Wikipedie

Heřman Jakub Černín

český šlechtic a rakouský diplomat
Možná hledáte: Heřman Jakub Černín (1706–1784) z chudenické větve.

Heřman Jakub Gottlieb hrabě Černín z Chudenic (25. července 1659 Vídeň – 8. srpna 1710 Praha) byl český šlechtic z rodu Černínů z Chudenic. Od mládí zastával úřady ve správě Českého království, uplatnil se mimo jiné jako diplomat. V letech 1704–1710 zastával funkci nejvyššího purkrabího. Na přelomu 17. a 18. století byl nejbohatším šlechticem v Českém království, rodové dědictví v severních a západních Čechách rozšířil o rozsáhlé dominium Jindřichův Hradec získané sňatkem.[1] Z titulu svých funkcí patřil ke kritikům finanční politiky habsburské monarchie, sám ale poskytoval státu vysoké finanční půjčky, které výrazně zatížily rozpočet Černínů a v generaci jeho synů došlo ke ztrátě značné části majetku.[2]

Heřman Jakub Černín z Chudenic
Nejvyšší purkrabí Českého království
Ve funkci:
3. květen 1704 – 8. srpen 1710
PanovníkLeopold I., Josef I.
PředchůdceAdolf Vratislav ze Šternberka
NástupceJan Josef z Vrtby
Nejvyšší zemský hofmistr
Českého království
Ve funkci:
1700 – 18. září 3. květen 1704
PanovníkLeopold I.
PředchůdceJan František Bruntálský z Vrbna
NástupceVáclav Vojtěch ze Šternberka
Císařský vyslanec v Polsku (Varšavě)
Ve funkci:
únor 1695 – květen 1695
PanovníkLeopold I.
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci:
1689 – 1700
PanovníkLeopold I.
PředchůdceRudolf Vilém z Trauttmansdorffu
NástupceFrantišek Antonín Berka z Dubé
Říšský dvorský rada
Ve funkci:
1686 – ?
PanovníkLeopold I.
Narození25. července 1659
Praha
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Úmrtí8. srpna 1710 (ve věku 51 let)
Vídeň
Habsburská monarchieHabsburská monarchie Habsburská monarchie
Místo pohřbeníkatedrála svatého Víta
TitulHodnostní korunka náležící titulu hrabě hrabě
Choť
  • I. (1686) Marie Josefa Slavatová z Chlumu a Košumberka (1667–1708)
  • II. (1709) Anna Josefa z Khünburgu (1685–1755)
RodičeHumprecht Jan Černín (1628–1682) a
Diana Marie Gazoldo (1636–1688)
DětiMarie Markéta, provdaná z Valdštejna (1689–1725)
František Josef (1696–1733)
František Antonín (1710–1739)
Příbuzníbratr: Tomáš Zacheus Černín z Chudenic (1660–1700)
vnuk: Prokop Vojtěch Czernin z Chudenic (1726–1777)
děd: Jan Křtitel Adam Czernin z Chudenic (1597–1642)
babička: Zuzana, rozená Homutová z Harasova (1600–1654)
praděd: Humprecht III. Czernin z Chudenic (1570–1632)
prababička: Eva Polyxena Voračická z Paběnic († 1632)
Zaměstnánípolitik
Profesešlechtic
Náboženstvířímskokatolické
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis

editovat
 
Heřman Jakub Černín z Chudenic

Pocházel ze šlechtického rodu Černínů z Chudenic, narodil se ve Vídni jako starší syn diplomata Humprechta Jana Černína (1628–1682) a jeho manželky, italské šlechtičny Diany z Gazzolda (1636–1687). V roce 1678 byl jmenován císařským komorníkem u dvora Leopolda I.[3] V letech 1678–1682 absolvoval kavalírskou cestu v německých zemích, Itálii, Francii, Španělsku a Portugalsku. Delší dobu strávil v Salzburgu, od léta do podzimu 1679 pobýval ve Florencii a na přelomu let 1679–1680 žil v Římě. Téměř celoroční pobyt poté absolvoval v Turíně (1680–1681), půl roku pak strávil v Madridu (1681–1682).[4] V průběhu si vedl podrobný deník, který se již několikrát stal předmětem studia historiků, a díky tomu se jedná o jednu z nejlépe zdokumentovaných cest mladých šlechticů v 17. století.[5] Na cestu dostával od svého otce 6060 zlatých ročně.[6]

