James Bryce
James Bryce, 1. vikomt Bryce (James Bryce, 1st Viscount Bryce of Dechmount) (10. května 1838, Belfast, Irsko – 22. ledna 1922, Sidmouth, Devon, Anglie) byl britský státovědec, právník, politik, diplomat, spisovatel a cestovatel. Od mládí se uplatňoval v justici, později byl profesorem na Oxfordské univerzitě, prosadil se jako autor řady spisů z oboru práva a historie. Jako vlivný člen Liberální strany byl dlouholetým poslancem Dolní sněmovny a v různých ministerských funkcích členem několika vlád. Vrcholem jeho kariéry byl post velvyslance v USA (1907–1913), kde sehrál důležitou úlohu těsně před první světovou válkou. Po návratu z Ameriky se s titulem vikomta stal členem Sněmovny lordů (1914).
| James Bryce | |
|---|---|
 | |
| Velvyslanec Spojeného království v USA | |
| Ve funkci: 1907 – 1913 | |
| Předchůdce | Mortimer Durand |
| Nástupce | Cecil Spring Rice |
| Státní sekretář pro Irsko | |
| Ve funkci: 10. prosince 1905 – 23. ledna 1907 | |
| Předchůdce | Walter Hume Long |
| Nástupce | Augustine Birrell |
| Ministr obchodu Spojeného království | |
| Ve funkci: 28. května 1894 – 21. června 1895 | |
| Předchůdce | Anthony John Mundella |
| Nástupce | Charles Thomson Ritchie |
| Lord kancléř vévodství lancasterského | |
| Ve funkci: 18. srpna 1892 – 28. května 1894 | |
| Předchůdce | John Manners, 7. vévoda z Rutlandu |
| Nástupce | Edward Marjoribanks, 2. baron Tweedmouth |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Liberální strana |
| Narození | 10. května 1838 Belfast |
| Úmrtí | 22. ledna 1922 (ve věku 83 let) Sidmouth |
| Choť | Elizabeth, Viscountess Bryce (od 1889) |
| Rodiče | James Bryce a Margaret Young |
| Alma mater | Glasgowská univerzita Trinity College Belfast Royal Academy |
| Profese | vysokoškolský učitel, právní poradce, politik, diplomat, historik, státník, spisovatel, právník a barrister |
| Ocenění | Řád Za zásluhy (1907) čestný doktor Univerzity v Leidenu (1920) Společník Britské akademie velkokříž Královského řádu Viktoriina Řád za zásluhy v oblasti umění a věd … více na Wikidatech |
| Podpis |  |
| Commons | James Bryce, 1st Viscount Bryce |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Životopis
editovat
Pocházel z Irska, narodil se jako starší syn geologa Jamese Bryce (1806–1877). Středoškolské vzdělání absolvoval v rodném Belfastu, univerzitní studia absolvoval v Glasgow[1], Oxfordu a Heidelbergu. Po studiích působil jako advokát v Londýně, v roce 1870 byl povolán na Oxfordskou univerzitu, kde působil jako profesor občanského práva. Jako autor řady knih s historickou a právnickou tematikou získal reputaci v odborných kruzích. Často také cestoval po Evropě a proslul mimo jiné jako horolezec (v letech 1899–1901 byl prezidentem Alpinistického klubu). V letech 1880–1907 byl poslancem Dolní sněmovny a patřil k vlivným politikům Liberální strany. V Gladstonově třetí vládě zastával funkci státního podsekretáře zahraničí (1886), v jeho dalším kabinetu převzal post lorda kancléře vévodství lancasterského, tj. ministra bez portfeje (1892–1894), od roku 1892 byl zároveň členem Tajné rady. V letech 1894–1895 byl ministrem obchodu (prezidentem úřadu pro obchod). V době konzervativních vlád setrval deset let v opozici (1895–1905), v Campbell-Bannermanově kabinetu získal funkci ministra pro Irsko (1905–1907; členem irské Tajné rady byl již od roku 1895).
Jeho literární práce s tematikou USA (The American Commonwealth, 1888) jej učinily v zámoří populárním a byly jedním z impulsů jeho jmenování diplomatickým reprezentantem ve Washingtonu. Velvyslancem ve Spojených státech byl jmenován v roce 1907, což po jeho odchodu z vlády vedlo k několika personálním změnám kabinetu. Bryce pak v USA ovlivnil veřejné mínění a názor na Německo, což mělo velký význam před první světovou válkou. K blízkosti britsko-amerických diplomatických vztahů přispělo i jeho přátelství s významnými politickými osobnostmi (prezident Theodore Roosevelt). V roce 1913 se vrátil do Anglie a v roce 1914 byl s titulem vikomta povolán do Sněmovny lordů. V roce 1915 vypracoval zprávu The Bryce Report o německých represích na civilním obyvatelstvu v Belgii a jako první veřejně kritizoval genocidu Arménů ze strany Turků. Po válce byl členem Mezinárodního soudního dvora v Haagu a podporoval vznik Společnosti národů.
Za své aktivity byl nositelem Řádu Za zásluhy (1907) a velkokříže Viktoriina řádu (1918). Získal čestný doktorát na třech anglických univerzitách, byl též členem Královské společnosti a v letech 1913–1917 prezidentem Britské akademie.
V roce 1889 se oženil s Elizabeth Ashton (1854–1939), dcerou bohatého textilního průmyslníka a mecenáše Thomase Ashtona (1818–1898). Manželství zůstalo bez potomstva a Jamesovým úmrtím titul vikomta zanikl.
Jeho mladší bratr John Annan Bryce (1841–1923) se prosadil jako podnikatel v Indii a v letech 1906–1918 byl poslancem Dolní sněmovny za Liberální stranu.
Dílo
editovat- The Flora of the Island of Aran (1859)
- The Holy Roman Empire (1864)
- Report on the Condition of Education in Lancashire (1867)
- Transcaucasia and Ararat (1877)
- The American Commonwealth (1888)
- Impressions of South Africa (1897)
- Studies in History and Jurisprudence (1901)
- South America: Observations and Impressions (1912)
- University and Historical Addresses: Delivered a During a Residence in the United States as Ambassador of Great Britain
- Modern democracies (1921)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ James Bryce na webu Univerzity Glasgow dostupné online Archivováno 19. 5. 2022 na Wayback Machine.
Literatura
editovat- JENKINS, Roy: Gladstone. Portrét politika viktoriánské Anglie; Praha, 2000; 535 s. ISBN 80-7260-040-0
Externí odkazy
editovat- James Bryce, 1. vikomt Bryce
- James Bryce na webu thepeerage
- James Bryce in: Encyclopedia Britannica
Obrázky, zvuky či videa k tématu James Bryce na Wikimedia Commons 
Osoba James Bryce ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je James Bryce
