Wikipedie

Giganotosaurus

Rod plazů (vymřelých)
Možná hledáte: Gigantosaurus.

Giganotosaurus (Z řečtiny – obří jižní ještěr) byl rod obřího teropodního dinosaura z čeledi Carcharodontosauridae.[1] Byl jedním z největších masožravých dinosaurů (teropodů), známým podle dobře zachované kostry i s částmi lebky.[2] Tento obří dravec žil asi před 98 až 96 miliony let na území dnešní Argentiny a jeho fosilie byly objeveny v sedimentech souvrství Candeleros. Byl objeven automechanikem a sběratelem zkamenělin Rubenem Carolinim v roce 1993 a popsán o dva roky později podle kostry kompletní asi ze 70 %.[3] Dnes je obvykle považován za jednoho z největších známých teropodů (viz také Velikost dinosaurů).[4]

Jak číst taxoboxGiganotosaurus
Stratigrafický výskyt: Raná svrchní křída, před 98 až 96 miliony let
alternativní popis obrázku chybí
Giganotosaurus carolinii - replika kostry
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaplazi (Sauropsida)
Nadřáddinosauři (Dinosauria)
Řádplazopánví (Saurischia)
Podřádteropodi (Theropoda)
NadčeleďAllosauroidea
ČeleďCarcharodontosauridae
PodčeleďCarcharodontosaurinae
RodGiganotosaurus
Coria & Salgado, 1995
Binomické jméno
Giganotosaurus carolinii
Coria & Salgado, 1995
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozměry

editovat
 
Kostra giganotosaura - frontální pohled

Giganotosaurus pomyslně soupeří s geologicky mladším tyranosaurem v rámci neoficiální tabulky velikosti masožravých dinosaurů. Giganotosaurus měl celkově delší lebku (169 cm, ale někteří jedinci možná až 195 cm),[5][6] délku asi 13,2 metru[7] a hmotnost okolo 6100 až 8300 kilogramů[8][9][10][11][12] – největší dobře známý jedinec tyranosaura má délku 12,3 metru. Přesto nemusel být G. carolinii nutně těžší než největší jedinci druhu T. rex.[13] Druh Giganotosaurus carolinii byl v každém případě jedním z pěti dnes známých největších teropodních dinosaurů.[14]

Na druhou stranu, mozek giganotosaura byl asi o polovinu menší, než u vývojově pokročilejšího celurosauridního teropoda tyranosaura. Giganotosaurus měl sice lebku téměř až o čtvrtinu delší než tyranosaurus, ale bývalý rekordman ji měl na rozdíl od větších teropodů jako byl Giganotosaurus či Spinosaurus relativně mohutnější a mnohem odolnější.[zdroj⁠?!] Na rozdíl od giganotosaura mohl tyranosaurus kromě rvaní masa i drtit kosti, a kvůli celkově větší mohutnosti a inteligenci byl tak tyranosaurus mnohem nebezpečnějším predátorem.[zdroj⁠?!]

V roce 2006 byl na základě fosilií objevených v letech 1995 a 1997 až 2001 popsán nový druh velmi blízce příbuzného teropoda, který dostal vědecké jméno Mapusaurus roseae. Ten prokazatelně dorůstal délky 12,2–12,6 m, mohl však být celkově mohutnější.

Podle vědecké studie, publikované v září roku 2020, činila hmotnost tohoto dinosaura asi 5508 až 6130 kilogramů.[15] Podle jiné odborné práce z roku 2021 měřil nejdelší známý a detailněji popsaný exemplář 13,0 metru a zaživa vážil asi 7193 kilogramů.[16] Odhady na základě objemu těla udávají ještě mírně více, zhruba kolem 8170 kg.[17]

 
Srovnání velikosti dospělého člověka a giganotosaura

Paleobiologie a paleoekologie

editovat

Paleontologové Blanco a Mazzetta publikovali v roce 2001 biomechanickou studii, týkající se lokomoce (pohybových schopností) giganotosaura. Podle jejich výsledků dokázal tento obří teropod i při své hmotnosti v řádu 5–8 tun dosáhnout alespoň na krátkou vzdálenost rychlosti až 14 m/s (50,4 km/h). Tím by nepochybně patřil k nejrychlejším velkým teropodům. Pokud by byl tento výpočet pravdivý, pak by obří dravec běhal skoro o 6 km/h rychleji, než kolik zvládnou nejrychlejší lidští sprinteři, jako je například Usain Bolt.[18]

Tento obří teropod obýval ekosystémy, které sdílel také s ještě podstatně většími sauropody, jako byl například dosud nepopsaný obří titanosaur, jehož objev byl oznámen začátkem roku 2021.[19]

 
Replika kostry obřího teropoda giganotosaura

Klasifikace

editovat

Giganotosaurus patří spolu s příbuznými rody Tyrannotitan, Mapusaurus a Carcharodontosaurus do čeledi Carcharodontosauridae. Giganotosaurus a Mapusaurus byli navíc zařazeni do samostatné podčeledi Giganotosaurinae paleontology Coriou a Curriem v roce 2006, neboť sdílejí více vzájemných společných znaků než s ostatními příslušníky čeledi.