Po návratu z cest převzal v roce 1682 správu dědictví po otci, na svou studijní cestu pak ještě v letech 1683–1684 navázal pobytem v Holandsku. V roce 1686 byl jmenován členem říšské dvorní rady.[7] a v dubnu 1689 převzal v Čechách funkci nejvyššího maršálka spojenou také s postem člena sboru místodržících.[8] Od února do května 1695 byl velvyslancem císaře Leopolda I. ve Varšavě, kde se snažil přesvědčil krále Jana III. Sobieského, aby Polsko-litevská unie setrvala po boku císaře v boji proti Turkům. Z pozice předního šlechtice habsburské monarchie kladl Heřman Jakub během diplomatické mise velký důraz na reprezentaci, přijetí finančně nákladné cesty v sobě skrývalo mimo jiné ambici dosáhnout prestižního Řádu zlatého rouna, který však nezískal. Měl s sebou doprovod v počtu 85 osob a jen za livreje pro služebnictvo zaplatil přes 8 000 zlatých. Odmítl také bydlet v domě předchozího vyslance hraběte Martinice a pronajal si mnohem honosnější palác v centru Varšavy. Své postavení demonstroval také několka stížnostmi v otázce drobných přehmatů v etiketě ze strany hostitelů.[9] I přes velmi reprezentativní vystupování si náklonnost krále nezískal a zanechal po sobě nevyřešený spor. Jeho angažování se mu ale nakonec vyplatilo, protože vedlo k zisku vyšších zemských funkcí. V letech 1700–1704 zastával úřad nejvyššího zemského hofmistra. Nakonec v roce 1704 stanul v čele zemské správy Českého království ve funkci nejvyššího purkrabího, tento úřad zastával až do smrti.

Zemřel v roce 1710 v Černínském paláci v Praze. Pochován byl v kapli sv. Zikmunda v katedrále sv. Víta v Praze. Jeho srdce bylo uloženo v Kosmonosích.[10]

Majetek

editovat
 
Zámek v Jindřichově Hradci, od roku 1694 hlavní rezidence rozsáhlého dominia Heřmana Jakuba Černína

Po otci byl dědicem rozsáhlých statků v severních, západních a středních Čechách (Krásný Dvůr, Petrohrad, Stružná, Kostomlaty, Kosmonosy, Vinoř), většina z nich byla vázána statutem fideikomisu zřízeného v roce 1650 Heřmanem Černínem.[11] Součástí fideikomisu byl také pražský Černínský palác na Hradčanech, k jehož dokončení byl Heřman Jakub zavázán závětí svého otce. V paláci později umístil bohaté umělecké sbírky, které zdědil po obou rodičích, k budování černínské obrazárny přispěl také sám vlastními akvizicemi na zahraničních cestách.[12] K otcovskému dědictví patřilo také panství Mělník, které však Černínové vlastnili jako zástavu, Heřman Jakub vykoupil mělnické panství do dědičného vlastnictví v roce 1687 za sumu 250 000 zlatých.[13][14] K Mělníku později ještě přikoupil další sousední statky (Mělnické Vtelno), 1694).[15] Mimo fideikomis stálo také západočeské panství Chudenice, nejstarší rodové sídlo Černínů. K tomuto statku přikoupil Heřman Jakub v roce 1700 sousední panství s hradem Švihov od zadlužené větve chudenických Černínů.[16][17]

Hlavním sídlem Heřmana Jakuba Černína byl od roku 1694 Jindřichův Hradec, který získal sňatkem s dědičkou vymírajícího rodu Slavatů. Podle daňového přiznání z roku 1703 byl Heřman Jakub nejbohatším šlechticem v Čechách, patřilo mu 22 panství a statků celkem v devíti krajích.

