Jacques Charles François Sturm
Jacques Charles François Sturm (29. září 1803, Ženeva – 15. prosinec 1855, Paříž) byl francouzský matematik, jehož rodina pochází z alsaského Štrasburku.
| Jacques Charles François Sturm | |
|---|---|
 | |
| Narození | 29. září 1803 Ženeva |
| Úmrtí | 15. prosince 1855 (ve věku 52 let) nebo 18. prosince 1855 (ve věku 52 let) Paříž |
| Alma mater | Polytechnická škola |
| Povolání | matematik, fyzik a vysokoškolský učitel |
| Zaměstnavatelé | Polytechnická škola (od 1840) Pařížská univerzita |
| Ocenění | Velká cena matematických věd (1834) Copleyho medaile (1840) zahraniční člen Královské společnosti (1840) důstojník Řádu čestné legie 72 jmen na Eiffelově věži |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Společně s Josephem Liouvillem je objevitelem takzvané Sturmovy–Liouvilleovy teorie, která se využívá při řešení určitých typů integrálních rovnic. Je rovněž autorem Sturmova teorému. Společně s Jean-Danielem Colladonem provedl první experimentální odhad rychlosti zvuku ve vodě. Je nositelem Copleyho medaile za rok 1840 a rovněž jedním ze 72 významných mužů, jejichž jméno je zapsáno na Eiffelově věži v Paříži.
Život a dílo
editovatNarodil se v Ženevě, která byla v té době součástí První Francouzské republiky, jako nejstarší ze čtyř dětí. Rodina jeho otce, učitele matematiky Jean-Henriho Sturma emigrovala do Švýcarska ze Štrasburku někdy kolem roku 1760.[1] Jako student nejstarší ženevské střední školy Collège de Genève (dnes Collège Calvin) začal objevovat kouzlo matematiky zejména aritmetiku. V roce 1818 začal navštěvovat přednášky na ženevské akademii. Poté, co jeho otec roku 1819 zemřel, musel začít dávat hodiny dětem z bohatých rodin, aby finančně podpořil vlastní rodinu. V roce 1823 se stal domácím učitelem syna Madame de Staël.[1]
Koncem roku 1823 pobýval jako domácí učitel s rodinou Madame de Staël půl roku v Paříži, kde se seznámil mimo jiné s Françoisem Aragem. Spolu se svým spolužákem Jean-Danielem Colladonem pak roku 1825 odjel do Paříže, kde navštěvovali přednášky z matematiky a fyziky a pokračovali ve svých pokusech se stlačitelností vody.[1] V roce 1826 pomohl právě s kolegou Colladonem provést první experimentální stanovení rychlosti zvuku ve vodě.[1]
Roku 1829 objevil Sturmův teorém, který pojednává o hledání reálných kořenů funkcí.[2]
Sturm měl prospěch z Červencové revoluce v roce 1830, neboť jeho protestantská víra přestala být překážkou v získání místa na veřejných středních školách. Koncem roku 1830 tak byl jmenován profesorem speciální matematiky na gymnáziu Rollin (dnes Collège-lycée Jacques-Decour) a v roce 1833 získal francouzské občanství, jež ztratil s pádem Helvétské republiky.[1]
V roce 1836 byl zvolen za člena Francouzské akademie věd, kde nahradil zesnulého André-Marieho Ampèra. Roku 1838 začal přednášet na pařížské École polytechnique a v roce 1840 se zde stal profesorem. V tomtéž roce byl po smrti Siméona Denise Poissona jmenován profesorem teoretické mechaniky na Fakultě věd pařížské Sorbonny. Jeho práce Přednášky o analýze (1857–1863) a Přednášky o mechanice (1861) byly publikovány po jeho smrti a dočkaly se několika dalších vydání.
V roce 1851 začalo jeho zdraví selhávat. Během své dlouhé nemoci se ještě na nějakou dobu navrátil k přednáškám, ale roku 1855 zemřel.[1]
Je po něm pojmenován asteroid 31043 Sturm.[3]
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Jacques Charles François Sturm na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f mathshistory.st-andrews.ac.uk
- ↑ Viz:
- STURM, Ch. Analyse d'un mémoire sur la résolution des équations numériques. Bulletin Universel: 1er Section: Bulletin des Sciences Mathématiques, Physiques et Chimiques. 1829, s. 419–422. Dostupné online. (francouzsky)
- Viz též poznámku na str. 318 v: STURM. Extrait d'un mémoire sur l'intégration d'un système d'équations différentielles linéaires. Bulletin Universel: 1er Section: Bulletin des Sciences Mathématiques, Physiques et Chimiques. 1829, s. 313–322. Dostupné online. (francouzsky)
- STURM, C. Mémoire sur la résolution des équations numériques. Mémoires Présentés par Divers Savans a l'Académie Royale des Sciences de l'Institut de France. 1835, s. 273–318. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ SCHMADEL, Lutz D.; INTERNATIONAL ASTRONOMICAL UNION. Dictionary of minor planet names. Berlin; New York: Springer-Verlag, 2003. Dostupné online. ISBN 978-3-540-00238-3. S. 889.
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacques Charles François Sturm na Wikimedia Commons
