Hádés

Hádés
Hádés
	Hádés a Kerberos
Symboly	Kerberos
Sídlo	Podsvětí
Partner	Manželka Persefona
Rodiče	Rheia a Kronos
Sourozenci	Démétér, Héra, Hestiá, Poseidón, Zeus
Římský ekvivalent	Pluto
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

V řecké mytologii je Hádés (2. pád Háda, řecky též Plútón, latinsky Pluto, řecky ᾍδης) bůh podsvětí. Je nejstarším synem Titána Krona a Rheii. Po narození ho Kronos pozřel, protože se bál, že ho některý ze synů zbaví vlády. Když jej a jeho mladšího bratra Poseidóna jejich nejmladší bratr Zeus po velkém boji z Kronových útrob osvobodil, Hádovi po dělení světa připadla říše mrtvých. Hádés unesl do podsvětí dceru bohyně Démétér Persefonu a učinil z ní svou manželku a spoluvládkyni nad říší mrtvých. Hádés nebyl mezi bohy oblíben a své sídlo zpravidla neopouštěl. Byl vykreslován jako přísný a nekompromisní, ale spravedlivý a zodpovědný bůh. Do věcí mezi nebem a zemí se příliš nepletl, neboť věděl, že „každý kdo se jednou narodil, musí dříve či později vejít do Hádova domu“.

Z obětních zvířat měl nejraději černé ovce, při jejich zabíjení se však obětující musel dívat jinam. Ze stromů mu byl zasvěcen cypřiš a z květin narcis. Jeho jméno původně asi znamenalo „Neviděný“ (předřecký základ *n̥-wid-).

Staří Řekové se báli vyslovovat Hádovo jméno, proto se už v archaickém období začala používat perifráze Plútón, což znamená „boháč“. Byla inspirována představou, že Hádovým majetkem je vše, co se nachází pod zemí, tedy úrodná půda i nerostné bohatství. Staří Italikové uctívali boha podsvětí jménem Orkus, spojením jeho kultu s řeckým Hádem-Plútem vznikl římský bůh Pluto.

Podsvětí

Říše mrtvých se také někdy podle svého vládce nazývá Hádés. Skrývá se v hlubinách země a nepronikne do ní paprsek slunečního světla. Tvoří ji bezútěšná rovina a protéká jí pět řek: Styx – řeka smrti, Acherón – řeka nářku, Kókytos – řeka zármutku, Pyriflegethón – ohnivá řeka, Léthé – řeka, jejíž vody dávají zapomenout na vše pozemské. Na západě se rozkládala Élysejská pole, kde pobývali duchové spravedlivých, někde v hlubinách byl Tartaros, kam Zeus uvrhl své protivníky a největší hříšníky. Dále se tu nacházel Erebos, kde měl Hádés svůj palác a kde vládl s manželkou Persefonou.

Cesty, kudy se dostávali duchové mrtvých do Hádovy říše, vedly temnými propastmi tzv. údolí stínů. Jedna z nich byla u mysu Tainaru na jihu Peloponnésu, další v attickém Kolónu, nebo pod Etnou na Sicílii, či v nejzazším západě, kam už nedopadaly paprsky slunce.

Vstupní bránu do podsvětí hlídal trojhlavý pes Kerberos (lat. Cerberus). Přicházející pouštěl dovnitř, ven nepouštěl nikoho.

Z brány vedla cesta k vodám Acherontu, kde převážel mrtvé za peníze stařec Charón. Proto dříve Řekové dávali mrtvým pod jazyk minci, aby měli na převoz. Každý zemřelý putoval před Hádův trůn, kde seděli soudci zemřelých, Diovi synové Mínós, Rhadamanthys, Aiakos. Většina mrtvých se v podobě stínu potulovala bez radosti a žalu po louce s květy asfodelu. Mezi ně patřil například i Achilles.

Říše mrtvých má několik úrovní, a to:

Ostrovy blažených (nebo požehnaných) – hrdina, který se dostal do Elysia, mohl požádat o znovuzrození, a pokud se třikrát znovuzrodil a třikrát se znovu dostal do Elysia, mohl vstoupit na ostrovy blažených
Elysium (nebo Elysejská pole) – ráj, kam putovali hlavně hrdinové a polobozi, ale i duše spravedlivých
Asfodelová pole (nebo louky) – místo pro průměrné duše bez zásluh a zločinů
Pole smutku – dle Vergilia je to místo, kam jdou lidé, kteří promrhali svůj život neopětovanou láskou (např. královna Didó)
Trestná pole – místo, kde přebývaly duše odpykávající si nějaký trest, který ale není tak vážný, aby byli svrženi do Tartaru
Tartaros – jednak místo pro ty nejhorší z nejhorších, jednak bůh, který toto místo ztělesňuje

Podsvětní bohové

Mezi podsvětní bohy patřili především :

Thanatos – bůh smrti v černém plášti a mrazivými křídly, který uchvacoval duše umírajících
Kéry – které hubily muže na bojištích a vysávaly jejich krev
Empúsa – přepadala a vraždila lidi na křižovatkách
Lamia – zabíjela matkám děti ve spánku a pila jejich krev
Hekaté – trojtělá a trojhlavá, která vládla nad příšerami
Hypnos – bůh omamného spánku
Erínye – neúprosné bohyně kletby a pomsty
Nyx – bohyně noci a sama noc

Hrdinové a podsvětí

Héraklés – přivedl z podsvětí Kerbera
Orfeus – pokusil se odvést z podsvětí milovanou Eurydiku
Sisyfos – unikl z podsvětí na krátkou dobu lstí
Théseus – z podsvětí ho vysvobodil Héraklés
Odysseus – dostal se na práh podsvětí a viděl Sísyfa, Tantala, Titya
Aineiás – sestoupil do podsvětí a hovořil zde se stínem svého otce
Achilles – jeho matka Thetis ho po narození koupala v řece Styx, díky čemuž byl nezranitelný (vyjma paty, za kterou jej držela)

Literatura

Hesiodos, Theogonia, O původu bohů.
Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hádés na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo Hádes ve Wikislovníku