Wikipedie

Ivan Sviták

český politik, básník, filozof a politický spisovatel

Ivan Sviták (10. října 1925 Hranice – 20. října 1994 Praha) byl český filozof, kritik, básník a politik. Hlásil se k marxistickému humanismu a k tradicím reformního československého socialismu. Pseudonym: Vasil Katyn.

PhDr. Ivan Sviták, CSc.
poslanec Federálního shromáždění (SL)
Ve funkci:
1992 – 1992
Stranická příslušnost
ČlenstvíČSSD (1945–1948)
KSČ (1948–1964)
KAN (1968)
ČSSD (1990–)
LB (1992–)
Narození10. října 1925
Hranice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí20. října 1994 (ve věku 69 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
PříbuzníLeopold Sviták (děd)
Otakar Sviták (strýc)
Alma materUniverzita Karlova
VŠ polit. a hosp. věd
Profesepolitik, filozof, pedagog, spisovatel, básník, vysokoškolský učitel a publicista
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Biografie

editovat

Vyrůstal v Hukvaldech, kde žil jeho děd, Leopold Sviták, konstruktér automobilů. Jeho matka byla Jenovéfa Svitáková. Rodiče se roku 1938 přistěhovali do Prahy (předtím od roku 1933 bydleli v Holoubkově u Rokycan). Ivan Sviták vystudoval gymnázium v Dejvicích a v letech 1943–1944 prodělal totální nasazení v ČKD; zajímala ho filozofie. V letech 1945 až 1949 vystudoval právnickou fakultu UK a zapsal se na přednášky filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd (dnešní VŠE).[1] V letech 1945–1948 působil jako člen ústřední komise mlá­deže při Československé sociální demokracii, přičemž v rámci strany reprezentoval radikálně levicové prokomunistické kolaborantské křídlo; roku 1948 po únorovém převratu přešel do KSČ.[2]

Léta 1949 získal titul doktor filozofie a od roku 1949 přednášel dějiny filozofie na Vysoké škole politických a hospodářských věd. V letech 1954–1964 byl vědeckým pracovníkem Filozofického ústavu ČSAV, kde dosáhl titulu kandidát věd. Orientoval se na historii filozofického myšlení a otázky ateismu, později na vztah umění a moci. Od roku 1956 se profiloval jako kritik dogmatického pojetí marxismu. V roce 1964 byl jako „revizionista“ propuštěn z ČSAV a vyloučen z KSČ, když byly v časopise Tvář uveřejněny výňatky z jeho Nevědecké antropologie. V letech 1964–1968 byl spolupracovníkem Filmového ústavu; zde roku 1968 publikoval spis Lidský smysl kultury, v němž se zabýval rolí kultury v moderní společnosti. Koncem 60. let 20. století načas spolupracoval se surrealistickým okruhem UDS (Vratislav Effenberger, Petr Král, Stanislav Dvorský a další) [3]. Přispěl i do sborníku tohoto okruhu Surrealistické východisko.[4] V této době se rovněž zapojil do reformního hnutí pražského jara. Patřil k radikálním intelektuálům, působil jako ideolog Klubu angažovaných nestraníků (KAN).[5] V této době navázal kontakty s přípravným výborem obnovené ČSSD a veřejně podporoval vznik této nekomunistické levicové strany.[1][2]

Po srpnové okupaci roku 1968 emigroval ještě v srpnu do Rakouska a roku 1970 byl zbaven československého občanství (v roce 1971 pak v nepřítomnosti odsouzen za „poškozování důležitých zájmů ČSSR“ na osm let). V školním roce 1968/1969 získal (díky přímluvě Zbigniewa Brzezinského) stáž na Columbia University. V letech 1970–1990 působil v Kalifornii, kde pracoval jako hostující a od roku 1971 řádný vysokoškolský učitel v California State University v Chico. Zabýval se analýzou pokusů o reformu komunistického systému, publikoval v exilových časopisech.[1][2]

V březnu 1990 se vrátil do Československa v letech 1990–1992 opět pracoval ve Filozofickém ústavu ČSAV. Zpočátku se angažoval v obnovené ČSSD, ale pak se s ní rozešel. Ve volbách roku 1992 byl zvolen za koalici Levý blok do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Severomoravský kraj); byl členem Rady Levého bloku. Kriticky se vyjadřoval k politickému vývoji v ČSFR po roce 1990 a nadále prosazoval spojení demokracie a socialismu. Ve Federálním shromáždění setrval do zániku Československa v prosinci 1992.[1][2][6][7]

Jeho strýcem byl Otakar Sviták, československý důstojník, dědem konstruktér Leopold Sviták.

