František Josef Kinský (1879–1975)
František Josef hrabě Kinský z Vchynic a Tetova (celým jménem německy Maria Franz Joseph Aloysius Ignatius von Nepomuk Paschalis Graf Kinsky von Wchinitz und Tettau; 11. května 1879 Kostelec nad Orlicí – 1. září 1975 Kostelec nad Orlicí)[1] byl český šlechtic z rodu Kinských, držitel čestného úřadu císařského a královského komořího. Byl aktérem a signatářem deklarací české šlechty v letech 1938 a 1939, po komunistickém puči v roce 1948 neemigroval.[2]
| František Josef Kinský | |
|---|---|
| Majitel statku Kostelec nad Orlicí | |
| Ve funkci: 23. září 1899 – 1949 | |
| Předchůdce | Bedřich Karel Kinský |
| Nástupce | statek i zámek znárodněn, po roce 1989 Josef Kinský |
| C. k. komoří | |
| Ve funkci: 1907 – 1918 | |
| Panovník | František Josef I., Karel I. |
| Nástupce | monarchie zanikla |
| Vojenská služba | |
| Hodnost | rytmistr v záloze[1] |
| Narození | 11. května 1879 Kostelec nad Orlicí  Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 1. září 1975 (ve věku 96 let) Kostelec nad Orlicí  Československo |
| Místo pohřbení | Hrobka Kinských v Budenicích |
| Titul |  hrabě (podle zákona z 10. prosince 1918 české republikánské zřízení šlechtické tituly neuznává) |
| Choť | (1908) Marie Paulina, roz. z Bellegarde (1888–1953) |
| Rodiče | Bedřich Karel Kinský (1834–1899) a Žofie Marie z Mensdorff-Pouilly (1845–1909) |
| Děti | Josef Kinský František Antonín Kinský z Vchynic a Tetova Bedřich Karel Kinský z Vchynic a Tetova Alfons Kinský z Vchynic a Tetova Marie Žofie Kinská z Vchynic a Tetova |
| Příbuzní | Marie Terezie Kinská z Vchynic a Tetova (sourozenec) Žofie Chotková (sestřenice) František Kinský a Antonín Kinský (vnoučata) |
| Náboženství | římskokatolické |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život
editovat
Narodil se 11. května 1879 na rodovém zámku v Kostelci nad Orlicí jako syn politika Bedřicha Karla Kinského (1834–1899) a jeho manželky Žofie Marie z Mensdorff-Pouilly (1845–1909). Měl čtyři sestry. Byl protiněmecky založený, narodil se třináct let po bitvě u Hradce Králové, ve které Prusko porazilo Rakousko.[2] Po otci zdědil statek Kostelec nad Orlicí se zámkem.[pozn. 1] O řízení velkostatku se však osobně nestaral.[2]
V roce 1938 byl mluvčím delegace české šlechty, která se před podpisem mnichovské dohody dostavila 17. září 1938 na Pražský hrad k prezidentu Edvardu Benešovi. Přečetl tam Prohlášení příslušníků českých rodů vyjadřující podporu celistvosti republiky[6] a obdobnou roli měl i 24. ledna 1939 při audienci u prezidenta Emila Háchy. V září 1939 pak podepsal Národnostní prohlášení české šlechty.[7] V roce 1941 byla na jeho majetek uvalena vnucená správa.[8]
Za války byl na podzim roku 1943 zatčen gestapem, vyslýchán v Pečkárně a šest měsíců vězněn v Praze a pak v Gollnowě v blízkosti Štětína.[pozn. 2] Třikrát po sobě dostal zápal plic. V červenci 1944 byl propuštěn poté, co se manželka silně angažovala a prosila o přímluvu u známých.[10]
I po roce 1948 zůstal v Československu.[2] V roce 1949 byl majetek rodu zestátněn, směli však bydlet ve dvou místnostech na zámku v Kostelci nad Orlicí. V roce 1951 byl František Kinský s manželkou vystěhován úplně. Bydlení si našel na faře v Kostelci, kde žil i po smrti své manželky až do roku 1975.[pozn. 3] Zámek se stal pracovištěm výzkumného ústavu živočisné výroby s chovem prasat.
Měl vysokou dvoumetrovou postavu[12] a ráčkoval.[13] Sbíral známky,[2] militancie – uniformy a obrazy s vojenskými scénami. Také rád ministroval v kostele.[13] Zajímal se o historii a rád četl.[2]
Zemřel ve věku 96 let, zádušní mše se konala v kostele v Kostelci nad Orlicí. Tělo bylo uloženo do rodinné hrobky v Budenicích. Pohřeb byl za dohledu komunistické Státní bezpečnosti.[14]
Rodina
editovatVe Vídni se oženil 19. května 1908 s Marií Paulinou hraběnkou Bellegarde (13. 12. 1888 Maribor – 30. 7. 1953 Kostelec nad Orlicí), dcerou dlouholetého císařského nejvyššího kuchmistra Augusta Bellegarda a jeho manželky Henrietty Larischové z Moennichu. Manželka byla dámou Řádu hvězdového kříže (1908) a palácovou dámou. Měla zdravotní problémy se srdcem.[15] Interiéry kosteleckého zámku zařídila biedermaierovským nábytkem.[15][pozn. 4] Narodily se jim následující děti:[1]
- 1. Marie Žofie (24. 2. 1909 Kostelec nad Orlicí – 26. 10. 1992 zámek Assen, Lippetal)
- ⚭ (28. 7. 1931 Kostelec nad Orlicí) Christoph-Bernhard von Galen (11. 1. 1907 Bonn – 1. 2. 2002 zámek Assen)
- 2. Maria Bedřich Karel (3. 3. 1911 Kostelec nad Orlicí – 14. 12. 1999 Sassenberg, Vestfálsko), ornitolog. Po emigraci žil na Novém Zélandu a později ve Velké Británii[6]
- ⚭ (14. 7. 1937 Merano) Camilla von Pourtalès (15. 5. 1914 Haag – 31. 1. 1988 Twickenham, Londýn)
- 3. Maria Alfons (29. 9. 1912 Kostelec nad Orlicí – 2. 9. 1998 Villeneuve, Švýcarsko), zastupoval ocelářskou firmu, žil střídavě v Kanadě a ve Velké Británii[6]
- 4. Maria Josef (19. 11. 1913 Kostelec nad Orlicí – 14. 3. 2011 Kostelec nad Orlicí)
- ⚭ (13. 3. 1947 Trenčín) Bernadette Merveldtová (29. 12. 1922 Lázně Bělohrad – 14. 2. 2016 Kostelec nad Orlicí)
- 5. Maria František Antonín (15. 3. 1915 Kostelec nad Orlicí – 16. 12. 1993 Charleston, Indiana, USA), emigroval do Spojených států amerických[6]
Dcera Žofie se provdala do Německa v roce 1931, synové Bedřich, Alfons a František emigrovali po Únoru 1948.[6] Syn Josef zůstal v Československu a v roce 1949 ho zatkla Státní bezpečnost,[6] po Sametové revoluci restituoval majetek.
