Jakub Arminius
Jakub Arminius (nizozemsky Jacob Hermanszoon; 10. října 1560, Oudewater – 19. října 1609, Leiden) byl holandský reformovaný teolog, profesor teologie na Leidenské univerzitě a zakladatel arminianismu.
| Jakub Arminius | |
|---|---|
 | |
| Narození | 10. října 1560 Oudewater |
| Úmrtí | 19. října 1609 (ve věku 49 let) Leiden |
| Místo pohřbení | kostel svatého Petra |
| Povolání | teolog, profesor a vysokoškolský učitel |
| Alma mater | Univerzita v Leidenu |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatJakub Arminius, vlastním jménem Jacob Hermanszoon, se narodil v roce 1560 v Oudewateru blízko Utrechtu. Po tragickém mládí, kdy otce ztratil brzy po narození a zbytek rodiny v patnácti, šel sponzorován přáteli studovat do Utrechtu a později na leidenskou a ženevskou univerzitu.
V Leidenu studoval od roku 1574 do roku 1582. Ve škole převládaly názory přiklánějící se k sakramentalismu a pietismu. Osobnosti jako Lambertus Danaeus, Johannes Drusius, Guillaume Feuguereius a Johann Kolmann v něm zasely myšlenky, z kterých později vyrostla teologie konkurující teologii Kalvínově.
Od roku 1582 Arminius, financovaný amsterdamskými obchodníky, studoval v Ženevě u Theodora Bezy[1], Kalvínova následovníka, který byl v té době mezi reformátory velmi vážený.
Roku 1588 byl ordinovaný za kazatele v Amsterdamu, kde kázal v „starém sboru“, který hrál v církevním životě města důležitou roli. V roce 1590 si vzal za manželku Lijsbet Reael, pocházející z aristokratické rodiny. Tento svazek ještě zvýšil jeho vliv na mocné obchodníky a představitele města. V roce 1603 získal doktorát na univerzitě, kde se jeho studium teologie vlastně začalo, v Leidenu. Tam pak také působil jako kazatel, učitel teologie a dokonce jako rektor univerzity.
19. října 1609 zemřel Jakub Arminius přirozenou smrtí ve věku 49 roků.
Teologie Jakuba Arminia
editovatJeho názory jsou jasně vyloženy v jeho „Vyhlášení stanovisek“ (1608): Existují čtyři Boží výnosy:
- Bůh rozhodl o určení Ježíše Krista jako prostředníka, který měl člověku přinést spasení.
- Bůh rozhodl přijmout a spasit všechny, kdo budou činit pokání a uvěří v Ježíše Krista, ale odmítnout nekající nevěřící.
- Bůh rozhodl poskytnout prostředky nutné k tomu, aby člověk mohl činit pokání a uvěřit.
- Bůh rozhodl o spasení určitých konkrétních jednotlivců – protože předem věděl o tom, že uvěří a vytrvají až do konce.
Armniniovo vlastní učení bylo zformulováno až po jeho smrti. V roce 1610 bylo vydáno dílo 46 arminiánských kazatelů „Remonstrace“ (protest). Jeho jádro tvoří pět výroků o spáse:
- Lidé nemohou sami ze sebe udělat nic dobrého.
- Před založením světa se Bůh rozhodl zachránit každého, kdo se svobodně rozhodne uvěřit v Ježíše Krista.
- Ježíš zemřel za každého, ale Jeho smrt zachrání jen věřící.
- Lidé mohou odmítnout Boží úmysl je zachránit.
- Písmo jasně neříká, zda může křesťan spasení ztratit.
Arminiovo učení tak vytvořilo jakousi protiváhu kalvinismu.
Odkazy
editovatExterní odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakub Arminius na Wikimedia Commons
Reference
editovat- ↑ TROELTSCH, Ernst; DREHSEN, Volker; ALBRECHT, Christian. Protestantisches Christentum und Kirche in der Neuzeit: (1906/1909/1922). [s.l.]: Walter de Gruyter 680 s. Dostupné online. ISBN 9783110163414. (německy)