Dílo

editovat

Díla v rozmezí let 1953–1985

editovat

Knihy v češtině

editovat
  • Klasikové marxismu-leninismu o boji s náboženstvím, Orbis 1955
  • Kapitoly z dějin filosofie. Část 1, [Kapitoly z dějin řecké filosofie] (1953), Orbis 1957. Dostupné online.
  • Filosof zdravého rozumu (1957), ČSAV, 1963
  • Montaigne (1958), Orbis 1966. Dostupné online.
  • Sto tváří lásky (1960), Odeon 1968. Dostupné online.
  • Lidský smysl kultury (1964), Československý spisovatel 1968. Dostupné online.
  • Hlavou proti zdi (1968), Československý spisovatel, zabaveno 1969
  • Nevědecká antropologie (1959–1967), Československý spisovatel, zabaveno 1969
  • President (1964), Profil, zabaveno 1969
  • Alternativní stanoviska (1965–1967), Melantrich, zabaveno 1970
  • Nový horizont (1968), samizdat 1968
  • Nové obzory, dialektika realismu (1968–1969), Columbia University N.Y.
  • Dialektika moci (1970), Index, Kolín nad Rýnem 1973
  • Dialektika pravdy (1973–1981), Index, Kolín nad Rýnem 1984
  • Hajaja filosofem: dialektický materialismus pro školy mateřské, (1959–1960) B. m.: [Chico] (I. Sviták), ca 1983. [96] s. Dostupné online.
  • Kámen mudrců: dialektika vyložená kalifornským způsobem = The philosopher's stone (d): dialectica modo californico demonstrata. Köln: vytiskl v autorově vlastním nákladu Index, společnost pro československou literaturu v zahraničí, ©1985. 147 s.

Cizojazyčné knihy

editovat
  • Verbotene Horizonte, Freiburg: Rombach, 1969
  • Parabel, Frankfurt: Fischer, 1970
  • Unwissenschaftliche Anthropologie, Frankfurt: Fischer, 1972
  • Man and His World, New York: Dell, 1970
  • The Czechoslovak Experiment, New York: Columbia, 1971
  • Montaigne, CSU: Chico, 1972

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ a b c d Ivan Sviták [online]. phil.muni.cz [cit. 2012-09-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Ivan Sviták [online]. csds.cz [cit. 2012-09-04]. Dostupné online. 
  3. ↑ Adam Biro et [René Passeron, Dictionnaire général du surréalisme et ses environs, PUF, 1982, Paříž, 1987, autor hesla: Petr Král, str.394.
  4. ↑ DVORSKÝ, Stanislav, ed., KRÁL, Petr, ed. a EFFENBERGER, Vratislav, ed. Surrealistické východisko 1938-1968: [systém] UDS. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1969. 290 s. Dostupné online. S. 102 a další.
  5. ↑ Ivan Sviták: Vaše nynější krize – Přednáška Ivana Svitáka v Klubu angažovaných nestraníků dne 18. dubna 1968 zveřejněná v týdeníku Student dne 30. dubna 1968 (uložena na blisty.cz, 29. 4. 2008)
  6. ↑ Ivan Sviták [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2012-09-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-10-29. 
  7. ↑ Volby do Sněmovny lidu Federálního shromáždění konané ve dnech 5.–6. 6. 1992 na území České republiky [online]. volby.cz [cit. 2012-09-04]. Dostupné online. 

Literatura

editovat
  • HORÁKOVÁ, Daňa. O Pavlovi. Vydání první. Praha: Torst, 2020, s. 232. 488 s., 2 nečísl. s. obrazových příloh. ISBN 978-80-7215-592-7.
  • INDEX, Společnost pro čsl. literaturu v zahraničí, Kolín nad Rýnem, Německo
  • Sto českých vědců v exilu. Encyklopedie významných vědců z řad pracovníků Československé akademie věd v emigraci. Příprava vydání Soňa Štrbáňová, Antonín Kostlán; Úvodní slovo Václav Pačes. Praha: Academia, 2011. 608 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-1915-8. Heslo Ivan Sviták, s. 501–504. Autor hesla Jan Mervart. 
  • ŠEFLOVÁ, Ludmila. České a slovenské knihy v exilu: Bibliografie 1948–1989. 2., oprav. vyd. Praha: Československé dokumentační středisko, o. p. s., 2008. 544 s. Dokumentace československého exilu 1948–1989. [Sviták, Ivan: s. 329–331; Katyn, Vasil, vl. jm. Ivan Sviták: s. 133.] Přístup také z: http://scriptum.cz/cs/periodika/l-seflova-ceske-a-slovenske-knihy-v-exilu-bilbiografie-1948-89 Archivováno 9. 11. 2022 na Wayback Machine.
  • ZÍDEK, Petr. Ivan Sviták, skeptický rebel. Právo. Borgis, 22. srpen 2023, roč. 33, čís. 194, s. 9. Článek z cyklu »Nejvlivnější intelektuálové pražského jara«. ISSN 1211-2119.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ivan_Sviták&oldid=24431600“