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ Ve 30. letech 20. století vlastnil rozvětvený rod Kinských několik statků a zámků:
- 1. August František Kinský (1849–1941) z hraběcí sloupské větve vlastnil od roku 1877 Sloup v Čechách a Svojkov na Českolipsku.
- 2. Ferdinand Karel Kinský (1907–1969) z knížecí linie zdědil Horažďovice, fakticky ho ale získal teprve v roce 1928, kdy se stal plnoletým.[3]
- 3. František Josef Kinský (1879–1975) z kostelecké větve knížecí linie vlastnil od roku 1899 Kostelec nad Orlicí.
- 4. František Xaver Kinský (1878–1935) a po něm jeho bratr Zdenko Radslav Kinský (1896–1975) z hraběcí linie vlastnili statek Chlumec nad Cidlinou se zámkem Karlova Koruna.
- 5. Oldřich Ferdinand Kinský (1893–1938) z knížecí linie, 10. kníže, vlastnil zámky Choceň, Česká Kamenice, Heřmanův Městec, Zlonice a Rosice.
- 6. Rudolf Ferdinand Kinský (1859–1930) z knížecí linie, 9. kníže, vlastnil kromě jiného Lysou nad Labem a Benátky nad Jizerou.[4] Po jeho smrti Lysou nad Labem zdědila prvorozená dcera Marie Gabriela (1883–1970), která se provdala za Ericha Thurn-Taxise (1876–1952), v roce 1938 však zámek prodala. Statek Benátky nad Jizerou (tehdy už bez zámku, který byl v roce 1920 prodán městu) zdědila druhorozená dcera Marie Anna (1885–1952), která se provdala za Děpolda Czernina (1871–1931).
- 7. Rudolf Antonín Kinský (1898–1965) z knížecí linie vlastnil Moravský Krumlov.[5]
- ↑ Ve stejném vězení byl držen i Rudolf Theobald Czernin (1904–1984) a Karl (Charles) Rohan (1894–1965) z choustnické linie.[9]
- ↑ Majitelé někdejšího panství se zámkem byli patrony kostela sv. Jiří, za což jim přináleželo právo na přístřeší v případě nejvyšší nouze. Obdobně se ubytovali na faře v Postupicích i František Mensdorff-Pouilly (1897–1991) a jeho manželka Terezie (Sita), roz. Sternbergová (1902–1985).[11]
- ↑ Pozdně empírový zámek v Kostelci nad Orlicí byl původně zařízen ve stylu biedermaieru, ale rodiče Františka Josefa preferovali barokní vybavení.[15]
Reference
editovat- ↑ a b c POUZAR, Vladimír; MAŠEK, Petr; MENSDORFF-POUILLY, Hugo; POKORNÝ, Pavel R. Almanach českých šlechtických rodů 2017. [Brandýs nad Labem]: Martin, 2016. 512 s. ISBN 978-80-85955-43-9. S. 213. Dále jen Almanach českých šlechtických rodů 2017.
- ↑ a b c d e f DOČEKAL, Boris. Osudy českých šlechticů. Jihlava: Listen, 2002. 144 s. ISBN 80-86526-00-3. S. 9. Dále jen Osudy českých šlechticů.
- ↑ ŠKODA, Roman. Horažďovice v období 1945–1955. Plzeň, 2018. 95 s. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta filozofická, Katedra historických věd. Vedoucí práce Lukáš Novotný. s. 22. Dostupné online.
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 310
- ↑ Almanach českých šlechtických rodů 2017, s. 208
- ↑ a b c d e f VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. S. 216. Dále jen Příběhy české šlechty.
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 218
- ↑ JUŘÍK, Pavel. Kinští: Bůh, čest, vlast. Praha: Euromedia Group k. s. – Knižní klub, 2019. 168 s. (Universum). ISBN 978-80-242-6220-8. S. 113.
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 197
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 221–222
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 212
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 217
- ↑ a b Příběhy české šlechty, s. 225
- ↑ Příběhy české šlechty, s. 230
- ↑ a b c Osudy českých šlechticů, s. 10
Literatura
editovat- VOTÝPKA, Vladimír. Příběhy české šlechty. 3. vyd. Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. 408 s. ISBN 80-7185-507-3. Kapitola 10.