Na svých statcích byl Heřman Jakub aktivním stavebníkem a mecenášem. Dokončil výstavbu hlavní rodové rezidence v Praze (Černínský palác), stavební úpravy inicioval na zámku Mělník a na mělnickém panství nechal postavit lovecký zámek Hořín (1696–1699). Aktivity svého otce následoval také v Kosmonosích, kde vznikala barokní koncepce venkovského šlechtického sídla (zámku Kosmonosy) se sakrální architekturou (loretánská kaple, kostel Povýšení sv. Kříže, piaristická kolej).[18] Čerínským dvorním architektem byl v letech 1696–1709 Giovanni Battista Alliprandi, který byl také autorem většiny projektů na panstvích Heřmana Jakuba.

Výjimečnou kapitolou v dějinách české šlechty jsou finanční transakce Heřmana Jakuba Černína ve vztahu ke státu. Již v letech 1686–1689 poskytl císaři půjčky ve výši 600 000 zlatých, formu úvěru mělo de facto i vykoupení mělnického panství ze zástavy do dědičného vlastnictví v roce 1687. Koncem 17. století patřil Heřman Jakub vedle Ferdinanda Schwarzenberga k největším věřitelům státu. Dalších 400 000 zlatých zapůjčil státu v roce 1701. Ke zcela neobvyklé transakci došlo v roce 1704, kdy před převzetím postu nejvyššího purkrabího poskytl dvorské komoře úvěr ve výši 1,2 miliónu zlatých. Učinil tak pod nátlakem státních úřadů v době války o španělské dědictví, ale i když se tím dostal do finančních problémů, jednalo se o otázku vysoké prestiže české šlechty a ojedinělý případ, kdy jednotlivec poskytl státu tak vysoký úvěr. Dvorská komora nicméně dodržovala splátkový kalendář a Černín inkasoval v letech 1700–1710 téměř půl miliónu zlatých na úrocích, většina z této sumy ale padla na splácení jeho dalších úvěrů vzniklých nároky na reprezentaci a stavebními zakázkami.[2]

Rodina

editovat

Oženil se 13. ledna 1686 v Praze s dědičkou jindřichohradeckého dominia Marií Josefou Slavatovou z Chlumu a Košumberka (2. 2. 1667 Vídeň – 10. 8. 1708 Jindřichův Hradec), dcerou Jana Jiřího Jáchyma Slavaty a jeho manželky Marie Markéty Alžběty z Trautsonu.[19] Podruhé se oženil 1. září 1709 s hraběnkou Annou Josefou z Küenburgu (11. 6. 1685 – 4. 3. 1755), neteří pražského arcibiskupa Františka Ferdinanda Khünburga.

Potomci

editovat
  • 1. [z 1. manž.] Marie Markéta (11. 7. 1689 – 4. 7. 1725)
  • 2. [z 1. manž.] František Josef (6. 3. 1696 Vídeň – 4. 3. 1733 Vídeň)
    • ∞ (12. 5. 1717 Brusel) Marie Isabella de Merode-Westerloo (13. 10. 1703 – 1. 4. 1780)
  • 3. [z 1. manž.] Marie Gabriela (* asi 1699)
  • 4. [z 2. manž.] František Antonín (30. 6. 1710 – 20. 12. 1739)
    • ∞ (31. 5. 1735) Marie Isabella de Merode-Westerloo (13. 10. 1703 – 1. 4. 1780)