V populární kultuře

editovat

Giganotosaurus se objevuje především v části části Země obrů ze seriálu Putování s dinosaury: Gigantičtí ještěři s Nigelem Marvenem. Zde je ukázáno, že smečky giganotosaurů loví mladé argentinosaury. Dále se vyskytuje i ve čtvrtém díle třetí série populárního sci-fi seriálu Pravěk útočí (Primeval), kde se dostane trhlinou času do současnosti, pozře Nigela Marvena a napadne letadlo. Objevil se také ve filmu Jurský svět: Nadvláda, kde zastává pozici hlavního dinosauřího „záporáka“. Často dochází k omylu a jméno Giganotosaurus je zaměňováno s rodovým jménem Gigantosaurus (což je pochybný taxon, náležející nepříliš dobře známému sauropodovi z Anglie). Tento teropod se objevil také v dokumentu Dinosauří giganti z Patagonie.

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ SOCHA, Vladimír (2019). Nová cesta do pravěku. Nakl. CPress, Brno. ISBN 978-80-264-2494-9. (str. 142-143)
  2. ↑ https://markwitton-com.blogspot.com/2022/07/attempted-adventures-in-dinosaur-facial.html
  3. ↑ https://www.lmneuquen.com/cuando-villa-el-chocon-se-convirtio-jurassic-park-n602861
  4. ↑ http://prehistoricbeastoftheweek.blogspot.com/2021/07/giganotosaurus-beast-of-week.html
  5. ↑ http://theropoda.blogspot.com/2022/10/carcharodontosaurus-vs-sauroniops.html
  6. ↑ https://medium.seznam.cz/clanek/vladimir-socha-obri-dravi-dinosauri-meli-hlavu-velkou-jako-lednicka-8057
  7. ↑ Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
  8. ↑ Mazzetta, G. V.; P. Christiansen; R. A. Farina (2004). Giants and bizarres: body size of some southern South American Cretaceous dinosaurs. Historical Biology. 16 (2–4): 71–83. doi:10.1080/08912960410001715132
  9. ↑ Nicolás E. Campione, David C. Evans, Caleb M. Brown, Matthew T. Carrano (2014). Body mass estimation in non-avian bipeds using a theoretical conversion to quadruped stylopodial proportions. Methods in Ecology and Evolution. doi:10.1111/2041-210X.12226 Archivováno 26. 5. 2020 na Wayback Machine.
  10. ↑ Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
  11. ↑ Roger B. J. Benson, Gene Hunt, Matthew T. Carrano & Nicolás Campione (2017). Cope's rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329 http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/pala.12329/full
  12. ↑ Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 97 (anglicky)
  13. ↑ Článek o velikosti tyranosaura na webu Technet
  14. ↑ SOCHA, Vladimír. Top 5 obřích dinosauřích zabijáků. OSEL.cz [online]. 20. dubna 2020. Dostupné online.  (česky)
  15. ↑ Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non-avian dinosaurs. Biological Reviews. doi: 10.1111/brv.12638
  16. ↑ Reolid, M.; Cardenal, F. J.; Reolid, J. (2021). Digital 3D models of theropods for approaching body-mass distribution and volume. Journal of Iberian Geology. doi: https://doi.org/10.1007/s41513-021-00172-1
  17. ↑ https://thesauropodomorphlair.wordpress.com/2022/01/09/volumetric-estimate-for-giganotosaurus/
  18. ↑ https://dinosaurusblog.com/2016/12/09/je-usain-bolt-skutecne-nejrychlejsi/
  19. ↑ Rozhovor o obřím sauropodovi s Vladimírem Sochou na ČT 24 (česky)

Literatura

editovat
  • Coria, R. A. and Currie, P. J. (2002). "Braincase of Giganotosaurus carolinii (Dinosauria: Theropoda) from the Upper Cretaceous of Argentina." Journal of Vertebrate Paleontology. 22 (4): 802–811.
  • Coria R. A. & Salgado L. (1995). A new giant carnivorous dinosaur from the Cretaceous of Patagonia. Nature. 377: 225–226.
  • Coria, R. A. and Currie, P. J. (2006). "A new carcharodontosaurid (Dinosauria, Theropoda) from the Upper Cretaceous of Argentina." Geodiversitas. 28 (1): 71–118.
  • Seebacher, F. (2001). A new method to calculate allometric length-mass relationships of dinosaurs. Journal of Vertebrate Paleontology. 21 (1): 51–60.
  • Blanco, R. Ernesto; Mazzetta, Gerardo V. (2001). "A new approach to evaluate the cursorial ability of the giant theropod Giganotosaurus carolinii". Acta Palaeontologica Polonica. 46 (2): 193–202.
  • Ariana Paulina-Carabajal & Mauro N. Nieto (2019). Brief comment on the brain and inner ear of Giganotosaurus carolinii (Dinosauria: Theropoda) based on CT scans. Archivováno 25. 11. 2019 na Wayback Machine. Ameghiniana (advance online publication). doi: 10.5710/AMGH.25.10.2019.3237

Česká literatura

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Giganotosaurus&oldid=24097575“