval do roku 1984, kdy byl penzionován.[2] I poté však dál zasedal v odborných komisích, věnoval se posudkům vědeckých prací, přednášel a publikoval. Na podzim 1989 podporoval demokratizační hnutí na fakultě. V roce 1993 přijal místo profesora francouzské a románské lingvistiky na nově založené Ostravské univerzitě.[5] Na Katedře romanistiky Filozofické fakulty Ostravské univerzity založil časopis Studia Romanistica, jehož byl v letech 1999–2007 vedoucím redaktorem a v němž publikoval řadu svých prací.[6]
V listopadu 2018 uspořádala při příležitosti jeho stého narození Katedra romanistiky Filozofické fakulty Ostravské konferenci Jan Šabršula et son héritage pour la linguistique romane. Příspěvky z ní byly publikovány v 19. svazku časopisu Studia Romanistica.[7]
Ocenění
editovat- 2006 – medaile Za zásluhy o rozvoj Ostravské univerzity
- Řád čestné legie ('Chevalier de la Légion d’honneur', 2000) – za zásluhy ve výzkumu francouzského jazyka (této události je věnována část 2. svazku časopisu Studia Romanistica, ve kterém byly publikovány projevy pronesené při této příležitosti).[8]
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. vyd. Praha: Libri 739 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 607–609.
- ↑ a b c UHLÍŘ, Vladimír. 80. narozeniny Prof. Sabršuly. Časopis pro moderní filologii. 1998, roč. LXXX, čís. 2, s. 127–128.
- ↑ a b c Jan Šabršula [online]. Paměť národa, 2011-11-23 [cit. 2014-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-08-14.
- ↑ KROUPA, Mikuláš. Příběhy 20. století: Za protesty do lágru. Nacisté se mstili studentům [online]. iDNES.cz, 2013-02-23 [cit. 2016-05-20]. Dostupné online.
- ↑ Jan Šabršula - Život [online]. Gymnázium Jana Šabršuly. Dostupné online.
- ↑ OSTRAVSKÁ UNIVERZITA. Studia Romanistica. University of Ostrava [online]. [cit. 2024-11-04]. Dostupné online.
- ↑ OSTRAVSKÁ UNIVERZITA. All Issues / Studia Romanistica. University of Ostrava [online]. [cit. 2024-11-04]. Dostupné online.
- ↑ OSTRAVSKÁ UNIVERZITA. All Issues / Studia Romanistica. University of Ostrava [online]. [cit. 2024-11-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Šabršula
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Šabršula na Wikimedia Commons - Jan Šabršula v Databázi knih
- Zemřel přední český jazykovědec na stránkách FF UK