Heřmanův mladší bratr Tomáš Zacheus Černín z Chudenic (1660–1700) zdědil z otcova majetku panství v jižních Čechách (Lnáře, Landštejn), kde se také uplatnil jako stavebník a mecenáš katolické církve.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Jindřichohradecká vrchnost IV: Černínové | Hradecžije.cz [online]. 2021-02-26 [cit. 2024-09-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b VALENTA, Aleš. Lesk a bída barokní aristokracie. České Budějovice: Veduta, 2011. ISBN 978-80-86829-62-3. S. 74, 81–82. 
  3. ↑ Heřman Jakub Černín na webu kaiserhof-geschichte dostupné online
  4. ↑ Itinerář kavalírské cesty Heřmana Jakuba Černína in: KUBEŠ, Jiří: Náročné dospívání urozených. Kavalírské cesty české a rakouské šlechty (1620–1750); Pelhřimov, 2013; s. 360–361 ISBN 978-80-7415-071-5
  5. ↑ VOKÁČOVÁ, Petra. Příběhy o hrdé pokoře: aristokracie českých zemí v době baroka. Praha: Academia, 2014. 964 s. ISBN 978-80-200-2364-3. S. 729. 
  6. ↑ JUŘÍK, Pavel. Dominia pánů z Hradce, Slavatů a Czerninů. Praha: Libri, 2010. 352 s. ISBN 978-80-7277-444-9. S. 229. 
  7. ↑ GSCHLIEßER, Osvald von: Chronologische Liste der Reichshofräte; Vídeň, 2014; s. 108 dostupné online
  8. ↑ PALACKÝ, František. Dílo Františka Palackého I. Příprava vydání Jaroslav Charvát. Praha: [s.n.], 1941. Dostupné online. Kapitola Přehled současný nejvyšších důstojníků a úředníků, s. 391. dostupné online
  9. ↑ KUBEŠ, Jiří: V zastoupení císaře. Česká a moravská aristokracie v habsburské diplomacii 1640–1740; NLN, Praha, 2018; s. 91–94, 308–309 ISBN 978-80-7422-574-1
  10. ↑ JUŘÍK, s. 231
  11. ↑ KUBEŠ, Jiří: Reprezentační funkce sídel vyšší šlechty z českých zemí; Jihočeská univerzita České Budějovice, 2005 (disertační práce); s. 153 dostupné online
  12. ↑ KURUCOVÁ, Miroslava: Výtvarné sběratelství v prostředí dvora Humprechta Jana Černína ve druhé polovině 17. století; Jihočeská univerzita České Budějovice, 2005 (diplomová práce), s. 99–100 dostupné online
  13. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl Severní Čechy; Praha, 1984, s. 307
  14. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; 3. díl; Praha, 1998; s. 806 ISBN 80-85983-15-X
  15. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl Severní Čechy; Praha, 1984; s. 303
  16. ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; IV. díl Západní Čechy; Praha, 1985; s. 338
  17. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, VII. díl; Praha, 2008; s. 384 ISBN 978-80-7277-041-0
  18. ↑ KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 3. díl; Praha, 1998; s. 74–76 ISBN 80-85983-15-X
  19. ↑ Rodokmen Slavatů dostupné online

Literatura

editovat
  • HOJDA, Zdeněk a CHODĚJOVSKÁ, Eva. Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. I., Kavalírská cesta českého šlechtice do německých zemí, Itálie, Francie, Španělska a Portugalska. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 758 s. ISBN 978-80-7422-281-8.
  • ČERNÍN, Heřman Jakub, HOJDA, Zdeněk a CHODĚJOVSKÁ, Eva. Heřman Jakub Černín na cestě za Alpy a Pyreneje. II., Cestovní deník Heřmana Jakuba Černína z let 1678–1682. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2014. 874 s. ISBN 978-80-7422-281-8.
  • KUBEŠ, Jiří. Hermann Jakob Czernin von Chudenitz’ Diplomatic Mission in Warsaw in 1695. A contribution towards the travel arrangements of Imperial diplomats. In: Theatrum historiae 19, 2016, s. 171-203. ISSN 1802-2502.
  • KUBEŠ, Jiří. Misja dyplomatyczna Hermana Jakuba Czernina z Chudenic w 1695 r. Cesarski ambasador i Rzeczpospolita u schyłku panowania Jana III Sobieskiego. In: Kronika zamkowa. Roczniki 3 (69), 2016 (vyšlo 2017), s. 131–156. ISSN 0239-4898.

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Heřman_Jakub_Černín&oldid=24324093“