František Pivoda
František Pivoda (19. října 1824 Žeravice[1] – 4. ledna 1898 Praha) byl učitel zpěvu a hudební kritik.
| František Pivoda | |
|---|---|
 František Pivoda (1898) | |
| Základní informace | |
| Narození | 19. října 1824 Žeravice, Morava  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 4. ledna 1898 (ve věku 73 let) Praha  Rakousko-Uhersko |
| Žánry | vokální hudba a klasická hudba |
| Povolání | hudební skladatel, hudební pedagog, spisovatel, učitel zpěvu, hudební kritik a publicista |
| Členem skupiny | Umělecká beseda |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život
editovatNarodil se v Žeravicích, po roce se rodina odstěhovala do Koryčan. Po smrti matky, v jeho 10 letech, se ho ujal starší bratr Kašpar. Byl fundatistou kostela sv. Jakuba v Brně, studoval na učitelském ústavu a současně navštěvoval kurs církevního zpěvu, pod vedením Josefa Dvořáka[2]. V roce 1842 se stal učitelským pomocníkem v Zábřehu a od roku 1844 ve Vídni. Ve Vídni pokračoval ve studiu hudby. Studoval hru na klavír, kontrapunkt a zpěv. Navštěvoval Spolek pro pěstování a šíření pravé církevní hudby. V té době také začal komponovat a řada skladeb mu vyšla tiskem. Na český původ nezapomínal a úzce spolupracoval s vídeňskou Slovanskou besedou. Vyučoval zpěv děti knížete Khevenhüllera, na zámku v Komorním Hrádku u Chocerad.
Od roku 1860 se Pivoda usadil v Praze, kde založil roku 1866 Pivodovu pěveckou školu[3], zaměřenou na výchovu operních pěvců. Horlivě se účastnil pražského hudebního života. Byl jedním z prvních členů Umělecké besedy pěveckého sboru Hlahol. Byl redaktorem Hudebních listů, a neúspěšně se ucházel o místo učitele zpěvu na Českém vysokém učení technickém(?). Je znám svou kritikou Bedřicha Smetany, kterému vytýkal „wagneriasmus“ a „nezáživnou cizotu“.
Zemřel v Praze 4. ledna 1898. Je pochován v Koryčanech. Jeho pozůstalost je uložena ve Smetanově Muzeu v Praze.
Dílo
editovatPivoda zkomponoval na 150 skladeb, které jsou dnes prakticky zcela zapomenuty. Značný význam však má jeho činnost pedagogická, a to nejen pro výchovu operních pěvců, ale i pro hudební výchovu školní. Svou pěveckou metodu publikoval ve čtyřdílné Pěvecké škole:
- Zpěv jednohlasý.
- Další cvičení měkkosti, ohebnosti, plnosti hlasu a technické hbitosti.
- Pokračování ve cvičení měkkosti, ohebnosti, plnosti hlasu a technické hbitosti.
- Každodenní cvičení pro úpravu hlasu.
Jeho metoda měla velký vliv na výuku zpěvu v Čechách. Užíval jí i Leoš Janáček.
Pro školní účely vydal několik učebnic hudební výchovy a zpěvníků zpěvu. Značného rozšíření se dočkaly sbírky úprav lidových písní pro zpěv a klavír:
- Věnec z písní lidového zpěvu v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i v Uhřích (5 sešitů, Praha 1882)
- Kytice z písní národních, znárodnělých, vlasteneckých a třiceti jiných (Praha 1882)
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=10760
- ↑ Archivovaná kopie. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2020-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-05-29.
Literatura
editovat- Československý hudební slovník osob a institucí II. (M–Ž), 1965, Státní hudební vydavatelství, Praha, s. 313
- Vladimír Horák: František Pivoda, pěvecký pedagog. Brno. Univerzita J.E. Purkyně, 1970
- Zdeněk Filip: Muzikantská rodina Pivodova v Zábřehu. Vlastivědné muzeum v Šumperku 2003
Externí odkazy
editovat
Encyklopedické heslo Pivoda v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Pivoda na Wikimedia Commons - Autor František Pivoda ve Wikizdrojích
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Pivoda
- František Pivoda v České divadelní encyklopedii
