Wikipedie

Ingo Schulze

německý spisovatel

Ingo Schulze (* 15. prosince 1962, Drážďany) je německý spisovatel.

Ingo Schulze
Ingo Schulze (2004)
Ingo Schulze (2004)
Narození15. prosince 1962 (62 let)
Drážďany
Povoláníspisovatel, novinář, romanopisec, dramatik a dramaturg
Národnostněmecká
StátNěmeckoNěmecko Německo
Alma materUniverzita v Jeně
Období1995-souč.
Žánresej
Témataliterární tvorba, žurnalistika, drama, dramaturgie, próza a esej
Významná dílaObyčejný storky
OceněníLiterární cena magazínu aspekte (1995)
Cena Ernsta Willnera (1995)
Cena Alfreda Döblina (1995)
medaile Johannese Bobrowského (1998)
Cena Josepha Breitbacha (2001)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Natalia Schulze
Dětidcery Clara a Franziska
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ingo Schulze

Život

editovat

Ingo Schulze se narodil jako syn profesora fyziky a lékařky. Po rozvodu rodičů vyrůstal u matky. Roku 1981 složil maturitní zkoušku na evangelickém gymnáziu v Drážďanech a na podzim 1981 nastoupil základní vojenskou službu v Národní lidové armádě tehdejší Německé demokratické republiky. Po skončení povinné osmnáctiměsíční služby zahájil roku 1983 studium klasické filologie (řečtiny a latiny) na univerzitě v Jeně, které roku 1988 zakončil diplomovou prací o řeckém dramatiku Eurípidovi. Následně působil do roku 1990 jako dramaturg zemského divadla v Altenburgu, než se definitivně rozhodl pro kariéru novináře. V roce 1993 strávil půl roku v Petrohradě, kde na zakázku jednoho německého podniku rozjížděl vydávání inzertních novin. Od poloviny 90. let je spisovatelem na volné noze.

Část roku 1996 strávil Ingo Schulze jako stipendista v New Yorku.

Ingo Schulze žije se svou manželkou Natalií a dvěma dcerami v Berlíně.

Ocenění

editovat
  • 1995 - Literární stipendium Alfreda Döblina (Alfred-Döblin-Förderpreis)
  • 1995 - Cena Ernsta Willnera (Ernst-Willner-Preis)
  • 1995 - Literární cena kulturního magazínu aspekte (Aspekte-Literaturpreis) za knihu 33 Augenblicke des Glücks
  • 1998 - Berlínská literární cena (Berliner Literaturpreis)
  • 1998 - Medaile Johannese Bobrowského (Johannes-Bobrowski-Medaille)
  • 2001 - Cena Josepha Breitbacha (Joseph-Breitbach-Preis) společně s Thomasem Hürlimannem a Dieterem Wellershoffem
  • 2006 - Cena Petera Weisse (Peter-Weiss-Preis)
  • 2006 - tzv. užší nominace (finalista) na Německou knižní cenu za titul Neue Leben
  • 2007 - Villa Massimo-Stipendium
  • 2007 - Durynská literární cena (Thüringer Literaturpreis)
  • 2007 - Cena Lipského knižního veletrhu (Preis der Leipziger Buchmesse) za soubor povídek Berlínské bolero (Handy)
  • 2008 - Premio Grinzane Cavour
  • 2008 - Cena Samuela Bogumila Lindeho (Samuel-Bogumil-Linde-Preis), společně s Olgou Tokarczukovou
  • 2009 - tzv. širší nominace (longlist) na International IMPAC Dublin Literary Award
  • 2011 - Mainzer Stadtschreiber
  • 2013 - Brechtova cena města Augsburgu (Brecht-Preis der Stadt Augsburg)
  • 2017 - Rheingau Literatur Preis
  • 2017 - tzv. širší nominace na Německou knižní cenu za román Peter Holtz

Přehled děl

editovat
  • 33 Augenblicke des Glücks, 1995
  • Simple Storys. Ein Roman aus der ostdeutschen Provinz, 1998
  • Der Brief meiner Wirtin, 2000
  • Von Nasen, Faxen und Ariadnefäden, 2000, společně s Helmarem Penndorfem
  • Mr. Neitherkorn und das Schicksal, 2001
  • Würde ich nicht lesen, würde ich auch nicht schreiben, 2002
  • Neue Leben, 2005
  • Handy, 2007
  • Tausend Geschichten sind nicht genug. Leipziger Poetikvorlesung, 2008
  • Adam a Evelyn, 2008
  • Was wollen wir? Essays, Reden, Skizzen, 2009
  • Eine Nacht bei Boris, 2009
  • Orangen und Engel. Italienische Skizzen, 2010, s fotografiemi Matthiase Hocha
  • Augusto, der Richter. Eine Erzählung, 2010, s grafikami od Petera Schnürperla.
  • Unsere schönen neuen Kleider. Gegen die marktkonforme Demokratie – für demokratiekonforme Märkte, 2012
  • Henkerslos. Ein Märchenbrevier, 2013, společně s Christine Traber, ilustroval Sebastian Meschenmoser
  • Peter Holtz. Sein glückliches Leben erzählt von ihm selbst, 2017
  • Die rechtschaffenen Mörder, 2020

V českém překladu

editovat
  • Obyčejný storky: román z východoněmecké provincie (Simple Storys), překlad: Jana Zoubková, Maťa 2003, ISBN 80-7287-065-3
  • Adam a Evelyn (Adam und Evelyn), překlad: Tomáš Dimter, Vakát 2009, ISBN 978-80-87317-00-6
  • Berlínské bolero: třináct klasických povídek (Handy), překlad: Tomáš Dimter, Vakát 2009, ISBN 978-80-903815-9-9

Literatura

editovat
  • ARNOLD, Heinz Ludwig. Ingo Schulze. TEXT KRITIK. 2012, čís. 193. ISSN 978-3-86916-145-7. (německy) 
  • AUER, Matthias. Schulze, Ingo. In: ARNOLD, Heinz Ludwig. Munzinger Online/KLG - Kritisches Lexikon zur deutschsprachigen Gegenwartsliteratur. Ravensburg: Munzinger-Archiv, 2001-. Dostupné online. (německy)
  • MICHALZIK, Peter. Wie komme ich zur Nordsee? Ingo Schulze erzählt einfache Geschichten, die ziemlich vertrackt sind und die alle lieben. In: KRAFT, Thomas. Aufgerissen. Zur Literatur der 90er. München, Zürich: Piper Verlag, 2000. ISSN 3-492-04224-4. S. 25–38. (německy)
  • SCHMITZ, Walter. Der verschwundene Autor als Chronist der Provinz. Ingo Schulzes Erzählprosa in den 90er Jahren. In: WEHDEKING, Volker. Mentalitätswandel in der deutschen Literatur zur Einheit. Berlin: E. Schmidt, 2000. S. 133–140. (německy)
  • SYMMANK, Markus. Karnevaleske Konfigurationen in der deutschen Gegenwartsliteratur. Untersuchungen anhand ausgewählter Texte von Wolfgang Hilbig, Stephan Krawczyk, Katja Lange-Müller, Ingo Schulze und Stefan Schütz. Würzburg: Königshausen und Neumann, 2002. (německy) 

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat

Recenze

Ukázky z díla

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ingo_Schulze&oldid=23821508“