František Krejčí
František Krejčí (21. srpna 1858 Hostinné[1] – 24. května 1934 Praha-Střešovice[2]) byl český psycholog, filozof a politik; meziválečný poslanec Revolučního národního shromáždění za Československou stranu socialistickou, později senátor Národního shromáždění ČSR.
| František Krejčí | |
|---|---|
 | |
| Poslanec Revolučního nár. shromáždění | |
| Ve funkci: 1918 – 1920 | |
| Senátor Národního shromáždění ČSR | |
| Ve funkci: 1920 – 1925 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | realistická str. nár. soc. |
| Narození | 21. srpna 1858 Hostinné  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 24. května 1934 (ve věku 75 let) Praha  Československo |
| Místo pohřbení | Vinohradský hřbitov |
| Děti |
|
| Příbuzní |
|
| Alma mater | Univerzita Karlova |
| Profese | pedagog, politik, psycholog a filozof |
| Commons | František Krejčí (1858–1934) |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
editovatVystudoval klasickou filologii, estetiku, filozofii a psychologii na Univerzitě Karlově. Pak učil na středních školách (v Mladé Boleslavi, Novém Bydžově a Praze[1]), od roku 1905 byl mimořádným a od roku 1912 řádným profesorem na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (roku 1898 se zde habilitoval[1]). Podílel se na založení časopisu Česká mysl a v letech 1900–1931 jej redigoval. Počátkem 20. století měl blízko k hnutí realistů. Je jedním z mála českých pozitivistických filozofů. Je považován za zakladatele moderní české psychologie. Angažoval se v hnutí Volná myšlenka. Během první světové války spolupracoval s domácím protirakouským odbojem (Maffie). V roce 1918 se podílel na vzniku České (později Československé) strany socialistické.[3][4]
Před první světovou válkou byl členem realistické strany (Česká strana lidová).[1] V letech 1918-1920 zasedal v Revolučním národním shromáždění[5] za Československou stranu socialistickou.[6] V parlamentních volbách v roce 1920 získal senátorské křeslo v Národním shromáždění. Post zastával do roku 1925.[7]
Podílel se na formulování programu národních socialistů. V letech 1918-1920 redigoval list Budoucno, ve kterém se obecněji zamýšlel nad programovým směřováním českého socialismu.[3][8]
Rodina
editovatS manželkou Johannou, rozenou Šťastnou (1864–1905) měl syna Františka (1904–1968) a dcery Amalii (1889–??) a Johannu (1890–1958).[9] Dcera Johanna se provdala za malíře Emila Fillu.[10] Synovcem Františka Krejčího byl historik a bohemista Karel Krejčí.
Zemřel v květnu 1934 ve své vile na Ořechovce.[1] Pohřben byl na Vinohradském hřbitově.
Dílo
editovat- Psychologie, 1916 Dostupné online
- Filosofie posledních let před válkou, 1918 Dostupné online
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ a b c d e K úmrtí prof. dr. Františka Krejčího. Národní politika. Květen 1934, roč. 52, čís. 142, s. 5. Dostupné online.
- ↑ Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých magistrátní úřadovny v Dejvicích, sign. MGDEJ Z8, s. 12
- ↑ a b kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách 20. století. Praha: Libri, 1994. ISBN 80-901579-5-5. S. 290–291.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 379, 387.
- ↑ František Krejčí [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-20]. Dostupné online.
- ↑ jmenný rejstřík [online]. Senát Parlamentu České republiky [cit. 2011-11-28]. Dostupné online.
- ↑ kol. aut.: Politické strany, 1861-1938. Brno: Doplněk, 2005. ISBN 80-7239-178-X. S. 765, 775.
- ↑ Soupis pražských obyvatel, Krejčí František, 1858
- ↑ Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1912-1913, snímek 222
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu František Krejčí na Wikimedia Commons 
Autor František Krejčí ve Wikizdrojích- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je František Krejčí
- Digitalizovaná díla Františka Krejčího v České digitální knihovně
- František Krejčí Slovník českých filosofů na stránkách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
- František Krejčí Archivováno 9. 6. 2020 na Wayback Machine. na stránkách KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
